RNDr. Jiří Šoler CSc., poslanec Par­lamentu Čes­ké repu­bli­ky
Výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní pro­středí
Parlamentní klub Českomoravské unie stře­du, tel. (02) 531527
Elišky Přemyslovny 393, 156 00 Praha - Zbra­slav,
tel/fax: (02) 401 00 96, e-mail: soler@psp.cz
V odpovědi prosím uveďte číslo jednací 070/95




Vážený pan premiér doc. ing.  Václav Klaus CSc.,

vážení páni ministři Jan Ruml, ministr vnitra,
MUDr. Luděk Rubáš, ministr zdravotnictví,
JUDr. Jiří Novák, ministr spravedlnosti.


Zbraslav, 26. června 1995


I N T E R P E L A C E

na předsedu vlády České republiky doc. ing. Václava Klause CSc.,

ministra vnitra České republiky Jana Rumla,

ministra zdravotnictví České republiky MUDr. Luďka Rubáše a

ministra spravedlnosti JUDr. Jiřího Nováka

ve věci možného zneužití psychiatrie.


Vážený pane premiére, vážení páni ministři,

před několika lety jsem si s chutí přečetl román K. Keseye: Přelet nad kukaččím hnízdem, který se stal později zná­mý díky filmo­vému zpracování Miloše Formana. Knihu, která tak pře­krásně staví do protikladu ideály lid­ské volnosti s drsnou praxí i současné psychi­atrie. Bohužel stejné nehumán­ní přístu­py k lidem signalizují i in­formace o naší každodenní skuteč­nosti. Přitom psychiatrie není zneu­žívána pouze k "pacifikaci" obecných projevů svobodné vůle dospělých obča­nů (jako na odstrašující případ takového zneu­žití si vzpomínám na matku, která nechala bez jaké­hokoliv správního aktu "zavřít do blá­zince" svou osmnáctiletou dceru, která se předtím stala pří­slušnicí urči­té náboženské sekty), ale i k poli­tickým účelům při pacifikaci poli­tic­kých nespoko­jenců a aktivistů. Pokud se moje obavy zakládají na pravdě, jedná se o další důkaz příbuznosti současného režimu s těmi nejhor­šími pří­klady nelidskosti z nedávné minulosti, jako byl fašis­mus, nacismus a komu­nismus.

Při studiu snad posledního svobodného českého listu "Nedělní hlasa­tel", který vydávají naši krajané v Illinoiském Berwynu, jsem narazil i na výzvu mnichovské iniciati­vy Helping. Je­jich článek se nesporně odvolává na sku­tečnou lidskost. Dovoluji si ocitovat z jejich výzvy:


Dokument, výzva a protest k justičně-politické izolaci sedmde­sátile­tého pana Čestmíra Skály, nového politického vězně v České republice.


Dne 7. dubna 1995 byl ve svém bytě v Kladně zatčen, zbaven svobody a svépráv­nosti sedmdesátiletý pan Č. Skála, který byl poli­cejně eskortován do psychiatrického ústa­vu Horní Beř­kovice, na odd. 2a a předán "lékařům"-li­kvidátorům Strakovi a Bednářové k takzvanému "zkoumá­ní" duševního stavu.

Oba "lékaři"-likvidátoři Straka a Bednářová se odvolávají na soudní usnesení ze dne 7.ledna 1995 Okr. soudu v Jindřichově Hradci soudce Sítaře.

Ono soudní usnesení nám není vůbec známo a na veškeré telefo­nické dotazy příbuz­ných u vyšetřovatele-policisty Kučery, u  soudce Sítaře a obou "lékařů" likvidátorů Straky a Bednářové je soudní usnesení zapíráno.

Pan Č. Skála je v dnešní - prý "světově uznávané demokracii" v České republice, opět, jako za dřívější komunisticko-socialistické totality, zba­ven svých základních lidských a  občanských práv jako je právo na svobodnou obhajobu podle Listiny lidských práv, zakot­vené v české ústavě pod hlavou první - článek 10, Hl. 4 č. 95. Listina práv a svobod Hl. 1 č. 3. od. 3, Hl. 2 č. 8. od. 1, čl. 10 od. 1, čl. 23, Hl. 5. čl. 36, 37 od. 3, čl. 40 od. 3.

Dále je vydírán soudcem Sítařovským a oběma "lékaři" likvidá­tory Strakou a Bed­nářovou násilnou izolací na psychiatrii ke změně způsobu svého jednání a projevu, bez možnosti se řádně hájit před nestranným soudem k ob­viněním jemu kladeným, a to z údaj­né urážky komunisticky vládnoucího sta­rosty.

Oba, jak soudce Sítařovský, tak policista Kučera, neinformova­li v je­jich rozhodnu­tích nikoho z příbuzenstva o  izolaci pana Č. Skály, které se o tom dozvědělo až po měsí­ci, bez možnos­ti se právně bránit proti politicko-psychiatrické izolaci pana Č. Skály.

Ve stínu a urážení Americké Medaile za Demokracii udělené vla­daři V. Klausovi, se Klau­sova totalitní justice bojí slov sedmdesá­tiletého obča­na pana Č. Skály, izoluje jej a likviduje ho za pomoci psychiatrie, která není povinována se s nikým bavit, jak sama sděli­la "lékařka" likvidá­torka Bednářová.


My      HELPING     protestujeme proti věznění pana Č. Skály a žádáme o  okam­žité propuštění pana Č. Skály na svobodu a po­trestání viníků.
My      HELPING     se obracíme k celému svobodně-demokratickému světu pro pomoc za osvo­bození pana Č. Skály.

Naši iniciativu podporuje Občanské fórum Mnichov. Zároveň žádáme Lid­ská práva při OSN, Evropský parlament a Český parlamentní výbor pro lidská práva o pomoc v osvobození politického vězně pana Č. Skály.

Adresy:      Pan Č. Skála, Psych. ústav Horní Beřkovice, PSČ 41 185, tel. 411 961/11 nebo 12
Evropská komise pro lidská práva ve Štrasburku ve Francii
Lidská práva Departure při OSN, New York, USA
Oba "lékaři" - likvidátoři Straka a Bednářová tel. 411 961/11 nebo 12
Vyšetřovatel policista Kučera tel. 331 515111 nebo 515279, čj. 3NT58/94 J. Hra­dec
Soudce Sítař tel. 331 22206 J. Hradec

S přátelským pozdravem a poděkováním HELPING

vyhotovil P. Skala, syn vězněného

Potud zpráva ze svobodného tisku. Podařilo se mi telefonicky spojit s léčebnou v Horních Beřkovicích, kde jsem si ověřil, že tam je pacient Čestmír Skála. Bohužel jsem nezastihl žádného kompetentního lékaře. Hovořil jsem telefonicky s vyšetřovatelem Kučerou, který odmítl telefonicky podat jakékoliv informace. Hovořil jsem s panem soudcem Sítařem, který mi zhruba potvrdil vydání příslušného právního příkazu. Bohužel více informací jsem zatím nesehnal. Protože případ nesnese odkladu a má značný mezinárodní ohlas, obracím se proto přímo na příslušné členy vlády. Žádám pana premiéra a pány ministry o ověření uvedených skutečností a vysvětlení celého případu. Žádám, v sou­hlase s autory článku a svou předchozí rozsáhlou interpelací, o posouzení celého případu nezávislým soudem a případné potrestání politických zločinů, pokud k nim došlo. Žádám Ministerstvo zdravotnictví, aby posoudilo jednání zúčast­něných lékařů z hle­diska lékařské etiky a Hypokratovy přísahy.

Bohužel případ "Skála" není jediným případem, kde je signalizováno zneužití psychiatrie. Dovolím si ocitovat ještě případ "Pour", který znám z osobní zkušenosti. Bohumil Pour, Vysoká ulice 27, 466 02 Jablonec nad Nisou očekával, stejně jako většina naší společnosti, po listopadovém převratu 1989 návrat ke skutečné demokracii. I za komunistického režimu se neváhal zapojit do jedné z povolených nekomunistických stran - do Československé strany socialistické, kde se snažil o pozitivní změny v rámci mož­ností tehdejšího režimu. Jako invalida zde uplatňoval své sociální cítění, jako vlastenec nepo­špinil svůj štít spoluprací s organizací financovanou ze zahrani­čí, jakou byla např. Charta 77. Své sociální cítění, vlastenectví a cit pro potřeby životního prostředí si přinesl i do současné společnosti; stejně jako mnozí z nás věřil, že teprve teď nastal ten pravý čas pro jejich uplatnění.

Bohumil Pour se proto intenzívně zapojil do politického života i po změně poměrů, které si naivně vykládal, podobně jako mnozí z nás, jako příležitost pro skutečný rozvoj české a sloven­ské národní kultury v obnovené předmnichovské Československé republice. Jeho nadšení snad bylo příčinou často naivní důvěry v dobro, se kterou zahájil své aktivity; určitě si nepředstavoval rozbití své Československé vlasti a přechod ekonomické a politické moci do rukou asociálních kšeftařů, vedoucí k současnému hlubokému ekonomickému i morálnímu úpadku. Určitě si nepřed­stavoval návrat zločinné nacistické a sudetoněmecké ideologie, kterou měl na liberecku možnost sledovat v podzemí i při příležitosti ilegálních sudetoněmeckých srazů za účasti neonacistů z obou německých států ještě během komunistického režimu. Hákové kříže, uniformy SS a podobné rekvizity již tenkrát byly nedílnou součástí takových srazů. Dnes stejní lidé zřídili v Rychnově pamětní desku nacistickému zločinci Konrádu Henleinovi.

Proto Bohumil Pour iniciativně uspořádal zájezd invalidních dětí z jablonecka ke Středo­zemnímu moři a naivně při tom uvěřil falešným slibům sponzorů. Proto se aktivně zapojil v roce 1991 do iniciativy nájemníků k realizaci úsporných opatření při výrobě, regulaci a rozvodu tepla. Cituji z tehdejšího dopisu nájemníků městského úřadu:

Do dnešního dne neobdrželi jsme odpověď ani Vaší, ani bytového podniku. Pro informaci uvádíme, že uvedený dopis ze 7. května 1991 byl zveřejněn i v Novinách jablo­necka.

Vzhledem k té okolnosti, že ani Váš úřad či bytový podnik neodpovídá, sešli jsme se všichni nájemníci opět včera, tj. 4. 6. 1991 a dohodli jsme se, že budeme trvat na svém stanovisku a budeme nadále platit zálohu na teplo v původní výši. Tímto způsobem chceme působit na kompe­tentní osoby, které by měly zajistit úsporná opatření při výrobě, regulaci a  rozvodu tepelné energie, a nepřipustit, aby ztráty a nepořádek v teplárenství platili nájemníci.

Požadujeme vysvětlení koncepce měření a regulace tepla od kompetentní osoby a doporučení majitele domu, jak se nájemníci mohou podílet na úspo­rách tepelné energie.

Bohumil Pour se tedy snažil prorazit zeď ignorance a nekompetentnosti, kterou nový režim bez skrupulí převzal od režimu starého.

Dalším hříchem Bohumila Poura bylo, že si dovolil se, podobně jako před lety ve Vrchla­bí Pavel Wonka, bez povolení chartistických mocipánů zapojit do politického života své země. Jaká­koliv iniciativa mimo fašistic­ký rámec Občanského fóra byly, stejně jako podobné iniciativy v minulosti mimo KSČ, tvrdě pronásledována. Mocipáni se vyměnili, metody zůstaly. Proto dal­ším projevem Bohumila Poura bylo toto oznámení:

Trestní oznámení na neznámého pachatele,

jež mě ohrožuje písemně a telefonicky, dokonce ohrožením mé rodiny, obzvláště dětí. Bylo mě vyhrožováno od začátku volební kampaně, kterou jsem jako pracovník a funkcionář ČSS (Čs. strany socialistické) a LSU (Liberálně sociální unie) řídil. Kdo mně vyhrožoval a vyhrožuje nevím, ale předpoklá­dám, že to byl člověk, který nesympatizoval a nesympatizuje s programem LSU (Libe­rálně sociální unie).

Cítím se ohrožen, přes poslance České národní rady za LSU a nezávislé podávám inter­venci, aby byl tento případ důsledně vyřízen.

Vysokou kulturu projevil autor jedné z výhrůžek nacistickým heslem "Es kommt der Tag", kulturu jiné výhrůžky můžete ocenit v příloze. Existuje názornější příklad zločinecké a nacistické podstaty nového režimu a jeho stoupenců?

A právě proti rostoucím projevům nacismu je zaměřena další aktivita Bohumila Poura. Cituji z podání Okresnímu ředitelství policie v Jablonci nad Nisou, potvrzeného razítkem obvodního oddělení policie v Jablonci nad Nisou z 14. 9. 1994:

Trestní oznámení proti

neznámému pachateli

ve věci propagace fašismu nacionalismu, rasismu a podobného hnutí, a to v katastru města Rych­nov u Jablonce nad Nisou a v katastru města Jablonce nad Nisou.

V Rychnově u Jablonce, v budce stanice MHD u nádraží ČSD - byl několik měsíců černým sprejem (dle mého odhadu) zhotoven velmi nápadný a viditelný německý nápis SUDETENLAND ERWACHE (Sudety probuďte se, či Sudety procitněte - překlad), zde podotýkám, že v blízkostí nádraží a tohoto místa se nachází pietní místo po bývalé pobočce koncentračního tábora GROSS ROSSEN, kde bylo ubito, umučeno, nemalé množství vězňů právě příslušníky německé branné moci SS, a jak je známo, právě nejsurovější byli tzv. Sudetští Něm­ci!!!

V Jablonci nad Nisou opět delší dobu byly umístěny symboly fašismu a nacismu cca 2 ks hákových křížů.

A to na boku Základní umělecké školy, na začátku Mlýnské (dř. Kouma­rově) ul. - hned vedle sousedí zastávka autobusu MHD č. 4.

Teprve po mém oznámení státní policii (Rychnov), u pana starosty a  městské poli­cii v Jab­lonci a ČTK Ústí nad Labem - zveřejnění v tisku (akce Rychnov byla zveřejněna v týdeníku Noviny Jablonecka) - byly oba symboly odstraněny. Přemalováním, přebílením atd.

Podle českého právního řádu je veřejný projev sympatie k fašismu po­važován za trestný čin podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod občanů!!!

Pan Pour byl zaměstnán na regionálním sekretariátu naší politické strany. Ukázal mi něko­lik materiálů, týkajících se jeho osobní a  politické aktivity, včetně několika ano­nymních výhrůžek, které pravděpodobně dostal od různých fašistických a/nebo nacistic­kých sil, sudetských Němců a sil blízkých současnému režimu. Byl též velmi citlivý na hrubou manipulaci naší společnosti, např. rozbití Československa, na rostoucí agresivitu neonacistických sil a jejich tichou podporu součas­nou českou reprezentací. Podílel se též na obra­ně Národního památníku obětí nacismu před nacis­tickými útočníky.

Počátkem tohoto roku se na mne Bohumil Pour obrátil s podezřením na zneužití psychiatrie, spočívající v jeho předvolání na libereckou psychiatrii k přezkoumání zdravotního stavu. Tehdy jsem samotný fakt předvolání k prohlídce nepokládal za porušení lidských práv a lékařské etiky, zvláště po prošetření celého případu u psychiatra a okres­ního soudu v Jablonci. Jednalo se o občanskoprávní spory ve spojení s jeho sociálními aktivitami. Ovšem později byl obviněn z trest­ného činu vydírání, byl zatčen a v současnosti je ve vazbě ve věznici v Liberci, údajně jsou mu ordinována psychofarmaka. Na rozdíl od dřívější situace mám obavy, zda i v jeho případě ne­do­chází v současné době ke zneužívání psychiatrie k potlačení sociálních a vlasteneckých rysů osobnosti Bohumila Poura. Podobně jako v knize K. Keseye vadí i současné společnosti jeho přílišný cit pro svobodu a rovnost lidí.

Pan Pour se na mne obrátil ve dvou osobních dopisech, kde žádá o  dohled na dodržování lidských práv v jeho případě. Obvinění z vydírání popírá. Nehodlám interve­novat do rozhodování soudu, i když nezávislost těchto institucí za současného režimu má mnoho společného se soudy jeho komunistických a nacistických předchůdců. Konečně vždyť personální kontinuita těchto režimů je tak zřejmá! Žádám pouze o prověření korektnosti postupu policistů, právníků i lékařů.

Poslední dobou se mnoho hovoří o prodloužení platnosti lustračního zákona, ze­jména jako propaganda ODS. Přitom nevidím důvod, proč by se na politické zločiny současného režimu mělo pohlížet jinak, než na podobné zločiny komunistů. Princip kolektivní viny v lustračním zákoně je jen ber­ličkou, kterou lze využít ve zvláštních případech, kdy nelze zjistit a od­soudit konkrétní vinu skutečných pachatelů. V normální situaci je nutno zvážit konkrétní vinu konkrétních pachatelů a vykonat potřebné tresty a opatření; namísto trestání drobných pachatelů s problematickou vinou tres­tat skutečné pachatele za skutečné činy. Zejména politicky zodpovědné oso­by, ať už z dob komunistického nebo chartistického režimu. To se týká obdo­bí před listopadem i po něm. Pokud budou mezi námi chodit beztrestně orga­nizátoři policejního teroru v roce 1989 a před ním, zločinů proti lidskosti před i po listopadu (např. pří­padu Bartončík), dokud budou soudit soudci, kteří se podíleli před či po listopadu na inscenovaných politických proce­sech, dokonce budou zastávat nejvyšší státní funkce, situace ve společnosti se nezlepší. Co uděláte pro potrestání skutečných pachatelů těch nejtěžších politických zločinů, které naší společ­nost ohrožují mnohem více, než podob­né úlety ne­spokojenců? A co uděláte pro to, aby občané mohli řešit nastřá­dané pro­blémy nor­málními demo­kratickými prostředky a nemuseli se uchylovat k extremismu? Co uděláte k zastavení nástupu neonacismu, k zastavení eskalace politických zločinů?

Přirozeně nemohu chránit před trestem člověka, který se dopustil hrozby teroristickým útokem, samozřejmě pokud jeho obvinění je oprávněné. Každá společnost se musí chránit před útoky extremistů, včetně naší společnosti. Žádám Vás pouze o prověrku korektnosti celého případu, který má nepochybně politické pozadí. Dovoluji si uvést ještě jeden citát z osobního dopisu Bohumila Poura:

Nemohu komunikovat s nikým, ani s tiskem, jen přes obhájce a úřední dopisy, jako je tento, kteréžto jsou cenzurovány. Prý abych neovlivnil svědky, ale oni sami, soudkyně v Liberci, dá jakýsi paskvil Blesku, a bohu­žel i ČMUS odpovídá tak nešťastně jak odpoví­dá.

Znovu opakuji - záměrně zinscenováno politicky v režii ODS-BIS.


Jsem politickým vězněm!

Osobním vězněm - p. KLAUSE, premiéra,
- vedení ODS
- BIS
- p. presidenta Havla

Přitom nátlak na svědky a rodinné příslušníky pana Poura je veden stejnými pro­středky, jakým byl předtím činěn nátlak na pana Poura.

Tento případ může být také použit k ilustraci situace v naší společ­nosti. V uvede­ných případech můžete vidět různé formy nespokojenosti a roz­čarování ze sociálního a politického vývoje. Projevy nespokojenosti mívají v demokratické společnosti obecně pokojnou formu, která zřídka přerůstá v otevřené sociální konflikty. Naopak, v totalitární společnosti je jakýko­liv projev nespokojenosti přísně postihován; místo řešení odpovídají­cích problémů jsou postihovány demonstrující osoby. Odpor roste podobně, jako v případech "Matoušek", "Tomáš", "Spálovský" (povšim­něte si ovlivnění pana Spálovského případem "Tomáš"), "Pour" (který byl informován o předchozích případech). Přirozeně jako prvních se to týká psychicky neodolných osob.

Náš právní systém uznává právo občana bránit demokratické základy našeho poli­tického systému. Dokonce zákon č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického reži­mu, legalizoval jakýkoliv odpor proti jeho nedemokratic­kému charakteru, včetně násil­ného odporu. Pokud politic­ký systém znemožňuje občanům jakákoliv nápravná opatření, nemohou být násilné aktivity poklá­dány za nezákonné.

Pochopitelně je možné zpětně prohlásit některé postupy občanů za le­gální, pokud již nehrozí zneužití takového postupu, naopak prohlásit podob­né aktivity za beztrestné dopředu je velmi riskantní. Ale proč potom obsa­huje česká ústava článek 65 odst. 3?

Obávám se, že pokud nedemokratický charakter naší společnosti poros­te, nastane po čase podobná situace, jaká je např. v bývalé Jugoslá­vii, Arménii nebo Čečensku. Podle mého názoru je právě teď čas zastavit nebezpe­čí podobného vývoje. Přesně v duchu Deklarace nezávislosti ame­rického lidu:

"K zajištění těchto práv se ustavují mezi lidmi vlády, odvozující svou oprávněnou moc ze souhlasu těch, jimž vládnou, že kdykoliv počne být některá vláda těmto cílům na překážku, má lid právo tuto vládu změnit nebo zrušit a ustavit vládu novou, která by byla založena na takových zásadách a měla svou pravomoc upravenou takovým způsobem, jak uzná lid za vhodné pro zajištění své bezpečnosti a svého štěstí. Je pravda, že prozíravost velí, aby se vlády již ustavené neměnily z příčin nepatrných ani přechodných, a i všechna zkušenost ukázala, že lidé jsou spíše nakloněni je snášet, je-li zlo snesitelné, než aby se domohli svých práv tím, že zruší životní formy, na něž si zvykli. Avšak, když dlouhá řada případů zneužití moci a skutků bezpráví, sle­dují­cích neustá­le ten­týž cíl, svědčí o úmyslu podro­bit je na­prostou kru­tovládou, pak je jejich prá­vem, a přímo povin­ností, takovou vlá­du svrhnout a postarat se o nové strážce své příští bezpečnosti."

A tak, zatímco účastníci protinacistického a protikomunistického od­boje jsou nyní právem vyznamenáváni, účastníci současného protichartistického odboje jsou trestáni. To by bylo oprávněné, kdyby současný politický systém byl demokratický a poskytoval svým oponentům demokratic­ké prostředky k vyjádření svých názorů, se stejnou možností ve volné soutěži. Protože situace není taková, jejich odpor nelze jednoznačně pokládat za neoprávněný.

A tak, i když aktivity pana Spálovského a pana Poura nejsou nejlepšími příklady přiměřených forem odporu, mohou být jejich nositelé pokládáni za první oběti anti‑chartistického odboje. Bez ohledu na spíše osobitý charakter jejich činnosti.

Žádám Vás o zajištění takových demokratických podmínek, aby se občané nemuseli uchylovat k použití nedemokratických metod prosazování svých práv.

S pozdravem

Jiří Šoler         

Václav Klaus

předseda vlády České republiky

V Praze dne 2. srpna 1995
Čj. 29927/95-OVA


Vážený pane poslanče,

interpeloval jste mne a současně ministry vnitra, zdravotnictví spravedlnosti ve věci údajného zneužití psychiatrie ve Vámi konkrétně uváděných případech. Podrobné odpovědi po vyšetření všech okolností obdržíte od příslušných členů vlády a proto mi dovolte, abych se omezil pouze na stručnou, avšak jasnou a jednoznačnou odpověď.

Musím konstatovat, vážený pane poslanče, že Vaše obavy z jak sám uvádíte možného zneužití psychiatrie nesdílím. Z provedeného šetření okolností, za nichž byli obvinění Čestmír Skála a Bohumil Pour v rámci trestního řízení přijati do zdravotnických zařízení za účelem zkoumání jejich duševního stavu, totiž vyplývá, že k žádnému zneužití psychiatrie v jejich případě nedošlo. Hospitalizace, k níž oba jmenovaní dali svým chováním důvodný podnět, byla provedena v zákonem stanovených mezích a rovněž jejich zákonem chráněná práva a zájmy byly maximálně šetřeny. Vyšetřovací orgány MV ČR a MS ČR uzavřely přezkoumání obou Vámi popisovaných případů se závěrem, že nebyly zjištěny skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že v těchto, ale i jiných případech by mohlo při znaleckém zkoumání duševního stavu obviněných být zneužíváno oboru psychiatrie k politickým účelům. Ke stejnému výsledku dospělo i  odborné šetření provedené MZ ČR.

Věřím proto, vážený pane poslanče, že odpovědi, které v této věci obdržíte, Vaše vyslovené obavy a podezření rozptýlí.

S pozdravem

Václav Klaus       

MINISTR SPRAVEDLNOSTI
ČESKÉ REPUBLIKY

Praze dne 20. 7. 1995
M - 458/95


Vážený pane poslanče,

Na Vaší interpelaci ze dne 26. června 1995 týkající se možného zneužití psychiatrie v trestních věcech pana Čestmíra Skály a pana Bohumila Poura odpovídám následovně:

Obě trestní věci byly z hlediska obsahu Vaší interpelace přezkoumány prostřednictvím Vrchního státního zástupce v  Praze.

Obviněný Čestmír Skála, nar. 10.2.1923 byl stíhán pro trestný čin útoku na veřejného činitele podle § 156 odst.3 tr.zák. a věc byla vedena u Okresního úřadu vyšetřování Policie ČR v Jindřichově Hradci pod ČVS: OVV-408/94. V průběhu řízení rozhodl vyšetřovatel usnesením ze dne 17.8.1994 o přibrání znalců z oboru zdravotnictví, oboru psychiatrie. Jak bylo prozkoumáním věci zjištěno, bylo toto rozhodnutí důvodné. Protože obv. Skála se odmítl vlastnímu vyšetření podrobit, rozhodl okresní soud v Jindřichově Hradci na návrh státního zástupce usnesením ze dne 3.1.1995 sp.zn. Nt 508/94 o pozorování obviněného ve zdravotnickém ústavu. Rovněž tento postup je plně v souladu s ustanovením § 116 odst.2 tr.řádu. Pro úplnost dodávám, že proti tomuto rozhodnutí soudu nebyla podána stížnost ani obviněným, ani jeho obhájcem, jež mu byl v průběhu trestního řízení ustanoven.

Trestní stíhání obv. Čestmíra Skály bylo pak usnesením Okresního státního zastupitelství v Jindřichově Hradci ze dne 20.6.1995 sp.zn. Zt 797/94 zastaveno.

Obviněný Bohumil Pour, nar. 26.11.1946 je stíhán pro trestný čin vydírání podle § 235 odst.1, odst.2 písm.a) tr.zák. Věc je vedena u Krajského úřadu vyšetřování Policie ČR v Ústí nad Labem pod ČVS: KVV-324/94. Také v této trestní věci byl v průběhu trestního řízení zkoumán duševní stav obviněného zcela v souladu s ustanoveními trestního řádu a pro tento postup byly objektivní důvody.

Je třeba konstatovat, že vypracování znaleckého posudku v oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie na obviněné v obou zmíněných trestních věcech nelze ani v jednom případě považovat za zneužitá psychiatrie. Duševní stav obviněných byl zkoumán v rámci probíhajícího trestního řízení při dodržení všech procesních ustanovení. Rovněž závěry znaleckých posudků takové podezření neodůvodňují.

Mám za to, pane poslanče, že k Vámi vysloveným obavám o možnosti zneužití psychiatrie nejsou z hlediska jejího využití jako znalecké disciplíny v řízení před soudy žádné důvody. Kromě Vámi dvěma uvedených konkrétních případů, v nichž po přezkoumání nebylo zneužití psychiatrie zjištěno, nejsou žádné další signály, že by k  takovému jevu mělo docházet.


S pozdravem

(podpis nečitelný)                   

MINISTR ZDRAVOTNICTVÍ
ČESKÉ REPUBLIKY
MUDr. LUDĚK RUBÁŠ

V Praze dne 20. července 1995
Čj.: OZP/2-246/5 k KM-46000


Vážený pane poslanče,

k Vaší interpelaci ze dne 3. června 1995 sděluji následující:

Prošetřil jsem Vaší interpelaci, která se týká hospitalizace pana Čestmíra Skály, nar. dne 10 února 1923.

Závěry vyplývají z šetření v Psychiatrické léčebně v Horních Beřkovicích, z prostudováni dostupné zdravotnické dokumentace pana Čestmíra Skály uložené v Psychiatrické léčebně v Horních Beřkovicích a z pohovoru s ředitelem Ing. Holakovským a jeho statutárním zástupcem primářem MUDr. Strakou.

Pan Čestmír Skála byl přijat do zmiňovaného zařízení na základě usnesení soudce okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 3. 1. 1995 (č.j. 3Nt 508/94-2). Z tohoto usnesení, které je založeno na zdravotnické dokumentaci, cituji odůvodnění tohoto usnesení: „Obviněný Čestmír Skála je od 16. 8. 1994 stíhán pro tr. čin dle § 156 odst. 3 tr. zákona, kterého se dopustil tím, že dne 20. 12. 1993 odeslal na Policii ČR obvodního oddělení Jindřichův Hradec dopis, ve kterém urážel Ing. Josefa Kratochvíla, starostu obce Nová Včelnice. Dne 28. 12. 1994 pak podala státní zástupkyně k soudu návrh, aby soud vydal rozhodnutí dle § 116 odst. 2 tr. řádu, jímž bylo nařízeno pozorování obviněného ve zdravotnickém ústavu. Soudce přezkoumal návrh i obsah vyšetřovacího spisu a dospěl poté k závěru, že návrh je z hlediska citovaného zákonného ustanovení zcela důvodný. Z dosud provedeného řízení vyplývá, že znalecký psychiatrický posudek je ve věci požadován zcela oprávněně, přičemž je zřejmé i to, že duševní stav obviněného nebylo možno vyšetřit jiným způsobem. Ambulantní vyšetření totiž obviněný odmítl, nedal souhlas k použití své zdravotnické dokumentace k vypracování znaleckého posudku. Znalci tudíž nemohli vyhovět žádosti vyšetřovatele a bez vyšetření duševního stavu obviněného posudek vyhotovit. Za dané situace pak nezbývá, než nařídit pozorování obviněného ve zdravotnickém zařízení, když případné jiné možnosti k vyšetření byly neúspěšně vyčerpány. Dle § 117 tr. řádu nemá pozorování duševního stavu trvat déle než 2 měsíce, do té doby je třeba podat posudek. Tato lhůta může být prodloužena na návrh státního zástupce, nikoliv však více než jeden měsíc“.

V souladu s výše uvedeným usnesením požádal dne 1. 2. 1995 vyšetřovatel kpt. Kučera Policii České republiky v Kladně o předvedení obviněného Čestmíra Skály. Jmenovaný byl přijat do Psychiatrické léčebny v Horních Beřkovicích dne 7. 4. 1995 a dne 10. 5. 1995 po vypracování znaleckého posudku byl pan Čestmír Skála v doprovodu syna propuštěn domů.

Je tedy možno konstatovat, že byla respektována práva posuzovaného, bez jeho souhlasu nebylo použito existující zdravotnické dokumentace. Vzhledem k  tomu, že se odmítl podřídit znaleckému zkoumání ambulantní formou a s ohledem na charakter trestné činnosti a předchozí psychiatrickou anamnézu, bylo především v jeho zájmu, aby byl znalecky vyšetřen před vynesením rozsudku. Doba hospitalizace nepřesáhla zákonnou ani obvyklou dobu pro znalecké zkoumání duševního stavu. Při šetření byla dodržena zákonná povinná mlčenlivost a nebylo zjištěno nic, co by svědčilo, co by svědčilo pro zneužití psychiatrie ve smyslu Vaší interpelace.

Závěrem konstatuji, že hospitalizace pana Čestmíra Skály v Psychiatrické léčebně v Horních Beřkovicích probíhala v naprostém souladu se současnými právními normami. Stávající právní systém České republiky vymezující nedobrovolnou hospitalizaci na Psychiatrii není v rozporu s právními systémy obecně platnými ve vyspělých zemích Evropy.


S pozdravem


(podpis nečitelný)

Ministr vnitra České republiky
Jan R U M L

V Praze dne 21.7.1995
Č.J.: KM-239/95-PL


Vážený pane poslanče,

obrátil jste se na mne s interpelací, v níž vyslovujete podezření z možného zneužívání psychiatrie k umlčování politických odpůrců. Jako konkrétní doklady Vašich tvrzení uvádíte případy trestního stíhání pana Čestmíra SKÁLY a pana Bohumila POURA. Celou záležitost jsem nechal prošetřit Úřadem vyšetřování pro ČR s následujícími závěry:

V případě pana Čestmíra SKÁLY bylo zjištěno, že jmenovaný byl stíhán vyšetřovatelem Okresního úřadu vyšetřování Jindřichův Hradec pro trestný čin útoku na veřejného činitele podle § 156/3 tr. zákona, kterého se dopustil tím, že dne 20. 12. 1993 zaslal obv. oddělení PČR v Jindřichově Hradci dopis, v němž urážlivými a nepravdivými výroky napadá starostu obce Nová Včelnice Ing. Kratochvíla v souvislosti s vyřizováním jeho restitučních nároků.

V průběhu vyšetřování vyšlo najevo, že Čestmír SKÁLA byl v minulosti opakovaně stíhán pro stejný trestný čin a byl vždy znalecky zkoumán jeho duševní stav se závěrem, že s ohledem na duševní poruchu není trestně zodpovědný. V r. 1993 mu bylo soudem uloženo ochranné léčení psychiatrické ústavní formou.

Protože trestní řád ukládá vyšetřovateli povinnost objasnit všechny okolnosti týkající se jak vyšetřovaného trestného činu, tak osoby pachatele, po zjištění uvedených skutečností bylo nezbytné znovu vyšetřit duševní stav obviněného za účelem zjištění jeho trestní odpovědnosti. Obviněný však s přibranými znalci - psychiatry odmítl komunikovat, nedostavoval se na předvolání, takže musel být v souladu s trestním řádem ke znalcům předveden.

Jeho reakce při předvedení byla natolik nepřiměřená, že znalci vyšetřovateli sdělili, že za dané situace není možno znalecké vyšetření provést a navrhli jako jedinou možnost jeho pozorování ve zdravotnickém ústavu.

Vyšetřovatel proto v souladu s § 116 odst. 2 tr. řádu podal podnět státnímu zástupci, který se s ním ztotožnil a  podal soudci Okresního soudu v Jindřichově Hradci návrh na vydání takového příkazu.

Soudce JUDr. Sitař tento návrh shledal důvodným a dne 3. 1. 1995 vydal usnesení, kterým nařídil pozorování obviněného ve zdravotnickém zařízení podle § 116 odst. 2 tr. řádu. Jako znalci k provedení tohoto vyšetření byli přibráni psychiatři MUDr.  Zimanová a MUDr. Straka a psychologička PhDr. Straková z Psychiatrické léčebny Horní Beřkovice, kam byl obviněný na dobu nezbytně nutnou umístěn.

Je tedy zřejmé. že nucené umístění pana Straky na pozorování v psychiatrickém zařízení bylo vyvoláno výhradně jeho odmítáním podrobit se opatření orgánu činného v trestním řízení, které bylo přijato na základě zákona.

V druhém případě je obviněný Bohumil POUR vazebně stíhán vyšetřovatelem Krajského úřadu vyšetřování Ústí nad Labem pro trestný čin vydírání podle § 235/1,2a tr. zákona. Trestného činu se měl dle obvinění dopustit tím, že nejméně od 7. 1. 1994 opakovaně telefonicky na záznamová zařízení ČTK, velvyslanectví SR v  Praze a redakce deníku Blesk pod jménem kapitán Samo, jako mluvčí Čs. osvobozenecké armády hlásící se k metodám IRA, vyhrožoval usmrcením prezidenta republiky a dalších ústavních činitelů, včetně umístění výbušnin na veřejných prostorách s cílem změnit stávající ústavní pořádek a politický systém a dosáhnout i změn v podmínkách života národnostních menšin.

V průběhu vyšetřování trestné činnosti sám obviněný upozorňoval na své problémy psychického rázu i na skutečnost, že v rámci občanskoprávního sporu probíhá řízené o návrhu na omezení jeho způsobilosti k právním úkonům, rovněž na jeho popud, když sám před soudem uváděl, že má pochybnosti o své způsobilosti před soudem jednat.

Za této situace vyšetřovateli trestní řád přímo ukládá zabývat se otázkou trestní zodpovědnosti obviněného. Protože jde o otázky odborné, k jejichž posouzení je nutné přizvat znalce, postupoval vyšetřovatel v souhlase s §§ 105/2 a 116/1 tr. řádu a přibral k vyšetření duševního stavu obviněného dva znalce psychiatry, a  psychologa, kteří vyšetřili duševní stav obviněného a vypracoval znalecký posudek.

Obviněný do protokolu výslovně za přítomnosti obhájce uvedl, že vyšetření duševního stavu potřebuje, protože trpí depresemi, a jeho stav se zhoršuje, takže si ani nepodal stížnost do vyhlášeného usnesení o přibrání znalců z oboru psychiatrie. Proto je jakékoliv pozdější tvrzení o zneužití psychiatrie, nátlaku apod. je naprosto nesmyslné.

Je nutné odmítnout Vaše náznaky o zneužití psychofarmak k potlačení vlasteneckých a osobních rysů pana POURA. Pokud se totiž dovoláváte osobní znalosti tohoto případu, pak by Vám bezpochyby byl znám zdravotní stav pana POURA, jeho částečná invalidita a dlouhodobé užívání uklidňujících léků. Logicky pak léčba pokračuje i v podmínkách výkonu vazby, včetně podávání potřebných léků.

Doufám, že toto stručné přiblížení případů, kterým podsouváte naprosto nepodložené a zjevně účelové politické pozadí, částečně rozptýlí Vaše obavy o možném zneužívání psychiatrie v rámci trestního řízení.

S pozdravem

J. Ruml                   

Projednávání ve Sněmovně 2. listopadu 1995


Ministr zdravotnictví Luděk Rubáš odpověděl na interpelaci poslance Jiřího Šolera ve věci údajně možného zneužití psychiatrie, podle sněmovního tisku 1860. Odpověď se předkládá jako tisk 1860 C.

Ptám se pana kolegy Šolera, jestli je připraven se vyjádřit. (Ano.) Prosím, aby se ujal slova.

Poslanec Jiří Šoler: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vážení páni ministři, vážení kolegové, já se vyjádřím najednou ke všem třem odpovědím, abych nezdržoval.

Chápu, že psychiatrické případy jsou takové, že je občas nutné nějakého psychiatrického pacienta, bez nějakého soudního či podobného rozhodnutí izolovat a nějakým způsobem se pokoušet řešit jeho případ.

Domnívám se, že případ pana Čestmíra Skály, který jsem ve své interpelaci rozebíral, není toho charakteru; ten člověk možná poněkud nepřiměřeným způsobem uplatňoval restituční nároky, ale každopádně to nebyl psychiatrický případ, který by bylo nutné řešit nějakými drastickými způsoby.

Naopak se obávám, že tady vzniká nebezpečí, že psychiatrie je využívána k různým politickým účelům.

Mohu tady uvést několik příkladů. Kromě případu pana Skály a je to případ pana Milana Kočíka a slečny Evy Sadílkové, kteří také byli poměrně podivným způsobem odvlečeni do psychiatrických léčeben, a jejich uvolnění dalo různým iniciativám na ochranu lidských práv velkou práci.

Z jednoho případu nelze samozřejmě příliš soudit; pokud jsou takové případy tři, tak už nelze tyto případy pokládat za něco, co by bylo nějakým drobným nedostatkem či přehlédnutím.

Kromě toho se domnívám, že v okamžiku, kdy dojde k přemístění pacienta proti jeho vůli na psychiatrickou léčebnu, tak je přinejmenším povinností politického systému nějakým způsobem informovat jeho příbuzné. Pokud vím, tak třeba pan Skála, který žije v Mnichově, se dozvěděl o internaci svého otce až odněkud z tisku či podobným způsobem. Dlouho neměl v podstatě možnost se do toho zapojit. Je tam typické to, že lékaři, kteří se podíleli na vyšetřování pana dr. Skály; paní dr. Straková a dr. Bednářová se podílely na podobném případu téhož pacienta někdy v šedesátých letech (v roce 1968 anebo někdy v okolí těch let), kdy se také domáhal svých restitučních nároků, možná také ne zcela korektním způsobem, ale v každém případě opakování podobných případů, týchž lékařů u téhož pacienta už začíná navozovat dojem, že tady skutečně není všechno v pořádku.

Z těchto důvodů nemohu s odpovědí pánů ministrů souhlasit. Děkuji vám za pozornost.

Přechod na domovskou stránku