Z anglického originálu přeložil Jiří Šoler
Jestli prvou složkou ustašovského super-nacionalismu byla rasa, potom tou druhou bylo náboženství. Ty dvě složky by těžko mohly existovat nezávisle, jelikož byly ta těsně provázány, že se staly téměř synonymy. Slovo Chorvát ve skutečnosti znamená katolík, stejně jako v Chorvátsku katolík je užíváno k označení Chorváta. Pokud to bylo užitečné pro ustašovský rasismus, bylo to neméně výhodné pro katolicismus do té míry, že jakmile byla vytvořena teorie že katolík znamená Chorvát, byla současně pevně založena myšlenka, že Chorvátsko je zcela katolické: Stalo se to základním principům nového Státu.
Důsledky takového ztotožnění byly zlověstné. Neboť zatímco nacionalismus se zakládá ze 100 procentech rasismu, katolická církev církev se nevyhnutelně zakládá na na 100 procentech souběžné politiky. Tyto dvě politiky se tak stávají politikou jedinou, političtí představitelé automaticky podporují politické zájmy katolicismu, zatímco náboženské zájmy podporují politické zájmy ustašovského rasismu.
Skutečný proces integrace obou složek do nedělitelné organické nábožensko-politické jednoty byl nejen prováděn jednotlivými katolíky a katolickými organizacemi, jako byli Křižáci, nebo katolickými politickými předáky jako byl macek: byl prováděn katolickým klérem ještě před ustavením ustašovského státu. Katoličtí kněží ve skutečnosti energicky hlásali fašismus před Druhou světovou válkou. Jimi kontrolovaný katolický tisk se stal největším fašistickým propagandistickým orgánem. V něm hájili fašistický korporativistický stát, velebili fašistické diktátory a hlásali rasistické teorie — např. že Chorváti nejsou slovanského původu, ale byli gotickými Němci. Jedním ze zakladatelů této rasové teorie byl široce známý katolický kněz Kerubín Segvić, který již v roce 1931 napsal knihu nazvanou Gotický původ Chorvátů, s cílem podnítit odpor vůči Slovanům. což bylo synonymum „Pravoslaví“. Fašistické národy byly provolávány za slavné příklady budoucího Chorvatska. Ve svém vydání z 3. dubna 1938 např. katolický deník Hrvatska Stráža chválila fašistické Maďarsko za „řešení sociálních problémů přijetím hlavních principů křesťanského korporativistického státu“. Stejný list z 2. března 1938 vítal Anschluss heslem „Mladé Chorvátsko pro Anschluss“.
Katolický tisk hlásal katolický nacismus podle modelu připravovaného na Slovensku katolickým nacistickým diktátorským knězem Mgr. Tiso. Záhřebský Katolický List, orgán arcibiskupa Stepinace v lednu 1940, přinesl článek „Katolicismus a Slovenský národní socialismus“, který mj. píše:
V moderním státě, který staví zájmy lidu nad všechny ostatní věci, musí církev a stát spolupracovat aby zabránily všem konfliktům a nedorozuměním. A tak, v souhlase s učením Krista, církev na Slovensku se již uplatňuje k uspořádání nového života slovenského lidu. Názory dr. Tuky jsou naplňovány vytvořením „lidového“ Slovenska, což je schváleno presidentem republiky Mgr. dr. Josipem Tisem. V nacionálně-socialistickém systému na Slovensku není církev pronásledována. Pronásledování je použito proti oponentům nacionálního socialismu.
Jsou soustavně glorifikovány úspěchy katolického fašismu v Maďarsku, ve Francii pod katolíkem Petainem, ve Španělsku pod katolíkem Francem. V hlavním katolickém deníku Hrvatska Stráža, jehož vydavatel dr. Janko Šimrak se stává za Paveliće biskupem, otevřeně a souhlasně vychvaluje Hitlerovy úspěchy v domácí i zahraniční politice. Ve vydání z 12. března 1938 je obhajována a chválena Hitlerova okupace Rakouska. Později stejný list chválí Hitlerovy úspěchy v Československu, v Polsku a ve Francii. List Katolicki Tjednik, orgán Katolické Akce, publikoval podle nařízení sarajevského Arcibiskupa v Sarajevu, dr. Ivana Šariće tištěné články nazvané „Nový řád musí přijít“ (např. vydání č. 4 z roku 1941) před Hitlerovým útokem na Jugoslávii.
Katolický tisk propagací nacisticko-ustašovských myšlenek sehrál ohromnou roli při přípravě lidí na to, co se nakonec stalo a s čím se potom setkali lidé na cestách životem. Jeho vliv byl velký a napomohl ve značném rozsahu představě,že Pavelić a ustašovci byly sesláni Bohem Chorvátskému lidu. Byl obzvláště plodný při zasévání náboženské nenávisti k Srbům, rasové nenávisti k židům a nenávisti k Jugoslávii. Bezprostředně po vyhlášení Nezávislého státu Chorvatsko se dali nezvratně k dispozici ustašovcům a tak následovali příklad katolického kléru, který sehrál aktivní roli při pomoci ustašovcům, se zbraněmi v ruce a při rozbíjení Jugoslávského království.
Na mnoha místech katoličtí kněží a dokonce i katoličtí mniši napomáhali zrádným ustašovským ozbrojeným bandám s přesnými plány útoků na jugoslávskou armádu zezadu. Mnoho těchto duchovních se otevřeně vychloubalo svými vojenskými aktivitami. Těžili přitom i z ostatních padlých v boji, když je připomínali ve svých obřadech.
Katolický týdeník Nědělja ve svém vydání z 22. června 1941 popisuje v článku „Poslední křeč Jugoslávie na ostrově PAG“ způsob, jakým se kněží na tomto ostrově podíleli na odzbrojování jugoslávské armády:
Poslední noc mladí Chorváti budou sledovat vývoj událostí. Důstojný pán Stipanov z Vlasici na Pagu bude též sledovat zprávy a jezdit informovat důstojníky a vojáky. Nové události nás zastihly připravené a nadšené. Bylo rozhodnuto odzbrojit srbské důstojníky.
Ustašovská list Hrvatski Narod 4. července 1941 vychvaloval františkánského kněze dr. Radoslava Glavase jako velkého organizátora ustašovců. mj. článek říká:
Mladý energický františkán dr. Radoslav Glavas přijel Širokého Gregu a postavil se do čela povstání. Plán byl sestaven k zabránění mobilizace jugoslávské armády. A tak byl historický den 10. dubna 1941 přivítán a během noci z 10. na 11. dubna 1941 ustašovci odzbrojili místní četníky a obsadili poštovní úřad.
Ustašovský časopis Za Dom č. 1 z dubna 1941 dodává:
Jiný kněz, který se připojil k celním gardám, zajal dva generály, 40 důstojníků, zatímco františkánský mnich s pomocí početné mládeže odzbrojil celou srbskou jednotku.
Hrnatski Narod č. 251 z 4. června 1944 na straně 3 přinesl úmrtní oznámení kaplana Ivana Miletiće napsané knězem Eugenem Beluhanem, které přináší ustašovské aktivity, na kterých se podílel: „Jako kněz napomáhal rozbití jugoslávské armády během revoluce“. Nekonečný seznam takových oznámení je obsažen ve složkách Komise pro válečné zločiny.
Po pádu Jugoslávie a vzniku nezávislého Státu Chorvátsko katolický tisk vycházel zcela pro Paveliće a jeho ustašovce. Vjestnik Počasne Stráže Srca Isusova (Věstník čestné stráže srdce Ježíšova) obsahoval v číslech 5 a 6 z roku 1941 článek nazvaný „Vlajka Chorvátska — Srdce Kristovo“, ve kterém „zmrtvýchvstání“ Chorvatska je přirovnáno ke zmrtvýchvstání Krista:
V časném jaru Chorvátský lid zažil zmrtvýchvstání v době Kristova zmrtvýchvstání. Velký syn Chorvátského lidu se vrátil a dal jim jejich svobodu a dávná práva. To vše je dílo Boží; Pán to vše vykonal a proto je to zázrak v našich očích.
Glasnik Biskupije Bosanske i Sremske (Hlas bosenských a sremských biskupů) č. 13 z 15 července 1941 napodobil Pia XI, který nazval Mussoliniho mužem seslaným božskou Prozřetelností, nazval Paveliće mužem Prozřetelnosti:
Svatý je tento rok zmrtvýchvstání Nezávislého státu Chorvátsko. Skvělý obraz našeho Vůdce se objevil v duze. Může a musí být řečeno, že je mužem Prozřetelnosti.
Glasnik Sv. Ante (Hlas sv. Antonína) v čísle z 12. dubna 1941, dále uvedl, že zrození Nezávislého státu Chorvatsko bylo dílem Božím:
Chorvaté, kteří jsou převážně katolíci, nepokládají takovou velkou historickou událost za nějakou šťastnou náhodu nebo dopad štěstí. Ne, je to dílo Boha a Prozřetelnosti.
Ale to nestačí. Ustašovci nebyli srovnáváni s nikým jiným než s Kristem, Svědectvím je hlas Křižáckého hnutí Nědělja, který ve vydání z 6. června 1941 v článku nazvaném „Bůh a Chorvatsko“ tvrdí toto:
Kristus a ustašovci a Kristus a Chorváti pochodují spolu historií. Od prvého dne své existence bojovalo ustašovské hnutí za vítězství Kristových principů, za vítězství spravedlnosti, svobody a pravdy. Náš Svatý Spasitel nám pomůže v budoucnosti jako to činil doposud, proto nové ustašovské Chorvátsko bude Kristovo, naše a nikoho jiného.
Katoličtí předáci, kněží a dokonce biskupové byli na určitých funkcích v ustašovském státě. Bezprostředně po Pavelićově uchopení moci bylo mnoho kněží dosazeno do místních a provinciálních administrativních funkcí v nově vytvořeném ustašovském státě. Zmíníme jich jen několik: katolický kněz Ante Klatic Tepelun z vesnice Tramosnica, okres Gradačač, který se v dubnu 1941 stal ustašovským tabornikem a podílel se na odzbrojování jugoslávské armády. Páter Emanuel Rajić, kněz z Gornji Vakufu, který se podílel na odzbrojování jugoslávské armády, organizoval ustašovce v Gornji Vakufu a byl ustanoven ustašovským tabornikem, v rámci čehož zorganizoval první ustašovskou armádní jednotku v Gornji Vakufu.
Novi List v čísle 54 z roku 1941 píše o o dosazení kněze Stjepana Lukiće do funkce logorni pobocnik (táborový pobočník) v táboře Zepce. Cecelja Martin, kněz v Rečici, okres Karlovac, byl ustanoven do funkce ustaši tabornik pro region Rečica. Dr. Dragutin Kamber, kněz z Doboje, byl dosazen v dubnu 1941 do funkce velitele regionu Doboj a měl v rukách koncentrovanou politickou a veřejnou moc.
V čísle 34 téhož listu z 1. července 1941 je publikován příkaz vlády dosazující kněze Didaka Coriće ndo funkce tabornika v Jašce; Ante Djuriće, kněze z vesnice Divusa, do funkce tabornika v okrese Drvar a kněze Dragana Petranoviće do funkce logornik v táboře okresu Ogulin.
Katoličtí vůdci přímo podléhající hierarchii získali ty nejvyšší funkce — např. předsesa Křížáků, kněz dr. Felix Niedzielski, který se stal ustašovským vice-guvernérem Bosny za prvých dnů Pavelićova režimu. Jiný katolický kněz, Grga Peinović, vedoucí Křižáků, se nestal ničím menším než předsedou Úřadu ustašovské ústřední propagandy, jak píše Nedelja 10. srpna 1941. V článku nazvaném „Křižáci v Nezávislém státě Chorvátsko“ stejný list zdůraznil skutečnost, že mnozí lidé vycvičení organizací Křižáků není zastávají nejvyšší místa, což byla ovšem pravda.
|
Soubor katolických novin vydávaných v ustašovském Chorvátsku, všechny s Pavelićovými portréty. Tisk, včetně Diecézních a Episkopálních novin, plně podporoval a vychvaloval ustašovce, od prvého do posledního. Při propagaci nacisticko-ustašovských myšlenek sehrál katolický tisk značnou roli při přípravě lidí na hrůzy, které případně nastanou, až jednou Chorvátsko vznikne. Představovaly Pavelićův režim jako nástroj spravedlnosti a Boží odplaty. Byly obzvláště pilné při zasévání nenávisti k pravoslavným Srbům. Úřední orgán záhřebského arcibiskupství, Katolicki List č. 16 z roku 1941 prohlašuje, že ustašovské Chorvátsko bylo vytvořeno plnomocnou Prozřetelností. Totéž tvrdí Glasnik St. Ante (Hlas sv. Antonína) 12. prosince 1941: „Je to dílo Boží“. List Nedelja z 6. července 1941, orgán hnutí Kžižáků, prohlásil: „Kristus a ustašovci pochodují spolu“. |
Aktivní účast takového množství katolických představitelů a katolického kléru při ustavování ustašovského Chorvátského státu bylo možné jen díky jedné věci: souhlasu a dokonce instrukcí od představitelů katolické hierarchie. To se prokázalo od samého počátku nespornou skutečností, že jak vysoké tak nižší duchovenstvo spolupracovalo z plného srdce z Pavelićem. Katolické farnosti, stejně jako katolické chrámy, a ovšem táž rozhlas, bylo využíváno jako politická platforma pro Paveliće a ustašovce. Dosvědčilo to Radio Zagreb, které 11. dubna 1941, den poté, kdy Kvaterník a německá armáda vstoupili do chorvátského hlavního města, nabádalo lidi k vítání německé armády a k „hledání všech odpovědí na veškeré otázky na katolických farních úřadech, kde dostanou instrukce k další činnosti“.
Úřední orgán Záhřebského arcibiskupství, Katolicki List č. 16 z roku 1941, prohlásil, že nezávislý Chorvátský stát byl vytvořen plnomocnou Prozřetelností. Katolická církev, jak soudí, se modlí k Bohu, aby nové Chorvátsko došlo svého naplnění. Stejný list šel ještě dále a nedlouho poté tvrdí „Principy vlády Nezávislého státu Chorvátsko a ustašovského hnutí“, aby seznámil své čtenáře s hlavními pravidly upravujícími život každého jednotlivce v novém loutkovém Státě. Tyto instrukce zanedlouho pomohly Pavelićovi přeměnit Chorvátsko na skutečný koncentrační tábor. Arcibiskup Stepinac 28. dubna 1941 vydal pastýřský list, ve kterém žádal klér, aby bez váhání odpověděl na jeho výzvu a podílel se na ušlechtilé práci při obraně a zlepšování Nezávislého státu Chorvátsko, a prohlásil, že od nynějška provždy ve „znovuzrozeném“ Chorvátském státě bude církev moci zcela svobodně kázat „nezvratné principy Božské pravdy a spravedlnosti“. Pastýřský list, který byl též publikován listech Nedelja a Katolicki List 28. dubna 1941, říká toto:
Ctihodní bratři, není mezi vámi nikdo, kdo by nebyl nedávno svědkem nejdůležitější události v životě chorvátského lidu, mezi kterým působíme jako hlasatelé Kristových slov. Jsou to události, které naplnily dlouho vysněné a vytoužené myšlenky našeho lidu … Měli byste tedy bez zaváhání odpovědět na mou výzvu a rychle vykonat vše pro zabezpečení a pokrok Nezávislého státu Chorvátsko … Ukažte se, ctihodní bratři, a splňte svou povinnost k mladému Nezávislému státy Chorvátsko.
Tento pastýřský list byl čten na každé farnosti. Byl též přečten v rozhlase. Dojem, jaký měl na lid, ale zejména na duchovní, prokázal páter Peter Galvas, který během svého procesu po osvobození prohlásil ve své vlastní obhajobě: „Příkaz vydaný arcibiskupem Stepinacem lidu rozhlasem k boji za Nezávislý stát Chorvátsko byl politickou direktivou kléru.“ A jako každý kněz musel poslechnout.
Ustašovská část kléru, která byla aktivní při provádění terorismu již před válkou nepotřebovala takový oběžník, aby jim řekl, co mají dělat. Ale i ti, kteří dosud váhali, po Stepinacově instrukci přijali jeho příkazy a aktivně se zapojili do podpory ustašovců. Přitom katolický klér se nepřipojil k ustašovcům pouze aby zpíval latinské chvalozpěvy. Připojil se proto, aby prováděl ustašovský program rasového a náboženského teroru.
Když se Pavelić vracel z Itálie do Záhřebu jako vůdce Nového Chorvátska, zastavil se ve městě Ogulin 13. dubna 1941, kde se radil s jedním z nejfanatičtějších poručíků, ustašovským katolickým knězem kanovníkem Ivanem Mikanem. Tentýž den při veřejném projevu kanovník Mikan předpověděl podobu budoucnosti: „Budou čistky“ vykřikoval kněz Mikan. „Ano, budou tady čistky“. Téhož večera nedaleko této oblasti první ustašovská trestná expedice zaútočila na Srby v několika vesnicích.
Byly tyto masakry prováděny jen stoupenci Paveliće? Byly často podporovány a prováděny katolickými knězi, kteří tvrdili, že jsou Kristovými učedníky a představiteli církve, která vytrubuje do čtyř světových stran, že káže všeobecnou lásku. Snad pro nás postačí zmínit již jen málo. Prvním ustašovským velitelem v okrese Udbina byl františkánský kněz, Mate Mogus, který zorganizoval ustašovskou milici a odzbrojil jugoslávské oddíly. Na setkání v Udbině 13. června 1941 měl následující kázání: „Podívejte se, lidé, na těchto 16 statečných ustašovců, kteří mají 16 000 nábojů a jimi zabijí 15 000 Srbů; potom si rozdělíme mezi sebou bratrským způsobem pole v Multicu a Krbavě“ — řeč, která byla signálem k zahájení vyvražďování Srbů v okrese Udbina.
Ve vsi Dvor na Uni kněz Anton Djurić vedl denník svých aktivit jako ustašovský funkcionář. Denník ukazuje, že podle jeho rozkazů ustašovci zplundrovali a vypálili obec Segestin, kde bylo zabiti 150 Srbů, a že ve vsi Goricka zatkl 117 lidí, kteří byli poslání do koncentračních táborů, kde byla většina z nich zabita.
Skupina františkánských kněží, kteří mučili a nakonec zabili dvacet pět Srbů ve vesnici Kasle, udělali fotografie svých obětí. Ve vesnici Tramosnica se kněz Ante Klarić stal prvním komisařem a osobně vedl ustašovské jednotky při útoku na srbské vesnice. Zorganizoval ustašovskou milici a podle svědků hlásal z kazatelny toto:
Vy jste staré ženy a měly byste si nasadit sukně, protože jste ještě nezabily ani jednoho Srba. Nemáme zbraně ani nože, ale měly byste si je vykovat ze starých kos a srpů, abyste mohli podřezávat krky Srbům, kdykoliv je uvidíte.
Kněz Bozo Simlesa ve vesnici Listani byl jedním s nejaktivnějších členů ustašovců. Byl v postavení náčelníka okresu Livno. Během vyvražďování Srbů v regionu Listani říkal lidem z kazatelny, že přišel čas k úplné likvidaci všech Srbů žijících v Chovatsku. Osobně organizoval ustašovské milice a získával pro ně zbraně. 27. července 1941 uspořádal ve vesnici setkání, a když se dozvěděl, že srbští muži byli zavražděni a že ženy a děti mají být zabity tuto noc, řekl jim, že nemaji čekat na noc, neboť už uteklo dvacet čtyři hodin od vůdcova rozkazu, že ani jeden Srb nesmí zůstat v Chorvátsku naživu.
Katolický děkan ve Stolaci v Hercegovině, kněz Marko Zovko, byl odpovědný za vraždu 200 osob, jejichž těla byla vhozena do jámy na poli ve Vidovu. Františkán Miro Čurić z Duvna osobně dal příkazy pro masakr Srbů ve vesnicích Prisoje a Vrila, kde nesměl ani jeden člověk zůstat naživu. Byly to jen hanebné skutky jednotlivců poblázněných náboženským a rasovým fanatismem? Ovšemže ne. Byla to integrální součást oficiální politiky katolické církve, která pod rouškou Nezávislého státu probouzela a podporovala všechny ty hrůzy, které nasákly historickou zemi Chorvátska mořem krve?
