RNDr. Jiří Šoler CSc., poslanec Par­lamentu České republiky
Výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní pro­středí
Elišky Přemyslovny 393, 156 00 Praha - Zbra­slav,
tel: (02) 401 00 96, e-mail: soler@psp.cz

V odpovědi prosím uveďte číslo jednací 006/95

27. ledna 1995          

I N T E R P E L A C E

na místopředsedu vlády a ministra financí České republiky
ing. Ivana Kočárníka CSc.
a na ministra zahraničních vztahů České republiky
doc. ing. Josefa Zieleniece
ve věci nebezpečí neoprávněného převodu jaderné ener­gie
z mírového vy­užití na jaderné zbraně
a ve věci dodržování závazků České republiky vyplývajících
ze Smlouvy o nešíření jaderných zbraní.



Vážení páni ministři,

dne 4. prosince 1994 podepsal pan ministr Ivan Ko­čárník v Moskvě česko-ruskou dohodu o vzájemné spolupráci v oblasti jaderné energie, která umožňuje, aby Česká republika vy­vážela vyhořelé palivo s tím, že zpět bude dovážet jaderné odpady včetně plutonia.

Plutonium jakožto strategický materiál, kterého se používá pro výrobu jaderných zbraní, je v popředí zájmu mezinárodních teroristických skupin a ilegál­ní obchod s těmito surovinami dosahuje již nyní nečekaných rozměrů. Tato fak­ta, stejně jako otázka transpor­tu radioaktivního materiálu a využití plutonia v České republice, nás a naší veřejnost, ale i veřejnost v dalších státech, velmi znepokojují. A uzavření dohody s Ruskem znamená další stupňování tohoto problému v evropském měřítku.

Ve věci šíření jaderných štěpných materiálů je Česká republika vázá­na mezinárod­ními smlouvami, které přejala z jurisdikce Československa. Kon­krétně rezolucí Valného shromáždění Organizace spojených národů ze dne 12. června 1968 byla přijata Smlouva o nešíření jaderných zbraní. Jménem Čes­koslovenské socialistické republiky byla Smlouva pode­psá­na v Moskvě, Wa­s­hingtonu a Londýně dne 1. července 1968. Se smlouvou vyslo­vilo sou­hlas Fede­rální shromáždění Česko­slo­venské socialistické republiky a president republiky ji ratifikoval. Ratifikační listi­ny byly uloženy u depozitářů Smlou­vy, vlády Svazu sovětských socia­listic­kých republik, vlády Spojených států amerických a vlády Velké Britá­nie a Severního Irska dne 22. července 1969. Na základě svého článku IX odstavce 3 vstoupila Smlouva v platnost dnem 5. března 1970 a tímto dnem vstoupila v platnost i pro Českosloven­skou socialistickou republiku, byla vyhlášena pod číslem 61/1974 Sb.

Konkrétně obsahuje smlouva tyto závazky:

 



Č l á n e k  I.


Každá smluvní strana vlastnící jaderné zbraně se zavazuje ne­pře­dávat přímo ani nepřímo komukoliv jaderné zbraně nebo jiná ja­derná výbušná zařízení, ani kontrolu nad těmito zbraněmi nebo jadernými výbušnými zaří­zeními, jakož i žádným způsobem ne­podpo­rovat, nepodněcovat a nepovzbuzo­vat jakýkoliv stát nevlastnící jaderné zbraně k výrobě nebo k získání ja­derných zbraní či jiných jaderných výbušných zařízení jakýmko­liv jiným způsobem nebo k získá­ní kontro­ly nad těmito zbraněmi nebo vý­bušnými zařízeními.



Č l á n e k  I I


Každá smluvní strana nevlastnící jaderné zbraně se zavazuje ne­při­jímat přímo či nepřímo od kohokoliv jaderné zbraně nebo jiná ja­derná vý­bušná zařízení ani kontrolu nad těmito zbraněmi nebo výbušnými zařízení­mi, nevyrábět jaderné zbraně nebo jiná jaderná výbušná zařízení, ani je nezís­kávat jakýmkoliv jiným způsobem, ani nevyhledávat a nepřijí­mat jakou­koliv pomoc při výrobě jaderných zbraní nebo jiných jaderných vý­bušných zaří­zení.


Č l á n e k  I I I


1. Každá smluvní strana nevlastnící jaderné zbraně se zavazuje při­jmout záruky uvedené v dohodě, o které se bude jednat a která bude uza­vřena s Mezi­národní agenturou pro atomovou energii v souladu se Statutem Mezinárodní agentury pro atomovou energii a systémem záruk Agentury, výlučně k ověřování plnění závazků, které přijala v souladu s touto Smlou­vou s cílem zabránit neo­právněnému převodu jaderné ener­gie z mírového využití na jaderné zbraně nebo jiná jaderná výbušná zaří­zení. Procedury záruk požadova­ných tímto článkem budou uplatněny na výchozí nebo speci­ální štěpný materiál, a to nezávisle od toho, vyrábí-li se, zpracovává nebo používá v jakémkoliv hlavním jaderném zaří­zení. Záruky požadované tímto článkem budou uplatněny na veškerý výchozí nebo speciální štěpný materiál ve veškeré mírové jaderné činnosti na území takovéhoto státu, pod jeho jurisdikcí nebo v činnosti kdekoliv pro­váděné pod jeho kontrolou.

2. Každá smluvní strana se zavazuje nedávat k dispozici:

a) výchozí nebo speciální štěpný materiál nebo

b) zařízení nebo materiál speciálně určený nebo připravovaný pro zpraco­vání, využití nebo výrobu speciálního štěpného materiálu jakému­koliv stá­tu nevlastní­címu jaderné zbraně pro mírové účely, jestli­že se na tento výchozí nebo speciální štěpný materiál ne­vztahují zá­ruky požadované tímto článkem.

3. Záruky požadované tímto článkem budou realizovány takovým způ­sobem, který bude v souladu s článkem IV této Smlouvy a bude zamezovat brzdění ekonomického nebo technologického rozvoje smluvních stran nebo mezi­národní spolupráce v oblasti mírové jaderné činnosti včetně mezinárodní výměny jaderného materiálu pro mírové účely v sou­ladu s ustanoveními tohoto článku a zásadou aplikace záruk uvedenou v preambuli Smlou­vy.

4. Smluvní strany nevlastnící jaderné zbraně uzavřou s Mezi­ná­rodní agen­turou pro atomovou energii dohody za účelem splnění poža­davků tohoto článku individuálně nebo spolu s jinými státy v sou­ladu se Statutem Mezi­národní agen­tury pro atomovou energii. Jednání o takovýchto dohodách započne v průběhu 180 dní od původ­ního vstu­pu této Smlouvy v platnost. Pro státy, které předají do úschovy své ratifikační listiny nebo listiny o přístupu do uplynutí lhůty 180 dní, jednání o takovýchto dohodách započne nejpozději k datu předání těch­to listin. Tyto dohody vstoupí v platnost nejpozději osmnáct měsíců ode dne zahá­jení jednání.

 


Je známo, že plutonium Pu239 vznikající jako vedlejší produkt v ja­derných reakto­rech je použitelné jako štěpný materiál pro jaderné zbraně. Podle německé­ho humanisty Roberta Jungka[1]teprve od zveřejnění faktu, který se objevil v září 1977, že totiž Američa­né koncem července na pokus­ném zařízení v Nevadě úspěšně odpálili bombu, plněnou jen plutoniem „nor­mální reaktorové kvality“, odpadla každá pochybnost vojen­ské použitel­nosti „obyčejného“ reaktorového plutonia. A právě takový materiál budeme dová­žet z Ruska zpět. Zatím separace štěpných materiálů vhodných pro jaderné zbraně, zejména U235 a Pu239, byla tak technicky složitá, že fakticky bránila jejich zneužití nejadernými státy bez varo­vání mezinárodní inspekce nebo teroristy, je navrácené pluto­nium přímo použitel­né. Stačí několik kilogramů materiálu, kterého se budou navracet tuny, vznikne tak „malá“ atomová bomba podobná té z Nagasaki. Nehle­dě na jiné aktivní izotopy, které jsou oddě­leny při přepracování a kterých stačí k odpálení někdy jen gramy; taková bombička může být pou­žita samostatně nebo jako rozbuška „čisté“ termonukleární zbraně nazývané ob­vykle neutronová bomba.

Za zmínku stojí ještě dva faktory. Pro ilustraci prvého citujme opět z knihy R. Jung­ka[2]:

Dr. Grünbaum předložil zajímavou tezi o historii vývoje jaderné ener­gie ve Spolko­vé republice a podpořil ji udáním jmen, faktů a událostí. Podle jeho názoru není náhoda, že Franz Josef Strauß, který byl jak známo prv­ním německým atomovým ministrem a osobně vedl 26. ledna 1955 zakládající zasedání atomo­vé německé komise, přivedl k to­muto okruhu úkolů tak ná­padně mnoho osob­ností, které již zaujímaly vedoucí pozice ve třetí říši.

……

Americká vláda zkoušela ještě v roce 1964 zabránit zvláště vývoji vlastního německého přepracovacího postupu. Protože se už tenkrát obávala, že budo­váním a světovým rozšířením zpracovatelských zařízení by se mohl materiál pro A-bomby, plutonium, který je možno vyrobit s jejich pomocí, jednou ocitnout ve špatných rukou. Bonn ale - na radu dřívějších Hitlero­vých hospodářských po­mocníků - prosadil, aby mohl tuto technologii, neza­stupitelnou při výrobě pluto­niových bomb, dále vyrábět a exportovat. A ještě více: objevem nepřímého technického kontrolního systému (přístrojová kontrola štěpení a toku), který byl vyvinut v Karlsruhe, mohli němečtí vy­jednavači při rozhovorech o smlouvě o dalším nešíření zbraní pro sebe zís­kat něco velmi důležitého. Původní plány, který v rámci mezinárodního do­zoru předpokládaly systém přímých kontrol a tím chtěly předejít možné­mu zneužití plutonia, padly především jejich námitkami - protože, jak přiznali, v němec­kých zařízeních žádné takové „čmuchání“ mít nechtěli. A nebylo snad náhodné, že Werner Heisenberg ve svých vzpomínkách, které vyšly v roce 1969, předložil k zamyšle­ní: „…a dělal jsem si starosti, jestli se v Karlsruhe nově zřízené centrum pro mírovou atomovou techniku dokázalo trvale vyvarovat pokušení využít tyto tak obrovské prostřed­ky raději na jiné účely. Znepokojovalo mě, že pro tyto lidi, kteří zde měli činit nejdůleži­tější roz­hodnu­tí, byly hranice mezi mírovou atomovou technikou a atomovou zbrojní technikou právě tak pohyblivé jako hranice mezi atomovou techni­kou a základ­ním atomo­vým výzkumem.“

„Vzpomeňte si přece, jak se to zvládlo ve dvacátých letech!“ vyzýval mne Grün­baum. „Německý Reichswehr tehdy také směl po Versaillské smlou­vě mít jen 100 000 mužů. Jisté druhy zbraní jim byly zcela zakázány. Ale ge­nerál Seeckt uzavřel po Rapallské konfe­renci tajnou dohodu s Rusy a mohl tak v So­větském svazu vycvičit ně­mecké elitní jednotky. Mám precisní dů­kazy, že v ob­lasti nukleárního zbrojení probíhá něco podobného už léta v Argentině, Brazilii a v JAR.

Celá záležitost se týkala boje o množivé reaktory (velkovýrobce pluto­nia) okolo roku 1977; nakonec Německo své zájmy neprosadilo. Přesto stojí za to ocitovat z R. Jungka ještě jeden odstavec:[3]

Nepřipomíná tato snaha o moc nebezpečnou německou expanzívní poli­tiku dřívěj­ších dob? V třicátých letech byl německý národ pro takové počí­nání získán sloganem „národ bez prostoru“. Dnes se mu nahání strach, že bude brzo „národ bez proudu“. Tehdy znělo heslo „Deutschland über alles“. Dnes zní „Plu­tonium für alles“.

Právě rok 1977, kdy Německo a jeho nacističtí pohrobci dělali všech­no pro to, aby se stali čle­nem atomového klubu, byl rokem vytvoření orga­ni­zace Charta 77, jejíž vedoucí činitelé jsou na vedoucích místech současné­ho režimu. Těsné osobní vazby těchto lidí na německý nacismus a jeho dnešní pohrobky je veřejným tajemstvím. Navíc proč mezi lidmi zajišťujícími v po­zadí financování této krycí „humanitární“ organizace byl i český jader­ný fy­zik dr. František Ja­nouch?

Dnes vidíme, jak činovníci této organizace splácí své dluhy svým teh­dej­ším chle­bodárcům. Za co by asi jinak nezaměstnaná Olga Havlová kupo­vala svému manželovi do vězení kaviár?[4] Teprve v této souvislosti je zřej­mé, proč bylo nutno Němcům předat mladoboleslavkou Škodovku. Kde je záruka, že stej­ným způsobem nebude probíhat česká cesta Německa do ato­mového klu­bu. A jaká je záruka, že podobnou cestou nebudou zásobovat současní moc­ní jiné spřízněné teroristické režimy? Proč je rozvíjen vlastní jaderný potenciál všemoc­né mafie ČEZ, která se stala státem ve státě? Proč v rámci všeobecné privati­zační mánie byl tento nesmyslný komplex zachován a posílen?

Druhý faktor souvisí s jiným nebezpečím, s rizikem zneužití jaderného materiály teroristy. Při této příležitosti vzpomeňme na 26. ledna 1993 (shodou okolností výročí vzniku atomové německé komise) na volbu prvého presidenta České republiky. Tenkrát byla schůze přerušena na základě upozornění teroristy, že ve sněmovně je umístěna bom­ba. Pop­lach sice falešný, ale i takové činy jsou běžně klasifiko­vány jako terorismus s té­měř stejným stup­něm společenské nebezpečnosti. Pachatel tohoto činu byl zjištěn, ale na základě amnestie prezidenta Václava Havla bylo jeho stí­hání zasta­veno. Tím Česká re­publika 26. den své existence vstoupila po bo­ku Libye a podobných zemí do klubu zemí otevřeně podporujících teroris­mus. Konečně u kamarádů nacistických pohrobků se není čemu divit!

Závěrečný dokument vídeňské následné schůzky KBSE přijatý ve Víd­ni v letech 1986-1989 zavazuje Českou republiku takto:

8. - Účastnické státy bezvýhradně odsuzují jako zločinné všechny ak­ty, metody a praktiky terorismu, ať už spáchány kdekoli a kýmkoli, včet­ně těch, kteří ohrožují přátelské vztahy mezi státy a jejich bezpečnost, a sho­dují se na tom, že terorismus nemůže být ospravedlněn za žádných okol­nos­tí.

9. - Vyjadřují své odhodlání usilovat o likvidaci terorismu jak na dvoustranném základě, tak i mnohostrannou spoluprací zejména na takových mezinárodních fórech, jako jsou OSN, Mezinárodní organizace civilního le­tectví a Mezinárodní námořní organizace, a v souladu s příslušnými ustano­ve­ními Závě­rečného paktu a madridského Výsledného doku­mentu.

10. - Přesvědčeny o tom, že opatření na národní úrovni je třeba spo­jovat s posilo­váním mezinárodní spolupráce, účastnické státy vyjadřují svůj úmysl:

10.1. - uskutečňovat v odpověď na požadavky teroristů tvrdou politi­ku;

10.2. - zesílit a rozvíjet mezi sebou dvoustrannou a mnohostrannou spolu­práci v zájmu zabránění terorismu a boje proti němu a také zvyšovat efektivnost nynější spolu­práce na dvoustranné úrovni nebo v rámci skupin států, včetně výměny informací v pří­slušných případech;

. . . . .


Česká republika tedy své závazky v této oblasti neplní. Konečně, jed­ním ze syno­nym terorismu jsou ve světě české zbraně (např. na nádraží v Bologni) či zejména kvalitní výrobek zlatých českých rukou zvaný Sem­tex. A světová veřej­nost se právem obává, že do rukou těchto kamarádů našich mocných se dosta­nou i jaderné zbraně „Czech made“. Lze státu, který se zaváže k boji proti tero­rismu a potom ho otevřeně podporuje, vě­řit že ne­zneužije jaderné štěpné materi­ály?


Vážení páni ministři, žádám Vás o konkrétní odpověď na následující otáz­ky:

1. Je uzavřená česko-ruská smlouva v souladu s mezinárodními závaz­ky České republiky? Jaký je vztah Mezinárodní agentury pro atomovou ener­gii k této smlouvě?


2. Jak zajistíte, aby dovážený štěpný materiál nebyl zneužit k výrobě jader­ných zbraní?


3. Jak zajistíte, aby tento materiál nebyl zneužit nejadernými mocnostmi?


4. Jak zajistíte, aby tento štěpný materiál nebyl zneužit teroristy?


5. Jak zajistíte, aby při skladování těchto materiálů (mimo jiné extrémně che­micky toxických) nedošlo k neřízené jaderné reakci, a to ani po živelných nehodách, teroristických útocích, válečných konfliktech apod.? Jak zabráníte jejich úniku do prostředí?


6. Jak zajistíte, aby tato smlouva nepokazila již tak dost špatnou pověst naší republiky v zahraničí?



S pozdravem

Jiří Šoler          



MÍSTOPŘEDSEDA VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
a ministr financí

Ing. Ivan Kočárník, CSc.

V Praze dne 9. března 1995


Vážený pane poslanče,

dopisem předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky č.j. 436/95 ze dne 3. února 1995 jsem obdržel Vaší interpelaci ve věci nebezpečí neoprávněného převodu jaderné energie z mírového využití na jaderné zbraně a ve věci dodržování závazků České republiky, vyplývající ze Smlouvy o nešíření jaderných zbraní.

Věcně se Vaše interpelace týká Dohody mezi vládou České republiky a vládou Ruské federace o spolupráci v oblasti jaderné energetiky, kterou jsem z pověření vlády České republiky podepsal 4. prosince 1994 v Moskvě. Gestorem přípravy a sjednání této smlouvy bylo ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky. V příloze zasílám odpovědi na otázky položené v interpelaci, zpracované tímto ministerstvem

S pozdravem

(podpis nečitelný)          




Odpověď na interpelaci poslance RNDr. Jiřího Šolera, CSc.,
ze dne 30. ledna 1995

Vztahy mezi Českou republikou (resp. bývalou ČSFR) a Ruskou federací (resp. bývalým SSSR) při spolupráci v oblasti jaderné energetiky byly v minulosti deformovány ještě poněkud více, než tomu bylo v jiných oblastech spolupráce těchto států. Vzhledem k reálné politické situaci bylo nutné vztahy ve zmiňované oblasti upravit nově tak, aby byly i na smluvní bázi respektovány změny, které nastaly v obou zemích od zahájení demokratizačních procesů.

Nejpodstatnějším konkrétním důvodem, který vedl k potřebě uzavřít Dohodu mezi vládou České republiky a vládou Ruské federace o spolupráci v oblasti jaderné energetiky, byla problematika dostavby JE Temelím (dále ETE). Po vstupu americké firmy Westinghouse do procesu dostavby ETE (zejména dodávka systému kontroly a řízená a jaderného paliva) bylo potlačeno dominantní postavení ruských dodavatelů při dodávkách klíčových komponent a tím i zájem (zejména ekonomický) ruské strany na další spolupráci při dostavbě ETE. V této  souvislosti je nutno konstatovat, že zcela bez spolupráce s ruskou stranou a s orientací na jiného zahraničního partnera by dostavba ETE sice byla možná, ale časově i finančně mnohem náročnější než při aktivní účasti ruské strany.

Výsledkem náročných jednání je uzavřená mezivládní dohoda, kteří splňuje hlavní požadavek na ni kladený: vytváří rovnoprávný rámec zejména pro uzavírání konkrétních kontraktů mezi českými a ruskými hospodářskými subjekty, což zajišťuje potřebné podmínky pro účast ruských firem při dostavbě JE Temelín i pro další vzájemné aktivity v dané oblasti, včetně možné účasti českých firem na ruském jaderném programu.

Tato obecná dohoda v článku 5 zmiňuje i možnost přepracování jaderného paliva vyrobeného v RF a vyhořelého v českých jaderných elektrárnách v ruských přepracovatelských závodech. Jedná se opět o rámcové ustanovení, které pouze zakotvuje možnost budoucí spolupráce hospodářských subjektů smluvních stran v této specializované problematice. Tuto spolupráci však bude možno realizovat až na základě uzavření konkrétních smluv již mezi hospodářskými subjekty, které budou muset respektovat platné zákony obou smluvních stran, včetně všech mezinárodních závazků, jimiž jsou smluvní strany vázány.

Zmiňovaný článek 5 uzavřené smlouvy vyvolal v některých případech neadekvátní reakce, které jsou zřejmě dány neznalostí či nepochopením obsahu zmiňovaného článku. Považujeme proto za účelné tento článek doslovně citovat:
„Při dodávkách jaderného paliva z Ruské federace do České republiky zabezpečí druhá strana (na požádání české strany) odběr vyhořelého jaderného paliva z českých jaderných elektráren pro následné přepracování v ruských podnicích. Produkty přepracovávání při tom vzniklé, včetně plutonia a radioaktivních odpadů, budou vráceny do České republiky v souladu s právními řády obou států, a za podmínek stanovených kontrakty.“

Účelem tohoto článku Dohody je nevyloučit budoucí možnost přepracování českého vyhořelého jaderného paliva vyrobeného v Rusku v ruských přepracovatelských závodech, resp. stanovit základní podmínky, které musí eventuální kontrahend dodržet. O tom, zda bude či nebude tato možnost v budoucnosti využita, bude rozhodováno na základě hodnocení ekonomiky využitelnosti získaných produktů pro výrobu tzv. směsného paliva. Současná situace na trhu s uranem však ukazuje, že v nejbližších letech této možnosti využito nebude. I připravovaná koncepce ukládání vyhořelého paliva v ČR předpokládá, že bude ukládáno vyhořelé palivo bez přepracování.

Smluvně zakotvený požadavek na navrácení plutonia vznikajícího při přepracování vyhořelého paliva vychází zejména z ekonomických aspektů. Je nutné zdůraznit, z hlediska zajištění požadavků Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, které jsou obě strany účastníky, že navracení plutonia do ČR představuje vyšší stupeň záruk a že bude použito výlučně pro mírové účely. Pro Českou republiku platí totiž přísnější systém kontroly jaderných materiálů než pro Rusko, které je jadernou mocností vlastnící jaderné zbraně.

K jednotlivým konkrétním otázkám uvedeným v závěru interpelace:

1. Je uzavřená česko-ruská smlouva v souladu s mezinárodními závaz­ky České republiky? Jaký je vztah Mezinárodní agentury pro atomovou ener­gii k této smlouvě?

Uzavřená smlouva je plně v souladu s veškerými mezinárodními závazky České republiky. Smlouva výslovně uvádí, že „Strany budou uskutečňovat jaderný vývoz v souladu s touto dohodou podle závazků, které vyplývají ze Smlouvy o nešíření jaderných zbraní ze dne 1. července 1958 a jiných mezinárodních smluv a ujednání.“

Z hlediska vztahů k Mezinárodní agentuře pro atomovou energii (MAAE), dohoda stanoví, že „Strany se ujišťují, že předměty vývozu, které obdrží, jakož i jaderné a speciální nejaderné materiály, agregáty a zařízení, vyrobené na jejich základě či s jejich využitím … budou podléhat kontrole MAAE po celou dobu jejich faktického použití na území České republiky v souladu s Dohodou o zárukách mezi vládou Československé socialistické republiky a MAAE o uplatnění záruk MAAE…, budou zajištěny opatření fyzické ochrany nejméně na úrovni doporučené MAAE o všech výše uvedených převodech“. Je nutno tedy konstatovat, že diskutovaná smlouva respektuje veškeré požadavky systému MAAE.

2. Jak zajistíte, aby dovážený štěpný materiál nebyl zneužit k výrobě jader­ných zbraní?

Zneužití uvedených materiálů je zabráněno technickými a organizačními opatřeními, vyžadovanými podle stávajícího právního řádu, zejména podle zák. č. 547/1990 Sb., o nakládání s některými druhy zboží a technologií a o jejich kontrole, vyhlášky Československé komise pro atomovou energii č. 28/1977 Sb., o evidenci a kontrole jaderných materiálů a vyhlášky Československé komise pro atomovou energii č. 100/1989 Sb., o bezpečnosti a ochraně jaderných zařízení a jaderných materiálů.

3. Jak zajistíte, aby tento materiál nebyl zneužit nejadernými mocnostmi?

Odpověď na tuto otázku je obsažena v bodu 2.

4. Jak zajistíte, aby tento štěpný materiál nebyl zneužit teroristy?

Odpověď na tuto otázku je rovněž obsažena v bodu 2.

5. Jak zajistíte, aby při skladování těchto materiálů (mimo jiné extrémně che­micky toxických) nedošlo k neřízené jaderné reakci, a to ani po živelných nehodách, teroristických útocích, válečných konfliktech apod.? Jak zabráníte jejich úniku do prostředí?

Sklad diskutovaných materiálů je ve smyslu požadavků výše uvedených předpisů definován jako jaderné zařízení, na které se vztahují požadavky na zajištění jaderné bezpečnosti. Jedná se zejména o zajištění takového stavu a schopnosti jaderného zařízení a jeho obsluhy, kdy bude zabráněno nekontrolovatelnému rozvoji řetězové jaderné reakce a nedovolenému úniku radioaktivních látek a ionizujícího záření do životního prostředí, a zajištění odpovídající fyzické ochrany. Dodržování těchto podmínek sleduje Státní úřad pro jadernou bezpečnost a bez předložení průkazů, že stanovené podmínky jsou splněny, nevydá SÚJB souhlas ani s umístěním, ani s výstavbou a provozem jaderného zařízení.

6. Jak zajistíte, aby tato smlouva nepokazila již tak dost špatnou pověst naší republiky v zahraničí?

Nemůžeme souhlasit s názorem, že naše republika má v zahraničí špatnou pověst a rovněž s názorem, že diskutovaná dohoda tuto pověst dále pokazí. Postoje prezentované v úvodní části interpelace, svědčí o tom, že v názorech na důležité skutečnosti se diametrálně rozcházíme. Jsme přesvědčeni, že uzavřená smlouva naopak upevňuje dobré jméno České republiky jako spolehlivého partnera v režimu nešíření jaderných zbraní a že byl učiněn krok správným směrem k dalšímu vymezení ČR jako suverénního státu, který je schopen dostat svým závazkům.

Závěrem upozorňujeme, že ministerstvo průmyslu a obchodu ČR připravuje zákon o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon), kde bude diskutovaná problematika upravena komplexně. V současnosti je návrh podle zásad předán k projednání ve vládě ČR, avšak ještě před jeho projednáním vládou byl tento návrh pracovně zaslán mj. též předsedovi Výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.



MINISTR ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ
ČESKÉ REPUBLIKY


V Praze dne 3. března 1995
Č.j. 79.579/95-OSN


Vážený pane poslanče,

zasílám Vám odpověď na Vaší interpelaci ve věci nebezpečí neoprávněného převodu jaderné energie z mírového využití na jaderné zbraně a ve věci dodržování závazků ČR, vyplývajících ze Smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Dovoluji si Vás upozornit, že otázky 2, 3, 4, 5 Vaší interpelace nespadají do kompetence ministerstva zahraničních věcí.

Česko-ruská dohoda o spolupráci v oblasti jaderné energetiky je v plném souladu s mezinárodními závazky České republiky vyplývajícími z členství ve Smlouvě o nešíření jaderných zbraní, Skupině jaderných dodavatelů i Zanggerově výboru. V rámci upevňování mezinárodního režimu nešíření jaderných zbraní česko-ruská dohoda zpřesňuje v článku 9 podmínky, za kterých budou strany uskutečňovat vzájemný jaderný vývoz. Týká se to zejména závazku obou stran nepoužívat předměty vzájemného vývozu k výrobě jaderných zbraní a jiných výbušných zařízení nebo k dosažení jakéhokoliv vojenského cíle, což pro Českou republiku, jako pro nejaderný stát, vyplývá z členství ve Smlouvě o nešíření jaderných zbraní, ale pro ruskou federaci, jako jaderný stát, až z této dohody. Dohoda se dále týká předávání citlivých položek, tj. uranu obohaceného nad 20% izotopem uranu 235, plutonia nebo těžké vody třetí straně pouze po předchozím písemném souhlasu stran. Důležitý je vzájemný závazek nepoužívat ani zařízení a materiály dvojího užití tj. zařízení a materiály, které lze použít pro mírové, ale i vojenské účely.

MAAE bude nadále vykonávat své kontrolní funkce v obou státech na základě dohod o uplatnění záruk mezi MAAE a vládou České republiky a mezi MAAE a vládou Ruské federace, uzavřených v souladu se Smlouvou o nešíření jaderných zbraní.

Výrok o "špatné pověsti naší republiky v zahraničí“ nehodlám komentovat. Naopak mi dovolte Vás ujistit, že zmíněná česko-ruská dohoda, stejně jako již dříve uzavřená obdobná Dohoda mezi vládou ČSFR a vládou Spojených států amerických o spolupráci při mírovém využíváni jaderné energie z r. 1991, upevňuje dobré jméno České republiky jako spolehlivého partnera v režimu nešíření jaderných zbraní.

S pozdravem

Josef Zieleniec



Projednávání interpelace ve sněmovně
v pátek 17. března 1995

Ministr zahraničních věcí Josef Zieleniec dále odpověděl na interpelaci poslance Jiřího Šolera ve věci nebezpečí neoprávněného převodu jaderné energie z mírového využití na jaderné zbraně a ve věci dodržování závazků České republiky vyplývajících ze Smlouvy o nešíření jaderných zbraní sněmovní tisk 1501. Odpověď se předkládá jako sněmovní tisk 1501 A.

Pan poslanec Šoler se vysloví o tom, jak hodnotí odpověď ministra zahraničních věcí.

Poslanec Jiří Šoler: Vážený pane předsedo, vážení páni ministři, vážené kolegyně, vážení kolegové, je už specifikem této země, že nám často chybí schopnost přesného rozlišování mezi reálným životem a absurdním dramatem. Přitom rozdíl je podstatný. Po skončení divadelního představení se totiž všichni herci, včetně představitelů těch persekvovaných, postižených či zabitých, prostě zvednou, opráší a přijdou se poděkovat a poklonit publiku. Pouze takovým přístupem je možno si vysvětlit úterní výklad[5] o ochraně lidských práv, který lze nejlépe charakterizovat veršem Karla Kryla "Vrah o morálce káže".

Naopak v reálném životě se to pošlapané a otupené zvedá obtížně, často se to už nezvedne vůbec.

To plutonium, jehož dovoz by měla umožňovat dohoda s Ruskem, zmíněná v mé interpelaci, a které lze na rozdíl od neupraveného odpadu snadno využít na výrobu jaderných zbraní, není žádnou divadelní kulisou. To je pravé a jeho využití by bylo skutečnou katastrofou. To je pravé stejně tak, jako byly pravé ty samopaly z Boloně, či semtex z Lockerbie - vše Czech made.

Ne, neviděl jsem postižené v Boloni ani v Lockerbie, zato jsem měl možnost vidět mnoho postižených obětí současného českého chartismu. Pocit moci je někdy fascinující, a tak mnozí kolegové, a to nejen ti z vládních stran, si občas rádi obují poslanecké křusky a hlava nehlava šlapou po všem cenném, po lidských hodnotách této země, po jejím přírodním bohatství, po odkazu našich předků. A můj pohled je často ovlivněn tím, že častěji mám příležitost vidět důsledky tohoto přístupu, tu podupanou realitu. Snažím se pomáhat tomu postiženému, té podupané přírodě, těm persekvovaným lidem. A nechci, aby tuto přírodu či tyto lidi poznamenaly i jaderné zbraně.

Zanedlouho uplyne 50 let od porážky německého nacismu. Dovolte mi vzpomenout těch, kteří s nasazením vlastního života, často i za jeho cenu zabránili, aby se jaderné zbraně dostaly do rukou Adolfa Hitlera a německých nacistů. Tyto oběti nás zavazují, aby se jaderné zbraně nedostaly ani do rukou nějakých nových Pinochetů.

Předseda PSP Milan Uhde: Pane poslanče, máte prosím dát odpověď na otázku, zda přijímáte nebo nepřijímáte odpověď ministra zahraničních věcí. Boj proti nacismu s tím nesouvisí ani co nejvolněji. Prosím, mluvte k věci.

Poslanec Jiří Šoler: Já se k tomu vzápětí dostanu.

Předseda PSP Milan Uhde: Dostaňte se prosím ihned, jinak vám odejmu slovo.

Poslanec Jiří Šoler: Tyto oběti nás zavazují, aby se jaderné zbraně nedostaly do rukou nějakých nových Pinochetů. To máme materiál pro jejich výrobu dát do rukou Václava Havla a jeho kumpánů z Charty? Tak z toho jde na mne děs. Proto nemohu s odpovědí pana ministra souhlasit. Děkuji vám.

Předseda PSP Milan Uhde: Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Hlásí se pan poslanec Jozef Wagner, má slovo.

Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, žádám pana kolegu Šolera, aby se neprodleně omluvil. (Potlesk.) Jinak se domnívám, že je důvod k tomu, aby zasedl imunitní výbor. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Chce ještě někdo promluvit v rozpravě? - Rozpravu uzavírám a budeme hlasovat o usnesení, které přečtu.

Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí ministra zahraničních věcí Josefa Zielence na interpelaci poslance Jiřího Šolera ve věci nebezpečí neoprávněného převodu jaderné energie z mírového využití na jaderné zbraně a ve věci dodržování závazků České republiky vyplývajících ze smlouvy o nešíření jaderných zbraní, uvedenou ve sněmovním tisku 1501 A.

Ve 153. hlasování se vás ptám:

Kdo podporujete tento návrh usnesení, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku. - I já jsem si všiml, že nejsme schopni usnášení, takže toto hlasování ruším, musíme je nechat doběhnout 4 sekundy, pak vás odhlásím a budeme znovu zkoušet ověřit, zda jsme schopni usnášení.

Jsme odhlášeni a prosím, abyste se registrovali. Je nás 59. To považuji za naprosto ostudné, protože vždy žádáme účast ministrů, a když tu ministr je, není tu ani tolik poslanců, aby mohli jeho odpověď přijmout nebo zamítnout. Zároveň považuji za naprosto ostudné, abychom volali někoho z předsálí a prosili ho, aby nám umožnil hlasování.

Tímto velice nepěkným akordem končím 29. schůzi a děkuji všem, kteří tu zůstali a kteří si nezasloužili žádnou výtku. Děkuji vám pěkně a přeji pěkný víkend. (Potlesk.)



[1]) Robert Jungk, Atomový stát, Děti země, Praha 1994, str. 112. Původně vydáno v roce 1977.

[2]) R. Jungk. Citovaná kniha, strana 105.

[3]) R. Jungk. Citovaná kniha, strana 119.

[4]) Viz Václav Havel, Dopisy Olze.

[5]) Vystoupení Václava Havla ve Sněmovně v úterý 14. března 1995.

Přechod na domovskou stránku