V červenci 1997 německý parlament schválil usnesení, které se týkalo konečného výsledku poválečného mírového uspořádání v Evropě. Britové a Američané se domnívali, že ho bylo dosaženo v roce 1945 — ale ne tak to viděla německá politická třída (podporovaná částečně strachem, částečně arogancí Francie), která vytvořila současnou Evropskou unii rozbitím těch demokratických národů, které obnovili Spojenci po válce.
„Německá Evropa“ ve formě „Evropské unie“ a reprezentující malou menšinu evropských států již skutečně obrátila zpět ručičky hodin obnovením ekonomického a politického korporativismu a kolektivismu, které předcházely evropský a celosvětový konflikt ve 30. letech. Kromě toho rozbití demokracie, které nastalo, dopomohly Spojené státy, které, podobně jako Churchill, používají termín „sjednocená Evropa“ ve smyslu evropských národů spojených přátelstvím — ne v jednom státě. Ale korporatistická, protekcionistická a autoritářská podstata západoevropské politiky má jinou vizi a tato vize je nebezpečná dnes stejně jako byla ve 30. letech.
Je též nešťastné, že americké průmyslové korporace pomáhají cílům Evropské unie ve jménu většího obchodného pohodlí. General Motors podporuje zrušení libry, Anglické banky a zbytku suverénní vlády v GB jako cenu, kterou stojí za to zaplatit za rentabilitu jejich továren. To hrůzně připomíná kritickou podporu nacistického hospodářství a jejich válečné mašinérie velkými americkými nadnárodními koncerny ve 30. letech. Rozsah v jakém byl zopakován hitlerovský projekt Evropy transatlantickými korporacemi od roku 1972 nebyl nikde lépe demonstrován než v říjnu 1997, kdy starší výkonný ředitel General Motors navrhl, aby Británie zrušila libru a Anglickou banku ve prospěch Jednotné evropské měny, nebo jinak společnost ukončí svou výrobu v GB.
Společnost General Motors zaznamenala řadu případů politické a hospodářské podpory evropského útisku. V roce 1936 americký velvyslanec v Berlíně si stěžoval Rooseweltovi na to, že tato společnost „tam má příliš mnoho aktivit, které vše komplikují a zvyšují naše válečné ohrožení“. (1) Díky podpoře General Motors z roku 1936 se Opel stal jedním ze dvou největších výrobců tanků pro nacistickou válečnou mašinérii (2) a v roce 1935 americké Ministerstvo války protestovalo u této společnosti kvůli jejímu předání technologie etyl-olova, která byla kritická pro vojenské letectvo.(3)
A je to přesně stejná korporativistická síla (tento termín označuje sílu všech „součástí“, jako jsou jejich společnosti, odbory či jiné kolektivy spojené s politickou mocí) v kombinaci se státní kontrolou,které jsme viděli bránit dvě světové války. Nyní jsme ohroženi společnostmi, které jsou v Británii hosty již několik desetiletí, a které si pohrávají s naší 800 let starou ústavou, jako by to byla linka na výrobu aut. Tak, jako řekl president Norského parlamentu o nacistickém převratu v roce 1940: „Co omračuje Nory bylo to, jak lidé, se kterými jsme měli důvěrné obchodní vztahy, kteří byli srdečně vítáni v našich domech byli vlastně agenty destrukce.“(4) Jak jsem ukázal ve své knize Evropský plný kruh, stejná hrozba naší demokracii a našim národům se nyní vrací v úsilí nadnárodních korporací. Americká kolaborace s nacistickým režimem (úmyslná či ne) byla mnohem vyššího řádu než kolaborace Švýcarů — a přitom na rozdíl od Švýcarska nejsou USA obklopeny dvěma výbojnými fašistickými mocnostmi.
Je nepochybně neštěstím, že NATO, jehož 80% síly spočívá na americké výzbroji a podpoře, je nestydatě využíváno jako beranidlo k rozšiřování moci Evropské unie dále na východ a na jih. Nedávné Německem inspirované rozbití Jugoslávie je klasickým případem. Díky jeho jednostrannému uznání Chorvatska v roce 1990 a jeho vyzbrojování teroristické KLA k provokacím Srbska využila Německem vedená Evropská unie NATO k dosažení německých historických cílů (viz dále kapitola 4).
Evropská unie dnes odráží aktivity nadnárodních korporací a slovy jejích vedoucích politiků a (menšiny) odborářů přesně stejnou ideologii a předsudky, které vedly k Hitlerovu Německu, Mussoliniho Itálii a kolaborantům ve Francii během 40. let. Shrnul jsem níže kapitolu 11 mé knihy Evropský plný kruh, která demonstruje tu pozoruhodnou symetrii mezi oběma periodami.
Když Edward Heath podepsal Římskou dohodu a zavedl GB do „Evropského společného trhu“, jeho vláda ujišťovala britský lid, že vstupují do společného trhu suverénních (tj. samosprávných) národů. „Jedná se o čistě ekonomickou koncepci“, ujišťovala vláda v té době a „Je to srdce společenství. Vliv zákonů společenství je podle definice zaměřen na čistě ekonomické záležitosti. Není problémem narušení základů národní suverenity.“
A nyní, když Britský parlament, demokracie a 800 let stará ústava byla fatálně rozrušena není neobvyklá slyšet ty, kteří jako Edward Heath plánovali takovou destrukci, připustit poprvé, že to bylo jejich dlouhodobým cílem. Ale někteří z nich se vyjádřili otevřeně již dříve. Raymond Barre, bývalý premiér Francie, řekl: „Nikdy jsem nepochopil, proč by mělo být veřejné mínění o evropských myšlenkách bráno v úvahu.“
Skupina britských poslanců vytvořila tzv. „Návrh budoucí Evropy“ v roce 1937 pod vedením Petera Thorneycrofta, vůdčího konservativního politika a později předsedy Konservativní strany (1975 - 1981). Jejich protidemokratický a utajený úmysl byl vyjádřen takto:
Žádná vláda závislá na demokratických volbách by nemohla pravděpodobně souhlasit dopředu s obětmi, které musí přinést každý odpovídající plán. Lid je nutno vést nevědomě ke vzdání se vlastní obrany.
A v současné době to byl předseda Liberálně demokratické strany Paddy Ashdown — kdo reagoval na chválu určenou poslednímu velkému „integrátoru“ Evropy Adolfu Hitlerovi od Liberály Earla Lloyda George (1863-1945) a Lorda Lothiana (1882-1940) ve 30. letech — který řekl:
Nevěřím, že národní stát je něčím jiným než historickým vynálezem. Nevěřím, že zůstane navěky.
Ve skutečnosti díky utajení nedemokratická mašinérie nadnárodních korporací a malé kliky Westminsterských politiků (ze všech tří hlavních britských stran) byly značně rozvráceny náš národ a jeho demokracie. A tak dnes i historická ochrana díky listinám Magna Carta a habeas corpus byla nahrazena právy jiných evropských zemí, a tak je možno britské občany automaticky uvěznit a vydat z GB.
Tento proces byl dobře shrnut slovy bývalého konzervativního MEP Billa Newtona Dunna:
Když ministři jedou do Bruselu, nechávají svá demokratická zavazadla doma.
Pan Newton Dunn našel přirozenější prostředí pro své antidemokratické myšlenky ve straně Tony Blaira. Nepřátelé demokracie uvnitř i vně našich hranic již dovedně spustili tento zlý proces. Důležitou věcí je zapamatovat si o podpisech smluv s Evropskou unií, že nelze věřit žádným slibům a dokonce žádnému slovu, u kterého se zdá, že chrání národní a demokratické zájmy, protože tato slova budou použita ne ke komunikaci, ale k podvodu. Britští (a ovšem francouzští) politici např. klamali o tom, co se zdá být jasnou ochranou národních zájmů — národní veto. Ale právo veta je dnes tak omezeno, že dosud žádná britská vláda ho nepoužila v případech, kde za to musí zaplatit, tj. v případech většinového hlasování. Tato logika je stručně shrnuta do následujících komentářů úředníků Evropské unie.
Pokud chce Británie být v srdci Evropy, musí za to zaplatit určitou cenu. Tato cena spočívá ve formě (ukončení její) rozpočtové slevy a požadujeme novou změnu daní. Pokud na to Británie nepřistoupí v těchto oblastech, máme oprávnění v jiných oblastech — např. ve snížení regionálních podpor Ulsteru nebo Skotsku.
Tato obvyklá tiráda pouhých „úředníků“ je se jeví ještě směšnější díky faktu, že ve skutečnosti samozřejmě neexistuje žádná taková věc, jako je „pomoc“ Evropské unie. Británie platí — i se svou slevou — o miliardy liber více Evropské unii než od ní dostává. A bylo to ovšem v Ulsteru (Severní Irsko), kde byla skutečné podstata „projektů“ Evropské unie odhalena. Evropská komise, která zapůjčila peníze jedné společnosti potom zdůrazňovala, že pokud ta společnost nenechá vlát vlajku Evropské unie, již nedostane takovou „pomoc“ znovu! A v tom je další lekce svobodným národům Evropy — nevěřte úředníkům Evropské unie, že jsou poctivými a objektivními správci. Prostě takoví nejsou. Jsou frontovou linií německého evropského imperialismu a goebelsovské propagandistické mašinérie, která působí ve všech zemích Evropské unie. Oficiální dokumenty Evropské unie uvádí 100 oblastí, kde chce Brusel „zlepšit vliv Bruselu na vzdělávání a výchovu“.
Není žádná míra, přes kterou by nevolená Evropská komise nevystavila naše nejzranitelnější občany (školní mládež) své propagandě — a to vše v oblasti (výchova), ve které to vlastní smlouvy Evropské unie (nemluvě o následný Britský zákon o výchově) oficiálně vylučují.
Během voleb do Evropského parlamentu v roce 1999 utratila organizace zvaná „Skupina společností Karla Velikého“ miliony liber „informováním“ voličstva o přednostech Evropské unie — přestože přinejmenším tři ze stran, které se zúčastnily voleb, byly proti členství GB v Evropské unii. To ukazuje naléhavý požadavek ke změně Zákona o zastupování lidu.
Nedávno úředníci EU odpovědní za „Nový přístup k audio vizuální technice“ se pokusili vložit propagandu pro EU do populárních sitkomů, jako je „Highlander“ ve GB, „Alle zusammen“ v Německu a „Hors Limite“ ve Francii. List The Times citoval výroky úředníků „Hovoříme o šíření produktů, nebo dokonce o šíření myšlenek … a sitkomy jsou tou nejlepší cestou, jak dosáhnout tohoto šíření.“ Nabídnuté podpory za uložení „propagace myšlenek“ činilo 5% produkčních nákladů. Zákaz politické reklamy v britské televizi existoval vždy, ale propaganda EU byla úspěšná v této době reklamou na „sponzorování“ starých filmů na Chanelu Four.
Dětský kreslený seriál „Strawberry Ice Cream War“ (Válka o jahodovou zmrzlinu) byl tak strašný, že byl stažen, ale to nezabránilo jeho distribuci do našich škol (doprovázené tzv. „Evropskými dny“), balíček propagandy EU „Euroquest“, který je presentován jako „kvíz“ o „Evropě“ (ale ve skutečnosti samozřejmě o zázracích Evropské unie). Pokud ještě někdo pochybuje o podvodné podstatě „Evropského projektu“ ve GB, potom tyto pokusy EU o infiltraci do britské výchovy a zábavy by mělo být dostatečným důkazem podstaty tohoto projektu.
Nejzákeřnějších ze všech pokusů Evropské unie o likvidaci kdysi svobodných samosprávných národů je tzv. „regionální princip“. Tento nástroj byl oblíbený evropskými fašisty ve 40. letech v té formě, že místní vlády byly obcházeny a regionální komise odpovídaly přímo Berlínu. V Evropské unii šel tento princip ještě dále — samotné hranice národních států jsou zahlazovány.
Předseda Rady kentského hrabství je nyní předsedou euroregionu zahrnujícího Kent, Nord Pas de Calais, Flandry, Valonsko a Brusel. Předsedou bude Francouz nebo Belgičan. Úřední místa EU se pokoušejí o totéž v Sussexu, když spojují Východní Sussex do „partnerství“ s Seine Maritime a Somme s francouzským „manažerem projektu“ (jak soudná a manažerská jsou tato politická opatření) namísto Lewes County Hall ve Východním Sussexu.
Na nedávné mezinárodní konferenci, kterou jsem organizoval v Oxfordu, poznamenal Jan Myrdal, distingovaný švédský sociální demokrat a intelektuál (jehož rodiče, jedineční ve světě, byli oba nositeli Nobelovy ceny), že „v roce 1943 Oberbergmeister Mnichova hovořil, jak silná je městská samospráva v Německu — městská samospráva je základem společnosti atd. Takovým způsobem to organizovali — až na tu maličkost, že nebyly volby.“
Dnes jsou v EU podpory nově založených subjektů pro rozvoj měst, akademický výzkum a drobné podnikání, jejichž hlavním cílem není podpora podnikání, ale rozklad národních organizací podporou panevropských struktur a řízení z Bruselu. Nejzrádnější je program sdružování měst, v němž je slib loajality k Evropské unii byla navržena tak, aby působila v Británii co největší hněv. Instrukce v oficiálním dokumentu Evropské unie říká:
Je možno použít jakýkoliv (slib), pokud bude jasné, že unifikace Evropy je hlavním cílem a důvodem sdružování měst.
Politická korupce všech demokratických a parlamentních předností, na které je britský lid zvyklý, byla doprovázena (jak lze odhadnout) mohutnou ekonomickou korupcí v samém srdci evropských institucí. Roční ztráta až 6 miliard liber podvody a chybným rozhodováním v Evropské komisi znamená trvalou zátěž národních zdrojů.
Skutečnou nepřijatelnou podstatu korupce je možno vidět na jednání s těmi, kteří projevili odvahu ji zveřejnit. Paul van Buitenen, člen Evropské komise auditorů, který zveřejnil detaily byl převeden na zaměstnance Evropské komise pro dohled na zbraně! — velmi důvtipné. Bernard Connolly, který byl vedoucím odboru Eura a napsal knihu The Rotten Heart of Europe (Prohnilé srdce Evropy) byl vypovězen z budov Komise, jeho portrét byl vyvěšen na veřejné chodby, bylo mu přikázáno — protizákonně — neopouštět zemi, jeho telefon byl odposloucháván, jeho žena sledována a obtěžována mnoha nepříjemnými telefonními hovory a do jeho domu vnikli násilím.
Když se Británie připojila k Heathovu „Společnému trhu“, byli jsme nejbohatší zemí v Evropě. Nyní jsme čtrnáctí nejbohatší (podle HDP na hlavu, i když jsme čtvrtou největší ekonomikou na světě). Všechny země,které zůstaly v EFTA (Evropské sdružení volného obchodu — JŠ) a nevstoupily do EHS se stali bohatšími a my chudšími. Nyní je nejbohatší zemí v Evropě Norsko a Švýcarsko, které nejsou, nikdy nebyly a nepřejí si být v Evropské unii.
Náhradou za čistý rozpočtový příspěvek 30 miliard Liber jsme vstoupili do klubu, díky kterému jsme si nastřádali od roku 1972 obchodní deficit výroby přes 150 miliard Liber. A za takovou ekonomickou pohromu britský lid zaplatil — aniž se o tom dozvěděl — svými historickými právy chráněnými přes 800 let starou Ústavou. V análech britské samosprávy bude toto spojení s „Evropou“ bude vnímáno jako nejhroznější rozhodnutí za celých 1000 let naší historie. Jak vyjádřil nedávno jeden eurokrat, co vytvoření Eura znamenalo:
Bude to poprvé, kdy jsme dosáhli takových výsledků beze zbraní.
Demokraté, kteří vybojovali dvě kruté války kvůli zachování demokratické samosprávy evropských národů se mohou právem ptát, jak k tomu mohlo dojít. Jakmile pochopili co ztratili, vidí jen jedno řešení. Musíme opustit struktury Evropské unie bořící demokracii a vrátit se ke společnému trhu samosprávných národů, pro který britský lid hlasoval v roce 1975 — a ve kterém je možno najít dnešní nejbohatší a nejsvobodnější evropské národy.
Hrozba nového, nedemokratického a agresivního mocenského bloku, jehož vytvoření napomohly USA, začíná být v současnosti zjevný ve Washingtonu (viz dále kapitola 4 bod 10). Odmítnutí podřídit se rozhodnutím WTO (Světová obchodní organizace — JŠ), pokusy zafixovat směnný kurs Eura proti Dolaru, pokusy vnutit evropská nařízení a evropské hodnoty neevropským zemím, ztrátový vývoz nadbytků zemědělské produkce do třetího světa a nyní dokonce námluvy s Fidelem Castrem, který vnímá Euro jako zbraň proti dolaru. A to nemluvím o masakru spuštěném v Jugoslávii při intervenci Německa a Evropské unie, do kterého se teď zapletly americké jednotky (na straně svých historických fašistických nepřátel a proti historickým spojencům), protože jejich politici si nepřečetli historické knihy. Nepřišel čas k tomu, aby se americký národ probudil a plně rozvinul poválečné uspořádání, za které tak mnoho jejich mladých mužů padlo?
| HITLEROVA EVROPA | DNEŠNÍ EVROPA |
|---|---|
| 1936: Chamberlain nastoupil po Baldwinovi, Halifax po Edenovi a Vansittart by poslán do Sněmovny Lordů | 1990 Thatcherová, Ridley a Lawson odešli a nastoupila politika Majora, Clarka a Hurda. |
| 1938: Mnichov | 1992: Maastricht |
| „Svět patří lidem s kuráží. Bůh jim pomůže.“ (Adolf Hitler podle knihy Joachima Festa: Hitler eine Biographie, Frankfurt, 1973, str. 683) | „Síla je oprávněná v politice a ve válce.“
(Helmut Kohl, 1996) „To co potřebujeme je člověk dostatečné velikosti, který by si udržel oddanost všeho lidu a vytáhl nás ven z hospodářského marastu, ve kterém vězíme. Pošlete nám takového člověka, a ať je to bůh nebo ďábel, my ho přijmeme.“ Paul Henri Spaak, bývalý belgický premiér, předseda konsultačního shromáždění Rady Evropy 1949-1951. |
| Ve svém mládí Hitler vymazával německé hranice ve svém školním atlase | Jako mladík se Kohl dostával do potíží s mocí, když odstraňoval hraniční značení na francouzsko-německé hranici |
|
Němci sami mohou skutečně uspořádat Evropu … dnes jsme prakticky jedinou silou na evropském kontinentě se schopností vést. Vůdce je přesvědčen, že Říše bude vládnout celé Evropě
(Goebelsovy deníky 1942 - 43, New York 1948, str. 357) | Podívejte se na Evropu - z čeho sestává? Británie? - daleko. Francie? - politicky nestabilní. Itálie? -
hospodářsky nestabilní. A Benelux se nepočítá. Z čeho tedy sestává Evropa? - z Německa.
(Spolkový kancléř Konrad Adenauer, citováno Henry Brandonem v jeho knize The Retreat of American Power - Ústup americké moci) |
| Hitler řekl, že Československo musí být celé připojeno k Německu. Srovnával Čechy s „lidmi, kteří
se ptají, kdy vlak dojede do Postupimi a požadují, aby zastavil do Nové Vsi. Není možné je přesvědčit, že to je zcela nemožné, protože vlak tam
nejede, protože výhybky tak nejsou nastaveny. V Československu jsou též v nesprávném vlaku.“
(Dokumenty německé zahraniční politiky 1919 - 1945. Z archivů Německého ministerstva zahraničí (Washington DC, 1949) série D č. 158, str. 191. Citováno v knize Gordon A. Craig, Germany 1866 - 1945, str. 705) |
„Zmeškali evropský vlak“ „Nemůžeme jet rychlostí nejpomalejší lodi v konvoji“ „Německo je lokomotivou evropského vlaku“ (Helmut Kohl) „Česko-německá deklarace je … též nastavením styčných míst pro příští spolupráci mezi našimi národy“ Helmut Kohl, 1992 |
|
„Liberalismus byla dosud je hlavním zdrojem slabosti Společenství.“ Francouzská učebnice o Evropské unii, 1994, citovaná v knize Laughland, The Tainted source str.145 (Znečištěný pramen). „Bez Francie by si nikdy Evropa nezavedla jednotnou měnu — více než nezbytný nástroj protiváhy imperialismu dolaru“ Le Figaro, 18. července 1997 (Převzetí společnosti ELF společností Total/Fina vytvoří naftovou společnost, která je) „chráněná před pokusy o převzetí Anglo-Sasy nebo Američany“ Dominique Strauss-Kahn, francouzská ministryně financí, červenec 1999 | |
| Francouzská vláda je povinna se vzdát požadavků na všechny německé subjekty stanovené vládou Říše které jsou ve Francii nebo ve francouzském vlastnictví … (Francouzsko - německá smlouva o příměří, 1940, článek 19) | Všichni „evropští” občané mohou kdykoliv, bez předložení jakéhokoliv jasného
důkazu soudu, zatčeni a vydáni do Německa k procesu. Ale Německo vyjímá samo sebe
z vydávání Němců na stejném základě. (Evropská konvence o extradici a (pro
GB) Zákon o extradici) „Nebyl mi povolen vstup do budov Evropské komise, vyvěsili mojí policejní fotografii na vchody. Bylo to zcela protizákonné — nesměl jsem opustit Brusel bez povolení. Můj telefon byl odposloucháván, mojí ženu sledovali a byla obtěžována nepříjemnými hovory. Když jsem byl mimo domov, přišli v noci do mého domu. Byla to velmi nepříjemná doba — spíše jako v Moskvě než v nové Evropě.“ Bernard Connolly, vyhozený vedoucí odboru Evropské komise pro evropskou měnu. Paul van Buiten, starší člen auditorské komise Evropské komise (která každý informovala o zpronevěrách až 6 milionů liber) ohlásil své nálezy (a chybný postup Komise při zásazích proti zpronevěrám) Evropskému parlamentu. Van Buiten byl převeden Evropskou komisí k dohledu na pistole a automatické zbraně v hlavní budově Komise v její hlavní budově v Bruselu. |
| Německá demokracie (je) charakterizována volbou vůdce a jeho povinností plně nést zodpovědnost za své akce. V rámci toho neexistují žádné většinové hlasování o dílčích otázkách, ale pouze rozhodnutí jednotlivce. (Hitler, Mein Kampf) | „Éra skutečné zastupitelské demokracie se blíží ke konci.“ Peter Mandelson, poslanec parlamentu, ministr bez portfeje, duben 1998 |
| 24. března 1932 schválil Reichstag Zmocňovací zákon, který umožnil Hitlerovi navrhovat a ustanovovat zákony bez schválení parlamentu. | „Evropská politika byla řízena velmi malým počtem lidí — Kohlem, Mitterandem, Delorsem, dvěma nebo třemi ministry; byl to jen malý kroužek, ve kterém byla činěna
rozhodnutí a ratifikována a posteriori,
bez žalu nad demokratickým deficitem.“ Hubert Vedrine, hlavní poradce a vyjednavač Mitteranda v Maastrichtu (později ministr zahraničí). „Ti, kteří zaujmou pozici proti Maastrichtu již nebudou mít příležitost zapojit se do politiky.“ Jacques Delors, leden 1999 „Moje slova vás mohou šokovat, ale prohlašuji, že mnoho velkých kroků při budování Evropy by nebylo učiněno, kdybychom předtím uspořádali referendum.“ Francouzský ministr Claude Cheyson. „Německo již není právním státem.“ Profesor Albrecht Schachtschneider, Universitav Norimberku, duben 1998. Holandský reportér: „Více než polovina holandského lidu chce zachovat gulden”. Klaus Kinkel: „Potom politici musí najít odvahu, je-li to nutné, proti vůli lidu.” Reportér: „Promiňte?” Kinkel: „Samozřejmě se souhlasem Parlamentu” (NRC Handelsblat, 31. ledna 1998) |
| „Dnes je vytvoření společného trhu bez společné vlády asi jako zapřahat vůz před koně. Bude shledáno, že nemůžete skutečně
vytvořit společný hospodářský systém bez společné vlády.“ Sir Oswald Mosley, předseda Unie britských fašistů, ve své knize Mosley Right or Wrong. | „Proč 15 států EU stále potřebuje 15 ministerstev zahraničí a 15
diplomatických služeb? Evropa by byla silnější, kdyby hovořila s vnějším světem
jedním hlasem. Proč stále ještě potřebujeme individuální národní armády? V Evropě jedna armáda stačí.“ Hans Eichel, německý ministr financí. |
| „V roce 1500 existoval německý národ, ale žádný nacionalismus, zatímco dnes, když se naše oči rozzáří nad nápisem 'Made in Germany' je tomu naopak,
nacionalismus, ale žádný národ.“ Friedrich Reck-Malleczewen, 1937, Diary of Man in Despair, Audiogrove, 1995 | „Z čeho dnes sestává Evropa? - Z Německa“ (Konrad Adenauer) „Budoucnost bude patřit Německu až vystavíme evropský dům.“ (Helmut Kohl, 1995) |
| „Náš lid byl zaprodán do rukou mezinárodního světového kapitálu. Chcete, aby to
pokračovalo navěky? Potom volte kapitalistické strany” (Nacistický leták z roku 1930) | Místopředseda parlamentní strany CDU, Heiner Geissler, tvrdil do záznamu, že
kapitalismus není o nic lepší než komunismus. (Wall Street Journal, 28/4/1998) |
| „Účinná propaganda se musí omezit na několik bodů a rozehrávat je ve heslech
dokud poslední článek veřejnosti nepochopí to, co má pochopit z vašich hesel.“ (Adolf Hitler, Main Kampf, Hutchinson 1934, str. 164) | „Je moudré zapůsobit tam, kde je odpor nejmenší (k propagandě EU)“ (Evropská komise, de Clerqova zpráva, 1993) |
| „Architekt nového světového řádu, ochránce spravedlnosti, náš Vůdce Adolf Hitler,
jako projev vděčnosti a loajality chorvatského lidu“ (Dr. Anton Pavelič, Zagreb 2. dubna 1941) | „Danke, Deutschland” (chorvátská populární píseň, 1991) |
| „Vaše akce hrají významnou roli v našem zápase“ (Ante Pavelič, Chorvatský fašistický vůdce, proslov ke Katolické akci 21. července 1941) | „Genocida je přirozený jev v harmonii se sociální a mytologickou božskou přirozeností … je nejen povolena, ale dokonce nařízena, dokonce přikázána Všemohoucím” (Fraňo Tudžman, president Chorvatska v „Wasteland of Historical Reality” - Pustina historické reality, 1989) |
| Německá tajná služba vedená Franzem Neuhausenem je aktivní v Jugoslávii po celá 30. léta a připravuje rozbití země. | „Německá tajná služba vedená Klausem Kinkelem začíná v roce 1981 intenzivní kampaň k rozvrácení Jugoslávie“ (E. Schmidt-Eenboom, Der Schattenkrieg, Econ Verlag, Düsseldorf 1997) |
| 40. léta, Jugoslávie: Papežský legát v Chorvatsku Mgr. Marcone otevřeně žehná Ustašovi a veřejně ho zdraví fašistickým pozdravem | 5. října 1998 papež prohlašuje bývalého arcibiskupa Stepinace z Chorvatska za svatého. |
| „V oficiálním dokumentu datovaném 8. květnem 1944 Jeho eminence arcibiskup Stepinac, hlava katolické hierarchie ve fašistickém Chorvatsku, informuje Svatého otce, že k tomuto datu konvertovalo 240 000 pravoslavných Srbů do Boží církve (VYNUCENÉ KONVERZE) (A. Manhattan, „The Vatican's Holocaust“ - Vatikánský Holocaust, USA, 1986) | „Kurt Waldheim (vyznamenaný nejvyšším chorvátským vyznamenáním ve 40. letech) je obvykle jediným hostem při oslavě fondu pro Přátele
Waffen SS (The Observer Magazine, 19.8.1988) V roce 1994 dostává Waldheim rytířský titul z Vatikánu |
| Ve 40. letech rozbíjejí nacisté Jugoslávii na malé rasové a náboženské satelity. Německé divize Waffen SS byly organizovány etnicky - Handzar - bosenští muslimové, Kama - Chorváti, Skanderberg - Albánci | Prvý pokus o znovuvytvoření jednotky zvané „Handzarská divize” bylo
v Šišaku v Chorvatsku počátkem 90. let Později byla divize Handzar vytvořena pod velením bosenské vlády a jednou z jejích povinností bylo chránit presidenta Izetbegoviče. „Dnes máme evropský symbol,který patří stejným dílem všem národům. Je to koruna Svaté říše římské, která ztělesňuje tradice Karla Velikého, vládce spojeného západu. Proto je nutno brát hlavu evropského státu jako ochránce evropského zákona a spravedlnosti, ale měl by se stát též strážcem symbolu, který více než co jiného representuje suverenitu Evropského společenství.“ Otto von Habsburg MEP, Pan Europa. |
| „Anglo-saský ekonomický systém, klasická národní ekonomika, je mrtev“ (Nacistický Prof. Heinrich Hunke, 1941) | „Národní stát stále více ztrácí svou schopnost podpory růstu, zajištění zaměstnanosti a využití daňových příjmů, a tak činí obzvláště obtížným zaručit základy své vlastní legitimity.“ Profesor Manfred Dammeyer, předseda Evropské komise pro regiony, Eisenstadt, Rakousko, 21.10.1998. |
| Nacistický regionální princip k ovládnutí Evropy, v knize „Die Europaische Wirtschafts Gemainschaft“, Berlin | Článek Komise Evropské unie pro regiony: „Realizace politiky EU týkající se regionů a lokálních autorit“: „Unie již není spojením regionů a městských celků. Ustavení Společné evropské měny je nutným uznáním této skutečnosti. Regiony a města hrají hlavní roli v nastupujícím procesu rozvoje Evropské unie.“ |
| „Rozhlasoví dozorci monitorují loajalitu a nikdo nesmí opustit své pracoviště, dokud přenos neskončí.“ The Third Reich, Michael Burleigh, Macmillan, 2000, str. 206. | „Hovoříme o rozmístění výrobků a i o rozmístění myšlenek — ačkoliv je tu jistá podobnost. Sitkomy jsou nejlepší cestou, jak dostat informaci k posluchači, protože působí na pozadí určité skutečnosti. Musíme vysílat do Evropy jednotně. Komise bude trvat na prohlížení scénářů, aby měla jistotu,že tam nejsou žádné nepřesnosti. Netrváme na tom, aby v nich byly zmínky o Komisi nebo Evropské unii.“ (za jejich 5% podporu). Santiago Herrero-Villa, úředník Evropské komise zodpovědný za rozvoj „Nového přístupu k AUDIO-VIZUÁLNÍ technice“. |
| Max Amann, EHER VERLAG, zakoupil Frankfurter Zeitung a většinu katolického tisku. Nakonec vlastnil 82% německého tisku. | Velké německé společnosti skoupily český a polský tisk a media v 90. letech. |
| „Nemáme pocit, že bychom byli nižší rasou. Někteří zbytečné skupiny by mohly být vykopnuty … ale my jsme velký lid, který si to najednou začíná yuvědomovat.“ Agolf Hitler, červen 1934, Gena. | „Německo má jedině zájem pokládat se v Evropě za velmoc (a tou musí být) se zahraniční politikou v plném souhlasu s vlastními zájmy. To, že 'NATO' slouží k ochraně Německa, ale také k ochraně před Německem … tato koncepce již neplatí.“ Německý kancléř Gerhard Schröder, German Unions Monthly Revue, září 1999. |
| „Pouze Říše se svými choulostivými historickými hranicemi zůstává skutečným suverénem s vyčerpanou skupinou nižších národů
na planetárních orbitech kolem svého slunce.“ The Third Reich, Michael Burleigh, str. 428 „Rozlehlé zbytky Polska byly jednoduše připojeny k Říši … i když Poláci brzy zjistili, že Němci jsou horlivější při získávání průmyslu než lidí.“ The Third Reich, str. 434 | „Německý parlament v souhlase se smluvními závazky se státy střední a východní Evropy a naposledy díky ratifikaci německo-polské a německo-české 'Smlouvy o sousedství' zdůraznil, že v procesu přijímání našich východních sousedů do EU a NATO musejí být samozřejmě bezpodmínečně aplikovány základní evropské svobody ve stejné míře na všechny občany starých i nových členských států, včetně německých uprchlíků.“ Červenec 1998, usnesení přijaté Německým spolkovým sněmem. |
| „Musíme podporovat tolik jednotlivých skupin, kolik je možné, tj. (s výjimkou Poláků a Židů) Ukrajince, Bělorusy, Goraky, Lemeky, Kašubince. A pokud se tam najdou jakékoliv další oddělené etnické skupiny, potom i ty.“ Himmler, citováno v The Third Reich, str. 442. | „Německo a Evropská unie obnovila národní a náboženské státečky na Slovensku, Slovinsku, Chorvatsku a albánské Kosovo a pokouší se o to samé ve Skotsku a ve Walesu.“ |
| Mnozí židé dnes přežili „díky těm okolnostem, že byli totálně nasazenými pracovníky a nebyli proto přímo zabiti SS.
Němci jsou unaveni židomilstvím díky vyrovnání v mediích a sterilními smutečními rituály politiků.“
2000, profesor Lutz Niethammer, historický poradce německého kancléře Schrödera.
„Židé by si měli uvědomit, že pokud by se chovali hrdinsky, nestali by se obětmi persekuce.“ 1998, Klaus von Dohnanyi, bývalý starosta Hamburgu. | |
| Mezi roky 1939 a 1941 bylo „repatriováno“ 500 000 etnických Němců v rámci programu „Heim ins Reich“ z Baltu, Besarabie, Bukoviny a Volyně do Německa a do nově dobytých území Říše. „Sentimentální žvásty o lidech, jejich spojení s Německem 20. století bylo problematické typu Krev se spojuje s krví a srdce mluví k srdci.“ The Third Reich, str. 448 | „V průběhu 80. a počátkem 90. let vláda Helmuta Kohla 'koupila' v bývalém Sovětském svazu 'Němce' z Kazachstánu, kteří tam byli povoláni Kateřinou Velikou, ale kteří již koncem 20. století nemluvili německy a kteří jsou dnes v Německu pokládáni za Rusy. Jejich jediným spojením byla krev.“ |
| „Prohlížel jsem si svou sbírku 'Dags Posten', pro-nacistické kultury vydávané denně pro ty vzdělané. Ve středu 5. března jsem se zastavil na straně 5 'městská samospráva je v Německu silná', zajímavé přednášce ve Švédsko-německé společnosti přednesenou reichsleiterem Feilerem, Overburgermeisterem v Mnichově, který hovořil o německé městské samosprávě — víte, to vše znělo velmi pěkně — až na to, že se nekonaly volby. Na jedné straně tyto městské orgány nepotřebovaly žádné schválení shora, ale měly poradní orgány, tzv. 'Ratsherren', které zaručovaly lidovou městskou politiku a potom následovala večeře a tanec - to byl úplatek.“ Jan Myrdal, oxfordský přednášející,31. října 1998. | „Politika regionů“ německé Evropy vytvořila maličké regionální státy ve Skotsku a ve Walesu, ale nahradily Anglii osmi regiony, ve kterých měla vládnout „Shromáždění“ sestavené z radních (po jednom s distriktních rad), ale kteří nebyli samozřejmě nikdy zvolení k tomu, aby vystupovali v jakémkoliv „Regionálním shromáždění“ a zahrnuje členy různých sdružení a charit — samozřejmě nevolené [srov. s prohlášením Václava Klause o 'postdemokracii' založené na nevolených NGO - JŠ]. Každému distriktu jsou poskytnuty finance pro „Shromáždění“, které je zodpovědné Bruselu prostřednictvím stejně nevolené Komise pro regiony, Každý z regionů má ustavenou kancelář v Bruselu. |
| „Lidový blahobyt“ přebírá postupně nezávislé charitativní organizace a zájmové organizace (srov. s komunistickou Národní frontou - JŠ). Nová národní řídící komise, vedená nacisty, zahrnuje hlavní náboženské charitativní organizace. The Third Reich, Burleigh, str. 215. | Zákon o politických stranách, o volbách a Referendech z roku 2000 nařízený Blairovou vládou upravuje a řídí registraci, financování a náklady nejen pro politické strany, ale i skupin angažovaných v politice. Ty všechny spadají pod „Volební komisi“. A tak státní moc nyní řídí demokracii, která byla ustavena jako výzva a kontrola státní moci. |
| „Velikonoční pohlednice z roku 1942 ukazuje matku slepici s nápisem Evropa, tvá matka na prsou.“ John Laughland, The Tainted Source, str. 49-50. | V roce 193 Evropská komise používala heslo Matka Evropa musí chránit své děti. John Laughland, The Tainted Source, str. 50 |
| Federace britského průmyslu (předchůdkyně současné Konfederace britského průmyslu) uzavřela smlouvy z nacistickými průmyslníky teprve v březnu 1939 v Düsseldorfu (po vyhlášení nacistických rasových zákonů, koncentračních táborech, uvěznění tisíců politických vězňů, útoku za Křišťálové noci na židy a invazi do Československa). | „Volný průzkum obchodu by byl nutným požadavkem snah firem pro členství GB na Evropské měnové jednotce. Komplikace by mohly vzniknout při srovnání výsledků se současnou pozicí Konfederace britského obchodu, pokud by výstupy nebyly v Euro.“ Memorandum CBI, duben 1999. |
Pro ty, kteří si vzpomínají na chování BBC ve 30. letech a na její podporu vládní politiky usmiřování (appeasing) Hitlera, nebude žádným překvapením, že tato organizace se angažuje v podobné politice pohlcení Británie v novém Euro-státě. A samozřejmě vzhledem k přesnému zopakování institucí a filosofie nacistických plánů z roku 1941 na „Evropské hospodářské společenství“ (a přesných protidemokratických metod a jejich použití proti svobodným národům) je možno politickou manipulaci BBC snadno předpovědět. Připomeňme, že nejen BBC je součástí politiky usmiřování, ale (stejně jako ve 30. letech) všechny tři hlavní politické strany byly svedeny k rozkladu svého národa, parlamentu a demokracie prolhaným a zlým systémem, který byl po konci Druhé světové války zvolen pro obnovu cílů německého imperialismu a kontinentálního fašismu. Od roku 1970 kontinentální politici našli v britské politické třídě formu usmiřování a historické a politické ignorance, kterou hledali marně od roku 1940. A tak dnes našli v BBC stejně úrodnou půdu pro své myšlenky, jakou našli během 30. let Toryové jako Lord Beaverbrook (1879-1964) a Sir Samuel Hoare (1880-1959), socialisté jako Ramsey MacDonald (1866-1937) a Lord Allen von Huttwood (1889-1939) a dále všechny liberály jako Lorda Lothiana (1882-1960) a Lloyda George.
Brzy po volbách v roce 1997 jsem napsal každému z guvernérů BBC prohlášení o následujících výhradách k přístupu BBC k těmto volbám. Nedostal jsem od nich ani jednu odpověď od těch, kteří jsou určeni — a placeni — aby zastupovali britskou veřejnost. A je to ovšem veřejnost, kdo platí (ať už poslouchají jejich programy nebo ne) licenční poplatky BBC. [Stejně jako v ČR rozhlasové a televizní poplatky — JŠ].
Uvádím zde body výhrad. Je nutno mít na mysli, že se zde nejedná o obyčejnou politickou diskusi mezi politiky o sociálních, hospodářských nebo finančních záležitostech, ale o demokratickou ústavu GB. Pojem „Evropa“ není politickou otázkou, jak by chtěli demonstrovat oponenti na levici, na pravici i ve středu. Spíše je „Evropa“ napadením samotného práva naší země na existenci a našeho parlamentu nám vládnout — jinými slovy je to ústavní záležitost. [Totéž platí i o samotné existenci českého národa a jeho právu na sebeurčení — JŠ]
Novináři BBC nikdy nepochopili podstatu toho, co obvykle nazývají „Evropa“. Nedefinovali Evropu jako 47 národů, které vytvářejí kontinent a proto nikdy nepřipustí, že tzv. „Evropská unie“ sestává jen z 15. zemí. Nikdy nezprostředkují posluchačům fakt, že nejbohatší země Evropy — Norsko a Švýcarsko — nejsou, nikdy nebyly a nechtějí být členu Evropské unie. Neodvažují si označit současná centra odporu k „Německé Evropě“ (Británie, Srbsko, Dánsko, Norsko, Švýcarsko), protože přesně souhlasí s centry odporu fašistické Evropě ve 30. a 40. letech. Neodváží se podrobně uvést enormní hospodářské a rozpočtové náklady britského členství ani skutečné ústavní ztráty které nastaly. Když dojde na subjekt „Evropa“, je BBC v lepším případě nezkušeně a v horším angažovaně pokouší úmyslně cenzurovat pravdu. A tak podpora věci Evropské unie v Británii vždy vede k rozhovorům úředníků EU jako jsou Santer, Kinnock, Patten a Britain. Nikdy se nepokouší o rozhovory s úředníky v Británii, o trom, co požadují od vlády, aby udělala. Přitom Britain a Kinnock jsou samozřejmě vytrženi z britské politiky, jednak díky vynucené resignaci v aféře Westland, jednak díky opakovaným manipulacím s volebními urnami.
[Přitom britská BBC je jedním z relativně nejserioznějších sdělovacích prostředků, který např. v době komunismu zajišťoval seriózní informace na rozdíl od štvavých propagandistických stanic, jakou byla „Svobodná Evropa“ řízená americkou CIA. Nemluvě o současné České televizi, kterou si „znárodnili“ její zaměstnanci během fašistického puče a dodnes posílají výhružné fašistické dopisy těm, kteří ji odmítají financovat. Nemluvě o „humanitárních“ teroristech z organizace „Člověk v tísni“, která působí pod její hlavičkou. - JŠ]