Dezinformační kampaň Lety

Jiří Šoler

Je možno nalézt mnoho analogií mezi válkou a politikou. Podobně jako každou (plánovanou i skutečnou) bitvu předchází dělostřelecká příprava, předchází každou politickou akci palba z propagandistických kanónů - dezinformační kampaň ve sdělovacích prostředcích. Podobně jako dobrý stratég dokáže z dělostřelecké přípravy odhadnou plánovanou aktivitu druhé strany, je možno analýzou dezinformačních kampaní odhalit předem strategii a taktiku druhé strany a být na jejich akce připraven; naopak ti novináři, kteří se na takových aktivitách podílejí, pochopitelně ztrácejí důvěru veřejnosti, a to bez ohledu na to, zda kampani posloužili vědomě nebo z vlastní hlouposti. Základní pravidla takové dezinformační kampaně formuloval mj. Josef Goebels. První stanoví, že často opakovaná lež se stává pravdou. Ovšem pokud je lež příliš zjevná, hrozí, že ani při častém opakování nebude veřejností akceptována. Potom je nutno vytvořit vhodnou snůšku pravd, polopravd a lží, která působí na první pohled věrohodně, a tímto způsobem vnutit veřejnosti i ony nepravdy.

Pokud ani tato technika nestačí, je nutno potřebné informace předkládat veřejnosti postupně, nejlépe nenápadnou formou, tak, aby si dezinformačního charakteru informace nevšimla a proto ji nepodrobila hlubší analýze (to je pro každou dezinformační kampaň osudné). Jednou z oblíbených forem doporučovaných Goebelsem je ukrytí informace do nějaké zábavné formy; dnes takovou formou bývají často televizní seriály. Všichni známe ony akční filmy a seriály, které důsledně budují obraz kladného hrdiny, ale zejména obraz nepřítele ve formě imperialistů, komunistů apod., záleží samozřejmě na zemi původu. Charakter takových televizních seriálů vypovídají o společnosti v zemích jejich původu často více, než dlouhé úvahy salonních intelektuálů.

Jako příklad pro Britské listy uvedu vývoj britského seriálu „Profesionálové z CI5" a jeho nové verze „Noví profesionálové z CI5", tak jak byly a jsou uváděny v české televizi. Původní seriál dokázal spojit akčnost s typicky britskou elegancí, odvážní a sympatičtí agenti bojovali většinou proti kriminalitě nebo agentům abstraktních teroristických mocností, na rozdíl od Holywoodských kýčů žádní nezranitelní agenti 007 proti komunismu. Nejedná se samozřejmě o Kulturu s velkým „K", ale jako oddechový program jsem ho rád občas sledoval. Po velkém úspěch bylo po dvaceti letech vytvořeno pokračování seriálu, ovšem jeho tvůrci opustili britský decentní přístup a převzali metody Holywoodu. Místo sympaťáků tvrdí agenti, kteří ovšem bojují proti ruské mafii (bývalými agenty KGB) a chrání amerického presidenta, zachránce lidstva před kriminalitou a terorizmem. Prostě typický produkt fašizující propagandy. Vývoj tohoto seriálu mi pověděl o vývoji britské společnosti od epochy Margaret Thatcherové do epochy Tonnyho Blaira více, než řada hlubokomyslných úvah. I když nelze samozřejmě globálně soudit podle jednoho případu.

Jinou technikou propagandy je zabalit dezinformaci do vhodného neškodného obalu tak, aby působila věrohodně a její falešnost příliš nevyčnívala, při častém opakování takové zprávy si veřejnost na zabalenou informaci postupně zvyká a nakonec přijme i zjevnou demagogii, kterou by v otevřené formě odmítla. Takovým případem je právě dezinformační kampaň spojená mj. s pracovním táborem v Letech u Písku.

Vlastní analýzu začnu z druhé strany. Oblíbenou formou postupného ovládnutí určitého politického prostoru je postupné rozvíjení nějakého interního konfliktu, který tam potenciálně existuje, a jeho následné využití k obsazení prostoru formou „pomoci" těm údajně postiženým. Tak bylo rozbito Československo v 30. a v 90. letech, tak je v současnosti rozkládána Jugoslávie, tak bylo odtrženo Irsko od Británie, podobné aktivity probíhají v Severním Irsku, ale i ve Skotsku a Walesu. Není podstatné, zda se jednotlivé skupiny obyvatel odlišují národnostně, etnicky, rasově, nábožensky (často lze využít několika rozdílností současně, často např. souhlasí národnostní a náboženské rozdělení).

Snahou současných globalistů je likvidace národních států a rozbití vlastenectví a národního povědomí a solidarity obyvatel. Proto jednotná Evropská unie, proto „Euroregiony" nerespektující historické hranice, proto snaha o eskalaci potenciálních konfliktů. A vzhledem k blízkosti představitelů globalismu v Evropě k bývalým nacistickým strukturám je evidentní snaha přenést škody způsobené Evropě nacisty na někoho jiného.

Jednou z potenciálních konfliktů na území České republiky je využití romského (cikánského) obyvatelstva k rozkladu společnosti. Konflikt mezi Rómy a ostatními obyvateli má samozřejmě hluboké kořeny, související s rozdílnými tradicemi obou etnik, kriminálním chováním některých Rómů, ale možná i nepochopení některých jejich potřeb ostatní populací. Ke konfliktu přispěla i politika komunistického režimu, který Rómy zvýhodňoval při přístupu k některým sociálním výhodám, zejména v tak klíčové otázce, jako byla státní bytová politika, což probouzelo oprávněnou kritiku ostatních občanů. Naopak ztráta některých sociálních výhod Rómů po pádu komunismu a ztráta paternalistické role státu nepřispěla ke spokojenosti Rómů s novou společností. Zneužití této animosity k politickým účelům se proto nabízí.

Nabízí se i zneužití Rómských obětí nacismu k podněcování animozity mezi oběma etniky. Ovšem v Českých zemích žije ještě příliš mnoho lidí, kteří buď osobně pamatují období nacismu nebo o něm slyšeli vyprávět od přímých svědků, často těch, kteří šťastně přežili nacistické koncentrační tábory.

Osobně vzpomínám na sousedku paní Kučerovou, osamělou starší paní, kterou jsme občas zvali do naší rodiny o vánocích, aby nebyla sama doma. Vyprávěla nám mj. i o svých zkušenostech z Osvětimi, kterou šťastně přežila, i o tom, že v tomto táboře měli zvláštní označení političtí vězni, Židé, Rómové a Poláci. Proto i já vím z přímého svědectví, že mnoho Rómů zahynulo v nacistických koncentračních táborech, kde byli likvidováni též rasových důvodů podobně jako Židé a Slované; dokonce i ti, kteří se dostali do vězení původně např. za drobné krádeže, nakonec často doplatili na svůj rasový původ.

Z podobných svědectví je patrné, že během okupace zahynulo v nacistických koncentračních táborech mnoho Rómů, včetně bývalých československých občanů; přesná čísla bohužel neznám. Většina z nich zahynula někde v nacistických likvidačních táborech v Osvětimi, Auschwitz či Dachau a jejich oběť si zaslouží naší úctu.

A najednou se objevuje zpráva o pracovním táboře pro Rómy v Letech u Písku a snad i jinde, kde mají údajně na svědomí věznění Rómů Češi. Neznám přesnou historickou pravdu o tomto táboře, ale nechci pochybovat o jeho existenci. Nemám ani přesné informace o podílu Čechů na vzniku tohoto tábora; i tyto zprávy autorů kampaně byly zpochybněny. Ale vidím jasně, že podíl tohoto tábora na genocidě Rómské populace během nacistické okupace je nepatrný, převážná většina Rómů zahynula jinde.

A tady je podstata dezinformační kampaně. Neustálé rozebírání v podstatě fiktivního problému důstojného uctění tábora v Letech má naší i světovou veřejnost přivyknout na tvrzení, že genocidu (nebo, chcete-li holocaust) Rómů mají na svědomí Češi a ne nacisté. Pomalu se vráží klín mezi rómské etnikum a ostatní složky naší populace, pomalu je přenášena vina nacistů na český národ. A o to v celé kampani jde. Jejím hlavním smyslem není uctění obětí pracovního tábora v Letech (ti si přiměřenou formu úcty samozřejmě zaslouží), ale v podstatě falešné obvinění českého národa a zakrytí viny nacistů. Cílem je vytvoření situace, kdy Češi budou viní za genocidu Rómů a bude např. možno je za to (v případě potřeby) potrestat bombardováním Prahy stejně, jako je dnes bombardován Bělehrad.

Samozřejmě ani Češi nejsou bez viny a našlo se mnoho těch, kteří za německé okupace, ale často již před ní, kolaborovali s nacisty (např. rodina Havlů). Ovšem smyslem dezinformační kampaně není ukázat na vinu těchto konkrétních lidí, ale diskreditace celého národa. Konečně podobnou činnost provádí samozvaná chartistická „elita národa" již delší dobu; tragédií je, že jim za to stále mnoho lidí tleská.

Možná Vám moje úvaha připadá příliš fantastická. Ovšem pokud se pustíte do diskuse s mladšími lidmi v USA a možná i jinde na západě, zjistíte s překvapením, že podle jejich představ je jedinou obětí nacismu v Evropě asi 6 milionů židů, ostatní oběti jiného původu nejsou důležité. Takže z asi 30 milionů obětí mimo Německo (za přesnost číselných údajů neručím, ale na podobných hodnotách se historici většinou shodují) není důležitých. Zřejmě proto, že nejsou potomky proroka Abrahama a tedy nemají ten správný rasový původ (viz Starý zákon). A to nepočítám německé antifašisty, kteří mezi oběti nacismu též nesporně patří. A lidé zastávající toto morbidní stanovisko ještě obviňují jiné z rasismu. Až tak daleko mohou vést některé desinformační kampaně; přitom autoři podobných tvrzení je předkládají s čistým svědomím jako nespornou pravdu, o které sami nikdy nepřemýšleli a o které nikdy nezapochybovali. Až tak daleko vede dobře uplatněná desinformace.

Vraťme se k problému Lety. Většinu Rómů ani příliš nezajímá (tito lidé většinou spíše trápí budoucnost než minulost), ale oběti nacismu si samozřejmě zaslouží úctu a zřízení odpovídajícího památníku podle představ stávající vlády je asi na místě. Určitě bude užitečnější než např. pamětní deska na Konráda Henleina zřízená na Jablonecku v jeho rodišti. Na druhé straně je nutno si uvědomit skutečné cíle těch, kteří tuto kampaň rozpoutali a těch, kteří jim vědomě nebo z naivity pomohli k jejímu šíření.

Pan redaktor Čulík právem volá po nedostatku etických novinářů, kteří si zaslouží důvěru veřejnosti. K těm asi nebudou patřit ti, kteří se na podobné desinformační kampani podíleli. Ani ti z Čech, ani ti britští. Nechci sahat britským novinářům do svědomí, určitě pracují s větší mírou etiky než ti naši, ale ani oni nejsou bez poskvrny a jejich gloriola je poněkud falešná. Konečně i oni se podíleli mj. na vytváření falešné glorioly despoty Václava Havla, konečně i oni dávají britské veřejnosti jednostrannou informaci o údajné demokratičnosti Havlovy demokratury, aniž informují např. o probíhajících politických procesech, persekuci nezávislých novinářů a disidentů. Proč by jim měl bezvýhradně věřit nedůvěřivý český čtenář, který skutečnou situaci zná z vlastní zkušenosti a to křivé zrcadlo jasně vnímá? Proč by měl věřit právě jejich informacím o situaci např. v Jugoslávii?

Pokud se některým čtenářům zdá, že kampaň okolo pracovního tábora v Letech si nezaslouží tak podrobný rozbor, potom se těmto čtenářům omlouvám. Ovšem cílem článku nebylo pouze rozebrat jednu dezinformační kampaň, ale na jejím příkladě ukázat, jak se takové kampaně provádějí, aby čtenář sám uměl podobné kampaně odhalit. Aby dokázal účinně reagovat na možnou bitvu již před jejím začátkem a nepřišel až s křížkem po funuse, jako se to stalo v Letech.

Přechod na domovskou stránku