(Matematické základy přírodní filosofie)
Hypotéza vírů je zužována mnoha těžkostmi. Pokud by pro každou planetu platilo, že její spojnice se sluncem opíše plochu úměrnou času, potom by periodická část víru musela růst se čtvercem vzdálenosti od Slunce. Ale pokud periodické časy oběhu planet jsou úměrné 3/2 mocnině vzdálenosti od slunce, potom by periodické časy vírů musely být v poměru 3/2 mocnin vzdáleností. Pokud by se menší víry točily okolo Saturnu, Jupitera, ale ostatní planety mají být zachovány a mají nerušeně plavat ve větším víru Slunce, potom by periodické části slunečního víru měly být stejné; ale rotační pohyb planet kolem jejich os, které by měly odpovídat pohybu jejich vírů, jsou daleko od této úměry. Pohyb komet je mimořádně pravidelný a je podřízen stejným zákonům, jako pohyb planet a nemůže být v žádném případě vysvětlen pomocí vírů, jelikož komety se pohybují excentrickými pohyby nezávisle všemi částmi oblohy se stupněm svobody, který není v souhlasu s pojmem víru.
Jediným odporem, se kterým se setká projektil letící ve vzduchu je způsoben vzduchem. Když je vzduch odstraněn, jako v Boylově vakuu, odpor zmizí a proto lehoučké pírko a kus zlata padá v takovém vakuu stejnou rychlostí. A to samé platí o nebeském prostoru, který je nad zemskou atmosférou. Všechna tělesa se v tomto prostoru musí pohybovat volně, a proto planety a komety se musí neustále obíhat po oběžných drahách daných jejich typem a polohou podle výše popsaných zákonů. Budou zajisté setrvávat na svých drahách podle zákonů přitažlivosti, i když se nesporně nedostaly na své pravidelné polohy na oběžných drahách podle těchto zákonů.
Šest prvotních planet obíhá okolo Slunce v kruzích se středem ve Slunci se stejným směrem rotace a téměř ve stejné rovině. Deset měsíců obíhá kolem Země, Jupitera a Saturnu v soustředných kruzích, se stejným směrem oběhu, téměř v rovinách oběžných drah planet. A všechny tyto pohyby jsou působeny mechanickými příčinami, zatímco komety se pohybují volně po vysoce excentrických drahách pom všech částech nebes. Při tomto způsobu pohybu komety procházejí velmi rychle a velmi snadno oběžnými dráhami planet, a ve svém aféliu, kde jsou pomaljší a stráví tam delší čas, jsou v největší možné vzdálenosti od sebe a přitahují se navzájem co nejméně.
Tento nejelegantnější systém Slunce, planet a komet by nemohl vzniknout bez návrhu a pod vládou inteligentní a mocné bytosti. A pokud jsou stálice středy podobných systémů, budou všechny vystavěny podle stejného návrhu a pod Jeho vládou, zejména pokud je světlo stálic stejné podstaty jako světlo Slunce a všechny ty systémy si posílají světlo navzájem. A tak systémy stálic nespadnou jeden na druhý v důsledku vzájemné přitažlivosti, protože On je umístil
Vládne nade vším, nejen nad živými bytostmi, ale jako vládce světa. A protože vládne všemu, nazývá se Pán Bůh Παντοκράτωρ . Neboť bůh je slovo relativní a může se vztahovat ke služebníkům, a božství je panství Boha, nejen jeho vlastní tělo, jak to chápou ti, pro které je Bůh vládcem živých bytostí. Nevyšší Bůh je věčná, nekonečná a plně dokonalá bytost; ale bytost, i když dokonalá, ale bez vlády, není Pánem Bohem. Proto říkáme můj Bůh, tvůj Bůh, Bůh Israele, Bůh Bohů a Pán Pánů, ale neříkáme můj Věčný, tvůj Věčný, Věčný Israele, Věčný bohů, ani můj Nekonečný, ani můj Dokonalý. Tato pojmenování se nevztahují na sluhy. Slovo Bůh je široko daleko používáno ve smyslu Pán, ale každý pán není Bůh. Panství duchovní bytosti vytváří boha, pravé, nejvyšší a zdánlivé vytváří pravého, nejvyššího a zdánlivého Boha. A z pravé vlády vyplývá, že pravý Bůh je živý, inteligentní a mocný, a z ostatních dokonalostí, že je nejvyšší a nejdokonalejší. Je věčný a nekonečný, všemocný a vševědoucí, to znamená, že trvá od věčnosti do věčnosti, je přítomen od nekonečna do nekonečna, všemu vládne a vše zná, co se stane nebo může stát. Není věčnost a nekonečnost, ale věčný a nekonečný, není trvání ani prostor, ale trvá a je přítomen. Trvá stále a je přítomen všude a svou existencí vždy a všude vytváří trvání a prostor. A jelikož každá část prostoru je stále a každý nedělitelný okamžik trvání je všude, zajisté stvořitel a pán všeho nebude nikdy a nikde.
Každá citlivá živá bytost je v různé době a svými rozličnými orgány vědomí a pohybu stejná nedělitelná bytost. Jsou části existující postupně v čase a současně v prostoru, ale nic z toho neplatí ani pro osobnost člověka, ani pro jeho myslící princip, a tím spíše pro myslící podstatu Boha. Každý člověk, který má vědomí, je jedním a tím samým člověkem během života pro jeden každý orgán vědomí. Bůh je jedním a tím samým Bohem vždy a všude. Je všudypřítomný nejen ve skutečnosti, ale ve své podstatě, jelikož skutečná moc nemůže existovat bez podstaty. V něm je obsažen a pohybuje se vesmír, ale vzájemně na sebe nepůsobí. Bůh nepociťuje nic z pohybu těles a tělesa necítí žádný odpor z Boží všudypřítomnosti.
Existuje všeobecný souhlas, že nejvyšší Bůh nezbytně existuje a podle téže nezbytnosti je vždy a všude. Z toho vyplývá, že všechno z něj je jako on: všechny oči, všechny uši, všechny ruce, všechny orgány smyslů, chápání a působení, ale ne způsobem společným všem lidem, který není vůbec těles o způsobu, jakým nejmoudřejší Bůh vnímá a chápe všechny věci. Úplně postrádá jakýkoliv tělesný nebo předmětný tvar a nelze ho vidět, slyšet nebo se ho dotýkat ani by neměl být uctíván jako něco tělesného. Máme představy o jeho vlastnostech, ale určitě nevíme, jaká je podstata věcí. Vidíme jen tvar a barvu těles, slyšíme jen jejich zvuky, dotýkáme se jen jejich vnějších ploch, cítíme jen jejich vůně a cítíme jejich chuť. Ale jejich vnitřní podstatu nelze poznat ani pomocí smyslů, ani pomocí odrazu v naší mysli; tím méně máme potom představu o podstatě Boha. Známe ho jen na podkladě jeho vlastností a znaků a jeho nejmoudřejšího a nejlepšího uspořádání věcí a jako prvotní příčinu, a obdivujeme se mu pro jeho dokonalost, ale uctíváme ho a sloužíme mu na základě jeho vlády. Neboť mu sloužíme jako jeho sluhové; prozřetelnosti, a bůh bez vlády, prozřetelnosti a prvotní příčiny není nakonec ničím jiným než Osudem a Přírodou. Slepá metafyzická nutnost, která je určitě stejná vždy a všude, by nevytvářela rozmanitost věcí. Veškerá rozmanitost stvořených věcí, každá na svém místě a ve svém čase, by mohla vzniknout jen z myšlenek a vůle nutně existující bytosti. Ale o Bohu se říká alegoricky, že vidí, slyší, mluví, směje se, miluje, nenávidí, touží, dává, přijímá, raduje se, hněvá se, bojuje, staví, utváří, tvoří. Protože veškerá debata o Bohu je odvozena z podobnosti s lidskými záležitostmi, které, i když nejsou dokonalé, jsou nicméně něčím podobným. Což uzavírá diskusi o Bohu, protože odvozovat Boha z jevů je zajisté součástí přírodní filosofie.
A tak jsem popsal jevy na nebi a na našem moři pomocí přitažlivosti, ale ještě jsem nepřiřadil přitažlivosti žádnou příčinu. Opravdu, tato síla vzniká z nějaké příčiny, které proniká až ke středům Slunce a planet bez oslabení její síly, a která působí ne úměrně ploše částic, na které působí (jak by tomu mělo být u mechanických příčin), ale úměrně množství pevné látky a její působení je rozšířeno všude na nesmírné vzdálenosti, a vždy klesá se čtvercem vzdálenosti. Přitažlivost ke Slunci je složena z přitažlivosti jednotlivých částic Slunce a v rostoucí vzdálenosti od Slunce klesá přesně se čtvercem vzdálenosti stejně jako na oběžných drahách Saturnu, což je prokázáno faktem, že afélia planet jsou v klidu, a dokonce i nejvzdálenější afélia komet, pokud jsou opravdu v klidu. Nebyl jsem dosud schopen odvodit na základě jevu odůvodnění těchto vlastností přitažlivosti, a hypotézy si nevymýšlím. Neboť cokoliv, co není odvozeno z jevu, se musí nazývat hypotézou; a hypotézy, ať už metafyzické nebo fyzikální, založené na okultních veličinách nebo mechanické nemají místo v experimentální filosofii. V experimentální filosofii jsou totiž tvrzení odvozena z jevů nebo jsou obecně odvozeny indukcí. Neprostupnost, pohyblivost a hybné síla těles, zákony pohybu a přitažlivosti byly odvozeny touto o metodou. A snad postačí, že přitažlivost skutečně existuje a působí podle zákonů, které jsme stanovili, a postačuje k vysvětlení všech pohybů nebeských těles i našeho moře.
Měl bych doplnit několik bodů týkajících se jistého velmi jemného ducha prostupujícího velká tělesa a skrytých v jejich nitru; díky jeho síle a působení se částice tělesa přitahují na velmi malé vzdálenosti a drží je pohromadě když začnou být souvislá; a elektrická tělesa působí na větší vzdálenosti a odpuzují nebo přitahují sousední částice; a světlo je vyzařováno, odráženo, lámáno, ohýbáno a zahřívá tělesa; a všechny smysly jsou buzeny, a údy zvířat se pohybují podle příkazů vůle, zejména vibracemi tohoto ducha , které se šíří pevnými vlákny nervů z vnějších orgánů a smyslů do mozku a z mozku do svalů. Ale tyto věci není možné popsat několika slovy; kromě toho neexistuje dostatečné množství experimentů k určení a důkazu přesných zákonů ovládajících působení tohoto ducha.