HOLOCAUSTOVÝ PRŮMYSL

Úvaha o zneužití utrpení Židů

POZNÁMKY PŘEKLADATELE

Kniha Normana G. Finkelsteina "Holocaust Industry" je realistickým pohledem na jednu smutnou kapitolu dějin Evropy, na Druhou světovou válku, nacistickou Třetí říši národa německého a utrpení obyvatel okupovaných zemí. Autor pečlivě rozlišuje mezi reálnou historickou událostí, kterou nazývá "nacistický holocaust" od jejího umělého ideologizovaného obrazu, který nazývá prostým slovem Holocaust bez přívlastků (v originále The Holocaust) a s velkým písmenem na začátku.

V současnosti jsme svědky velkého rozvoje jedné ze současných forem nacionalismu a rasismu - sionismu, ať už v Izraeli či v jiných částech světa. Tedy ideologie, jejímž jedním ze základních kamenů je právě ideologizování holocaustu. Současně jsme svědky toho, že politická špičky sionistických a  neofašistických organizací si rozdělily sféry vlivu ve světě a pilně spolu spolupracují - příčiny takové spolupráce a její vznik ukazuje autor v prvé kapitole. Na druhé straně sílí kritika nelidských metod některých sionistických organizací a států, například na nedávné konferenci OSN o lidských právech v jihoafrickém Durbanu. Nelidských metod, které jsou přímým důsledkem morálního úpadku, ke kterému přivádí i lživé ideologické zneužití nacistického holocaustu.

Typickým rysem současného sionismu a s ním spojeného "průmyslu Holcaustu" je zneužití politické propagandy naprosto stejným způsobem, jakým ji zneužívali nacisté a jejich ministr propagandy Josef Goebels. Typické je, že základní propagandistická "litertura Holocaustu" je na stejně pokleslé kulturní úrovni, na jakém byly ty nejpokleslejší antisemitské pamflety, ať už původu nacistického či jiného. Lze se divit současnému kultu nelidskosti, sexu a  násilí v americké literatuře, ve filmu a v televizi, když pokleslé sionistické pamflety plné rasismu, lži, násilí a sadomasocistickéch sexuálních scén jsou součástí povinné školní četby? Morální úpadek spojený s falešnou propagandou Holocaustu tak vede k celkovému morálnímu úpadku americké společnosti podobně, jako tomu bylo v Německu v době nástupu nacismu.

Konečně nacistické Německo nebylo jediným státem, který zřídil v průběhu Druhé světové války koncentrační tábory - podobná zařízení zřídily i Spojené státy pro své občany japonského původu po útoku na Pearl Harbor. A tak, zatímco Američané japonského původu byli z iniciativy Spojených států zavíráni podle etnického principu do koncentračních táborů, jejich sousedi si tiše rozkradli jejich majetek. Překrásná ukázka právního a demokratického státu, který jiné tak rád obviňuje z rasismu. Neměli by se Američané starat raději o vlastní minulost, o americký holocaust Japonců, než o cizí hříchy?

Stejně absurdní je tvrzení o jedinečnosti vyhlazování Židů jako náboženské skupiny - stejně jako Židy likvidovali nacisté příslušníky některých křesťanských církví, např. Svědků Jehovových, či nekřesťanských směrů, např. Buddhistů, které byly v předhitlerovském Německu (včetně poboček u nás) módní a měly nemalý ohlas; dodnes existují např. na Srí Lance buddhistické komunity založené německýchmi a i českými emigranty - Buddhisty.

Konečně, glorifikace (často falešná) vlastního utrpení není pouze nástrojem zneužitým americkými a izraelskými sionisty - podobnou politiku můžeme u nás vidět např. u Charty 77. I v tomto případě je zveličováno utrpení malé skupiny lidí (většinou bývalých komunistů), kteří prý snímají vinu z ostatních; skutečná podstata jejich aktivit, zejména tichá spolupráce s komunistickým režimem a  státní bezpečností, není důležitá, zrovna tak jako utrpení skutečných vlastenců, kteří s nabubřelými chartisty odmítali spolupracovat.

Ve minulém století jsme byli svědky, jak umělé rozněcování etnických konfliktů pomohlo totalitním silám v rozbití demokratických států a nastolení (často cizí nebo loutkové) nedemokratické vlády. Poznali jsem to sami v letech 1938-39 a 1992-93 při dvojím rozbití Československa, poprvé uměle vyvolaným konfliktem se sudetskými Němci, podruhé uměle vyvolaným "konfliktem" se Slovenskem. Podobně byla rozbita během devadesátých let Jugoslávie, tentokrát bez falešného sametu. Jsme svědky, jak ideje nacistické Třetí říše ožívají v Bruselu a Evropské unii, jsme svědkem nebývalé manipulace jejích obyvatel. Právě proto bychom si měli být vědomi všech desinformačních kampaní, které se snaží manipulovat prosté lidi, včetně "Holocaustového průmysku" podle autora předložené knihy. Morální úpadek způsobený mj. "Holocaustovým průmyslem" přinesl ztrátu jakékoliv lidskosti v některých zemích tzv. křesťanské euro-americké civilizace a je hlavní příčinou toho, že současný svět je téměř na okraji válečného požáru (pokud již není v nevyhlášené válce - lidských obětí ve např. ve Vietnamu, arabských zemích, v Jugoslávii … nebylo málo) - Holocaustový průmysl tedy přivádí celé lidstvo absurdně na pokraj úplného zničení, které je (pro jediný národ) vlastní náplní pojmu Holocaust.

Jednou ze základních idejí Holocaustového průmyslu je přesvědčení, že snad jedinými obětmi nacismu bylo 6 milionů Židů. Ostatních nejméně 60 milionů lidí, včetně asi 350 tisíc občanů Československa, není důležitých. Pokud autoři těchto tezí nazývají jiné rasisty, potom je to zvláště tristní. Tlak vyvolává protitlak, a tak vzniká mnoho extremistů, kteří popírají existenci nacistického holocaustu vůbec; jejich tvrzení popírá historickou skutečnost a  paměť evropských národů, včetně Čechů. Kniha Normana G. Finkelsteina je zvláště cenná tím, že její autor pochází z prostředí skutečných obětí nacistického holocaustu Židů a proto není ideologicky zatížen - jeho obraz jak skutečností nacistického holocaustu, tak jeho ideologického zneužití, je proto zvláště cenný. Navíc pouze ti, kteří nacistický holocaust přežili a jejichž rodiny se staly jeho obětí, mohou bez falše vyslovit ústřední myšlenku knihy: "Je čas otevřít svá srdce utrpení zbytku lidstva".

Je snad typické, že právě u příležitosti otevření amerického Muzea Holocaustu zazněla poprvé myšlenka bombardování Jugoslávie, a to z úst českého presidenta Václava Havla.

Na závěr poznámky k terminologii a pravopisu: podle cítění překladatele je označení "Žid, Židé" označením příslušnostri k národnostní, etnické či náboženské skupině a proto si zaslouží psaní z počátečním velkým písmenem, stejně jako to používá autor (Angličtina ovšem velkými písmeny šetří méně, než čestina) na rozdíl od obecně přijatých pravidel českého pravopisu, kde se speciálně několik podobných slov píše s písmenem malým. Cílem takového pravopisu v žádném případě nebylo vyjádření překladatelovy neúcty k této skupině. Odpovídající adjektiva jsou samozřejmě v souladu s obvyklými pravidly češtiny psány s malým písmenem. Totéž se týká Cikánů (překlad autorova termínu "Gipsy"). Termín "Jewery" je podle kontextu překládán buď plurálem Židé nebo slovem židovstvo; vzhledem k tomu, že poslední výraz má v českém kontextu poněkud antisemitský nádech, dával překladatel kde to kontext umožnil přednost prvému způsobu, i když méně přesně odpovídá originálu. Stejný pravopis lze najít i v Paloušově překladu knihy Hannah Arendtové Eichman v Jeruzalémě vydaném v roce 1995 v Mladé frontě.

Pro označení osob, které nepatří k Židům, používá autor anglický termín "Gentile", něco jako nevěřící, odpovídající podobnému termínu v židovské terminologii (hebrejština či jidiš). Překladatel převzal z jazyka jidiš termín Gojové v souhlase např. s českým překladem knihy Janusz Tazbir: Protokoly sionských mudrců - pravda NEBO podvrh, Votobia 1996. Konečně vizionářský charakter citovaných Protokolů (bez ohledu na jejich původ či autentičnost) nejlépe charakterizuje závěr sedmého protokolu: "Abych jedním slovem vyjádřil náš systém zkrocení Gojských vlád v Evropě: Ukážeme jedné z nich svou sílu terorem a ostatním, dopustí-li se proti nám povstání, odpovíme americkýmí, japonskými nebo čínskými děly". Text starý století, ale jako by byl napsán dnes. (Citováno z přílohy k uvedené knize, původně Protokoly ze shromáždění sionských mudrců. Překlad z knihy ruského profesora Sergěje Nilusa. Do češtiny přeložil F. Komrska. Nakladatel F. Komrska, Praha 1926. Při překladu bylo použito materiálu získaného z Internetu, který byl pravděpodobně pořízen programovým převodem naskanovaného textu na znakovou formu - proto je výchozí originál někdy nepřesný. Překladatel se snažil tento nedostatek originálu minimalizovat, pokud se to nepovedlo, prosí čtenáře za prominutí. Totéž platí i o ostaních nepřesnostech překladu, snaha byla udělat překlad co nejvěrnější a co nejlépe odpovídající originálu.

Jiří Šoler

See Norman G. Finkelsteins Website at:  http://www.normanfinkelstein.com/