Předkládám poslancům ČNR přehled trestních interpelací, otázek a
podnětů, vznesených poslanci České národní rady na členy vlády České
republiky na 6. schůzi České národní rady. Texty interpelací jsou
převzaty ze stenografických záznamů.
6. I 01 Interpelace Jiřího Šolera na ministra vnitra ČR Jana
Rumla ve věci růstu politického terorismu v Československu
Vážené předsednictvo, vážená vládo, vážení poslanci, přednáším
interpretaci na ministra České vlády pana Jiřího Rumla ve věci růstu
politického terorismu v Československu.
Vážený pane ministře, obracím se na vás, na žádost členů a
příznivců Republikánské strany i veřejnosti i na základě osobní
zkušenosti. V politickém životě naší vlasti se stále více setkáváme
s jevy, kdy organizované skupiny omezují základní politická a
občanská práva, zejména právo svobody přesvědčení a jeho projevu,
shromažďování, ohrožují zdraví i životy jiných. Situace, kterou
mohou pozorovat nejen republikáni, ale fakticky členové a příznivci
jakéhokoliv opozičního seskupení. Přitom tyto teroristické skupiny
se obvykle zdobí portréty bývalého prezidenta Václava Havla a
současných vládců Občanské demokratické strany.
V programovém prohlášení vlády ČR je deklarována snaha o
formování právního státu. Přitom zmiňované akce spolu se současnou
politikou vlády vyvolávají v občanech stále hlubší dojem, že byli
opět podvedeni, že je o nich opět rozhodováno bez nich, že se
stávají bezprávnými poddanými neomezeného feudálního vládce. Je
stále obtížnější přesvědčovat tyto občany o správnosti ústavního
postupu a lze pozorovat snahy vzít vládu do svých rukou. Popisované
projevy politického terorismu v nich tyto tendence pouze výrazně
posilují.
Mezi předvolebními hesly vládních stran bylo prohlášení o návratu
do Evropy. Nechci glosovat hrubou neznalost geografie autora tohoto
hesla. Spíše mne naplňuje hrůza pod představou, že i Balkán je
součástí Evropy a politika teroru a násilí nás jednoznačně přivádí
spíše na jugoslávský model vývoje než na cestu tolerance, plurality
a demokracie.
Prvý projev organizovaného teroru jsem si uvědomil při akcích
skupin, které ozdobeny portréty Václava Havlu - pod dozorem státní
policie terorizovaly poslance Federálního shromáždění po jeho
neúspěšné volbě za prezidenta ČSFR. Výzvy slovenského poslance ing.
Víťazslava Mórice, CSc., na obnovení pořádku vyzněly do prázdna,
vládním místům terorismus těchto skupin plně vyhovoval. I tato
ignorace určitě přispěla k systematickému rozkladu naší vlasti.
Další formy teroru probíhaly spíše individuálně. Útok na poslance
FS Pavla Mozgu byl nakonec interpretován jako jeho výtržnost, ke
které se nechal vyprovokovat. Po mém projevu v České národní radě
dne 23. září 1992 jsem i já byl zvolen za oběť útoku. Druhý den 24.
září 1992 si i na mne počkalo na Malostranském náměstí trestné
komando a i jí jsem poznal tvrdou pěst současného režimu. Tento útok
byl řádně hlášen, vč. lékařského nálezu, na oddělení policie ve
Vlašské ulicí. Nenechal jsem se vyprovokovat, naopak jsem
přihlížející občany uklidňoval ujištěním, že přece v totalitním
státě je podobná událost zcela normální, proto jsem nebyl označen za
viníka a o celé události se taktně mlčí. Teroristické akce
vyvrcholily při řádně ohlášené pokojné vzpomínkové akci SPR-RSČ k
74. výročí vzniku naší republiky dne 28. října 1992 od 12.00 hodin
na Václavském náměstí v Praze. Projevy politické intolerance se
neomezily pouze na frenetické nenávistné výkřiky, házení
potravinami, ale vyvrcholily otevřeným surovým útokem na účastníky
pokojné demonstrace. Např. surové kopání do pana učitele Remsy,
ležícího po útoku na dlažbě před mléčným barem na rohu Opletalovy
ulice a pohotově zachycené fotografy listu Práce, svědčí o naprosté
nelidskosti útočníků, ale tichý souhlas policie svědčí i o tiché
podpoře vládních míst těmto skupinám. Doufám, že podobné krvavé
scény nebudou brzy v Praze běžné, jako je tomu v Sarajevu.
O způsobu formování těchto skupin svědčí dopis čtenáře Špíglu z
30. 10. 1992. Čtenář se ve večerních hodinách cíne 27. 10. dostal do
prostoru pomníku sv. Václava, kde se dostal do skupiny provokatérů.
Cituji: Před půlnocí při odchodu jeden z nich říkal druhému přijdeš
zítra? Já nevím, fakt dostanu tác? Přijď v poledne a uvidí. Nechcete
si, pane, také zítra přijít zakřičet na Sládka?
Nechtěl jsem věřit svým uším. To fakt budou dávat tisíc Kčs za
tři hodiny? Přijďte a uvidíte. Jeden pán to také slyšel a říkal, že
tomu věří a že to jsou taxikáři, pasáci a lidi, kterým dnešní stav
vyhovuje. Klidně nějakou pětku obětují. Konec citátu.
Domnívám se, že při jakékoliv snaze není pro kvalifikovaného
policistu problém takovéto teroristy odhalit a zabránit jim v další
činnosti. Ovšem politický systém založený na osobnostech, které
vypouští do ulic tisíce amnestovaných násilníků a vrahů spíše takové
projevy vítá. Doufám, že neskončí jako Německo 30tých let, kde též
režim těžil ze spolupráce s kriminální společenskou spodinou.
Věřím, že bezpečnostní složky učiní urychleně přítrž řádění
teroristických komand, které pod symbolem Václava Havla ruší
pokojový rozvoj našeho státu.
( . . . )