Místopředseda PSP Jan Kasal: Nyní dám slovo panu poslanci Jiřímu Šolerovi, který hodlá
přednést interpelaci ve věci válečných zločinů NATO v bývalé
Jugoslávii.
Poslanec Jiří Šoler: Vážený pane premiére, všichni
pamatujeme internacionální pomoc Varšavské smlouvy Československu v
roce 1968, kdy intervence cizích vojsk zabránila řešení akutních
problémů země. Tím spíše pohlížíme s obavou na podobné akce, např.
na internacionální pomoc vojsk NATO v bývalé Jugoslávii, zvláště
když tam za peníze našich občanů působí naši žoldnéři. Pravda, v té
zemi skutečně zuří, na rozdíl od situace u nás, občanská válka, ale
právě proto je nemožné označovat některou stranu konfliktu za
agresora, spíš je možno hledat zahraniční původce či podněcovatele
jejího rozpadu. Ty bychom mohli hledat např. v Bonnu, v Teheránu či
Moskvě. Pokud máme v tomto regionu jednoznačně hledat agresora,
potom je to ten americký voják, který místo toho, aby si vzal plavky
a opalovací krém, přiletěl v bombardéru a svou přízeň v této zemi
vyjadřoval pomocí dvoutunových bomb. Ten tam určitě neměl co dělat.
Konečně proto se musel 10 dní hrdinně plížit podrostem, aby ho ti
osvobozovaní nenašli a nepřipravili mu nepřiměřené přivítání.
Domnívám se, že nalezení vhodného uspořádání bývalé Jugoslávie je
zejména věcí jejích občanů a ne zahraničních interventů.
V současné době zkoumá mezinárodní tribunál v Haagu válečné
zločiny národních vůdců, např. těch, kteří nechali bombardovat
Sarajevo. To je zřejmě v pořádku, zejména pokud skutečnou vinu
zkoumá a ne apriori odsuzuje. Ale proč potom stejný tribunál
nezkoumá vinu generálů NATO, kteří nechali shazovat na toto cizí
území dvoutunové bomby. Vždyť je to jediná forma, jak se od případné
viny očistit. Podobně jako se částečně Američané očistili od viny ve
Vietnamu odsouzením válečných zločinců ve vesničce Mi-Lai.
Jako země, jejíž vojáci se podílejí na intervenci v této zemi, si
musíme klást i podobné otázky a nést případně jejich vinu.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci
Šolerovi. Prosím, aby se slova ujal předseda vlády Václav Klaus.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Vidím, že
pan poslanec se posadil do první řady a nedošel na své normální
místo. Z toho plyne, že ať řeknu cokoli, on bude v otázce
pokračovat. Co kdybych neřekl nic? A vy budete rovnou pokračovat,
pane poslanče. Nebylo by to uspoření času?
Nevím co mám říci, protože nevím, co bylo vaší otázkou a nevím,
co bylo interpelací. Nevím, co má předseda vlády udělat v tomto
případě, event. rozhodnout, předložit vládě k rozhodování nebo
komukoliv jinému. Nevím přesně, mohu pouze komentovat vaše
vystoupení. Nevím ale, jestli je to přesně smysl interpelace.
Myslím, že paralely kulhají vždycky na světě a paralela je
vždycky nadsázka. Analogie je vždycky nadsázka. Ovšem srovnání srpna
1968 s dnešním IFOR, který je akcí Organizace spojených národů na
území bývalé Jugoslávie nebo přesněji na území Bosny a Hercegoviny,
to je analogie, která kulhá způsobem pro mne neskutečným a
neporovnatelným. Myslím, že každý soudný člověk ví, že se jedná o
věci úplně odlišné. To je komentář číslo 1.
Říkáte, že tam americký voják neměl co dělat, a že by bylo lepší,
kdyby existovalo domácí řešení. Plně s vámi souhlasím. Vnější řešení
je vždycky řešení následné, vždy řešení komplikované, vždy řešení
hrubší oproti jemnějšímu řešení, vždy řešení, které vidí věc
zploštěnějším způsobem, než jak ji vidí občan té které země. Domácí
řešení by bylo samozřejmě ideální, nicméně je třeba říci, že k němu
na území bývalé Jugoslávie nedošlo. Myslím, že svět, Rada
bezpečnosti, Organizace spojených národů rozhodly dobře, když řekly,
že je třeba tomuto domácímu řešení napomoci, ročním pobytem
vojenských sil IFOR včetně praporu našich vojáků vytvořit jistý
prostor k nadýchnutí, jistý roční polštář, který umožní snad dovést
i tuto oblast k trvalejšímu míru. Takže s rokem 1968 bych to opravdu
nesrovnával.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu předsedovi
vlády. Má pan poslanec Šoler doplňující otázku? Ano, je tomu tak, má
k ní nyní příležitost.
Poslanec Jiří Šoler: Pane premiére, nenapadal jsem
obecně účast jakýchsi vojsk v Jugoslávii. Já samozřejmě plně chápu,
že pokud tam ta vojska budou, budou se snažit zachovat mír a naopak
jejich směřování bude hlavně ve smyslu ustavení jakéhosi mírového
pořádku, který si samozřejmě nakonec musí dohodnout obyvatelé jejich
země, je to v pořádku. Vidím jejich užitečnost, proto také nenapadám
účast našich vojáků, kteří se podílejí zejména na těchto věcech.
Jednalo se mi skutečně o extrémní snahy, kdy se shazovaly těžké
letecké bomby. Tam už ten "peacemaking" nějakým způsobem dost těžko
vidím.
Dále bych byl velice rád, kdyby stačil jednoroční pobyt a byl
bych nerad, kdyby se změnil na pobyt dočasný tak, jak jsme ho
poznali my.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Šolerovi. Pan premiér v tuto chvíli nechce vystoupit.