Úvod

Vatikánský holocaust

Senzační odhalení nejstrašnějšího náboženského masakru 20. století

Avro Manhattan

 

Z anglického originálu přeložil Jiří Šoler


Kapitola 13

Vatikán, Mafie a USA. Proč využívají válečné zločince. Stalin a třetina Evropy


 Jednou z hlavních agentur spojených s touto operací byla Mafie. Mafie byla obnovena USA, dokonce ještě před tím, než se Spojenci vylodili na Sicilii. USA ve skutečnosti „naverbovala“ Mafii vcelku do své armády. Stala se složkou a součástí velení USA. Mafiosi se stali hlavními stratégy nezkušených Američanů.

Mafiosi využívali Američany s mazaností sicilských lišek a hbitostí důvtipného obchodníka připraveni pro každou příležitost k vydělávání peněz. Byli „poradci“ amerických důstojníků, kteří nevěděli nic o místní a italské politice, díky čemuž se dopouštěli chyb nejvyššího rozsahu.

„Mafiosi“ si nikdy nenechali ujít příležitost k vydělávání peněz. Jakmile uslyšeli o pasových a vízových fabrikách, vstoupili do této oblasti až dost. Jejich znalosti jemného umění falsifikace byly jedinečné. Pracovali pro Vatikán a dokonce přímo pro samotné USA.

Díky ochraně USA a své historické mazanosti Mafie nakonec prosperovala v takovém rozsahu, že v průběhu vlastní výstavby se rozrostla na Mafiánskou říši, která se rozprostírala přes celý Atlantik po několik příštích desetiletí.

To mělo politické důsledky značného rozsahu pro samotnou Itálii. Značně to napomohlo vytvořit ze Sicílie částečně autonomní ostrov pod převažující vládou Mafie, ovlivnilo Řím a italskou administrativu včetně italské zahraniční politiky. Vztahy mezi Mafií a Vatikánem zůstaly velmi těsné po mnohá léta, a to nejen po válce,ale i v jejím průběhu. Ovšem Mafie v nejednom případě zapůsobila jako skutečná kmotra Vatikánu. Nejmarkantnější případ byl, když pomohl Vatikánu dopravit tuny čistého stříbra z Neapole do Říma, aby zabránil jeho roztavení Němci, aby zaplatili náklady Německé okupace.

Autor knihy, který během války vysílal denně pro partyzány, jim radil znepokojovat Němce když byli v Itálii, přijel v roce 1975 a navštívilo katedrálu. Tady zaklepal na oltář, který, jak se zdálo, byl udělán z čistého stříbra. Když se otázal, zda je to pravda, bylo mu řečené strážcem oltáře, že je to čisté stříbro. Tuny stříbra, jak strážce objasnil, byly zachráněny před Němci, když okupovali Neapol, díky Mafii. K ohromení autora knihy strážce vyprávěl historku.

Vatikán, když slyšel zvěsti o tom, že Němci tehdy okupující Itálii mají plány roztavit stříbro z oltáře sv. Januaria (it. Gennaro), aby zaplatili za okupaci Jižní Itálie a kontaktovali Mafii s žádostí o spolupráci. Mafie, jejíž členové patřili k důvtipným obchodníkům a též silně nábožensky založených, přijali návrh Vatikánu s nábožnou ochotou. Jelikož tehdy spolupracovali s Němci ve všelijakých tajných operacích, směli později vozit své zboží, potraviny, černé dodávky apod. na Sever, tj. do Říma. Výsledkem bylo, že stříbro z oltáře bylo převezeno nákladními vozy Mafie až k samé bráně Vatikánu, kde bylo bezpečně ukryto.

Autor knihy zkoumal, zda je historka pravdivá. (Během války měl mnohé vysílání o Němcích, kteří zkoumali „zkapalnění“ krve sv. Januaria, který je podle katolické církve „zázrakem“. Tak to chápe obyvatelstvo Neapole. Pokládá za dobré znamení, když ten „zázrak“ nastane, za špané, když se ta „krev“ nestane tekutou.)

S jistil, že Mafie v souhlase se svou pověstí pracovala pro tři zákazníky: pro Němce, pro Vatikán a pro USA, všechno současně. Zářný příklad „mezinárodní spolupráce“.

Využívání Mafie by mohlo být trestuhodné z pohledu jak USA taj Vatikánu, ale nebylo prostě proto, že si obojí přáli útěk válečných zločinců z Evropy, každý pro to měl své důvody.

Zatímco USA si přály je zachránit, aby prováděli politické operace proti Sovětskému Rusku a pro chystanou Studenou válku, Vatikán, který myslel stejným způsobem, měl jinou motivaci. Zejména chtěl pomoci bývalým politickým a náboženským stoupencům, kterým žehnal během vlády nacistického impéria. Vatikánské ochranné snahy nebyly vyzvány nejen zdánlivou křesťanskou charitou, ale i též upevňováním svého nově zrozeného tajného spojenectví s Washingtonem.

Základní motivace takového podivného přátelství Vatikán-USA, které se zdá na prvý pohled velmi nepravděpodobným partnerstvím, které by se zdálo nepochopitelným, kdybychom nevzali v úvahu motivaci obou stran. Jejich společná motivace byla odvozena z nutnosti jejich úlohy najmout co nejenergetičtěji a co nejrychleji spolehlivé protiruské a protikomunistické jednotky připravené boje proti bolševickému Rusku. A kde jinde by mohl Vatikán a Ministerstvo zahraničí USA najít takové připravené nadšené protikomunistické rekruty, když než v rámci souboru poražených antiikomunistů z Evropy, zejména prchající válečné zločince, kteří právě sháněli asyl v obou Amerikách a v USA? Copak právě oni a jejich soudruzi nezaútočili, neokupovali a téměř neporazili ruské hordy, téměř jednoruké, zatímco Amerika posílal miliardy na pomoc Stalinovi? Snad nyní USA, která se ocitla tváří v tvář Stalinovi, má udělat svou nedávnou chybu? Uprchlíci z poražené Evropy jsou nyní připraveni pomoci USA napravit její chybu, tj. pomoci USA v boji proti Sovětskému Rusku, jejímu bývalému spojenci.

Tisíce, a ne nutně stoupenci nacismu, sympatizovali s takovými myšlenkami. Mnozí v USA otevřeně řekli ne. Churchill sám souhlasil. Obecná shoda byla, že Stalin se stal hrozbou nemenší než Hitler. Shoda, která byla doprovázená ne spekulacemi, ale hrozivými fakty. Skutečnost, které musely čelit Spojenci spočívala v tom, že Stalin spolkl celé oblasti. Ovšem kromě zadušení dříve nezávislých zemí, jako Estonsko, Litva a jiné, okupoval jednu třetinu evropského území. Změnil předtím suverénní národy, jako je Polsko, Rumunsko, Československo, Bulharsko a Maďarsko na ruské satelity. Moskva měla snahy udělat to stejně v Asii, na blízkém Východě. v Africe a dokonce na západní polokouli, jek se ukázalo nakonec na Kubě nedlouho potom.

USA a Vatikán troubily na poplach a rozhodly se jednat unisono. Výsledkem byly prvé tajné tahy, které v krátké době začaly být známy jako Studená válka. To se kumulovalo v Korejské válce v padesátých a ve Vietnamské válce v šedesátých a sedmdesátých letech. Nábor prověřených antikomunistických osob mezi prchajícími válečnými zločinci se proto stalo složkou a součástí hlavní poválečné strategie USA a Vatikánu. Spíše než charita a soucit, nebo snad ideologická sympatie se to stalo pozitivní strategickou kampaně obou. Přáli si naverbovat ten pravý materiál pro nastávající protisovětskou křížovou výpravu v blízké budoucnosti. Vojsko sestavené z válečných zločinců, dosud zuřivých antikomunistů a antisovětských křižáků, se má stát kopím nové mohutné křížové výpravy ne proti hitlerovské Evropě. ale proti stalinskému Sovětskému Rusku a třetině Evropy, nyní pod sovětským jhem.


 Poznámka vydavatele knihy

Rusko okupovalo jen země, které byly na přímé invazní cestě do Moskvy. Rakousko bylo osvobozeno Sověty, ale tato země jim byla vrácena zpět ihned po válce a nestala se  ruským satelitem!


Obsah

Kapitola 14