Vatikánský holocaust

Senzační odhalení nejstrašnějšího náboženského masakru 20. století

Avro Manhattan

Z anglického originálu přeložil Jiří Šoler

Kapitola 21

Velké středoevropské spiknutí - papež, kardinál a CIA

 Když Třetí světová válka nevypukla v roce 1952, jak předvídala firma Colliers [a] a jak to očekávaly určité osobnosti ve Vatikánu i jinde, skryté úsilí o její vyvolání nestoudně pokračovaly.

Podivné promíšení všelikých národnostních, dynastických, náboženských a ideologických prvků narůstalo, až nakonec o nějaké tři nebo čtyři roky později se její viditelné projevy dostaly ve Střední Evropě do popředí  jako tornádo rebelií.

Maďarská revoluce v roce 1956 byla dobře naplánována předem. Ani ne tak regionálními a místními silami, které se na ní měly nakonec aktivně podílet, ale jejími dvěma hlavními inspirátory, papežem Piem XII a CIA.

Ta druhá, která byla organizátorem jejích fyzických aspektů, potřebovala aktivní účast Vatikánu, jelikož katolická inteligence v Maďarsku byla mnohem účinnější než zahraniční agentura, i když lépe vybavená.

Bez požehnání z Říma by veškerá katolická inteligence, a proto i katolická hierarchie a církev, zůstala neaktivní a tak by ochromila veškeré úsilí CIA.

Pius XII byl v té době ve svém nejkritičtějším a nejzbožnější fázi. Trpěl opakovanými a nebezpečnými záchvaty deprese. Pokládal se za chybujícího. Veškerá jeho předválečná proti-rudá politika ne obrátila vniveč. Sliby z Fatimy zůstávaly nenaplněné. A zatímco opravdu spojil církev s největším a nejmocnějším národem na Zemi, s USA, a že napomohl rozkladu komunismu v Evropě vzkříšením politického katolicismu, bylo přesto faktem, že Rusko tu bylo stále, hrozivější než dříve.

Přemýšlel o abdikaci z pozice papeže. Bezpříkladný krok. Pověsti o tom kolovaly Římem. Jeho nervové problémy vzrůstaly. Cítil se nemocen, dokud ho nakonec nepřišel utěšit samotný Ježíš Kristus, jak jsme již viděli.

Mohla to být náhoda. Ale skutečnost je taková, že údajné navštívení nastalo během nejkritičtější fáze Maďarské revoluce v letech 1955-56. Pius XII se nakonec rozhodl pro vlastní svatořečení (tj. navštívení Krista), které okamžitě sdělil světu, a došel tak daleko, že k tomu použil oficiální orgán Vatikánu, aby to nezůstalo jen naivním mumláním neurotického pacienta. Ale tento dobře propočtený krok duchovního otce, že povstalci v Maďarsku i jinde načerpají novou sílu po prozrazení jeho božského návštěvníka, protože středoevropský katolicismus je citlivější na náboženský a politický vliv papežství než kdokoliv jiný.

Vážné onemocnění PiA XII nastalo pozdě na podzim 1955, v roce, kdy mělo maďarské povstání, jak bylo pečlivě naplánováno, „vypuknout“. CIA a místní plány selhaly a jeho datum bylo odsunuto na příští rok 1956. Napětí a úzkost, které působilo, patřilo mezi hlavní příčiny nervového onemocnění Pia XI. Jednou z hlavních figur v tomto novém dramatu byl najednou kardinál Mindszety. Kardinál byl navržen jako klíčová součást „úspěšného povstání“. To znamená, že byl určen společně Piem XII a CIA jako budoucí „premiér“ osvobozeného Maďarska. Jakmile by katolické Maďarsko mělo kardinála za premiére či regenta, zbývající rozvinutí Piových grandiózních schémat by bylo snadno dosaženo.

Rozmanité svrchované národní a mezinárodní zájmy vůbec nehrály podstatnou roli. To, zda se „spontánní“ lidové síly spojily ze své vlastní vůle, by měla posoudit historie. Je ovšem neoddiskutovatelné, že od samého počátku byl Pius XII, ať už před nebo v průběhu maďarské tragedie, vůdčí roli v cel= záležitosti.

Kardinál Mindszety jako jedna z nejoddanějších „stvůr“ sehrál svůj part  tak horlivě ale nešikovně, jako to dělal téměř celé desetiletí předtím. Již jsme viděli, jak kardinál záhy po Druhé světové válce zosnoval plán zaměřený na svržení maďarské vlády a sestavení jiné, v jejímž čele by stál, následované restaurací superkatolické monarchie Habsburků.

 Spiknutí požehnané a podnícené Piem XII se nepodařilo hlavně vzhledem k nediplomatické politické hlouposti samotného kardinála Mindszety. Katolíci a jiné osobnost v USA, které mu pomáhaly politickou ochranou i penězi, a přestože je jímala hrůza,  nabídly svůj čas. Ovšem CIA nyní převzala úplně všechno. Katolická uchazeč trůnu Otto i ostatní byli odsunuti do pozadí. Dokonce i katolická inteligence byla přímo podřízena CIA. Povstání v té době nesmělo selhat. V sázce bylo příliš mnoho. Nové snahy spojení CIA-Vatikán musely být korunovány okázalým úspěchem.

Překvapená maďarská vláda byla řádně svržena. Kardinál Mindszety, nevinný „mučedník“, který vyčkával na svůj den daleko v klášteře, byl najednou ohniskem revoluce.

Když v říjnu 1956 povstalci převzali maďarské hlavní město, co bylo jejich prvým osudným tahem? Takto úřední orgán popisoval celou událost:

Kníže primas kardinál Mindszety se vrátil do Budapešti dnes poprvé od roku 1948. Kardinál, který byl osvobozen z kláštera, ve kterém byl zavřen … přijel do hlavního města v doprovodu tří maďarských tanků … Tisíce věrných obklopily jeho dům, když se rozšířila pověst že se vrátil a poklekla do prachu, když jim kardinál žehnal. (Manchaster Guardian, listopad 1956) [1]

Po kardinálově „triumfálním“ návratu revoluční síly, které měly moc, „ho plně omilostnily“. Potom — všimněte si načasování — během příštích dvaceti čtyř hodin přemýšlení došly k názoru, že „kardinál Mindszety může vést novou maďarskou vládu jako jediná veřejná osobnost mající širokou podporu veřejnosti“.

Význam chystaného jmenování kardinála byl ovšem jen prvý krok v rozvinutí rozsáhlých plánů papeže a CIA. Neboť Maďarsko nebylo ničím jiným než schůdkem k jeho naplnění. Jakmile by se Mindszety stal hlavou nového Maďarska, Pius XII a CIA by mělo volné ruce k provedení druhé fáze jejich velké politiky: konkrétně invazi, okupaci a konverzi Ruska.

Plán selhal. Po několika dnech byla kontrarevoluce potlačena nelítostnou intervencí ruských tanků a armády.

Na chvíli hrozilo nebezpečí ozbrojené konfrontace Rusko-USA. To znamená, že přízrak III. světové války, okamžitý a reálný, narůstal na obzoru.

Ve Vatikánu byly všechny síly řídící mohutný aparát mající na starosti invazi — nebo spíše „okupaci“ a „konverzi“ — Ruska v pohotovosti. Náboženská horečka byla zmobilizována. Konaly se zvláštní novény, motlitby a vigilie [b] v kostelech a klášterech mnoha zemí, včetně Maďarska. Vzývali Pannu Marii fatimskou, aby se její proroctví konečně naplnilo.

Očekávaná válka nepřicházela, i když svět se již jednou dostal na samotný její „pokraj“. Strach ovládal evropské národy. Ve Vatikánu ovšem papež namísto volání po míru a snahy předcházet nepřátelství zahájil masovou nenávistnou kampaň, jaká nemá u moderních papežů obdoby. Došel až tak daleko, že denně popouzel miliony katolíků proti rudým, aby rozněcoval jejich agresivitu, že dokonce londýnský střízlivý list The Times napsal: „což se téměř rovnalo křižáckému tažení křesťanstva“. [2]

Kontra-revoluce přišla vniveč. CIA skřípala zuby přemožena pro jednou zdravým rozumem presidenta Eisenhowera. Přesto neopustila své katolické agenty v Ruskem okupovaném Maďarsku. Letadla plná katolických „uprchlíků“ létala celou noc do USA. Mezi nimi byli ovšem ti, kteří se v tomto riskantním podniku nejvíce zkompromitovali jako přímí agenti CIA a Vatikánu.

Jejich hlavní „stvůra“, předurčený maďarský premiér kardinál Mindszety, neměl takové štěstí. Nebo spíše ještě úplně nesplnil svou roli. Když se povstání nakonec zhroutilo díky ruské železné pěsti, kardinál zmizel. Potom, po zvěstech že padl do rukou komunistů, se kupodivu objevil, spasený a zdravý a zcela mimo nebezpečí uvěznění nebo oprátky. Kde? Přímo v samotných budovách amerického zastoupení v maďarském hlavním městě. [3] Tam chráněn diplomatickou imunitou sloužil mši před oltářem pokrytým americkou vlajkou. Americké zastoupení mělo podle zvláštních amerických opatření, zákaz poskytovat asyl jakýmkoliv politickým uprchlíkům. CIA nad tím ovšem mávla rukou. Nemohou opustit muže, který jim tak dobře posloužil, přestože udělal tak vážnou chybu. Přesto budoucnost může být stále skvělá. Do třetice všeho dobrého, jak říká známé rčení. Rusy dosazená maďarská vláda si asi myslela totéž. Po uplynutí přiměřené doby začali diskrétní jednání s s Vatikánem, a ovšem i se samotnou americkou vládou. Přáli si snad mít kardinála Mindszetyho v Římě nebo ve Washingtonu? Byli připraveni nechat „vězně“ volně odejít kamkoliv mimo Maďarsko.

Někteří naivní katolíci odpověděli, „Nechte ¸mučednického´ kardinála odejít k Římské kurii nebo do USA“. Kardinál Mindszety ovšem odmítal ustoupit. Důvod? Jeho dva největší sponzoři, papež Pius XII a CIA měli jiné plány. Rozhodli se pokračovat se získáváním politického kapitálu z kardinálova nuceného „asylu“ na americkém zastoupení v Budapešti. Jelikož dokud Mindszety zůstával v katolickém Maďarsku, stal by se symbolem napjaté politické situace a teak možným zdrojem vojenské dynamiky schopné naplnit velkolepé plány Pia XII.

A tak kardinál Mindszety zůstal americkým „hostem“ po dvanácte následujících let přes úsilí dvou papežů, kterým se nedařilo ho „vypudit“. Když ovšem v roce 1967 USA a Maďarsko obnovili normální vztahy, americký velvyslanec pan Hillebrand požádal Mindszetiho, aby šel, ale ten tvrdohlavě odmítal opustit zastoupení.

Jak blízko k válce se přiblížil svět v tomto okamžiku bylo nakonec odhaleno nejvyšším americkým představitelem, který věděl více než kdokoliv jiný co se odehrávalo za scénou: jmenovitě John Foster Dulles, americký ministr zahraničí. Věděl to prostě proto, že byl jedním z hlavních organizátorů velkého fatimského plánu Vatikánu a USA. [4]

John Foster Dules byl v té době skutečným tvůrcem zahraniční politiky USA. Generál Eisenhower, president, toho věděl více o válce než o intrikách zahraniční politiky. V důsledku toho ponechal celou tuto oblast zcela v rukách Dullese, jehož hlavní posedlostí byl komunismus. Stejnou posedlostí jako Pius XII. Dulles mobilizoval všechny ohromné zdroje USA, aby se s ním vypořádal na celém světě.Stal se tak nejspolehlivějším spojencem Pia XII.

Toto partnerství bylo jedním z nejhrozivějších partnerství tohoto období. Dulles prováděl svou politiku velmi často bez schválení nebo dokonce bez vědomí amerického presidenta. Pomáhala mu v tom skutečnost, že kromě normální diplomatické mašinérie USA využíval více než co jiného tajný a všemocný aparát CIA. Ve skutečnosti je možno říci, že prováděl americkou zahraniční politiku prostřednictvím CIA. [c] Bylo to usnadněno neblahou skutečností, že inspirátorem, ředitelem a hlavním kontrolorem celé CIA nebyl nikdo jiný, než jeho vlastní bratr Alan Dulles.

Oba bratři spolu pracovali tak těsně, že politika presidenta Eisenhowera byla „anulována“ působením CIA. Nejzřetelnějším případem bylo zhroucení americko-ruské schůzky na nejvyšší úrovni v roce 1960, když CIA, když CIA poslala špionážní letadlo nad Rusko aby zabránila americkému presidentovi a ruskému premiérovi ukončit „studenou válku“. [d] Schůzka byla zásluhou letadla CIA zrušena.

Jedním z nejsensačnějších triumfů CIA bylo, když John Foster Dulles (jehož syn se náhodou stal jezuitou) a Alan Dulles ve spolupráci s vatikánskou rozvědkou prováděli zahraniční politiku založenou na hrozbě „hromadné odvety“ — tj- atomové války.

Na vrcholu Maďarského povstání — tj. v roce 1955, John Foster Dulles otevřeně přiznal poděšenému světu, že USA stály na pokraji třikrát.

Pan Dulles připustil, že USA byly třikrát v posledních osmnácti měsících blíže atomové válce … než si představujete

jak Times v Londýně a v New Yorku pochmurně sdělily. [5]

„Třetí světové válce bylo zabráněno“, jak dále komentují, „jen protože pan Dulles … se postaral, aby Moskva a Peking byly informovány o úmyslech USA použít atomové zbraně.“

Co udělal papež Pius XII během těchto hrůzných zločinů? Zejména proto, že on, více než kdokoliv jiný ve vysokém postavení, věděl co se děje za scénou mezi USA a Ruskem?

Zintenzívnil kult Fatimy. [e] Kult dostal další třpyt a impuls. Katolická církev se modlila za „osvobození“ — tj. za rychlé naplnění „proroctví“ Panny Marie. To vše z hlediska skutečnosti, že třetí „tajemství“ Panny Marie fatimské mělo být odhaleno během několika let — v rove 1960.

 Ačkoliv nikdo nevěděl, v čem spočívá „tajemství“ Fatimy, kolovala šeptanda, že znamená nastávající osvobození a konverzi Ruska. Papež Pius XII nemohl ovšem ponechat třetí a poslední „tajemství“ Panny Marie utajeným i pro sebe. Proto zapečetěný dopis obsahující tajemství, které podle jednoho z dětí sdělila Panna Marie ve Fatimě otevřel. Potom uvedl, že po jeho přečtení téměř omdlel ve zděšeném ohromení. Byl to způsob stejně dobrý jako každý jiný jak podnítit fatimské šílenství k ještě většímu očekávání.

Když ho to neuspokojilo, Pius XII předstoupil před publikum osobně, aby připravil katolický svět na nadcházející válku. A to v takovém rozsahu, že v průběhu zimy 1956-57 (poznamenejme: bezprostředně po krachu Maďarské kontrarevoluce) bezostyšně vyzýval všechny katolíky, aby se přidali k opravdovému fatimskému křižáckému tažení a naléhal na ně, aby se podíleli „účinné sebeobranné válce“ a požadoval Spojené národy, aby schválily „právo a pravomoc k předběžné vojenské intervenci jednoho státu v jiném“.

Přesto v tomto strašlivém období, kdy byly USA a Rusko opravdu na pokraji atomové války, došel tak daleko, jak jsme již zdůraznili, že znovu zdůrazňoval „morální oprávnění obranné války“ a tak zopakoval stejná slova svého komorníka, velitele amerického námořnictva pana Matthewse, v jeho známém bostonském projevu.

Papež Pius XII při této příležitosti požadoval to, co dokonce London Times popisovaly jako „co se téměř rovnalo křižáckému tažení křesťanstva“ a list Manchester Guardian nepokrytě popsal slovy „papežovo požehnání preventivní válce“ (s atomovými a vodíkovými bombami, jak se sluší poznamenat). [6]

Zatímco Pius XII očekával vypuknutí III.světové války, vůdce katolických ustašovců Ante Pavelić a jeho přívrženci se připravovali. Zesílili svou snahu o vzkříšení ustašovského hnutí doma i v zahraničí. Podníceni přímou i nepřímou podporou Pia XII a CIA a nejrozmanitější katolické hierarchie i katolickými laiky uvnitř i vně USA a jiných zemí.

Např. v Argentině, kde fungovala jeho „Chorvátská vláda v exilu“ byl otevřeně subvencován a podporován argentinskou hierarchií. Nemluvě o určitých vojenských skupinách, které odmítaly jeho vydání ze země. Přesto bylo v roce 1957 na Paveliće zaútočeno a byl téměř zabit, zasáhly ho dvě kulky.

Příští rok (1958) Pius XII, kterého přepadaly stále častější nervové záchvaty, astma a obecné nervózy a oběť značných množství drog, které ho držely léta při životě, pravděpodobně skutečná příčina jeho častých halucinací a okamžitě pokládaných jeho obdivovateli za „zázraky“, zemřel.

Světový tisk ho okamžitě označoval za knížete míru. Zástupci padesáti pěti zemí se zúčastnili konečného rekviem. Nejpřednější a nejhrozivější byla delegace USA pod vedením nikoho jiného než tajného partnera Pia XII, pana Johna Fostera Dullese, amerického ministra zahraničí, a neméně významného pana Johna McConeho, předsedy Výboru pro atomovou energii USA (19. října 1958).

Záhy poté odešel i zvláštní chráněnec Pia XII, Ante Pavelić. Rok poté(1960) odešel i kardinál Stepinac. A tak v průběhu krátké doby dvou let zmizeli tři hlavní protagonisté katolické chorvátského strašáku z jeviště.

Nehledě na klady i zápory vzájemného americko-ruského antagonismu zůstává skutečností, že Pius XII, dalek snah o zmenšení rizika, dělal i to poslední pro jeho posílení, aby přemohl svého ideologického nepřítele, či lépe řečeno zvítězil nad náboženským nepřítelem — jmenovitě nad Ruskou pravoslavnou církví — proti které bojoval Vatikán marně v průběhu celého tisíce let.

Okupace Ruska Západem by zázračně umožnilo kontrolu Pravoslavné církve papežem. A katolická kontrola by znamenala jen jednu věc: pohlcení Pravoslaví do katolického náručí, ať už přesvědčováním nebo násilím, po celém okupovaném ruském území.

Krátce řečeno zopakování chorvátského experimentu v rozsahu, zahrnujícím ne jeden, ale stovky milionů pravoslavných věřících.

Podle troufalých výpočtů Pia XII by proto vypuknutí III. světové války provedlo s Ruskou pravoslavnou církví totéž, co učinila I. světová válka s pravoslavnou církví v Chorvátsku. [g]

Poznámky

Poznámky Překladatele

Obsah

Kapitola 22