Zbraslav, 29. června 1994
I N T E R P E L A C E
na ministra spravedlnosti JUDr. Jiřího Nováka
ve věci výběru soudních znalců pro politické procesy
a ministra školství Ing. Ivana Pilipa
ve věci výběru vysokoškolských pedagogů
Vážení páni ministři,
obracím se na Vás na základě písemné žádosti akreditovaného novináře zahraničního listu přítomného 14. června 1994 na projednávání soudního případu "Tomáš" u obvodního soudu Praha 1. Byl jsem též přítomen, bohužel ne od začátku od 9. hodin, ale až od 9.45 hod., kdy mne do obsazeného sálu po odchodu části publika vpustili. Ale to bylo téma mé předešlé interpelace.
U soudu vystupoval prof. Zdeněk Kárník jako znalec z oblasti judaismu včetně starověkých i novodobých textů. Znalecký posudek přednášel jménem vědecké rady Filosofické fakulty University Karlovy v Praze. Nejsem odborníkem na zmiňované otázky a neslyšel jsem posudek celý. Přesto můj dojem ze čtení posudku a pozdější odpovědi na otázky obžalovaného byl tristní. Jako člověk s exaktním vzděláním sice příliš neznám podrobnosti z historie, ale zato trvám na dodržování elementárních pravidel formální logiky, principu kauzality (nevěřili byste, jak se komplikuje v relativistické fyzice, ale u soudu je snad použitelný) a prosté časové posloupnosti. Potom mne šokují výroky soudního znalce o tom, jak spis vzniklý v 19. století (jmenuje se myslím "Protokoly židovských mudrců", jeho autorství je pochybné, ale v 19. století už existoval) je propagací nacismu. Pochopte, že množství podobných perliček v mých očích značně snižuje autoritu znalce i v oboru, kde odborníkem nejsem. Očekával jsem, jak odborník rozliší, které články z Politiky jsou urážkou rasy, které urážkou národa a které urážkou přesvědčení. Chápu, že zákon tyto kategorie spojuje do jednoho paragrafu, ale znalec by to snad měl rozlišit. Bohužel mne zklamal. Stejně mne šokovalo, když suverénně určoval charakter určitých prací pouze na základě doby a země vzniku. To prostě skutečný znalec bez jejich podrobného prostudování udělat nemůže, i když tyto skutečnosti jsou určitou indicií. Doufám, že podobně nepostupoval i při zpracování znaleckého posudku. Konečně totalitní charakter přístupu znalce byl patrný i z toho, že porušení zákona viděl i v citaci prací jednoho z těch, kteří vytvořili dnešní industriální společnost, Henryho Forda, a které v současnosti bez problémů vycházejí v demokratických zemích, např. v USA.
Situaci mi blíže objasnil až písemně zaslaný přehled odborných prací znalce poskytnutý zmíněným novinářem. Nemám bohužel možnost si ověřit správnost či úplnost přehledu, jehož kopii přikládám. Chápu, že v minulosti byli mnozí skuteční odborníci "ukryti" v institucích s podezřelými jmény a občas i vydávali práce s podivnými názvy, aby si udrželi zaměstnání. Přesto na mne prof. Kárník při svém vystoupení dojmem takového "skrytého" orientalisty nepůsobil. Konečně i Československý biografický slovník (Academia, Praha 1992), plně poplatný současnému režimu a jeho prominentům, ho charakterizuje jako historika čs. dělnického hnutí, ne jako orientalistu.
Současně kladu tyto otázky:
1) Otázka pro ministra školství ing. Ivana Pilipa: Jaké je stanovisko MŠMT k tomu, aby napříště, v rámci vládního návrhu nového vysokoškolského zákona, se universitními profesory mohli stát pouze vysoce odborně kvalifikovaní vysokoškolští pedagogové?
2) Otázka pro ministra spravedlnosti JUDr. Jiřího Nováka: Jak je resortem MS zabezpečováno, že soudními znalci jsou pouze fyzické osoby s příslušnou odbornou kvalifikací?
Zcela stranou ponechávám meritum projednávaného soudního sporu, jež je plně v pravomoci nezávislého soudu či soudů.
Děkuji Vám za brzkou odpověď, která doufám povede ke zlepšení situace v našem školství a soudnictví.
S pozdravem
Jiří Šoler
Příl.: K odbornosti univ. profesora Zdeňka Kárníka, soudního znalce. Informace od veřejnosti.
Příl.: K odbornosti univ. profesora Zdeňka Kárníka, soudního znalce.
(příloha poskytnutá zahraničním akreditovaným novinářem)
1931 * Dobrá, okr. Rychnov nad Kněžnou
1958 O poměru levice německé sociální demokracie ke komunistickým stranám ve východních Čechách v r. 1919. Zprávy kateder dějin KSČ a dějin SSSR a KSSS, č. 1, str. 48 - 56.
1959 Počátky marxistické levice, ČSČH, č. 4, str. 644 - 675.
1961 Založení KSČ v severovýchodních Čechách. Věnováno 40. výročí vzniku KSČ. Krajské nakladatelství Havlíčkův Brod.
1961 Revoluční hnutí v Českých zemích v období frontálního útoku české buržoasie (září - prosinec 1920), sb. O revoluční jednotu československého dělnického hnutí, Acta Universitas Caroline, Philosophica et Historica, Praha, str. 21 - 46.
1961 (spoluautor K. Gajan) Boj za utvorenie KSČ. Slovenské vydavatelstvo politickej literatúty, Bratislava.
1963 Za Československou republiku rad, Národní výbory a dělnické rady 1917-20. Praha.
1965 Přeměna reformismu v hlavní oporu buržoazně demokratického režimu v ČSR, sb. O reformismu v českém dělnickém hnutí, Praha.
1966 První pokusy o založení komunistické strany v Čechách. Academia, Praha.
1966 docent.
1968 Socialisté na rozcestí: Habsburg, Masaryk či Šmeral. Praha.
1973-4 Památky revolučnáho hnutí Středočeského kraje. Stř. st. pam. péče a ochr. př., Praha
1976 Hrady a zámky středních Čech. Stř. pam. péče a ochr. př., Praha
1978 (spolu s M. Brožovským a M. Horíkovou): Státní zámek Jemniště. Stálá výstava čs.-sovětského přátelství. St. stř. pam péče, Čelákovice.
1986 (spolu s K. Friedlem): Přírodou a památkami stř. Čech. Stř. pam. péče a ochr. př. Stř. kr., Praha.
1990 Profesor Filosofické fakulty Karlovy University.
1992 heslo Kárník Zdeněk otištěno na str. 306 Čs. biografického slovníku, Academia, Praha:
Kárník Zdeněk, *26. 6. 1931 Dobré (okr. Rychnov nad Kněžnou), č. historik; od r. 1966 doc., od 1990 prof. FF UK, 1970-89 mu byla z polit. důvodů znemožněna pedagog. i věd. činnost. Zabývá se historií č. dělnického hnutí, zvl. v období 1. svět. války, rozpadu Rakousko-Uherska a vzniku ČSR. Hl. díla: Za československou republiku rad. Národní výbory a dělnické rady 1917-20 (1963), Socialisté na rozcestí: Habsburk, Masaryk či Šmeral (1968), Rozpad Rakousko-Uherska I - II (1988, samizdat).
1993 —- z preambule Zákona o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu vůči němu: "Komunistická strana Československa, její vedení i členové jsou zodpovědni za … zneužívání vědy a kultury k politickým a ideologickým účelům". (Sbírka zákonů, částka 198/1993).
1994 univ. prof Z. Kárník vystupuje 14. června před soudem pro Prahu 1 proti bývalému šéfredaktoru Týdeníku Politika Josefu Tomášovi jako soudní znalec v oboru judaizmu, vč. starověkých a středověkých textů. Nova TV týž den opakovaně vytváří ze znalce Kárníka autoritu v oboru historie.
V Praze dne 1. srpna 1994
Čj. SM 1485/94-33
Vážený pane poslanče
k Vaší otázce uvedené v interpelaci ze dne 29. června 1994 uvádím:
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy plně sdílí Vaše stanovisko, že universitními profesory by se měli stát pouze vysoce odborně kvalifikovaní vysokoškolští pedagogové. Stávající zákon č. 172/1990 Sb., o vysokých školách, a navazující vyhláška MŠMT ČR č. 447/1990 Sb., o habilitaci docentů a podmínkách a průběhu jmenování profesorů, stanoví, že návrhy na jmenování profesorů jsou předklaádány prezidentu republiky po náročném řízení ve vědecké radě fakulty a vědecké radě vysoké školy. Po dobu existence ČSFR ministr školství návrhy na jmenování profesorů prezidentu republiky pouze předkládal, podle ústavy ČR a na základě usnesení vlády ČR ministr školství jmenování profesorů kontrasignuje. To mu dává možnost, aby v případě vážných pochybností návrh na jmenování vysoké škole vrátil.
Návrh zásad zákona o vysokém školství, který je v současné době ve vnějším připomínkovém řízení, neslevuje nic z nároků na jmenovací řízení. Podle návrhu zásad by toto řízení mohlo probíhat jen na těch fakultách a vysokých školách, které k tomu získají oprávnění od Akreditačního kolegia. Samotný postup jmenovacího řízení zůstává v podstatě zachován. Ministrovi se dává výslovné právo, aby v případě nesouhlasu s předloženým návrhem tento návrh předal k posouzení Akreditačnímu kolegiu a po jeho vyjádření rozhodl o dalším postupu.
Jsem přesvědčen, vážený pane poslanče, že budou-li navrhovaná opatření zakotvena v novém zákoně o vysokém školství, bude vytvořen dostatečný mechanismus k tomu, aby se vysokoškolskými profesory nemohli stát lidé, kteří nesplňují všeobecně uznávané nároky na tuto nejvyšší akademickou hodnost.
S pozdravem
(podpis nečitelný)
MINISTR SPRAVEDLNOSTI
ČESKÉ REPUBLIKY
V Praze dne 15. července 1994
M - 463/94
Vážený pane poslanče,
k Vaší interpelaci ze dne 29. června t.r., jejímž předmětem je podle Vašeho označení dotaz, týkající se "výběru soudních znalců pro politické procesy" především sděluji, že soudy České republiky v souladu s Ústavou zákony stanoveným způsobem poskytují ochranu právům a rozhodují o vině a trestu za trestné činy. Výraz "politické procesy" je našemu právnímu řádu neznámý.
Ke jmenování znalcem dochází na základě výběru mezi osobami, které navrhly státní orgány, vědecké instituce, vysoké školy, organizace, u nichž pracují osoby přicházející v úvahu. Za znalce jsou jmenováni též ti, kteří sami o jmenování požádají (§ 5 odst. 1 a 2 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, a ust. § 2 prováděcí vyhlášky č. 37/1967 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Výběru mezi kandidáty předchází ověření, zda navrhované osoby splňují zákonem předpokládané podmínky pro jmenování: české státní občanství (ministr spravedlnosti může tuto podmínku prominout), odborné znalosti potřebné pro žádaný úkon znalecké činnosti (§ 4 zákona). Ve značně frekventovaných a některých specifických oborech znalecké činnosti byl v rámci řízení znalecké činnosti předepsán způsob ověřování kvalifikace adeptů znalectví. Tak tomu je u žadatelů o oceňování nemovitostí, o obor doprava, odvětví doprava silniční a doprava městská, dále o písmoznalectví, v oboru zdravotnictví, o odvětví soudní lékařství a v oboru střelivo a výbušniny o specializaci balistika - povolování střelnic. V těchto oborech spolupůsobí při jmenování znalců poradní orgány ministerstva spravedlnosti a předsedů krajských soudů - sbory pro znalecké otázky. V oboru zdravotnictví je již podle důvodové zprávy k zákonu o znalcích a tlumočnících nutným požadavkem, aby znalec měl příslušnou specializaci II stupně, popř. příslušnou užší /nástavbovou) specializaci. V ostatních oblastech znalecké činnosti je vyžadována součinnost organizací a institucí podle povahy a potřeby konkrétního návrhu nrbo žádosti o jmenování znalcem.
Ke konkrétnímu obsahu Vaší interpelace mohu sdělit, že pan prof. PhDr. Zdeněk Kárník není znalcem zapsaným v seznamech znalců, které vedou orgány správy soudů podle zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících. Z podnětu Vaší interpelace jsem byl informován o tom, že podle obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 3 T 36/93 vyšetřovatel Policie České republiky - Úřadu vyšetřování hl. m. Prahy rozhodnutím ze dne 22. prosince 1992 přibral k posouzení textů uveřejněných v týdeníku Politika podle ustanovení § 110 odst. 1 trestního řádu k podání posudku Filosofickou fakultu University Karlovy, která je zapsána v seznamu ústavů kvalifikovaných pro znaleckou činnost, vedeném ministerstvem spravedlnosti. Ve smyslu ustanovení § 22 odst. 1 citovaného zákona posudek obsahoval také označení osoby, která může, jestliže toho bude podle procesních předpisů zapotřebí, před soudem osobně stvrdit správnost posudku podaného ústavem a podat žádaná vysvětlení. Za tuto osobu byl označen prof. PhDr. Zdeněk Kárník. Hodnocení znaleckého posudku jako důkaz přísluší pouze nezávislému soudu.
S pozdravem
(podpis nečitelný)
Poslanec Jiří Šoler Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, bohužel pan ministr tady není, ale doufám, že moje odpověď dojde jeho pozornosti.
Děkuji panu ministrovi za jeho milou odpověď. Pan ministr mne upřímně ujistil, že právní řád naší republiky nezná termín "politické procesy". Jsem si vědom, že sám pan ministr i řada poslanců sedících v této sněmovně je mnohem erudovanějších v oblasti práva než moje maličkost, proto nemám velkou šanci vykládat panu ministrovi právní řád. Spíše mu chci ilustrovat pohled praktika, který na tuto totalitní složku právního řádu již narazil a proto mu nechybí v tomto oboru jisté zkušenosti.
Současný právní řád vznikl kosmetickou úpravou právního řádu komunistického režimu, který takový pojem též neznal. Ovšem pronásledování a postižení tímto soudním řádem přesto takový pojem používali.
Jako důkaz uvedu pouhý název stávajícího občanského sdružení registrovaného pod názvem Konfederace politických vězňů. Konečně nedávno jsme obětem komunistických politických procesů odkrývali v Kobylisích pomník. Protože přesná definice chybí, pokusím se politické procesy charakterizovat ve stylu § 260 tr. zákona jako procesy, který směřují k potlačování práv a svobod občanů. Jako procesy, které lze charakterizovat jako vítězství ideologie nad zdravým rozumem a právním cítěním.
Jako příklad si dovolím ocitovat z reakcí "pracujících" na takový proces z Rudého Práva z 11. června 1950 (strana 4)
Defilovala před námi ve velkém procesu galerie zrádců, ano zrádců lidu českého a slovenského, zrádců všeho kladného, co náš lid společným úsilím se Sovětským svazem a zeměmi lidové demokracie buduje, zrádců míru a tím všeho pokrokového lidstva. Nebojme se označit je nejpotupnějším názvem: nelze mluvit o lidech svedených nebo nevědomých toho, co činí, leda lidech zaslepených hlubokou nenávistí k lidu a k jeho prospěchu, k pokroku, kteří ve spojení s nepřítelem rozněcují válku, jen aby nemuseli otevřít oči a vidět vedle sebe skutečnost. Všichni jsme viděli co podnikají; byli natolik inteligentní a v "zahraniční politice", anebo pravým jménem ve špionáži, zkušení, aby o tom nebylo nejmenších pochyb. S úžasem vidíme z procesu do všech podrobností hrůzný obraz duševní bídy části inteligentů a řemeslných politiků starého stranictví, spojených se starými kapitalistickými vyděrači, nepoučených historickým vývojem, ba ani Mnichovem, ale vidících jen svůj žok osobního zisku, zištné služebníčkování tomuto žoku, zvráceně toužící po vlastní kariéře za každou cenu.
Když jsme se tak před 30 lety jako mladí dovedli již rozhlédnout po tehdejší emigraci ze Sovětského svazu a viděli její soptící nenávist, spojující se s kde kým proti gigantickému růstu nového světa, říkali jsme si: šťastná země, která se těchto lidí zbavila. Obdobně jistě soudí mladá pokroková generace v západních zemích o emigraci naší. Přehlíželi jsme v mladickém nadšení to, že i v Sovětském svazu tehdy ještě zůstal vnitřní nepřítel, podněcovaný světovou reakcí, jenž musel být demaskován a zneškodněn. Zákony vývoje neodpustily ani nám vnitřního nepřítele, který se sám již vyřadil z našeho celku, a je jen nezbytným důsledkem toho, že musí být demaskován a zneškodněn.
Jsme vděčni soudu, že přísně a spravedlivě trestá nepřátele naší republiky, že chrání před záškodníky míru a svobody náš lid, naše děti a prostě všechno to, co mladého a krásného u nás vyrůstá; jsme vděčni, že myslel právě v těchto dnech sjezdu na naší mládež a její budoucnost.
Prof. dr. Bohuslav Havránek,
děkan Filosofické fakulty
Karlovy University.
V čem spočívá omezování práv a svobod občanů u procesu Tomáš? Jako ilustraci uvedu doporučení z jednoho odborného posudku citovaného v procesu právě před týdnem. Znělo asi takto: Kdo se chce přesvědčit o pokleslosti takové literatury, ať nelituje a čte. Úsudek o pokleslosti je ponechán na každém čtenáři, nemá na něj oprávnění ani cenzura, ani církevní koncil, ani inkvizice, ani politbyra a stranické sekretariáty, ani vědecké rady universit. A aby tak čtenář mohl učinit, je nezbytná svoboda takovou informaci šířit.
Idea svobody výkladu myšlenek písma je vlastní našemu národu již odedávna. Vždyť prvé pokusy o rozbití tuhé středověké scholastiky v našich dějinách se spojují s jiným děkanem filosofické fakulty Karlovy University a později jejím rektorem Mistrem Janem z Husi a s jeho střetem s totalitou katolické církve. Přitom snad nelze vinit Mistra z Husi, že po jeho smrti skončila jeho intelektuální snaha šokovou terapií nejen pro České království, ale tak trochu i pro celou Evropu.
Nebezpečí podobných procesů není jen v bezprostředním dopadu na odsouzené. Mnohem horší je jejich dopad na morálku společnosti, která připouští jejich eskalaci do stále horších měřítek. Nepřeji si, aby tiskové kanceláře ještě někdy vydávaly takové zprávy, jako ČTK dne 27. června 1950:
Rozsudek Státního soudu v Praze z 8. června t.r., potvrzený rozsudkem Nejvyššího soudu z 24. června t.r., jímž byli Milada Horáková, Jan Bouchal, Oldřich Pecl a Záviš Kalandra odsouzeni pro zločiny velezrady a vyzvědačství k trestu smrti, byl vykonán.
Dokonce si ani nepřeji, aby vznikaly nové Konfederace politických vězňů či politicky postižených režimem současným. A to je již téměř aktuální.
Potud moje vysvětlení panu ministru spravedlnosti k pojmu politický proces. Jinak k věcné stránce jeho odpovědi nemám námitek a odpověď pokládám v souhlase s názorem iniciátora interpelace za uspokojivou.