Vážený pán
JUDr. Jiří Novák
ministr spravedlnosti České republiky
Zbraslav, 21. března 1994
I N T E R P E L A C E
na ministra spravedlnosti České republiky
ve věci důstojného prostředí pro politické procesy.
Vážený pane ministře,
ke koloritu praktik "spravedlnosti" totalitních politických systémů patří nedílně i politické procesy. Jsem si vědom, že jako poslanec parlamentu nemohu zasahovat do věcné podstaty těchto procesů. Ovšem v poslední době proběhly podle mých informací dva takové procesy: 28. ledna 1993 odvolací proces s Jiřím Matouškem v Třebíči, o kterém mám informace od přímých účastníků, a 10. 3. 1994 u obvodního soudu v Praze 1 proces proti Josefu Tomášovi, kterému jsem byl osobně přítomen, za značně nedůstojných podmínek. Podle platných pravidel probíhají takové procesy veřejně. Tento požadavek je formálně splněn umístěním procesu do asi té nejmenší jednací síně, která je v dané budově k dispozici, přesto že je jasné, že podobné ostudné divadlo bude chtít sledovat početné diváctvo, aby vidělo ten staronový obraz, který mnozí z nás tak dobře známe z minulého režimu (osobně nezapomenu na jeden takový případ z Trutnova). Výsledkem je obrovská tlačenice před soudní síní, ale vlastního divadla se může zúčastnit pouze vybraná (často předem) skupina lidí.
Ale vždyť smyslem soudního procesu není pouze odsouzení pachatele, ale má i smysl výchovný a všeobecně vzdělávací. Publikum určitě potěší, když uvidí staronové aktéry tohoto dramatu, když si pečlivě poznamená osoby a jejich představitele. Snad po příštím převratu konečně zmizí z našich soudních síní, když samet toho posledního to nedovolil. Potěší ho absurdnost některých obvinění, potěší ho i nezávislost takového soudního tribunálu. Vždyť soudnictví je jednou z výkladních skříní skutečně demokratického státu, tak proč tyto ostudné procesy skrývat? Jen ať si veřejnost i svět udělá představu o jeho skutečné podstatě.
Nestačili jsme ještě odškodnit osoby perzekuované minulým režimem, a už vytváříme nové.
V minulém režimu věnovaly školy nemalou pozornost nacistickému monstrprocesu se "žháři" Říšského sněmu v roce 1933. Nepamatuji si již přesvědčivou řeč hlavního obžalovaného plnou třídní argumentace a odhalující zrůdnost nacismu. I když některé argumenty by se možná dnes hodily. Pamatuji si ovšem, že proces se konal v důstojné a velké soudní síni za přítomnosti mnohého publika. Kéž by tak vypadaly politické procesy i dnes. A pamatuji se, že ještě v roce 1933 musela nacistická justice hlavního obžalovaného propustit. Pravda, o několik let později by asi dopadl hůře.
Žádám Vás proto, abyste zajistil pro příští politické procesy takové prostředí, jaké si tyto vizitky současného politického systému skutečně zaslouží. Alespoň takové, jaké jim vytvářeli vaši nacističtí kolegové.
S pozdravem
Jiří Šoler
MINISTR SPRAVEDLNOSTI
ČESKÉ REPUBLIKY
V Praze dne 18. dubna 1994
M - 235/94
Vážený pane poslanče,
k Vaší interpelaci ze dne 21. března 1994, která se týkala požadavku důstojného prostředí pro údajné politické procesy před obvodním soudem pro Prahu 1 a Okresním soudem v Třebíči, sděluji po prošetření následující:
V obou případech projednávaných trestních věcí - Jiřího Matouška před senátem Okresního soudu v Třebíči a Josefa Tomáše před senátem Obvodního soudu pro Prahu 1, se hlavní líčení konala v jednacích síních soudů s kapacitou pro 40 účastníků z řad veřejnosti. Byly tedy využity jednací síně s nejvyšší kapacitou, které se u obou soudů nacházejí. U Okresního soudu v Třebíčí byly v souladu s ust. § 34 odst. 3 Instrukce ministerstva spravedlnosti č. 5 ze dne 30. 8. 1993, č.j. 1068/93 - ODD, kterou se vydává Vnitřní a kancelářský řád pro okresní a krajské soudy, v rámci opatření proti přeplňování jednací síně, vydávány vstupenky, odpovídající počtu míst k sezení pro veřejnost. U Obvodního soudu pro Prahu 1 vstupenky vydávány nebyly, jednací síň byla zcela obsazena, avšak nikdo z ní nebyl vykázán.
Ani jeden z uvedených soudů tedy neporušil ust. § 2 odst. 10 tr.ř., vyjadřující zásadu veřejnosti; pokud pak byla narušena důstojnost jednání, stalo se tak jen v Třebíči a výhradně zásluhou neukázněných diváků. Pro úplnost dodávám, že u žádného okresního soudu v České republice není jednací síň s více než 40 místy pro veřejnost (takové se vyskytují jen v budovách krajských nebo bývalých krajských soudů a velká většina jednacích síní má kapacitu daleko menší.
Nemohu souhlasit s Vaším názorem, že oba procesy byly politické, přičemž je přirovnáváte k procesům z období totality. Především je třeba uvést, že tzv. "politické procesy" byly svoji povahou nezákonné, výlučně represivní povahy se snahou odsoudit občany, kteří se nedopustili žádné trestné činnosti a tak zastrašit veřejnost. Končily zpravidla uložením velmi přísných nepodmíněných trestů odnětí svobody. Jka sám jistě víte, Jiří Matoušek byl rozsudkem Okresního soudu v Třebíči zproštěn obžaloby a trestní stíhání Josefa Tomáše dosud není pravomocně skončeno.
(další část dopisu se týkala jiného případu)
S pozdravem
(podpis nečitelný)
Poslanec Jiří Šoler: Vážený pane předsedající, vážený pane místopředsedo vlády, vážená sněmovno, má interpelace se týkala důstojného prostředí pro politické procesy, které bohužel i tento režim neustále organizuje.
Ve své odpovědi mi pan ministr Novák sdělil, že bohužel u okresních soudů, u kterých se alespoň prvá stání těchto politických procesů konají, nemají dostatečně velké jednací síně, a proto nemohou umožnit dostatečnou činnost publika. Musím při této příležitosti požádat pana ministra, aby se nad tím zamyslel, protože pokud podobná představení míní tento režim dělat častěji, měl by se postarat i o odpovídající soudní síně.
Dále pan ministr tvrdí: "Nemohu souhlasit s vaším názorem, že oba procesy byly politické, přičemž je přirovnáváte k procesům z období totality. Především je třeba uvést, že tzv. politické procesy byly svojí podstatou nezákonné, výlučně represivní povahy a se snahou odsoudit občany, kteří se nedopustili žádné trestné činnosti, a tak zastrašit veřejnost. Končily zpravidla uložením velmi přísných nepodmíněných trestů odnětí svobody. Jak sám dobře víte, Jiří Matoušek byl rozsudkem Okresního soudu v Třebíči zproštěn obžaloby a trestní stíhání Josefa Tomáše dosud není pravomocně skončeno."
Nechci se dotýkat případu pana Josefa Tomáše, protože nechci předesílat závěr soudu v procesu, který ještě není ukončen. Chtěl bych se dotknout procesu pana Matouška. Pan ministr má naprosto pravdu v tom, že - pokud se týče procesu, který se konal v únoru t. r. - pan Matoušek byl zproštěn.
Ovšem jednalo se o druhé stání, prvé stání se konalo dne 24. března 1993 a bylo konstatováno, že obžalovaný Jiří Matoušek je vinen, že 27. ledna 1993 v ranních hodinách umístil do vývěsní skřínky politické strany Sdružení pro republiku -Republikánské strany Československa, umístěné na Komenského nám. v Třebíči, ručně psanou stránku, obsahující výroky, které hanobí osobu prezidenta republiky Václava Havla, tedy veřejně hanobil prezidenta republiky pro jeho činnost v životě politickém. Tím spáchal trestný čin hanobení republiky a jejího představitele podle § 103 trestního zákona a odsuzuje se podle § 103 trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání jednoho měsíce. Podle § 58 a dalších paragrafů se výkon uloženého trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu jednoho roku.
Nemohu tedy v žádném případě souhlasit s názorem pana ministra, že smyslem tohoto procesu nebylo zastrašit občany, kteří se nedopustili žádné trestné činnosti. Naopak. Musím konstatovat, že tady se jednalo o jasný případ zastrašení občana, který se nemohl v té době dopustit trestné činnosti, protože 27. ledna minulého roku tento stát neměl ani v té době, ani před tím žádnou hlavu státu.
Hlavu státu získal až podle § 55 Ústavy České republiky, kdy prezident složil slib. To zcela správně konstatuje rozsudek druhého stání, ale v prvním stání je naprosto nesmyslně odsouzen občan za čin, který prostě nebylo možné fyzicky provést.
V tomto případě musím hovořit o politickém procesu a o naprosto nesmyslné represi.
Pokud se hlouběji začtete do rozsudku, najdete tam takové záležitosti, např.: Z důkazů, provedených v hlavním líčení k osobě obžalovaného soud zjistil, že tento pochází z dělnické rodiny. Podobných perliček je tam více, a snadno zjistíte, že to má přesně ten sloh, který známe z podobných rozsudků, které vynášely soudy komunistické.
Skutečně nevidím důvod, proč bych na rozsudky soudů komunistických měl koukat jako na zločiny a zastrašování, zatím co na rozsudky soudů současných bych měl koukat nějakým jiným způsobem. Za stejné činy je nutno posuzovat lidi stejným způsobem.
Jak jsem připomněl panu ministrovi, sám mám osobní zkušenosti z procesu, shodou okolností z procesu případ "Novák", který se stal asi před 10 lety u Okresního soudu v Trutnově.
Musím říci, že zkušenosti z tohoto procesu, který také neskončil nějakým vysokým trestem, který skončil pouze finanční pokutou, mne postihují dodnes, a musím říci, že je to jedna z příčin, proč jsem se po listopadu 1989 politicky angažoval a možná příčina, proč jsem se nakonec stal poslancem tohoto sněmu.
Musím říci, že tenkrát jsme také zažili situaci, kdy náš kamarád a kolega byl obviněn také z § 103, hanobení hlavy státu, a zažili jsme útok členů StB a policie, kde se nás snažili přesvědčit, jaké všelijaké nesmysly máme na tohoto kamaráda dosvědčit.
Tenkrát se společnost rozdělila na ty vstřícné, kteří byli ochotni dosvědčit cokoli bez ohledu na pravdu, kamarádství a podobné věci, a na ty, kteří byli v této věci pevní.
Musím říci, že pokud jsem se např. jako parlamentní zpravodaj dostavil do České televize a tam jednu z těchto vstřícných objevil jako sekretářku generálního ředitele, pak to jistým způsobem ovlivnilo mé jednání, i když samozřejmě nedošlo k porušení žádného zákona; tady nejde o lustrační aféru nebo o něco podobného.
Musím říci, že bohužel občané tohoto státu mají bohaté zkušenosti z poslouplosti zločinů, které se tady stávaly, ať se jedná o posloupnost zločinů zrádců a kolaborantů z let třicátých, zločiny nacistů z let čtyřicátých, zločiny komunistů zejména ze let padesátých a šedesátých, nebo o zločiny Občanského fora a jeho pohrobků z let devadesátých.
Zdá se vám, že jdu příliš dozadu, ale musím bohužel konstatovat, že některé rodinné klany se v této věci podílely téměř na všem.
Pokud se týče zločinů kolaborantů a nacistů, v této věci udělal prezident Beneš po osvobození naší republiky zásadní čáru tím, že vydal Dekret prezidenta republiky ze dne 19. června 1945 o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a mimořádných lidových soudech. Dovolím si přečíst preambuli tohoto Dekretu:
"O přísnou spravedlnost volají neslýchané zločiny, kterých se dopustili nacisté a jejich zrádní spoluviníci na Československu. Porobení vlasti, vraždění, zotročování, loupení a ponižování, jehož obětí byl československý lid a všechna ta stupňovaná německá zvěrstva, kterým bohužel pomáhali nebo asistovali zpronevěřivší se občané českoslovenští, z nichž někteří při tom zneužili i vysokých úřadů, mandátu nebo hodností, musí dojít zaslouženého trestu bez průtahů, aby nacistické a fašistické zlo bylo vyvráceno z kořene".
Domnívám se, že pokud za zločiny z let padesátých, šedesátých, sedmdesátých či devadesátých, neuděláme tlustou čáru, potom se tato morální krize bude s námi vléci dále.
Chtěl bych se ještě zmínit o jedné drobnosti, která se týká kamufláže politických procesů, ke které u nás dochází. Nedávno jsme měli možnost vidět případ pana Cibulky, který mi trochu připomněl ony trapné scény, které můžeme občas vidět z tramvaje, kdy do poloprázdné tramvaje vstoupí dva invalidé a začnou se hádat o to, kdo z nich má vyšší právo na invalidní místo, přestože okolo je v podstatě prázdno.
Podobnou záležitost jsme zažili, když dva prominenti z Charty, pan Cibulka a jeho komplic vedli veřejně v televizi veliký spor o tom, který z nich je větší humanista. V souvislosti s tím, že jinde probíhají politické procesy nad slušnými lidmi, kteří s touto, dnes již zdiskreditovanou organizací nemají skutečně nic společného, mohu takovéto vystoupení pokládat pouze za trapnou kamufláž, která se snaží tyto politické procesy nějakým způsobem maskovat.
Domnívám se, že naše veřejnost je dnes již natolik vyspělá, že takové kamufláže nebudou mít úspěch. Vzhledem k uvedeným skutečnostem nemohu pokládat odpověď pana ministra za uspokojivou. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Hlásí se pan poslanec a pan ministr Jiří Novák do rozpravy, kterou jsem právě otevřel.
Ministr spravedlnosti ČR Jiří Novák: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, dámy a pánové, musím věru konstatovat, že pan poslanec trochu extendoval předmět interpelace, se kterou se na mě obrátil.
Na tomto místě nechci polemizovat s jeho názory na Občanské forum a jeho pohrobky, politických procesech apod. Jen mě zajímá, zda mu byla dána přiléhavá odpověď na otázku, zda v popisovaných případech došlo k porušení ustanovení § 2 odst. 10 trestního řádu, který vyjadřuje zásadu veřejnosti trestního řízení. To byl, dá se říci, první bod jeho interpelace. Zda jsem jej uklidnil svou odpovědí v tom slova smyslu, že nehrozí, aby dva občané této země, kteří jsou stíháni za trestný čin vraždy, byli propuštěni na svobodu a mohli event. pokračovat v trestné činnosti. Tyto dvě odpovědi byly panu poslanci dány, on se k nim bohužel nevyjádřil.
Proto bych uvítal, kdyby pan poslanec řekl, zda moje odpověď je správná nebo není. To za prvé.
Za druhé. Pokud se týče velikosti jednacích síní u našich soudů, jsou prostě takové, jaké jsou. Možná i poslanci tohoto Parlamentu, když budou projednávat rozpočtové prostředky na příští rok, ovlivní možná i velikost našich jednací síní.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Do rozpravy se hlásí pan poslanec Šoler.
Poslanec Jiří Šoler: Odpovím napřed na druhou část otázky. Omlouvám se panu ministrovi. Měl jsem původně v plánu se k tomu vyjádřit. V každém případě mu děkuji za odpověď.
Ta druhá záležitost byla formulována jako otázka, ke které tato sněmovna nepřijímá usnesení, proto se domnívám, že ji nadále nemusíme nadále projednávat.
Pokud se týče první záležitosti, chápu, že nelze okamžitě nafouknout jednací síně soudů. To je záležitost spíše dlouhodobých koncepcí, které si musí státní správa spolu s námi, poslanci, nějakým způsobem rozmyslet.
S odpovědí na svou interpelaci nesouhlasím, protože se domnívám, že záležitosti, které tady byly uvedeny, zejména snaha tvrdit, že tyto procesy nemají politický charakter, je naprosto nesprávná.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Pan poslanec Šoler s odpovědí nesouhlasí. Nepovažuje ji za uspokojivou. Ptám se ještě, kdo si přeje vystoupit v rozpravě. Nikdo. Rozpravu končím.