Dialog Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR ke složení delegací do evropských orgánů

28. 1. 1993

Poslanec Tomáš Fejfar: Pane předsedající, dámy a pánové, navrhuji další změnu, a to, aby ze seznamu náhradníků do stálé delegace Parlamentního shromáždění Rady Evropy byl vypuštěn poslanec Milan Loukota, aby dále ze stálé delegace do Meziparlamentní unie byl vypuštěn poslanec Bohuslav Kuba. Krátce zdůvodním proč.

Kromě poslance Šolera, který byl navržen a předcházejícím usnesením stažen, jsou další dva poslanci republikánské strany, té strany, která při volbě prezidenta zde předvedla kousky nevídané.

Myslím, že členové této strany by neměli tento stát reprezentovat v  zahraničí. (Potlesk.)

Poslanec Jaroslav Novák: Pane předsedající, dámy a pánové, jménem klubu Republikánů bych chtěl prohlásit, že se zde jedná o jasnou politickou diskriminaci určité části poslanců a co nejdůrazněji proti tomuto  protestujeme. Děkuji.

Poslanec Vladimír Budinský: Nedomnívám se, že se jedná o  politickou diskriminaci, ale vzhledem k tomu, že pan poslanec Kuba zde v tomto maratónu nevystupoval, navrhoval bych, abychom o jménech hlasovali jednotlivě.

Poslanec Martin Syka: Pane předsedající, mám návrh, ke kterému mne vede množství uvedených jmen a důležitost aktivní práce v těchto komisích.

Není mi známo, že by navržení kandidáti do těchto delegací podstoupili jazykové zkoušky.

Jak mi pravil předseda zahraničního výboru, pouze kluby mluvily o tom, že jsou to poslanci, kteří aktivně znají angličtinu, případně jiné světové jazyky. Přesto mám určité pochybnosti a nechtěl bych, aby delegace České republiky byla odkázána na tlumočníky. Proto navrhuji, aby kancelář zajistila například experta z jazykové školy, aby v pondělí mohli být kandidáti jistým způsobem přezkoušeni, a protože v úterý dopoledne bude další schůze Poslanecké sněmovny, tam bychom mohli rozhodnout o definitivním složení těchto delegací. (Potlesk.)

Poslanec Jiří Šoler: Vážené předsednictvo, vážení poslanci, vážené poslankyně, daly by se přečíst dva články z Deklarace lidských práv OSN: článek 2 -Každý je oprávněn ke všem právům a svobodám, jež stanoví tato deklarace bez jakéhokoliv rozdílu rasy, pohlaví, jazyka, náboženského, politického nebo jiného smýšlení, národnosti nebo sociálního původu, majetku, rodu nebo jiného postavení. Dále nebude činěn žádný rozdíl z důvodu politického, právního nebo mezinárodního postavení zemí nebo území, k nimž osoba přísluší, ať jde o země nebo území nezávislé, o území nesamosprávné nebo podrobené jinému omezení suverenity.

Domnívám se, že toto je typický příklad, kdy se státní moc snaží omezit práva celého půl miliónu lidí, kteří byli voliči naší strany. Důrazně se proti tomu ohrazuji, na druhé straně upozorňuji, když jsem si dokázal psát s Radou Evropy a s podobnými organizacemi před tím, než jsme byl poslancem, dokáži to i potom. A ničí názor a nikdo mi nezabrání, abych s těmito lidmi komunikoval.

Poslanec Jiří Karas: Jedna poznámka k tomu, co zde řekl kolega Syka. Domnívám se, že bych byl schopen předstoupit kdykoliv před jazykovou zkoušku, ale jenom díky tomu, že jsem měl možnost v roce 1968 a 1969 pobýt v zahraničí, to je v NSR. Je zde celá řada kolegů, kteří ovládají světové jazyky, ovládají je pasivně a jsem přesvědčen, že budou-li mít možnost určitou dobu působit v  zahraničí, to znamená v Evropském parlamentu, že si velice rychle tuto znalost osvojí aktivně. Budí to možná smích, ale považuji za ponižující všechny tyto kolegy vláčet před jakoukoliv komisi. Je to můj osobní názor.

Poslanec Libor Novák (1958): Dámy a pánové, zejména pane poslanče Šolere, k vám teď totiž především mluvím. Jsem přesvědčen, že nikdo z nás, kteří zde teď sedíme, nemá v úmyslu pošlapat to, co jste právě přečetl. Ale myslím si, že při reprezentaci všech voličů a dá se říci občanů této země, nejde snad jenom o to, jaké má kdo přesvědčení, ale o to, jak se kdo umí chovat. (Potlesk.)

Poslanec Jaroslav Ortman: Vážený pane předsedající, vážení kolegové, vždy jsem ctil autoritu výborů a klubu. Myslím si, že výbor, který se tím zabýval, to je gesční výbor pro zahraničí, vážil všechny argumenty pro a proti. Jsem rozhodně proti tomu, aby jednotliví kandidáti, respektive navrhovaní do těchto orgánů podstupovali jakési jazykové zkoušky. O tom bychom mohli říci, ať se neschází zahraniční výbor, ale příslušné opatření učiní zkoušející či examinátoři. Pokud se zjistí, že některý klub nominoval člena, který neovládá jazyk, pak je to jeho ostuda a klub asi zváží nominaci. Proto doporučuji, abychom hlasovali o návrhu, jak ho předložil zahraniční výbor. Znovu říkám, že nemám žádný důvod k tomu, abych jeho návrhu nedůvěřoval.

Poslanec Zbyšek Stodůlka: Vážený pane předsedající, vážené dámy a  pánové, byl jsem jedním z poslanců, kteří při projevu poslanců Republikánské strany opustili sněmovnu. Nicméně svědomí mi velí říci jednu věc - že za výroky ve sněmovně podle Ústavy, podle jednacího řádu, může být poslanec trestán pouze disciplinárním řízením a tam - pokud vím, nelze uložit zákaz činnost či obdobné ochranné opatření. Děkuji.

Poslanec Josef Ullmann: Dámy  a pánové, vážený pane předsedo, rád bych navázal na předřečníka. Použil zde dvou termínů. A sice termín potrestání a  termín zákaz činnosti, pokud mě paměť neklame. Domnívám se, že je to něco úplně jiného. Domnívám se, že skutečně nejde o zákaz činnosti, protože mi poslanci jsme byli zvoleni tady do této sněmovny a naše činnost spočívá v tom, co v této sněmovně děláme. Rovněž se nedomnívám, že jde o nějakou diskriminaci. V opačném případě bych se konečně i já musel cítit diskriminován. A necítím se, je to můj nedostatek, že nevyhovuji příslušným podmínkám jazykovým. A toho pohledu bych se mohl cítit diskriminován.

Domnívám se, že problém stojí úplně jinde. Tato sněmovna má zodpovědnost, a  tvrdím plnou zodpovědnost za to, koho vyšle do světa, kdo tam bude reprezentovat Českou republiku. Jsem hluboce přesvědčen, že pánové z Republikánské strany ji nereprezentují, že naopak reprezentují něco, o čem bych si strašně přál, aby v této republice nebylo. Ale je to jenom přání zjevně skutečnost je poněkud jiná.

Proto zásadně nesouhlasím, aby lidé, kteří na domácí půdě dokáží takto vystupovat, měli příležitost tímto způsobem jako delegace České republiky oficiálně vystupovat někde venku. Styděl bych se za to, proto nemohu zvednout ruku. Děkuji vám.

(Upraveno podle stejných pravidel jako volba presidenta).