Z anglického originálu přeložil Jiří Šoler
Papež Pius XII (1939-1958), který během Druhé světové války tajně přešel na druhou stranu a zformuloval politiku proti Světovému komunismu, a tak vstoupil mezi pomocníky USA jakmile se nacistická konstrukce začala hroutit a podnikl kroky k záchraně mnoha z těch, kteří podporovali Vatikán před a v průběhu války.
Hlavní nacisté, kteří padli do rukou spojenců, byli pohnáni před Norimberský tribunál. Většina z nich byla pověšena. Několik jich uniklo. Jedním z nich byl Franz von Papen, oficiální válečný zločinec. Pius XII pro něj za scénou orodoval a von Papen nejen unikl smrti, ale po několika letech byl propuštěn. Von Papen byl vůdcem Katolické strany v Německu. Jednou dobou byl dokonce kancléřem. Dopomohl k moci Hitlerovi v takovém rozsahu, že se Hitler stal hlavou Německa a udělal von Papena vicekancléřem. Von Papen byl jedním z nejvýznamnějších válečných zločinců zachráněných Vatikánem — Katolické hierarchie mnoha zemí udělali to samé z nižšími předáky.
Proto, když katoličtí představitelé Katolického státu Chorvátsko prchali ze země, směřovali do Vatikánu jako uprchlíci. Mnohým z nich pomohli při jejich úniku místní duchovní nebo jiní řádní katolíci. Jak jsme již viděli, Ante Pavelić se po mnoha potížích dostal do Říma, kam uprchl převlečen za mnicha. Tam získal falešný pas a identitu a odplul do Jižní Ameriky, kde se stal aktivním za otevřené podpory církve. Menší váleční zločinci z Chorvátska byli přijímáni se zvláštní srdečností, jelikož získali zvláštní výhodu, kterou neměli ostatní váleční zločinci. Chorvátští uprchlíci totiž podporovali režim, který byl inspirován a požehnán přímo papežem. Katolický chorvátský stát, který by se kdyby Hitler vyhrál válku stal modelovým katolickým státem v oblasti Balkánu.
|
Jednou z hlavních katolických osobností, které pomohly Hitlerovi k moci, byl Franz von Papen, předák Katolické strany Německa, přítel E. Pacelliho, papežského nuncia v Mnichově, pozdějšího papeže Pia XII. Když byl německým kancléřem, von Papen se pokoušel ustavit katolicko-nacistickou koalici. Byl to on, kdo přemluvil von Hindenburga požádat Hitlera o sestavení vlády. Jakmile se Hitler stal prvým kancléřem nacistického Německa, učinil vin Papena svým vicekancléřem (leden 1933). A tak se předák Německé katolické strany stal druhým mužem hitlerovského Německa. Von Papen a Pacelli se nakonec dohodli na konkordátu, ve kterém se Hitler zavázal podporovat katolickou církev a katolická církev k podpoře Hitlera (červen 1933). |
Chorvátští utečenci byli v celém Římě přednostně přijímaní katolickými institucemi. Získali možnosti, které mělo málo ostatních. Když je nadále nemohly pojmout kláštery a semináře, dostali oprávnění vstupovat a skrývat se v několika ženských klášterech obývaných výhradně jeptiškami. Zpočátku náhlý nárůst počtu chovanek překvapil nemálo lidí. Potom ovšem zjistili, že pravda není taková, jakou se zdá. Nevinní pozorovatelé zaznamenali, že několik tzv. „jeptišek“ měli podivný vzhled, mužské chování a zdáli se být neholení. Potom, po nějaké době, která se měnila od týdnů po měsíce, se počet jeptišek zmenšil stejně náhle, jako se předtím zvýšil. Falešné dokumenty jim dovolily vycestovat z Itálie, když odpluli do nejrůznějších zemí včetně Austrálie. Úspěch a rychlost jejich odsunu a nezachycováni určitými institucemi které by měly být lépe známé ukazuje na účinnost kampaně Vatikánu. Nesmíme zapomenout, že mnozí úředníci vítězných mocností byli oddaní katolíci. Oni spolu s rozmanitou katolickou hierarchií zapracovali společně pro zajištěné bezpečnosti prchajících katolických chorvatských „uprchlíků“.
Když po nich po čase začali Spojenci pátrat,byli už rozptýleni mimo jejich dosah. Pokud mnozí z nich byli stále skryti někde v Evropě, bylo to zajisté díky tomu, že unikli pod nejrůznějšími převleky do katolických institucí nebo pod ochranou katolických laiků nebo náboženských představitelů. Genocida v Chorvátsku, přes její nesmírnou hrůznost, proto nezískala publicitu, jakou by si zasloužila. Její skutečný charakter, která byla světem obecně uznávána, byla později zlehčena. Kromě těch, kteří jí bylo osobně nebo kolektivně postiženi, byla celým poválečným světem téměř zapomenuta. Příčina takového zapomnění byla způsobena několika skutečnostmi. Prvou z nich bylo obecné prostředí poválečného světa, který si přál zapomenout na zvěrstva konfliktu. A nadto zapomnění chorvátských masakrů bylo způsobeno dvěma existujícími vlivnými skupinami. Byli to Židé a Vatikán. Jedna doplňovala druhou při zlehčování chorvátských obětí. Ta prvá zvyšováním počtu židovských nacistických koncentračních táborů, ta druhá tvrzením, že chorvátských obětí nikdy nebylo tak mnoho, že ve skutečnosti ztěží existovaly. A stejně jako antisemitské síly popíraly poet židovských obětí nacistických koncentráků k obhajobě Nacistického Německa, i Vatikán sledoval stejnou taktiku k obhajobě katolických Chorvátů a jejich stoupence, katolickou církev.
|
Generál B. Mirković s autorem. Generál Mirković sehrál vrcholnou roli během Druhé světové války, kdy Hitler byl vládcem prakticky celé Evropy a Velká Británie zůstala sama. Když Jugoslávie podepsala pakt s Hitlerem /25. března 1941), díky kterému se Jugoslávie postavila na stranu Německa, generál Mirković pouhé dva dny potom (27. března) svrhl jugoslávskou vládu a vypověděl smlouvu s Hitlerem, čímž přenesl Jugoslávii na stranu obležené Anglie. Hitlerova reakce byla rychlá a nelítostná. 6. dubna 1941 nacistické armády okupovaly Jugoslávii. Hlavní město bylo vybombardováno [a] a vzdušné síly zničeny zásluhou zejména zrádných katolických chorvátských prvků na straně nacistů. Mnoho katolických laiků i duchovních, povětšinou Chorvátů, pomáhalo nacistům bojovat proti jejich vlastní vládě. Dělali to, aby ustavili nezávislý Katolický stát Chorvátsko jakmile bude rozbita jednotná Jugoslávie. Jako odměnu za tuto zradu Hitler zaručoval katolickým Chorvátům autonomii pod nacistickým protektorátem. Zatímco zbytek Jugoslávie se změnil na území okupované nacisty, Chorvátsko se stalo nezávislým katolickým státem, ve kterém ustašovský vůdce Ante Pavelić za pomoci arcibiskupa Stepinace a s požehnáním papeže Pia XII zahájil hrůznou vládu ustašovského teroru.
Zleva doprava: Avro Manhattan, autor, a dr. Miloš Sekulić. Dr. Sekulić byl prvním poslem pověřeným Srbskou pravoslavnou církví předat zprávy o hrůzách, která již tehdy prováděli ustašovci, na vědomí Spojencům. Když se mu podařilo opustit nacisty okupovanou Jugoslávii (zárí 1941), odešel do Turecka a potom do Egypta. Odtud do Súdánu, potom do Konga a nakonec do Lagosu v Nigérii. Po zmaření pokusu zadržet ho tam po celou dobu, dostal se do Portugalska, dále do Irska a nakonec do Londýna. Tady předal výzvu pravoslavné církve a prvou úplnou dokumentaci ustašovských zločinů a o katolických nucených konverzích.Po válce se dr. Sekulić a autor uspořádali setkání přeživších obětí ustašovců v Londýně v Anglii (20. května 1951). Mezi nimi byla pozůstalý, jehož celá rodina a příbuzní, dohromady dvacet pět, byli upáleni zaživa ve stodole poblíž vesnice Zijmet. Zhroutil se, když vyčísloval strašlivou scénu které byl svědkem. (Viz text a poznámky) |
|
Hitler děkuje papežskému velvyslanci Vatikán byl tajným, a občas dokonce otevřeným podporovatelem Hitlera, když to nebylo nebezpečné. Hitlerovi dopomohl k moci katolický předák Německé katolické strany Franz von Papen. Když se Hitler stal německým kancléřem, udělal katolíka von Papena vicekancléřem, druhým v pořadí v nacistickém Německu hned po Hitlerovi. Německá katolická strana vlastně tím, že volila pro Hitlera v roce 1933, dostala Hitlera k moci. Předtím i potom Vatikán spolupracoval s nacisty uvnitř i za hranicemi Německa. Katolická hierarchie zaslala blahopřejný dopis Hitlerovi a plně ho podporovala. Na tomto snímku je možno vidět papežského nuncia, když zdraví Hitlera, když říká (a samozřejmě to říká se svolením samotného papeže) „Dlouho jsem vám nerozuměl. Dlouho jsem se znepokojoval. Ale dnes vám rozumím.“ Toto heslo bylo opakováno po mnoho let potom Vatikánem. Nahoře uvedený plakát naléhá na lidi — tj. na katolíky — aby volili Hitlera při příštích všeobecných volbách. Mnoho katolických duchovních ho během války podporovalo, takoví jako Mgr. Tiso, jak je zmíněno jinde v této knize. |
Mnoho spojenců hrálo Vatikánu do rukou, když mu pomáhali zlehčovat chorvátská zvěrstva. Největší vinu nesou američtí katoličtí důstojníci a úředníci, nemluvě o Ministerstvu zahraničí, které již spolupracovalo z papežem Piem XII při přípravě nastupující Studené války.
Proces „zlehčování“ chorvátských zvěrstev kupodivu začalo dávno před koncem války. Ovšem záhy potom, když byla zvěrstva nahlášena spojencům. Autor knihy, aš dnes nerad, byl jedním z prvních viníků. Když vysílal pro partyzány v okupované Evropě z tané vysílačky v Londýně, střetl se se s mužem, který unikl z okupované Evropy zejména proto, aby ohlásil co se děje v Jugoslávii, nebo spíše v části Jugoslávie která nebyla okupována Hitlerem, jmenovitě v Chorvátsku. Jeho jméno je dr. M. Sekulić, Srb a příslušník Srbské pravoslavné církve. Dr. Sekulićovi se podařilo odejít do okupovaného Řecka díky pomoci Srbské pravoslavné církve, která ho doporučila Řecké pravoslavné církvi. Odtud šel do Turecka a z Turecka do Egypta. Spojenci mu potom podle něj pomohli odplout do Anglie. Byl pevným stoupencem Mirkoviće, který byl obviněn z kolaborace s nacisty. Britové věřili tomuto obvinění a stali se částečně zodpovědní za popravu Mirkoviće Titem. Obvinění bylo učněno, jak se později zjistilo, mezi jinými Randolphem Churchillem, synem Winstona Churchilla.
| [a] | Po 58 letech si to zopakovali američtí fašisté a současná nástupkyně nacistické Třetí říše, Evropská unie [Zpět] |
