RNDr. Jiří Šoler CSc., poslanec České národní rady
Uranová 393, 156 00 Praha - Zbraslav, tel. (02) 401 00 96
V odpovědi uveďte prosím čj. 025/92

Vážený pán
ing. Jindřich Vodička
ministr práce a sociálních věcí České republiky

Zbraslav, 18. prosince 1992

I N T E R P E L A C E

ve věci týrání mentálně postižených dětí v Ústavu sociální péče Lochovice

Vážený pane ministře,

na místní organizaci SPR-RSČ v Hořovicích se obrátily pracovnice Ústavu sociální péče v Lochovicích, okres Beroun, ve věci situace v tomto Ústavu, následující po nástupu nového ředitele PaeDr. Mila­na Juříčka, narozeného 3. 11. 1945 v Opavě. Hlavní příčinou stížnosti bylo týrání 16-letého chovance Víta Kopeckého dne 5. června 1991, který byl ředitelem přivázán ke stromu a tam ponechán pod dozorem nekvalifikované osoby, jeho syna, po několik hodin. Další výhrady jsou proti jednání ředi­te­le, který údajně zneužívá svého postavení, z peněz věnovaných rozvoji ústavu nakupuje zboží pro vlastní potřebu, zdarma používá služební byt a zneužívá služební automobil.

Celá záležitost byla oznámena 15. dubna 1992 Okresní prokuratuře Beroun a 23. 10. 1992 podala bývalá vychovatelka paní Alena Radovičová podání středočeské Krajské prokuratuře v Praze, Husova 11. Zde mi JUDr. Vodička podal o celém případu informace. Vzhledem k přehlcení naší proku­ratury a justice jinými případy se obávám, že vyřizování případu bude ještě trvat značnou dobu. Situace v Ústavu je vyhrocená, stálí zaměstnanci pracoviště opouštějí, ať už na základě výpovědí ředitele nebo z vlastního rozhodnutí. Rodiče postupně převádějí chovance jinam, od zmíněného přípa­du údajně poklesl počet chovanců z 45 na 37. Tato situace určitě nepřináší nic dobrého pracovníkům, ale zejména bezbranným chovancům této humani­tární instituce.

Jsem si vědom, že moje informace je jednostranná, i když podle infor­mací z Prokuratury ani ředitel nepopírá skutkovou podstatu věci, pouze fakta jinak interpretuje. Nechci proto navrhovat nějaké konkrétní řešení, to plně ponechám na příslušných orgánech. Apeluji pouze na urychlené řešení situace, které zabrání dalšímu utrpení těch sociálně nejslabších. V rámci deklarované humanity je to to nejmenší, co může naše společnost pro posti­žené děti učinit.

Jsem informován, že v současnosti se uvedenou problematikou zabývá výbor ČNR pro sociální politiku a zdravotnictví. Vzhledem k tomu, že naše strana nemá v současnosti v tomto výboru zastoupení, uplatňuji svou iniciativu touto formou.

Podle schválených prohlášení přebírá ČR na sebe všechny mezinárodní závazky, včetně "Úmluvy o právech dítěte" platné v ČSFR od 6. února 1991 a publikované ve Sbírce zákonů pod číslem 104/91. Podle článku 19 této Úmluvy "smluvní strany učiní všechna potřebná zákonodárná, administrativ­ní, sociální a výchovná opatření k ochraně dětí před fyzickým a psychickým násilím, bezprávím nebo týráním, zanedbáváním nebo nedbalým zacházením nebo využíváním … ". Podle článku 23 odst. 1 "smluvní strany uznávají, že mentálně nebo fyzicky postižené dítě má požívat plného a řádného života v podmínkách zabezpečujících důstojnost, podporují soběstačnost a umožňují aktivní účast dítěte ve společnosti." Doufám, že situace v ÚSP Lochovice bude urychleně řešena tak, aby zejména chovanci Ústavu netrpěli újmu.

Očekávám co nejdříve Vaše informace o řešení situace v Ústavu.

Jiří Šoler

MINISTR PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ
ČESKÉ REPUBLIKY

Ing. Jindřich Vodička

V Praze dne 23. února 1993
Čj.: 22-608/93

Vážený pane poslanče,

k Vaší interpelaci ve věci týrání svěřenců Ústavu sociální péče pro mentálně postiženou mládež Lochovice sděluji, že zřizovatelem tohoto ústavu je Magistrátní úřad hl. m. Prahy a pouze ten je kompetentní k řešení otázek personálního obsazení funkce ředitele a hospodaření ústavu.

Odborný útvar našeho ministerstva situaci v ÚSP Lochovice sleduje a na základě upozornění p. Radoviče z Hořovic a některých zaměstnankyň ústavu od dubna 1992 a několikrát v této záležitosti jednal s odborným útvarem Magistrátního úřadu hl. m. Prahy. Podle mé informace Magistrátní úřad hl. m. Prahy čeká v otázce personálního řešení funkce ředitele na vyjádření prokuratury, která šetří jak případ uvázání svěřence u stromu ředitelem, tak případ zbití svěřence hadicí vychovatelkou. Pokud jde o podezření, že se ředitel dopustil závažných hospodářských deliktů, šetření kriminální policie již bylo uzavřeno s tím, že k trestné činnosti nedošlo.

Na základě nové stížnosti rodičů, že některé vychovatelky týrají děti a neplní povinnosti, pracovnice našeho ministerstva v prosinci 1992 ústav navštívila, závažné nedostatky na úseku výchovné práce však nezjistila. Uváděné týrání dětí se nepodařilo prokázat. Zdá se ale, že neustálé snahy části pracovníků ústavu ovlivnit a urychlit konečné řešení otázky personálního obsazení funkce ředitele vedou k vyhrocování situace v tomto zařízení, které může negativně působit na svěřence a vyvolává obavy rodičů o svoje děti.

Jak uvádíte ve své interpelaci, zabývá se problematikou Ústavu sociální péče Lochovice také zdravotní a sociální výbor Parlamentu ČR, který v této záležitosti provádí i podrobné šetření na Magistrátním úřadu hl. m. Prahy.

S pozdravem

(podpis nečitelný)       

Projednávání interpelace ve Sněmovně dne 25. února 1993

Předseda PSP Milan Uhde: Pan poslanec Šoler má zde ještě jednu interpelaci, a to na ministra práce a sociálních věcí Jindřicha Vodičku. Ministr práce a sociálních věcí Jindřich Vodička odpověděl na interpelaci pana poslance Jiřího Šolera ve věci týrání mentálně postižených dětí v Ústavu sociální péče Lochovice - jde o tisk 12. Odpověď se předkládá jako tisk 12 A. Táži se, zda pan poslanec Šoler považuje odpověď za uspokojivou.

Poslanec Jiří Šoler: V této věci bych za prvé chtěl konstatovat, že nevím, jestli já omylem nebo všichni, dostal jsem pouze první stránku interpelace. Na druhé stránce nebyly uvedeny žádné závažné skutečnosti věcného typu, ale jistá argumentace. Rád bych jeden odstavec ze druhé strany přečetl. "Podle schválených prohlášení přebírá Česká republika na sebe všechny mezinárodní závazky včetně úmluvy o právech dítěte, platné v ČSFR od 6. února 1991 a publikované ve Sbírce zákonů pod č. 104/1991. Podle článku 90 této úmluvy cituji. Smluvní strany učiní všechna potřebná zákonodárná, administrativní, sociální a výchovná opatření k ochraně dětí před fyzickým a psychickým násilím, bezprávím nebo týráním, zanedbáváním a nedbalým zacházením nebo využíváním." Podle článku 23 odst. 1 "smluvní strany uznávají, že mentálně nebo fyzicky postižené dítě má požívat plného a řádného života v podmínkách zabezpečujících důstojnost, podporu soběstačnosti a umožnit aktivní účast dítěte ve společnosti."

Doufám, že situace v Ústavu sociální péče Lochovice bude urychleně řešena tak, aby zejména chovanci ústavu netrpěli újmu.

Pokud se týče této záležitosti, jsem si vědom, že mnohá obvinění, která v případu Ústavu sociální péče vznikla, vznikla z důvodů ne zcela těch, že by se občané obrátili na orgány zákona, ale z jakýchsi nedobrých vztahů v tomto ústavu. V každém případě se domnívám, že případ, na který jsem upozornil, to znamená případ týrání Víta Kopeckého, se skutečně uskutečnil a příčiny, za jakých byl oznámen tento případ, nejsou tak zcela podstatné. Jedná se o jasný případ porušení základních lidských práv, jedná se o jasný případ, který většinou zařazujeme do kategorie zločinu proti lidskosti. Domnívám se, že v každém případě ochrana práv dítěte je velice důležitou věcí, kterou by tato společnost měla respektovat, a to bez ohledu na další okolnosti případu, které jsou možná problematické.

Protože z odpovědi pana ministra jsem neviděl rychlé řešení případu, které by uzavřelo případ, jako bezvýznamný, protože v ústavu je situace normální, neboť naopak vedla k odvolání ředitele, který věc nezvládá, tak jsem se obrátil na Mezinárodní výbor Červeného kříže v Ženevě, aby tuto situaci prošetřil. Současně cítím plné právo v případě potřeby se obrátit na orgán, v jehož jurisdikci je příslušná mezinárodní úmluva o právech dítěte, tzn. Mezinárodní výbor pro lidská práva v Organizaci spojených národů v Ženevě. Současně bych chtěl upozornit, že lidská práva jsou pro republikány tím hlavním, a žádné výhrůžky nám nezabrání v tom, abychom se jich zastávali.

Předseda PSP Milan Uhde: Pane poslanče, z vaší řeči jsem vyrozuměl, že nejste s vaší odpovědí spokojen.

Poslanec Jiří Šoler: Spokojen nejsem, protože nevede k řešení tohoto případu.

Předseda PSP Milan Uhde: Budeme tedy hlasovat o návrhu usnesení:

"Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí na interpelaci poslance J. Šolera na ministra práce a sociálních věcí J. Vodičku ve věci týrání mentálně postižených dětí v Ústavu sociální péče Lochovice, uvedenou ve sněmovním tisku 12 A."

Kdo souhlasí s tímto usnesením, ať zvedne ruku! 56.

Kdo je proti tomuto usnesení? 16.

Kdo se zdržel hlasování? 50.

Tento návrh nebyl přijat.

Musím se pokusit předložit sněmovně návrh opačného smyslu:

"Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí na interpelaci poslance J. Šolera na ministra práce a sociálních věcí J. Vodičku ve věci týrání mentálně postižených dětí v Ústavu sociální péče Lochovice, uvedenou ve sněmovním tisku 12 A."

Kdo je pro přijetí tohoto znění usnesení, ať zvedne ruku! 58.

Kdo je proti? 51.

Kdo se zdržel hlasování? 15.

Ani tento návrh usnesení nebyl přijat. Záležitost zůstává otevřena.