Úvod

Vatikánský holocaust

Senzační odhalení nejstrašnějšího náboženského masakru 20. století

Avro Manhattan

 

Z anglického originálu přeložil Jiří Šoler


Kapitola 23

Vietnam - Chorvátsko v Asii


 Tragédie války v Jižním Vietnamu se všemi jejími ohromnými komplikacemi pro USA, pro Asii a pro zbytek světa, jak se zdá na prvý pohled. nemá nic společného s katolickou církví.

Ale to není přesné. Neboť Vietnamská tragedie má své počátky v náboženském a ideologickém vlivu, který měla katolická církev ne záležitosti v této zemi od samého počátku.

Nejedná se nám o klady nebo zápory vietnamské války, ale jen o hlavní roli, kterou hrálo náboženství se zvláštním důrazem na katolickou církev v této zemi od samého počátku. Vietnamkou tragédii urychlila zapálená trojice katolíků, složená z katolického presidenta, katolického náčelníka tajné policie a katolického arcibiskupa. Vše bylo způsobeno snahou vnutit náboženské a politické principy církve nekřesťanské kultuře.

Jak k tomu došlo, zejména z hlediska skutečnosti, že Vietnam byl asijskou buddhistickou zemí?

Uveďme pohled z ptačí perspektivy na události, které bezprostředně předcházely vypuknutí války.

Jednoho dne počátkem června 1963 se 73-letý buddhistický mnich Thich Quang Duc zastavil na rušné ulici v Saigonu, hlavním městě Jižního Vietnamu, a když ho polil benzinem druhý mnich, posadil se se zkříženýma nohama, potom poklidně škrtl zápalkou a upálil se k smrti.

Předtím ovšem poslal zprávu presidentu Diemovi:  „Zajistěte politiku náboženské rovnosti“ obsahovala.

President Diem, horlivý katolík, odpověděl okamžitě. Vyhlásil nad městem stanné právo, zavřel většinu pagod, přikázal tajné policii zatčení buddhistických předáků a zmobilizoval své vojsko přetáhnout pendrekem všechny buddhistické mnichy nebo skupiny buddhistů, které b y si dovolily protestovat proti jsvé narůstající diskriminaci jejich náboženství.

Sebeobětování Thich Quang Duce bylo vyvrcholením rostoucí zhoubné diskriminační kampaně proti buddhismu římskokatolickým premiérem, presidentem Ngo Dinh Diema v Jižním Vietnamu. President Diem vládl v té době zemi téměř devět let ve spolupráci se svými bratry, Ngo Dinh Nhu, náčelníkem tajné policie, a Ngo Ding Thuce, arcibiskupa v Hue. Tato trojice postupně po létech dospěla ke skutečné náboženské persekuci výrazné většiny obyvatel země, která jich měla 15 milionů, ale jen 1 500 000 z nich byli katolíci.

Podnět k buddhistické revoltě vznikl pouze několik dní předtím v Hue, starodávném vietnamském hlavním městě, která je nyní sídlem arcibiskupa, který kraloval, vládl a ovládal jak katolíky tak nekatolíky jako duchovní vůdce svých dvou bratrů, presidenta a náčelníka tajné policie. Při oslavách na počest arcibiskupa si katolická posádka v Hue vyvěsila vlajku Vatikánu, aniž by buddhisté měli námitky, Ale když o tři dny později celá země oslavovala 2507 narozeniny Buddhy a buddhisté roztáhli zvou buddhistickou vlajku, arcibiskup jim prostřednictvím úřadů zakázal , aby to dělali. Pritom je nutno poznamenat, že osmdesát procent obyvatel země byli aktivní buddhisté.

Buddhisté uspořádali poklidnou demonstraci proti tomuto nařízení. Jako odpověď poslala vláda vojsko a obrněné vozy a střílela do demonstrantů, zabila přitom devět buddhistů.

Masakr v Hue způsobil demonstrace po celém Jižním Vietnamu. Buddhistická delegace v Saigonu požadovala zrušení zákazů omezujících jejich náboženství a diskriminačních zákonů namířených proti nim. Vláda uvěznila mnohé z demonstrantů.

V Hue mezitím , když jiná demonstrace Buddhistů pochodovala městem, vojsko je rozehnalo použitím plynových bomb. Výsledek: šedesát sedm lidí bylo přijato do nemocnic s chemickými popáleninami.

USA protestovaly. President Diem zdánlivě přijal nótu, ale diskriminace proti Buddhistům nestoudně pokračovaly. Věznění buddhistů se znásobilo.Pagody byly prohlášeny za zakázané, byly uzavírány a občas dokonce na ně podnikali útoky. Katoličtí vojáci bojovali  s buddhistickými vojáky v národní armádě, která byla zaměstnána bojem na život a na smrt proti komunistickému režimu ze severu. Tato válka s podporou amerických zbraní a 16 000 americkými „poradci“ [a], byla ohrožena díky rychlému rozkladu náboženskými srážkami. President Kennedy, katolík, tlačil na katolickou trojici ve Vietnamu. Ale protože se zdálo, že to nemá žádná účinek, nakonec zarazil spolu s jinými americkými dotacemi část z dvou milionů dolarů, které měsíčně posílala CIA do jižního Vietnamu „zvláštním silám“ a zastavil fondy, které financovaly superkatolického náčelníka tajné policie.

President Jižního Vietnamu Ngo Dinh Diem.

President Diem byl fanatický katolík, který vládl Jižnímu Vietnamu železnou pěstí.

Přeměnil své presidentování na efektivní katolickou diktaturu, kterou používal k likvidaci svých náboženských a  politických oponentů s naprostou bezohledností.

Pronásledoval nekatolíky a zejména buddhisty. Svými diskriminačními metodami způsobil rozklad armády a vlády. To nakonec dovedlo USA k vojenské intervenci v Jižním Vietnamu.

Vládl pomocí duchovního a politického teroru spolu se svými stejně fanatickými bratry, náčelníkem tajné policie a  arcibiskupem z Hue.

President Diem byl původně „dosazen“ na presidentský stolec kardinálem Spellmanem a papežem Piem XII.

Buddhističtí mniši se upalovali na protest proti náboženskému pronásledování.

On a jeden z jeho bratrů byli zavražděni bezprostředně po vyslechnutí mše 2. listopadu 1963. (3 týdny před smrtí Kennedyho)!

 Ačkoliv docházely protesty z celého světa, katolická trojice pokračovala v zahájené politice: katolizace Jižního Vietnamu. Chvatná podpora katolíků ve vládě a v armádě sílila, a to v takovém rozsahu, že mnozí buddhističtí důstojníci začali konvertovat ke katolicismu výhradně kvůli rychlému povýšení.

President Kennedy vyměnil velvyslance ve snaze donutit bratrskou trojici ke změně jejich politiky. V červenci 1963 zaslal presidentu Diemovi tajnou osobní zprávu prostřednictvím velvyslance Noltinga. Ale Kennedyho snaha nepřinesla žádný prospěch. Naopak, náčelník tajné policie pod záminkou, že mezi buddhisty byly nalezeny rudé elementy, změnil hrubou diskriminační kampaň proti buddhistům na skutečnou náboženskou persekuci.

Buddhističtí mniši, buddhistické jeptišky a buddhističtí předáci byli zavíráni po tisících. Pagody byly zavírány nebo obléhány. Buddhisté byli mučeni policií. Jednoho dne se další buddhistický mnich veřejně upálil zaživa, aby obrátil pozornost světa na katolické persekuce. Zaostalý president Diem pokračoval ve své politice. Tajná policie plnila vězení dalšími mnichy. Třetí mnich se upálil, potom další. V krátkém období se jich sedm veřejně upálilo. Ve Vietnamu bylo vyhlášeno stanné právo. Vojsko nyní okupovalo mnoho pagod a odváželi všechny mnichy kladoucí odpor. Další buddhističtí mnichové a jeptišky bylo uvězněno a odváženo nákladními auty, včetně značného množství raněných. Mnozí byli zabiti.

deset tisíc buddhistů se zúčastnilo hladovky v blokovaném Saigonu, zatímco z věže hlavní pagody Xa Loi vyzváněl mohutná gong na protest proti persekucím. Přímo v Hue na severu mniši a jeptišky zahájili obrovské povstání v hlavní pagodě Tu Dam, která byla zčásti demolována, neboť se v ní upálilo jedenáct buddhistických studentů.

USA vynakládaly značný tlak a hrozily zastavit veškerou pomoc presidentu Diemovi. Opět bezvýsledně. Jihovietnamská velvyslanec ve Washingtonu, buddhista, na protest resignoval. Bratr s sestřenice Diema, paní Nhu, obhajovala ještě tvrdší přístup k buddhistům. Dokonce se paní Nhu veřejně posmívala buddhistům, kteří se upalovali, že používají „benzín z dovozu“, aby se sami „grilovali“.

V té době buddhistická předák Trich Tri Quang vyhledal asyl na americkém velvyslanectví, aby unikl životem. [1] Americká vláda se stávala otevřeně netrpělivou. Americké ministerstvo zahraničí vydalo oficiální prohlášení, které litovalo represivní akce jihovietnamské vlády, které podniká proti buddhistům. „Na základě informací ze Saigonu se zdá, že Republika Vietnam nařídila závažné represivní akce proti vietnamským buddhistickým předákům“, říká prohlášení, “Tyto akce představují hrubé porušení ujištění vietnamské vlády, že sleduje politiku usmíření s buddhisty. USA lituje represivních akcí tohoto typu“. [2]

Vietnam byl rozdělen. Jeho armáda byla otevřeně vzpurná a zahájila pasivní odpor, a to ne proti komunistům, ale proti vlastní vládě. Výsledek: válka proti komunistům byla rychle prohrána, jelikož povětšinou obyvatelé, na jehož podpoře povstání konečně záviselo, odmítalo spolupracovat. [b]

Na poslední chvíli USA, když si uvědomily, jak jejich strategie v této části Asie vážně hrozí zhroucením, podnikly akci. Americká Üstřední zpravodajská agentura CIA ve spolupráci s vietnamskými buddhisty úspěšně připravily „převrat“. President Diem a jeho bratr, náčelník tajné policie, museli utíkat, aby si zachránili život, ale byli záhy nalezeni jednotkami povstalců v malém katolickém kostelíku v Cholonu. Oba muži byli zabiti a jejich těla ležela v nemocnici sv. Josefa několik set metrů od pagody Xa Loi, náboženského centra buddhistického odporu proti jejich autoritativnímu režimu. [3]

Tak skončil jeden z nejkatoličtějších režimů posledních let. Což ovšem celý svět všeobecně, který sledoval náboženské spory s rostoucím zájmem, všeobecně nevěděl, byl rostoucí tlak protichůdných politických směrů v samotných katolických kruzích — ve Washingtonu. v Jižním Vietnamu a ve Vatikánu. Kennedy, prvý katolický president USA, když zdědil americkou politiku v Jižním Vietnamu, zdědil i katolického presidenta Diema. Za jiných okolností by mohla sdílená víra pomoci při provádění společné politiky, protože by politické zájmy obou zemí byly souběžné. Ale s katolíkem Diemem, který prováděl své anachronické náboženské persekuce ovšem katolík Kennedy pociťoval rostoucí znepokojení, neboť byl dostatečně bystrý politik, aby kompromitoval svou politickou kariéru nebo obětoval zájmy USA kvůli katolickému společníkovi, který nadto vzbuzoval kritiku podstatné většiny Američanů, z nichž většina stále pohlížela na Kennedyho katolicismus s podezřením. Proto Kennedyho administrativa nakonec posvětila konečné svržení Diemova režimu.

Katastrofální politika jihovietnamské katolické vlády byla krajním výsledkem kampaně zahájené velkou politickou strategií dvou mužů: Johna Fostera Dullese za USA a papeže Pia XII za Vatikán. Diemovu dynastii dosadili k moci zásluhou obou, když studená válka vrcholila, tj. když byla Francie úplně poražena v indočínské válce a USA vystoupily, aby zaplnily vakuum, která se nakonec stalo známým jako Jižní Vietnam.

Od samého počátku si USA přály sestavit vládu pod vedením osobnosti, která by dávala záruku neustupovat v ničem komunistům, ani doma ani v zahraničí. Osoba byla vybrána: Diem. Diem byl člověk se značným sklonem k mysticismu, aktivní a zcela fanatický katolík. Ve svém ranněm mládí se chtěl stát katolickým knězem, ale je ironií, že ho od toho odradil jeho bratr, budoucí arcibiskup v Hue, který mu řekl, že povolání katolického kněze byu pro něj bylo příliš změkčilé. 6e ta rada nebyla jen žertem později dokázala skutečnost, že když byl Diem během francouzské krize nucen odejít do exilu v USA a do Belgie, vždy si vybral  pobyt v katolických klášterech a vést prostý život jejich obyvatel.

Pro Dullese a Pia XII byl tento náboženský asketismus nejjistější zárukou, že Diem bude provádět jejich společnou politiku s naprostou věrností. A v tom měli pravdu, jak události později ukázaly. Lidé znající více si ovšem neměli stejný názor na vhodnost Diema. Americký velvyslanec např. proti němu vystupoval od samého počátku. Jeho varování však Washington zcela ignoroval,a ačkoliv samotné ministerstvo zahraničí bylo proti němu, Zvláštní operační odbor trval na Diemovi. A tak se stalo. Z jakého důvodu? Jistá klika v Pentagonu podněcovaná jinou Ústřední zpravodajské agentuře CIA s těsnou vazbou na katolickou lobby ve Washingtonu a s jistými americkými kardinály a tedy v dokonalém souhlase s Vatikánem se rozhodli mít v Jižním Vietnamu spolehlivého katolíka.

Je nutno připomenout, že  to bylo období, kdy studená válka byla nejhorší a kdy její arci-představitelé — bratři Dullesové — jeden na ministerstvu zahraničí,  druhý v CIA — a Pius XII ve Vatikánu, prováděli společnou vysokou diplomatickou a politickou strategii zahrnující jak Západ, tak Dálný Východ, jehož byl Vietnam nedílnou součástí.

Výběr způsobil katastrofu pro Jižní Vietnam a pro asijskou politiku USA, jelikož jak jsme již viděli, náboženská otázka tam měla nakonec zmařit celý americký strategická plán.

Ale tak je to vždy, když jsou katolíci u moci, že kdykoliv to okolnosti dovolí, mají tendenci provádět politiku stále více v souladu s duchem svého náboženství. Výsledkem je to, že spojují zájmy své země se zájmy  církve a spíše častěji než ne vytvářejí zbytečné sociální a politické neshody, které nakonec plodí odpor jak v náboženské tak v politické oblasti.

Když se tento stav přibližuje krizi způsobené odporem nekatolické opozice, potom katolíci uplatní politickou a vojenskou moc proti těm, kteří jim oponují. V tomto stadiu zájmy jejich vlastní církve zpravidla převáží nad zájmy jejich vlastní země.

Zatímco politické a vojenské faktory nemalého významu hraji hlavní roli v konečné tragedii, tak náboženský faktor, který ve skutečnosti zatemnil politické a vojenské vidění presidenta Diema, ho dovedl do katastrofy. President Diem, bez ohledu na, nebo spíše kvůli svému náboženskému asketismu, byl ve svém politickém chování značně ovlivněn svým bratrem, náčelníkem tajné policie, který nevýhal spustit skutečnou náboženskou persekuci mnichů, jeptišek a buddhistických předáků, jak jsme viděli.

A ještě mocnějším náboženským faktorem v pozadí byl fanatismus jeho třetího bratra, arcibiskupa z Hue. Arcibiskup byl „duchovním vůdcem“ jak náčelníka policie tak presidenta. Není náhodou, že otevřené vzplanutí náboženské války začalo v jeho sídle, v Hue. Arcibiskup byl motorem při systematickém upevňování náboženské diskriminace buddhistů. A arcibiskup měl podporu Pia XI.

Podobnost mezi fanatickým katolickým presidentem Jižního Vietnamu a arcibiskupem v Hue a chorvátského diktátora Ante Paveliće a arcibiskupa v Záhřebu příliš nepřekvapuje. Neboť zatímco byla politická a vojenská mašinérie řízená jihovietnamským a chorvátským diktátorem byla dána k dispozici katolické církvi, katolická církev dala svou duchovní a církevní mašinérii k dispozici oběma diktátorům, kteří podřídili každého a všechno svému náboženskému a politickému totalitarismu.

Jak Diem tak Pavelić za pomoci svých arcibiskupů sledovali současně trojí cíl:

(a)
zničení politického nepřítele, tj. komunismus
(b)
jako oprávnění ke zničení nepřítele církve, tj. Pravoslaví v případě Paveliće a Buddhismu v případě Diema
(c)
nastolení katolické náboženské a politické tyranie v každé ze zemí.

Nehledě na různé okolnosti, zeměpisné a kulturní pozadí charakteristické pro Chorvátsko a Jižní Vietnam, obraz konečného cíle sledovaného oběma režimy je stejný: cokoliv a kohokoliv, co není v souhlase nebo se nepodřizuje katolicismu musí být nelítostně zničeno uvězněním, persekucí, koncentračními tábory nebo popravou.

A výsledkem je, že odložili zájmy své země do pozadí aby podporovali zájmy své církve, a tak oba diktátoři dovedli své země do propasti.

Pokud jde o presidenta Diema, když dal přednost katolicismu, znepřátelil si značnou část jihovietnamských mas včetně jihovietnamské armády, kteří všichni byli buddhisty a všichni je politicky podporovali. To způsobilo kolaps protikomunistické fronty, na které byla Diemova politika založena. Chaos který to způsobilo ve svých důsledcích vyvolalo vojenskou intervenci USA. Jihovietnamská a chorvátská diktatura j sou proto nejkřiklavějšími příklady, jak duch katolicismu může zničit ty nejrozmanitější politické systémy a kultury, když je nakazí bacilem intolerance.

A nemůže tomu být jinak. Neboť s jejich nároky na jedinečnost a dokonce náboženskou nadřazenost se identifikují ti, kteří jsou připraveni je přijmout z základní pravdy, o které se se základy společnosti musí opírat.

Kterýkoliv Eskymák a Středoafričan, nebo jako v našem případě Chorvát a Jihovietnamec proto musí bez ohledu na své rasové a kulturní rozdíly a jen kvůli skutečnosti, že jsou členy stejné nesvobodomilné církve, budou automaticky pohrdat demokracií a ošklivit si svobodu.

Má to zlověstný význam. Důsledkem je, že katolická církev je potenciálně schopná provádět tak příšerné experimenty, jako byly Chorvátsko a Jižní Vietnam, v jiných zemích bez ohledu na jejich politické systémy.

Což znamená, že za vhodných okolností se nebude rozpakovat zopakovat je kdekoliv na světě, kdekoliv kde jsou katolíci. A jelikož jsou katolíci téměř v každé zemi, riziko dalšího chorvátského nebo jihovietnamského „experimentu“ v blízké nebo vzdálené budoucnosti se nestává jen teoretickou spekulací.

Ale možností.

V případě Vietnamu byla role, kterou sehrála katolická církev, prvořadá. A to nejen v průběhu konfliktu, ale i v průběhu agónie při jejím ukončení. Proto se stalo, že Vatikán uzavřel dohodu s komunisty na severu, zatímco USA šly do boje. Papež uskutečnil tajnou dohodu Vatikán-Severní Vietnam zasvěcením CELÉHO Vietnamu — tj. severního i jižního, Panně Marii. Bylo to pár let před tím, než válka skončila. Podrobnosti o tajné dohodě mezi Vatikánem a komunisty je možno posoudit v knize autora knihy Vietnam, Why Did We Go? [Proč jsi tam kráčel, Vietname?]

Zasvěcení spojeného komunistického Vietnamu provedl dobrý papež Jan XXIII, sekundoval mu papež Pavel VI. Náboženský tah,který ukazuje, na které straně byl Vatikán, když USA začaly prohrávat válku.


Poznámky

[1] Avro Manhattan: Vietnam, Why Did We Go? (Proč jsi tam kráčel, Vietname?), Na stránce Reformation Online.[Zpět]
[2] Tamtéž.[Zpět]
[3] Tamtéž.[Zpět]

Poznámky překladatele

[a] České veřejnosti snad není nutno zdůrazňovat analogii s minulostí. Nejdříve nás ovládalo superkatolické Rakousko a jeho jezuité, po krátké době svobody je nahradili němečtí poradci z nacistické Třetí říše v období protektorátu, potom přišli poradci sovětští a dnes je nahrazují eurofašisté z Bruselu a americký radar. Kdy se nám asi vláda našich věcí opět navrátí ? Záleží to do jisté míry na každém z nás ![Zpět]
[b] Nebylo nakonec pro tyto prosté lidi jediným východiskem podporovat komunisty ze severu? Stejně, jako nám byla za protektorátu přece jen milejší podporovat komunisty, než nacisty Mezi katolickou a komunistickou totalitou si vybrali tu, která je méně utiskovala a která lépe respektovala jejich vlastní kulturní tradice. Konečně, na rozdíl od katolicismu se nakonec i komunismus dokázal přizpůsobit kulturním tradicím Dálného Východu. A to nejen ve Vietnamu, dokonce nejen na tom Dálném Východě.

Občas si prostě lidé musí volit jen menší zlo.[Zpět]


Obsah

Kapitola 24