Motto: Snadno
je knížete dosaditi, ale nesnadno dosazeného sesaditi
Kosma, Kronika česká, kniha prvá, kapitola V.
Osudy států bývají různé, vznik nebo zánik mnohých souvisí s osobou vladaře. Když po abdikaci císaře a posledního korunovaného českého krále slabomyslného Ferdinanda I "Dobrotivého" nastoupil na trůn mladičký František Josef I, přáli mu mnozí pochlebovači dlouhou a plodnou vládu v unitární Rakouské monarchii. Nikdo ovšem nečekal tak dlouhou vládu, jaká potom nastala. Když už teklo do bot, doplnil vládce do názvu státu pomlčku, ale stále úspěšně bránil faktické transformaci soustátí ve funkční federaci s rovnoprávným postavením všech slovanských národů. Proto když neodvolatelný stařičký mocnář zemřel, nevydrželo soustátí náporu českých a slovenských separatistů a po krátké agonii za vlády jeho následovníka se rozžehnalo se světem. Velikost mocnáře nemohou pošpinit ani živly, které znevažují jeho obětavou vládu neseriózním tvrzením, že kdyby včas odstoupil, mohli jsme v rakouské federaci žít ještě dnes.
Jednou z příčin, proč se humanista František Josef tak obětavě držel svého trůnu byl problém s následníky. Kdyby se našel vhodný pokračovatel, mohl se stařičký mocnář odebrat na zasloužený odpočinek. Ale nemohl přece přenechat svůj trůn např. republikánské lůze jako francouzský Ludvík XVI, mohl předat žezlo pouze důstojnému nástupci správného rodu. A neuvěřitelná smůla kolem jeho následníků nutila vladaře obětavě držet trůn, když perspektivního arcivévodu Maxmiliána odstranila mexická lůza v roce 1867, vytrvat, když se další následník syn Rudolf zastřelil s kurtizánou v Mayerlingu v roce 1889, nezlomila ho ani likvidace následníka synovce Ferdinanda v Sarajevu. Pouze předčasná smrt ve věku 86 let zabránila stařičkému mocnáři táhnout tu káru dál, snad i po rozpadu soustátí, snad by seděl na vídeňském trůně dodnes.
Jak uváděla hymna Rakousko-Uherského mocnářství, "osud trůnu Habsburského Rakouska jest osudem".
2. července 1992