Vážený pan premiér doc. ing. Václav Klaus CSc.,
vážení páni
ministři Jan Ruml, ministr vnitra,
MUDr. Luděk Rubáš, ministr zdravotnictví,
JUDr. Jiří Novák, ministr spravedlnosti.
Zbraslav, 26. června 1995
I N T E R P E L A C E
na předsedu vlády České republiky doc. ing. Václava Klause CSc.,
ministra vnitra České republiky Jana Rumla,
ministra zdravotnictví České republiky MUDr. Luďka Rubáše a
ministra spravedlnosti JUDr. Jiřího Nováka
ve věci možného zneužití psychiatrie.
Vážený pane premiére, vážení páni ministři,
před několika lety jsem si s chutí přečetl román K. Keseye: Přelet nad kukaččím hnízdem, který se stal později známý díky filmovému zpracování Miloše Formana. Knihu, která tak překrásně staví do protikladu ideály lidské volnosti s drsnou praxí i současné psychiatrie. Bohužel stejné nehumánní přístupy k lidem signalizují i informace o naší každodenní skutečnosti. Přitom psychiatrie není zneužívána pouze k "pacifikaci" obecných projevů svobodné vůle dospělých občanů (jako na odstrašující případ takového zneužití si vzpomínám na matku, která nechala bez jakéhokoliv správního aktu "zavřít do blázince" svou osmnáctiletou dceru, která se předtím stala příslušnicí určité náboženské sekty), ale i k politickým účelům při pacifikaci politických nespokojenců a aktivistů. Pokud se moje obavy zakládají na pravdě, jedná se o další důkaz příbuznosti současného režimu s těmi nejhoršími příklady nelidskosti z nedávné minulosti, jako byl fašismus, nacismus a komunismus.
Při studiu snad posledního svobodného českého listu "Nedělní hlasatel", který vydávají naši krajané v Illinoiském Berwynu, jsem narazil i na výzvu mnichovské iniciativy Helping. Jejich článek se nesporně odvolává na skutečnou lidskost. Dovoluji si ocitovat z jejich výzvy:
Dokument, výzva a protest k justičně-politické izolaci sedmdesátiletého pana Čestmíra Skály, nového politického vězně v České republice.
Dne 7. dubna 1995 byl ve svém bytě v Kladně zatčen, zbaven svobody a svéprávnosti sedmdesátiletý pan Č. Skála, který byl policejně eskortován do psychiatrického ústavu Horní Beřkovice, na odd. 2a a předán "lékařům"-likvidátorům Strakovi a Bednářové k takzvanému "zkoumání" duševního stavu.
Oba "lékaři"-likvidátoři Straka a Bednářová se odvolávají na soudní usnesení ze dne 7.ledna 1995 Okr. soudu v Jindřichově Hradci soudce Sítaře.
Ono soudní usnesení nám není vůbec známo a na veškeré telefonické dotazy příbuzných u vyšetřovatele-policisty Kučery, u soudce Sítaře a obou "lékařů" likvidátorů Straky a Bednářové je soudní usnesení zapíráno.
Pan Č. Skála je v dnešní - prý "světově uznávané demokracii" v České republice, opět, jako za dřívější komunisticko-socialistické totality, zbaven svých základních lidských a občanských práv jako je právo na svobodnou obhajobu podle Listiny lidských práv, zakotvené v české ústavě pod hlavou první - článek 10, Hl. 4 č. 95. Listina práv a svobod Hl. 1 č. 3. od. 3, Hl. 2 č. 8. od. 1, čl. 10 od. 1, čl. 23, Hl. 5. čl. 36, 37 od. 3, čl. 40 od. 3.
Dále je vydírán soudcem Sítařovským a oběma "lékaři" likvidátory Strakou a Bednářovou násilnou izolací na psychiatrii ke změně způsobu svého jednání a projevu, bez možnosti se řádně hájit před nestranným soudem k obviněním jemu kladeným, a to z údajné urážky komunisticky vládnoucího starosty.
Oba, jak soudce Sítařovský, tak policista Kučera, neinformovali v jejich rozhodnutích nikoho z příbuzenstva o izolaci pana Č. Skály, které se o tom dozvědělo až po měsíci, bez možnosti se právně bránit proti politicko-psychiatrické izolaci pana Č. Skály.
Ve stínu a urážení Americké Medaile za Demokracii udělené vladaři V. Klausovi, se Klausova totalitní justice bojí slov sedmdesátiletého občana pana Č. Skály, izoluje jej a likviduje ho za pomoci psychiatrie, která není povinována se s nikým bavit, jak sama sdělila "lékařka" likvidátorka Bednářová.
| My | HELPING | protestujeme proti věznění pana Č. Skály a žádáme o okamžité propuštění pana Č. Skály na svobodu a potrestání viníků. |
| My | HELPING | se obracíme k celému svobodně-demokratickému světu pro pomoc za osvobození pana Č. Skály. |
Naši iniciativu podporuje Občanské fórum Mnichov. Zároveň žádáme Lidská práva při OSN, Evropský parlament a Český parlamentní výbor pro lidská práva o pomoc v osvobození politického vězně pana Č. Skály.
| Adresy: | Pan Č. Skála, Psych. ústav Horní Beřkovice, PSČ
41 185, tel. 411 961/11 nebo 12 Evropská komise pro lidská práva ve Štrasburku ve Francii Lidská práva Departure při OSN, New York, USA Oba "lékaři" - likvidátoři Straka a Bednářová tel. 411 961/11 nebo 12 Vyšetřovatel policista Kučera tel. 331 515111 nebo 515279, čj. 3NT58/94 J. Hradec Soudce Sítař tel. 331 22206 J. Hradec |
S přátelským pozdravem a poděkováním HELPING
vyhotovil P. Skala, syn vězněného
Potud zpráva ze svobodného tisku. Podařilo se mi telefonicky spojit s léčebnou v Horních Beřkovicích, kde jsem si ověřil, že tam je pacient Čestmír Skála. Bohužel jsem nezastihl žádného kompetentního lékaře. Hovořil jsem telefonicky s vyšetřovatelem Kučerou, který odmítl telefonicky podat jakékoliv informace. Hovořil jsem s panem soudcem Sítařem, který mi zhruba potvrdil vydání příslušného právního příkazu. Bohužel více informací jsem zatím nesehnal. Protože případ nesnese odkladu a má značný mezinárodní ohlas, obracím se proto přímo na příslušné členy vlády. Žádám pana premiéra a pány ministry o ověření uvedených skutečností a vysvětlení celého případu. Žádám, v souhlase s autory článku a svou předchozí rozsáhlou interpelací, o posouzení celého případu nezávislým soudem a případné potrestání politických zločinů, pokud k nim došlo. Žádám Ministerstvo zdravotnictví, aby posoudilo jednání zúčastněných lékařů z hlediska lékařské etiky a Hypokratovy přísahy.
Bohužel případ "Skála" není jediným případem, kde je signalizováno zneužití psychiatrie. Dovolím si ocitovat ještě případ "Pour", který znám z osobní zkušenosti. Bohumil Pour, Vysoká ulice 27, 466 02 Jablonec nad Nisou očekával, stejně jako většina naší společnosti, po listopadovém převratu 1989 návrat ke skutečné demokracii. I za komunistického režimu se neváhal zapojit do jedné z povolených nekomunistických stran - do Československé strany socialistické, kde se snažil o pozitivní změny v rámci možností tehdejšího režimu. Jako invalida zde uplatňoval své sociální cítění, jako vlastenec nepošpinil svůj štít spoluprací s organizací financovanou ze zahraničí, jakou byla např. Charta 77. Své sociální cítění, vlastenectví a cit pro potřeby životního prostředí si přinesl i do současné společnosti; stejně jako mnozí z nás věřil, že teprve teď nastal ten pravý čas pro jejich uplatnění.
Bohumil Pour se proto intenzívně zapojil do politického života i po změně poměrů, které si naivně vykládal, podobně jako mnozí z nás, jako příležitost pro skutečný rozvoj české a slovenské národní kultury v obnovené předmnichovské Československé republice. Jeho nadšení snad bylo příčinou často naivní důvěry v dobro, se kterou zahájil své aktivity; určitě si nepředstavoval rozbití své Československé vlasti a přechod ekonomické a politické moci do rukou asociálních kšeftařů, vedoucí k současnému hlubokému ekonomickému i morálnímu úpadku. Určitě si nepředstavoval návrat zločinné nacistické a sudetoněmecké ideologie, kterou měl na liberecku možnost sledovat v podzemí i při příležitosti ilegálních sudetoněmeckých srazů za účasti neonacistů z obou německých států ještě během komunistického režimu. Hákové kříže, uniformy SS a podobné rekvizity již tenkrát byly nedílnou součástí takových srazů. Dnes stejní lidé zřídili v Rychnově pamětní desku nacistickému zločinci Konrádu Henleinovi.
Proto Bohumil Pour iniciativně uspořádal zájezd invalidních dětí z jablonecka ke Středozemnímu moři a naivně při tom uvěřil falešným slibům sponzorů. Proto se aktivně zapojil v roce 1991 do iniciativy nájemníků k realizaci úsporných opatření při výrobě, regulaci a rozvodu tepla. Cituji z tehdejšího dopisu nájemníků městského úřadu:
Do dnešního dne neobdrželi jsme odpověď ani Vaší, ani bytového podniku. Pro informaci uvádíme, že uvedený dopis ze 7. května 1991 byl zveřejněn i v Novinách jablonecka.
Vzhledem k té okolnosti, že ani Váš úřad či bytový podnik neodpovídá, sešli jsme se všichni nájemníci opět včera, tj. 4. 6. 1991 a dohodli jsme se, že budeme trvat na svém stanovisku a budeme nadále platit zálohu na teplo v původní výši. Tímto způsobem chceme působit na kompetentní osoby, které by měly zajistit úsporná opatření při výrobě, regulaci a rozvodu tepelné energie, a nepřipustit, aby ztráty a nepořádek v teplárenství platili nájemníci.
Požadujeme vysvětlení koncepce měření a regulace tepla od kompetentní osoby a doporučení majitele domu, jak se nájemníci mohou podílet na úsporách tepelné energie.
Bohumil Pour se tedy snažil prorazit zeď ignorance a nekompetentnosti, kterou nový režim bez skrupulí převzal od režimu starého.
Dalším hříchem Bohumila Poura bylo, že si dovolil se, podobně jako před lety ve Vrchlabí Pavel Wonka, bez povolení chartistických mocipánů zapojit do politického života své země. Jakákoliv iniciativa mimo fašistický rámec Občanského fóra byly, stejně jako podobné iniciativy v minulosti mimo KSČ, tvrdě pronásledována. Mocipáni se vyměnili, metody zůstaly. Proto dalším projevem Bohumila Poura bylo toto oznámení:
Trestní oznámení na neznámého pachatele,
jež mě ohrožuje písemně a telefonicky, dokonce ohrožením mé rodiny, obzvláště dětí. Bylo mě vyhrožováno od začátku volební kampaně, kterou jsem jako pracovník a funkcionář ČSS (Čs. strany socialistické) a LSU (Liberálně sociální unie) řídil. Kdo mně vyhrožoval a vyhrožuje nevím, ale předpokládám, že to byl člověk, který nesympatizoval a nesympatizuje s programem LSU (Liberálně sociální unie).
Cítím se ohrožen, přes poslance České národní rady za LSU a nezávislé podávám intervenci, aby byl tento případ důsledně vyřízen.
Vysokou kulturu projevil autor jedné z výhrůžek nacistickým heslem "Es kommt der Tag", kulturu jiné výhrůžky můžete ocenit v příloze. Existuje názornější příklad zločinecké a nacistické podstaty nového režimu a jeho stoupenců?
A právě proti rostoucím projevům nacismu je zaměřena další aktivita Bohumila Poura. Cituji z podání Okresnímu ředitelství policie v Jablonci nad Nisou, potvrzeného razítkem obvodního oddělení policie v Jablonci nad Nisou z 14. 9. 1994:
Trestní oznámení proti
neznámému pachateli
ve věci propagace fašismu nacionalismu, rasismu a podobného hnutí, a to v katastru města Rychnov u Jablonce nad Nisou a v katastru města Jablonce nad Nisou.
V Rychnově u Jablonce, v budce stanice MHD u nádraží ČSD - byl několik měsíců černým sprejem (dle mého odhadu) zhotoven velmi nápadný a viditelný německý nápis SUDETENLAND ERWACHE (Sudety probuďte se, či Sudety procitněte - překlad), zde podotýkám, že v blízkostí nádraží a tohoto místa se nachází pietní místo po bývalé pobočce koncentračního tábora GROSS ROSSEN, kde bylo ubito, umučeno, nemalé množství vězňů právě příslušníky německé branné moci SS, a jak je známo, právě nejsurovější byli tzv. Sudetští Němci!!!
V Jablonci nad Nisou opět delší dobu byly umístěny symboly fašismu a nacismu cca 2 ks hákových křížů.
A to na boku Základní umělecké školy, na začátku Mlýnské (dř. Koumarově) ul. - hned vedle sousedí zastávka autobusu MHD č. 4.
Teprve po mém oznámení státní policii (Rychnov), u pana starosty a městské policii v Jablonci a ČTK Ústí nad Labem - zveřejnění v tisku (akce Rychnov byla zveřejněna v týdeníku Noviny Jablonecka) - byly oba symboly odstraněny. Přemalováním, přebílením atd.
Podle českého právního řádu je veřejný projev sympatie k fašismu považován za trestný čin podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod občanů!!!
Pan Pour byl zaměstnán na regionálním sekretariátu naší politické strany. Ukázal mi několik materiálů, týkajících se jeho osobní a politické aktivity, včetně několika anonymních výhrůžek, které pravděpodobně dostal od různých fašistických a/nebo nacistických sil, sudetských Němců a sil blízkých současnému režimu. Byl též velmi citlivý na hrubou manipulaci naší společnosti, např. rozbití Československa, na rostoucí agresivitu neonacistických sil a jejich tichou podporu současnou českou reprezentací. Podílel se též na obraně Národního památníku obětí nacismu před nacistickými útočníky.
Počátkem tohoto roku se na mne Bohumil Pour obrátil s podezřením na zneužití psychiatrie, spočívající v jeho předvolání na libereckou psychiatrii k přezkoumání zdravotního stavu. Tehdy jsem samotný fakt předvolání k prohlídce nepokládal za porušení lidských práv a lékařské etiky, zvláště po prošetření celého případu u psychiatra a okresního soudu v Jablonci. Jednalo se o občanskoprávní spory ve spojení s jeho sociálními aktivitami. Ovšem později byl obviněn z trestného činu vydírání, byl zatčen a v současnosti je ve vazbě ve věznici v Liberci, údajně jsou mu ordinována psychofarmaka. Na rozdíl od dřívější situace mám obavy, zda i v jeho případě nedochází v současné době ke zneužívání psychiatrie k potlačení sociálních a vlasteneckých rysů osobnosti Bohumila Poura. Podobně jako v knize K. Keseye vadí i současné společnosti jeho přílišný cit pro svobodu a rovnost lidí.
Pan Pour se na mne obrátil ve dvou osobních dopisech, kde žádá o dohled na dodržování lidských práv v jeho případě. Obvinění z vydírání popírá. Nehodlám intervenovat do rozhodování soudu, i když nezávislost těchto institucí za současného režimu má mnoho společného se soudy jeho komunistických a nacistických předchůdců. Konečně vždyť personální kontinuita těchto režimů je tak zřejmá! Žádám pouze o prověření korektnosti postupu policistů, právníků i lékařů.
Poslední dobou se mnoho hovoří o prodloužení platnosti lustračního zákona, zejména jako propaganda ODS. Přitom nevidím důvod, proč by se na politické zločiny současného režimu mělo pohlížet jinak, než na podobné zločiny komunistů. Princip kolektivní viny v lustračním zákoně je jen berličkou, kterou lze využít ve zvláštních případech, kdy nelze zjistit a odsoudit konkrétní vinu skutečných pachatelů. V normální situaci je nutno zvážit konkrétní vinu konkrétních pachatelů a vykonat potřebné tresty a opatření; namísto trestání drobných pachatelů s problematickou vinou trestat skutečné pachatele za skutečné činy. Zejména politicky zodpovědné osoby, ať už z dob komunistického nebo chartistického režimu. To se týká období před listopadem i po něm. Pokud budou mezi námi chodit beztrestně organizátoři policejního teroru v roce 1989 a před ním, zločinů proti lidskosti před i po listopadu (např. případu Bartončík), dokud budou soudit soudci, kteří se podíleli před či po listopadu na inscenovaných politických procesech, dokonce budou zastávat nejvyšší státní funkce, situace ve společnosti se nezlepší. Co uděláte pro potrestání skutečných pachatelů těch nejtěžších politických zločinů, které naší společnost ohrožují mnohem více, než podobné úlety nespokojenců? A co uděláte pro to, aby občané mohli řešit nastřádané problémy normálními demokratickými prostředky a nemuseli se uchylovat k extremismu? Co uděláte k zastavení nástupu neonacismu, k zastavení eskalace politických zločinů?
Přirozeně nemohu chránit před trestem člověka, který se dopustil hrozby teroristickým útokem, samozřejmě pokud jeho obvinění je oprávněné. Každá společnost se musí chránit před útoky extremistů, včetně naší společnosti. Žádám Vás pouze o prověrku korektnosti celého případu, který má nepochybně politické pozadí. Dovoluji si uvést ještě jeden citát z osobního dopisu Bohumila Poura:
Nemohu komunikovat s nikým, ani s tiskem, jen přes obhájce a úřední dopisy, jako je tento, kteréžto jsou cenzurovány. Prý abych neovlivnil svědky, ale oni sami, soudkyně v Liberci, dá jakýsi paskvil Blesku, a bohužel i ČMUS odpovídá tak nešťastně jak odpovídá.
Znovu opakuji - záměrně zinscenováno politicky v režii ODS-BIS.
Jsem politickým vězněm!
| Osobním vězněm |
- p. KLAUSE, premiéra, - vedení ODS - BIS - p. presidenta Havla |
Přitom nátlak na svědky a rodinné příslušníky pana Poura je veden stejnými prostředky, jakým byl předtím činěn nátlak na pana Poura.
Tento případ může být také použit k ilustraci situace v naší společnosti. V uvedených případech můžete vidět různé formy nespokojenosti a rozčarování ze sociálního a politického vývoje. Projevy nespokojenosti mívají v demokratické společnosti obecně pokojnou formu, která zřídka přerůstá v otevřené sociální konflikty. Naopak, v totalitární společnosti je jakýkoliv projev nespokojenosti přísně postihován; místo řešení odpovídajících problémů jsou postihovány demonstrující osoby. Odpor roste podobně, jako v případech "Matoušek", "Tomáš", "Spálovský" (povšimněte si ovlivnění pana Spálovského případem "Tomáš"), "Pour" (který byl informován o předchozích případech). Přirozeně jako prvních se to týká psychicky neodolných osob.
Náš právní systém uznává právo občana bránit demokratické základy našeho politického systému. Dokonce zákon č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu, legalizoval jakýkoliv odpor proti jeho nedemokratickému charakteru, včetně násilného odporu. Pokud politický systém znemožňuje občanům jakákoliv nápravná opatření, nemohou být násilné aktivity pokládány za nezákonné.
Pochopitelně je možné zpětně prohlásit některé postupy občanů za legální, pokud již nehrozí zneužití takového postupu, naopak prohlásit podobné aktivity za beztrestné dopředu je velmi riskantní. Ale proč potom obsahuje česká ústava článek 65 odst. 3?
Obávám se, že pokud nedemokratický charakter naší společnosti poroste, nastane po čase podobná situace, jaká je např. v bývalé Jugoslávii, Arménii nebo Čečensku. Podle mého názoru je právě teď čas zastavit nebezpečí podobného vývoje. Přesně v duchu Deklarace nezávislosti amerického lidu:
"K zajištění těchto práv se ustavují mezi lidmi vlády, odvozující svou oprávněnou moc ze souhlasu těch, jimž vládnou, že kdykoliv počne být některá vláda těmto cílům na překážku, má lid právo tuto vládu změnit nebo zrušit a ustavit vládu novou, která by byla založena na takových zásadách a měla svou pravomoc upravenou takovým způsobem, jak uzná lid za vhodné pro zajištění své bezpečnosti a svého štěstí. Je pravda, že prozíravost velí, aby se vlády již ustavené neměnily z příčin nepatrných ani přechodných, a i všechna zkušenost ukázala, že lidé jsou spíše nakloněni je snášet, je-li zlo snesitelné, než aby se domohli svých práv tím, že zruší životní formy, na něž si zvykli. Avšak, když dlouhá řada případů zneužití moci a skutků bezpráví, sledujících neustále tentýž cíl, svědčí o úmyslu podrobit je naprostou krutovládou, pak je jejich právem, a přímo povinností, takovou vládu svrhnout a postarat se o nové strážce své příští bezpečnosti."
A tak, zatímco účastníci protinacistického a protikomunistického odboje jsou nyní právem vyznamenáváni, účastníci současného protichartistického odboje jsou trestáni. To by bylo oprávněné, kdyby současný politický systém byl demokratický a poskytoval svým oponentům demokratické prostředky k vyjádření svých názorů, se stejnou možností ve volné soutěži. Protože situace není taková, jejich odpor nelze jednoznačně pokládat za neoprávněný.
A tak, i když aktivity pana Spálovského a pana Poura nejsou nejlepšími příklady přiměřených forem odporu, mohou být jejich nositelé pokládáni za první oběti anti‑chartistického odboje. Bez ohledu na spíše osobitý charakter jejich činnosti.
Žádám Vás o zajištění takových demokratických podmínek, aby se občané nemuseli uchylovat k použití nedemokratických metod prosazování svých práv.
S pozdravem