Od konce 80. let jsem nepřetržitě varoval před návratem podmínek, politických motivací a mocenských struktur v Evropě podobných těm, které existovaly těsně před prvou a druhou světovou válkou. Tato varování byla plně rozvinuta v mé knize Europe's Full Circle prvně publikované v roce 1996. V letáku Jugoslávie a její nepřátelé, publikované v roce 1996 (a reprodukované v kapitole 4 této knihy) jsou paralely týkající se Jugoslávie přímo markantní. Mám potěšení vidět, že koncem 90. let několik odvážných analytiků si začalo všímat stejné věci, zejména nedávná kniha Johna Laughlanda The Tainted source (Znečištěný pramen - vyšla i v českém překladu - JŠ). Ve časopise Spectator ze 17. července 1999 Frank Johnson, uznávaný historik a novinář, napsal:
A tak červenec posledního roku tohoto století zastihl britská ministerstva, jak se zabývají stejnými záležitostmi jako vlastně v posledním roce 19. století — v červenci 1914. Jsou to Srbsko a Irsko.
Přidal bych k tomuto seznamu Rusko a šance slovanského pravoslaví v obou obdobích, potupené útokem na Srbsko a expanzí Německé Evropy, shromažďováním zdrojů jako příprava na budoucí konflikt. Johnson ve svém článku z roku 1999 připomněl svým čtenářům konflikt z roku 1914 mezi orientací „navalisty“ (orientace na moře) a „kontinentalisty“ (orientace na kontinent):
Nejspíše se tehdejší kontinentalisté lišili od těch dnešních přesvědčených kontinentalistů tím, že chtěli oponovat a v případě nutnosti jít do války s Německem. Dnešní přesvědčení kontinentalisté se s ním chtějí spojit do nového státu. Ale pořád je Německo jádrem našeho problému.
Věřím, že jsem ukázal v této knize, že prostřednictvím antidemokratických prostředků a klamáním lidí a národních parlamentů Západní Evropy se nevědomky vzdali před novou kontinentální evropskou supervelmocí (dokonce i velký podvodník Tony Blair to nazývá „supervelmoc a ne superstát“) všech charakteristik demokratického národa a mnoha práv suverenity lidu, pro které miliony Evropanů zemřely ve dvou světových válkách.
V důsledku toho byly výsledky obou válek zrušeny. Svobodné národy, které vznikly po Druhé světové válce jsou rovněž na cestě konečné destrukce a uspořádáni po Prvé světové válce bylo rozvráceno Německem, které znovu zakládá svou hegemonii ve střední a východní Evropě a využívá jako nástroj Evropskou unii a její občanství k znovuvytvoření hospodářské a průmyslové moci a vlastnictví.
Metody, kterými se to stalo, byly analyzovány a byly popsáni hlavní aktéři tohoto procesu (německý imperialismus a kontinentální fašismus). Nelze omlouvat poslance parlamentů kteří schválili škodlivou legislativu, ani noviny, radio, televizi, které ignorovaly neustálý rozklad demokratických práv po desetiletí a účinně cenzurovaly protestní hlasy.
(…) Ti, kteří hlavně podporovali smlouvy a legislativu, které nejvíce zničily naší demokratickou moc parlamentu, na jejichž obranu složili přísahu, jsou obvyklou směsí „Liberálně demokratických“ korporativistických kapitalistů, státních intervencionistů v Konzervativní straně a „sociální demokraté“, z nichž všichni přijali antidemokratický korporativismus v téměř stejné formě, jako jejich předchůdci přijali ve 30. letech fašismus — jako „třetí cestu“. Ti samí též zdůrazňují roli státu jako „moudrého“ vládce, který neustále hledá cesty ke kontrole nejhorších vlivů jejich hospodářských a demokratických deformací. Často hledají nadnárodní řízení, aby zabránili svobodným lidem unikat jejich kontrole na úrovni národního státu. Ti, kteří odmítají přirozený systém rodiny, společenství, národa, přirozený vývoj zákona a osobní oddanosti, hledají, jak je nahradit korporativními orgány, které prý „představují“ lid, výbory, vládou pověřené agentury, Stát a nadnárodní stát. Ti, kteří nemohou tolerovat konkurenci mezi podniky, mezi lidem a státem, nemohou tolerovat konkurenci mezi národy. Ti, kteří se snaží zorganizovat život podle korporačních linií a nemohou tolerovat suverenitu voličů, a ti kteří budují říši nemohou tolerovat svobodu národů, které nechtějí být jeho součástí.
Neexistují lepší příklady intolerance, které je důkazem v podstatě fašistické podstaty Evropské unie, než přístup k Dánům, když hlasovali „Ne“ pro Maastrichtskou smlouvu a pohrdání Iry, když halasně odmítli dohodu z Nice. Frustrace německého imperialismu byla vyjádřena kancléřem Gerhardem Schroederem:
„Proces zvětšování je nevratný. … Rozhodnutí irského lidu musí být respektováno, ale nesmí být dovoleno, aby zadrželo proces.“
Pokud demokratický hlas národa nesmí zadržet proces, potom tento proces nemůže být demokratický. A není to ovšem poprvé, kdy Německá Evropa intervenovala za přeskočení národních vlád využitím moci a síly „evropské integrace“, aby zvolila svou vlastní cestu. Zemím, žádajícím o vstup do Evropské unie v oblasti Balkánu, bylo řečeno německými mluvčími během války s Jugoslávií, že musí dovolit jednotkám NATO a jejich zásobovatelům přechod přes své území — nebo přijdou o status žadatelů. Německo hrozilo soudům USA obchodním embargem EU, pokud americká vláda nezastaví soudní spory židů s německými firmami, které využívaly otrocké práce během války.
Nedávno český premiér řekl, že německá komisař EU Günter Verheugen (odpovědný za zvětšování EU — pozoruhodný eufemismus) jim řekl v soukromém rozhovoru, že pokud se Václav Klaus, euroskeptický vůdce české opozice, dostane k moci, „Česká republika se nestane členem Evropské unie“. A že to není jen náznak, ale hrozba, se stává jasným, když, konfrontován s touto historkou novináři, Verheugen řekl „Nikdy bych neřekl něco takového veřejně“. A byla to samozřejmě manipulace ostatních členských států EU v době schvalování Maastrichtské smlouvy, která umožnila Německu vynucovat jejím prostřednictvím uznání Chorvatska EU. Seznam požadavků a skutků Německého státu je dlouhý a nebude končit, dokud jednou demokratické národy Evropy nezískají zpět svou svobodu.
Vše, co se všichni dobří čtenáři této knihy se musí dotázat sami sebe, je několik přímočarých otázek o Evropské unii.
Nikdy nebyla speciálně GB a národy Evropy obecně v takovém nebezpečí. Přinejmenším před a v průběhu předchozích válek byla identita a úmysly agresorů jasné dávno před tím, než dosáhli svých cílů. Dnes je mnoho z těchto cílů dosaženo bez nějakého obecného povědomí o nebezpečí. Pokud prvým krokem k nápravě je proniknutí do opaku demokracie, do toho typu lidí, kteří nás chtějí rozbořit, potom věřím, že tato kniha by mohla uvést britský a evropský lid na cestu obnovy demokracie a svobodně obchodujících národů — nejen naději na mír, nejen v Evropě, ale na celém světě.
Britský lid ztratil většinu ze své státnosti, parlamentních a osobních práv, protože ti, kteří odhalili tyto ztráty, byli vystaveni vážné cenzuře.A to je přesně ten způsob korporativistického systému, který může odstranit práva suverénního lidu za jejich zády s předat moc nadnárodní byrokratické elitě, která má moc cenzurovat nebo marginalizovat ty, kteří vyjevují nepohodlné pravdy.
Když jsou vyřčeny ošklivé pravdy (že stejné evropské mocnosti, které byly poraženy ve dvou světových válkách, vytvořily sytém ústavních podvodů a dosáhly prostřednictvím „mírových“ metod to, co se jim nepodařilo vytvořit vojensky), kterým by mluvčí raději nevěřil. Ale čím je horší a fantastičtější strategie, které vyjevil, tím snazší je pro jejich tvůrce zaútočit na něho. Skutečnost, že většina těch, kteří uskutečňovali tuto politiku ignorovali to, co vlastně způsobili, ukazuje, jak kritický je osvětový proces, jehož malou částí je tato kniha.
Ale i když její autor byl vystaven cenzuře a některým útokům od zkorumpovaného politického režimu, který rozbil ústavní suverenitu britského lidu, lidé sami pokračovali číst a kupovat si tisíce knih jako je tato.
Proto na vás apeluji, abyste zajistili, aby tato kniha byla uložena ve vaší místní knihovně, že vaši přátelé a příbuzní, místní i národní novináři si byli vědomi závažných informací na těchto stránkách a že proměníte získané poznatky na demokratické akce uvnitř i vně své politické strany nebo zájmové skupiny. „Nový světový řád“ a korporativistické evropské elity utratily každoročně stovky milionů liber na „informaci“ na váš náklad. Věříme, že pomůžete proměnit tuto knihu na mocnou opozici proti těmto nedemokratickým silám.
Rodney Atkinson je jedním z předních politických ekonomů, expert na ústavní vlivy britského členství v Evropské unii a bývalý poradce ministrů. Jsou zaznamenány jeho úspěšné předpovědi hospodářských a politických krizí, když předvídal mj. kolaps ceny nafty v roce 1983, pád cen britských domů v roce 1989 a ukončení Evropského mechanismu směnných kurzů v roce 1990. Byl úspěšným jazykovědcem a lingvistickým teoretikem, dříve přednášel na Univerzitě v Mainzu v Německu a působil jako obchodní bankéř v londýnském City. Je šéfem firmy Heritage Media Ltd., pravidelně přispívá do programů radiostanic a vlastní svou společnost obchodního vlastnictví.
Je autorem 80. článků a politických statí a pěti mezinárodně oceněných knih o politické ekonomii: Government against the People (Vláda proti lidu) 1986, The Emancipated Society (Emancipovaná společnost) 1988, The Failure of the State (Chyba státu) 1989 a o Evropské unii Treason at Maastricht (Maastrichtská zrada) s Norrisem McWhirtrem, čtvrté vydání 1998, a Europe's Full Circle (Evropský úolný kruh) též publikované v Jugoslávii a v Polsku, třetí vydání 1998. Mnohá ocenění těchto knih najdete na webové stránce freenations.freeuk.com.
Byl kandidátem Strany pro referendum v Severozápadním Durnhamu ve všeobecných volbách roce 1997 (5,2% hlasů) a vedoucím kandidátem Strany za britskou nezávislost za Severovýchodní región ve volbách do Evropského par,amentu v roce 1999 (8,83% hlasů). Přispíval do rozhlasových a televizních programů na obou stranách Atlantiku. Odstartoval mezistranickou South Moltonskou deklaraci v roce 1999.