Kolem roku 2001 bylo jasné většině britského lidu, že demokratická ústava GB byla skutečně rozbita těmi, kteří přísahali, že jí budou chránit. Labouristé, konzervativci a liberální demokraté všichni tvrdili(v příkrém kontrastu k Morganovu rozsudku uvedeném v úvodu k této knize), že GB, moc jejího parlamentu a její národní samospráva stále existuje. South Moltonská deklarace požádala kandidáty hlavních politických stran při obecných volbách v roce 2001, aby neudělali nic více než podpořili v Parlamentu návrh zákona, který by to potvrdil.
Deklarace byla sestavena v devonském městě South Molton [Jižní Molton] v den sv. Jiří (23. dubna) 1999. Místní poslanec, liberální demokrat, který během voleb v zásadě odporoval zavedení Eura, ho později schvaloval — a tak přijal odstranění libry a Anglické banky. Poslanec tak projevil ne změnu politického názoru, ale zradu ústavního principu (a tedy suverenity lidu vložené do této ústavy), jehož zachování mají zaručeno všichni voliči, bez ohledu na oddanost některé straně.
Když vládl absolutistický panovník, byl „suverénem“. Když během staletí po Magna Chartě z roku 1215 Parlament přebíral více a více moci od „suveréna“ a obzvláště po „Slavné revoluci“ v roce 1688 se Parlament (či „král parlamentů“) stával skutečnou suverénní mocí. Ale když začala svítat doba zastupitelské demokracie, tato suverenita přešla z členů Parlamentu na ty, kteří je volili do Parlamentu — na lid. A suverenita lidu je ovšem pravá definice demokracie a přesto je tato prostá pravda všech demokratických ústav buď zcela ignorována nebo zapomenuta v GB. Samozřejmě v mnoha nových parlamentních systémech kontinentální Evropy se tyto elementární pravdy snad nikdy nenaučili, a proto se jim přenos této vlády do Bruselu a na Evropskou centrální banku, úředníkům a radám ministrů (často bez odkazu na voliče) zdá přirozeným.
A tak Parlament (který dovolil vládním ministrům zneužít anachronicky mimořádné výsady koruny k podepsání evropských dohod za zády lidu) není suverénem. Vláda a její ministři nejsou suverény. Dokonce ani monarcha není „suverénem“. Každý parlament jen reprezentuje ty skutečné suverény (voliče) po své volební období — maximálně pět let [v GB - JŠ]. A jen tehdy, pokud jsou chápány tyto základní pravdy, se tyto hanebné akce politiků v Británii a ostatních kdysi suverénních národů stávají jasné.
Ti, kteří bojovali po více něž 30 let, první varovali před ztrátou našich demokratických práv a potom se pokoušeli o jejich obnovu, udělali základní chyby. Dovolili, aby politický program byl stanoven těmi, kteří usilovali o obejití a potom rozbití suverenity lidu a kteří používali neparlamentní metody (jako mezinárodní dohody) k zamaskování této skutečnosti. Měli jsme proto reagovat na návrhy jiných a byli jsme donuceni k negaci — říkat „ne“ na iniciativy našich oponentů. Za druhé jsme dovolili, aby důležité argumenty o suverenitě, ústavě a demokracii, které jsou pevným a nezcizitelným principem, byly přehlušeny argumenty o politice, o obchodu a hospodářství, které jsou otevřenější pro interpretaci a argumentaci. Nesmíme nikdy zapomenout, že liberální demokracie může užívat svůj liberalismus, pokud jsou chráněny strukturami ústavní jistoty. Jsou to totalitární a fašistické režimy, které se rozvíjejí na základě nejistých a pružných struktur, kde parlament rychle přebírá autoritativní moc nad lidem a kde zákon již není neutrálním obráncem všech, ale stává se svévolným nástrojem státu. Občan je svobodný, jen když mu vládne zákon ustanovený těmi, které může propustit (nezvolit) a v rámci bezpečnosti demokratické ústavy, která zaručuje jeho práva propustit své zákonodárce. Ti, kteří dělají zákony, musí být sami podřízení plné síle těchto zákonů. Zákony musí být uplatňovány všeobecně a nesmějí být nikdy směřovány proti určitým skupinám, jednotlivcům a politickým stranám. Když vládnou osoby a ne zákony, potom občané nejsou svobodní.
Ačkoliv jako první oprávnění prosazovat veřejnou připravenost jsou v Británii ti, kteří brání nové evropské tyranii, stále nepřestávají bojovat s „hlavními“ politickými stranami pouze prostřednictvím nových politických stran a ne přímou výzvou k voličům, jejichž suverénní práva byla rozbíjena.
South Moltonská deklarace požaduje od budoucích kandidátů potvrdit svým podpisem, že předloží parlamentu návrh zákona, který potvrzuje, že GB je samosprávný demokratický stát s kontrolou např. svých hranic, daní, veřejných výdajů, svých vlastních zákonů, svých soudů, oprávněnosti podepisovat mezinárodní smlouvy apod. Deklarace vyžaduje ústavní závazek, ne politický souhlas. Samozřejmě kandidáti se zaváží demokratickému národu, který podle tvrzení labouristické, liberální a konzervativní strany dosud existuje. Deklarace je smluvní, morální a veřejný závazek, jehož porušení (stejně jako odmítnutí podpisu) bude veřejným projevem jednotlivých parlamentních kandidátů. Kdo bude dlouhodobě volit parlamentní kandidáty, kteří odmítli potvrdit suverenitu voličů — a tedy demokratická práva jeho vlastního parlamentu a vlády?
Buď kandidáti podepíší a stanou se „kandidáty deklarace“ nebo odmítnutím podepsat připustí, že se již vzdali pilířů samosprávných národů (a tedy GB nadále neexistuje) a oni s tím odmítají cokoliv dělat — v tom případě budou odmítnuti svými voliči. Hlavním cílem je maximalizovat počet kandidátů deklarace a počet poslanců deklarace (na obou stranách sněmovny) v parlamentu. Na rozdíl od boje prostřednictvím nových politických stran mohli všichni kandidáti zůstat u svých ideologických kořenů a přesto učinit svůj zásadní ústavní a demokratický závazek k suverenitě lidu.
South Moltonská deklarace může být použita jako důkaz skutečného smýšlení poslance, pokud odmítne podepsat. Může stejně demonstrovat demokratickou a ústavní důvěryhodnost těch, kteří podepíší („kandidáti deklarace“) a tak posílí své volební šance; může být využita těmi, kteří podepíší, jako štít proti těm pochybným stranám, které jinak mohou stát proti, a pomoci jim při obraně demokratických a vlasteneckých kandidátů.
South Moltonská deklarace, tak jak byla použita při britských obecných volbách v roce 2001 shrnula celou práci a cíle antifašistického hnutí za demokratické národy v jednom jasném, ústavně mocném dokumentu. Pokud dvě generace politiků lhaly lidu o jeho suverénních právech, potom veškerá legislativa, která podlomila ústavní práva UK k samosprávě, bude automaticky odvolána. Jinými slovy právě ten proces, který rozbil britskou demokracii (včetně odvolání kritických pilířů naší ústavy) by byl použit k obnovení této ústavy, stav „být v Evropě ale nebýt ovládán Evropou“ by byl zajištěn a všechny záměry Britského parlamentu z roku 1972 a britského lidu z referenda z roku 1975 by byly realizovány.
Společnost pro výzkum veřejného mínění MORI provedla pro South Moltonskou deklaraci průzkum veřejného mínění se vzorkem asi 1945 dospělých od 18 let ve 189 sběrných místech po celé Británii mezi 22. a 27. březnem 2001.
Byla položena následující otázka:
„Ve všeobecných volbách budou všichni labourističtí, konzervativní a liberálně demokratičtí kandidáti požádáni, aby podepsali Sout Moltonskou deklaraci. Deklarace říká, že pokud budou zvoleni, předloží parlamentu návrh zákona požadující, aby jen britský westminsterský parlament mohl vyhlašovat a odvolávat zákony, které se týkají britského lidu. To zejména omezí moc Evropské unie nad Británií.“
Pokud ……… (jméno strany, o které již respondent prohlásil, že jí bude volit) kandidát odmítne podepsat takovou deklaraci, co z těchto možností nejpravděpodobněji uděláte?
BYLY ZJIŠTĚNY NÁSLEDUJÍCÍ VÝSLEDKY
PRO VŠECHNY VOLIČE:
| A | Budu volit jiného kandidáta, který podepsal Deklaraci | 30% |
| B | Budu volit stejného kandidáta | 47% |
| C | Nebudu volit | 12% |
| Nevím | 11% |
Tyto pozoruhodné výsledky ukazují, že 30% voličů budou volit jiného kandidáta, pokud nepodepíše Deklaraci a dalších 12% nedají hlas svému kandidátovi a nepůjdou vůbec volit.
Jinými slovy 42% voličů změní svůj hlas, pokud kandidát jejich vlastní strany odmítne Deklaraci podepsat.
VÝSLEDKY PRO KONZERVATIVNÍ VOLIČE JE JEŠTĚ POZORUHODNĚJŠÍ:
| A | Budu volit jiného kandidáta, který podepsal Deklaraci | 40% |
| B | Budu volit stejného kandidáta | 37% |
| C | Nebudu volit | 15% |
| Nevím | 8% |
Jinými slovy 55% konzervativních voličů změní svůj hlas, pokud jejich kandidát nepodepíše Deklaraci (či pravděpodobně podobný dokument, který má stejné důsledky).
SOCIÁLNÍ PŮVOD:
Největší podíl voličů, kteří tvrdí, že změní svůj hlas, pokud kandidát nepodepíše Deklaraci bylo z vyšší sociální třídy AB …… 33%
REGIONY:
Největší podíl voličů, kteří změní svůj hlas, pokud jejich kandidát nepodepíše Deklaraci nebo nepůjdou volit bylo z severovýchodní Anglie …… 76%
KONZERVATIVNÍ MLÁDEŽ:
Nejnápadnější obraz v přehledu je podíl konzervativních voličů mezi 18 a 24 lety, kteří říkají, že nepodepíše Deklaraci nebo nepůjdou volit …… 72%
DOKONCE U LABOURISTICKÉ STRANY S PREMIÉREM, KTERÝ CHCE ZRUŠIT LIBRU A „PODLOMIT NÁRODNÍ SUVERENITU“:
34% labouristických voličů by změnilo svůou volbu (24% pro kandidáta, který podepsal, 10% by nevolilo), pokud jejich kandidát nepodepsal Deklaraci.
LIBERÁLNĚ DEMOKRATICKÁ STRANA
Dosud nejhorlivější rozbíječi národní samosprávy jsou liberálně demokratičtí politici — a ovšem jejich voliči by byli nejloajálnější ke svému stranickému kandidátovi, pokud nepodepíše deklaraci. Nicméně dohromady 41% liberálně demokratických voličů by změnilo svou volbu, kdyby jejich kandidát nepodepsal deklaraci, 31% ve prospěch kandidáta, který podepsal, 10% by nevolilo. Ale v severovýchodní Anglii by ne méně než 69% liberálně demokratických voličů změnilo svůj hlas pro toho, který podepsal a u mladých liberálních demkratů (věk 25-34) by 40% změnilo svou volbu, více než u labouristů (25%) a konzervativců (31%) ve stejné věkové kategorii.
Z kandidátů, kteří podepsali South Moltonskou deklaraci, ti nejúspěšnější získali 18 000 hlasů, 48% z celkového počtu ve svém obvodu a stali se prvními poslanci Deklarace. Tři kandidáti, kteří neinzerovali skutečnost, že podepsali všichni konzervativci) byli ve skluzu o 5,9%. 6,1 a 4,1% (průměrný skluz konzervativců byl okolo 1,8%). Mnoho kandidátů liberálních demokratů bylo zastrašováno svou stranickou hierarchií, která jim říkala, aby nečetli Deklaraci, ale „hodili jí do koše“. Konzervativní kandidáti byli zastrašováni poslancem Francisem Maudem, toryjským stínovým ministrem zahraničí, který třikrát napsal všem konzervativním kandidátům varování před Deklarací. A tak připustil, že politika toryů „v Evropě, ale ne ovládáni Evropou“ je kompletní podvod, protože „nebýt ovládáni Evropou“ je přesně tím, co South Moltonská deklarace vyjádřila.
Průměrný počet hlasů odevzdaných pro kandidáty Deklarace byl 10 886 a průměrný podíl hlasů v jejich volebních obvodech byl 26%. Množství kandidátů se vyjádřilo, že znovu zváží Deklaraci po volbách. Není samozřejmě nikdy příliš pozdě podepsat a být aktivní při předkládání návrhu zákona parlamentu. South Moltonská deklarace bude pokračovat ve všech parlamentních volbách, dokud nebude suverenita britského lidu a moc jejího parlamentu obnovena.
South Mltonská deklarace byla předmětem několika dopisů, posílaných z hlavních stran jejich kandidátům, organizátoři korespondovali se stovkami kandidátů a poskytli důkaz (prostřednictvím průzkumu MORI, viz výše) o hlasech, které dostanou ti, kteří podepíší. Nejuznávanější a mezinárodně nejlépe přijímaná premiérka GB, Margaret Thatcherová, napsala o deklaraci:
Děkuji za váš dopis, který mne informuje o South Moltonské deklaraci. Již od roku 1215 v Runnymede [tam byla podepsána Magna Charta - JŠ] anglický lid prosazuje svá suverénní práva. Ráda vidím, že stejný duch dosud žije a tryská z britského lidu po téměř 800 letech.
Ale nejdůležitější na Deklaraci je ustavení standardů, podle kterých bude jednoho dne demokratická státnost a suverenita britského lidu obnovena. A je to zajištěno prostředky, které kandidátům umožní zůstat ve svých tradičních stranách a ještě vytváří základní ústavní základ a ukazuje, že existuje alternativa úpadku „hlavních“ politických stran (které, stejně jako v 30. letech, zradili vše, co slíbily udržet) na jedné straně a na druhé straně extremismus těch malých stran, které nevyhnutelně vznikají, když jsou instinkty slušných rozumných lidí uráženy. Deklarace se pokouší předejít kolapsu do politického extremismu, které zlákaly zoufalé lidi v minulosti a bude živá při všech následujících parlamentních volbách, dokud britský lid neobnoví svou suverenitu, demokracii a státnost.
V britských obecných volbách v roce 2001, v budoucích volbách v GB a v jiných zemích, které hledají, jak obnovit svou demokratickou státnost zajistí South Moltonská deklarace, že voliči budou volit jen ty kandidáty, kteří předloží parlamentu návrh zákona, potvrzujícího podstatu demokracie — suverenitu lidu.
Deklarace umožní těm, kteří věří na národní demokracii, čelit těm, kteří budou muset veřejně připustit, že oni ne. Jejím pozitivem bude záruka, že opozice bude nucena říkat „Ne“, a že porážka takových kandidátů trvale změní složení příštích parlamentů. Pokud parlamentní kandidáti libovolného národa se odmítnou podepsat pod suverenitu lidu, potom je jasné, že demokracie již neexistuje. Noví poslanci musí tedy nahradit ty, kteří zradili jejich suverenitu.
Těm, kteří tak mnoho klamali a tak mnoho rozbili ústavní manipulací a obešli suverenity lidu, nesmí být umožněno udržet si své neoprávněné pozice. A jsou tak opilí svým úspěchem, že neexistuje žádný hanebný podnik elitářských korporací a státní arogance, o nichž by si mysleli, že jich nejsou schopni. Svobodní lidé všech národů musí povstat proti tomuto zlu, které opět přišlo z nitra kontinentální Evropy a ohrožují zaplavit celý svět fašistickým krédem.
Následuje text South Moltonské deklarace, která bude základem příštího návrhu zákona předloženého Parlamentu, který obnoví suverenitu britského lidu a moci parlamentu. Konečná verze zákona se může lišit ve svém výrazu podle nejlepších znalostí parlamentních a ústavních zákonů, ale South Moltonský návrh — nebo dokument stejné síly — jednoho dne znovu ustaví suverenitu a parlamentní práva, která 800 let vnitřních i zahraničních bojů zajistilo štěstí britského lidu.
Já, . . . . . . . . . . tímto neodvolatelně prohlašuji svým voličům, že při první příležitosti po mém zvolení předložím Parlamentu a budu hlasovat pro návrh zákona nebo hlasovat pro takový zákon předložený jinými (a budu v tom pokračovat, dokud návrh nebude schválen jako zákon), který, v souhlase s právy všeho lidu na sebeurčení, který je obsažen v Konvenci OSN o občanských a politických právech z roku 1966:
Dává výhradní moc westminsterskému Parlamentu k navrhování, schvalování a rušení všech zákonů a nařízení, která se týkají lidu Spojeného království a dává nejvyšší pravomoc britskému soudnictví při aplikaci zákonů na lid Spojeného království.
A uznává:
A tímto se zavazuji, že budu hlasovat proti každému zákonu, který přímo či nepřímo omezuje nebo popírá výše uvedené principy, dokud zůstanu poslancem Parlamentu.
Já, . . . . . . . . . . , jako . . . . . . . . . . kandidát do parlamentu za . . . . . . . . . . prohlašuji tímto dne . . . . . . . . 200. . ., že pokud nesplním podmínky této smlouvy při prvé příležitosti zvolení do parlamentu, okamžitě resignuji, aby mohly být uspořádány doplňkové volby a byl zvolen jiný poslanec ke službě po zbylé volební období.
Podpis . . . . . . . . . . Datum: . . . . .