RNDr. Jiří Šoler CSc.,
poslanec Parlamentu České republiky
Výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí
Vlastenecká republikánská strana
Elišky Přemyslovny 393, 156 00 Praha - Zbraslav,
tel/fax: (02) 401 00 96, e-mail: soler@psp.cz
V odpovědi prosím uveďte číslo jednací 069/96
Vážený pán
doc. ing. Václav Klaus CSc.
předseda vlády ČR
Zbraslav, 18. března 1996
INTERPELACE
na předsedu vlády České republiky
prof. ing. Václava Klause CSc.
ve věci postavení politických udavačů v ústředních orgánech.
- Motto:
- Na své věrné přátele
- tvař se vždycky vesele
- zejména pak skrývej pláč
- když se stane z kamaráda udavač.
- Z autorova textu na píseň Cripple Creek
Vážený pane premiére,
jedním z deklarovaných cílů převratu v listopadu 1989 bylo vytvoření skutečně demokratického a právního státu, založeného na vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí. Škoda, že nový chartistický režim, v hrubém rozporu s touto deklarací, se projevil též hrubými projevy nelidskosti (např. případ Bartončík). Bohužel dalším projevem jeho nehumánního charakteru je faktická restituce instituce politických udavačů.
Určitě se shodneme na tom, že političtí udavači jsou odpadem lidské společnosti bez ohledu na to, jestli udávali farizejům, Říši Římské, inkvizici, nacismu a Gestapu, komunismu a StB či udávají v současné době; tradiční pohled reprezentuje v křesťanských zemích biblická postava Jidáše. Postavení těchto lidí je citlivým ukazatelem skutečné morální výše určité společnosti: zatímco totalitní společnost si takové lidi pěstuje a za jejich pochybné službičky jim poskytuje politické a společenské posty, ve slušných zemích kde vládne morálka (ať už za starověku, ve středověkých monarchiích či za moderní demokracie) neměli tito lidé šance se uplatnit a stáli na okraji společnosti.
Morální a částečně i faktické odsouzení politických udavačů z dob komunistického režimu proběhlo formou zákona 451/1991 Sb. (tzv. lustrační zákon); bohužel zákon postihuje pouze registrované spolupracovníky StB, příslušníky Lidových milicí a vyšší funkcionáře KSČ, ale nedokázal postihnout celou širokou škálu těchto lidí. Snad proto, že příslušnost k tomuto odpadu společnosti lze obecně velmi těžko definovat, snad proto, že by těch slušných zbylo příliš málo, snad proto, že by byla postižena značná část současné politické elity. I když zákon upravuje pouze situaci ve státních institucích, přináší jeho praktické uplatňování značnou morální očistu. Škoda, že se nevztahuje na širší škálu udavačů, ale zejména i na udavače současné.
Morální i faktické odsouzení tohoto odpadu lidské společnosti je jednoznačně orientováno do minulosti, zatímco současní tajní spolupracovníci tajných služeb, příslušníci a funkcionáři organizací odpovědných za zločiny současné totality, ale i ti drobní práskači dopomáhající novému politickému teroru, ať už fyzickému nebo morálnímu, jsou glorifikováni, jsou jim prokazovány pocty a udělovány prestižní funkce. Přitom jejich činnost ohrožuje demokratický charakter současné společnosti stejně, jako v době minulé. Je typické, že z této činnosti profitují často stejní lidé; nutným předpokladem je totiž nedostatek charakteru. Že podobní lidé opět zaujímají i přední politické posty, včetně postů nejvyšších.
Nejhorší je ovšem fakt, že podobná aktivita se opět jejím autorům vyplácí. A to, že na ní doplácí opět spousta poctivých a pracovitých lidí, že opět místo odbornosti rozhodují o lidech noví kádrováci, tentokrát chartističtí, že tento fenomén zasáhl i akademické kruhy, že vědecká rada Ústavu ČAV je opět realizátorem politického teroru (viz dále), že "na základě jednomyslného výsledku hlasování … doporučila požádat obvodního prokurátora o vyjádření ke zmíněným urážlivým výrokům hlavy státu", že vědecká rada Filosofické fakulty UK opět doporučuje zastavit nekonformní tiskovinu. Jak po atentátu na Heydricha či v padesátých letech. Je opravdu nutné, aby i na akademické půdě opět působily vědecké rady jako inkvizice, tentokrát chartistická?
Sám jsem v minulosti poznal takové formy politického teroru. Jako mladý vědecký pracovník jsem musel opustit vědeckou práci v Ústavu makromolekulární chemie ČSAV, když jsem nebyl ochoten podstoupit nezbytnou politickou příslušnost. Znám dobře zklamání vědce, který nesmí vykonávat svou práci z politických důvodů. Pamatuji i případ kolegy, který nebyl vpuštěn do Ústavu, když kádrováci zjistili, že je signatářem Charty 77 (to ovšem ještě chudák netušil, jaké partě podvodníků to sedl na lep). Počátkem osmdesátých let jsem zažil nechutné vyšetřování a posléze politický proces proti mému příteli ing. Vladimíru Novákovi podle § 103 tr. zákona - urážka hlavy státu, který je přímo popřením principu svobody projevu. U téhož okresního soudu v Trutnově, kde byl souzen i Pavel Wonka.
Nejhorší ovšem nebyla zkušenost s policejními vyšetřovateli, ale zkušenost s vlastními přáteli. Není snad horší pocit, než když mne tři kamarádi, s kterými jsem prožil na horách mnohé, zlezl mnohé skály a vrcholy a překonal mnohá nebezpečí, začnou přesvědčovat, co máme na dalšího kamaráda Vladimíra Nováka udat, aby to odnesl on a ne my. Pocit odporu k takovému hyenismu, který mne tenkrát naplnil, je pro mne hnací silou při prosazování skutečné lidské svobody a rovnosti. Pocit odporu, který mne tak často naplňoval při setkání s hyenismem komunistického režimu, ale který mne často naplňuje i při střetech s hyenismem režimu současného; podobné hyeny odmítám stejně, jako jsem je odmítl tenkrát.
Obdoba paragrafu 103 slouží v současné době, pokud vím, pouze na ochranu pomazaných hlav, např. na ochranu královské hlavy ve Velké Británii; i tam hrozí v případě jeho přestoupení maximálně vyhazov z Hyde Parku. V demokratických státech má prezident přesně stejná práva jako každý jiný občan. To je totiž základním principem demokracie. Samozřejmě, že i president se musí v případě nutnosti hájit vůči postižení jeho důstojnosti. Jde ale v tom případě o spor občanský a ne trestní, stejně jako v případě kteréhokoliv jiného občana.
Hlavní odkaz té doby pro mne zní: taková zvěrstva se již nikdy nesmí opakovat! Proto mne použití stejných metod persekuce lidí za současného režimu plní hlubokým znepokojením.
Podle zákona 283/1992 Sb. je Česká akademie věd ústředním orgánem České republiky. Divím se proto, že prof. ing. Rudolf Zahradník, DrSc., který je prokazatelný politický udavač, působí jako předseda Akademie věd ČR.
První aktivita prof. Zahradníka, o které mám informace, se týkala prof. RNDr. Dušana Papouška DrSc. Ten si krátce po srpnu 1968 dovolil poslat kolegovi v exilu prof. Poncovi dopis, kde si dovolil odsoudit sovětskou okupaci. Kopie dopisu se dostala do Čech a zanedlouho se ocitla jako anonym na ÚV KSČ. Postižený, člen KSČ, měl následovně kádrové potíže, které mu zabránily realizovat své schopnosti (jak perfektně známe my neprominentní nekomunisté, nechartisté a neODSáci), posléze emigroval na západ a působí tam úspěšně dodnes. Přímý důkaz o odesilateli anonymního dopisu nejsou, i když veřejným tajemstvím je, že jím byl prof. Zahradník; svědkové se bojí vypovídat před soudem.
Jiná je naštěstí situace v případě prof. Zdeňka Slaniny, CSc., který byl vyšetřován v roce 1988 prof. Zahradníkem (v příloze je používána jeho předezdívka Velký Mág) a jeho kolegy pro nepovolenou korespondenci s českým exilem. Prof. Slanina měl u sebe malý magnetofon, kam si celý hovor nahrál, autentické citáty z pásky najdete v příloze; postižený dnes žije v exilu, ale je ochoten vše osobně dosvědčit.
Hyena se těžko změní v ušlechtilého ohaře. Lze se proto divit, že na podzim 1991 udal prof. Zahradník svého dlouholetého spolupracovníka doc. ing. Jiřího Pancíře DrSc., pro hanobení republiky a jejího představitele? Citujme z protokolu čj. 594/P.3-91 vyšetřovatelů kpt. R. Plachého a pprap. J. Blechy:
V průběhu šetření jsme hovořili s ředitelem ÚFCHE ČSAV, Praha 8, Dolejškova 3 s Dr. Rudolfem Zahradníkem. Ředitel ústavu nás upozornil na skutečnost, že v jedné z knih, které jsou na jednotlivých pracovištích vedeny pro příchod a odchod ze zaměstnání, je u data 26. 8. jako omluva dr. Haslingerové zápis "Havlovo gestapo (výslech)". Vzhledem k tomu, že dle mínění ředitele se jedná o urážku hlavy státu, předal tento poznatek k dalšímu opatření.
Šetřením bylo zjištěno, že uvedená kniha je vedena na pracovišti ve II. patře a je na chodbě veřejně přístupná. Uvedený zápis do knihy provedl ing. Pancíř, nar. 15. 1. 1944, byt Praha 9, Českolipská 399 bez vědomí RNDr. Haslingerové. Dr. Haslingerová odcházela doprovodit Dr. Sládka k výslechu na úřad vyšetřovací správy hl. m. Prahy a požádala ing. Pancíře, aby jí do sešitu zapsal. Jmenovaný tak učinil výše uvedeným způsobem.
K celé události snad stojí dodat následující: 26. srpna 1991 byla dr. Haslingerová po návratu z výslechu pozvána rozhlasem do ředitelny, kde se konal výslech za přítomnosti prof. Rudolfa Zahradníka, DrSc., RNDr. Zdeňka Hermana, DrSc., ing. Slavoje Černého, CSc. a ing. Mrhy (je asi pouhou shodou náhod, že dva z nich figurují na Cibulkově lustračním seznamu). Oznámili tam dr. Haslingerové přerušení pracovního poměru, samozřejmě z politických důvodů, jedná se tedy o zjevný příklad diskriminace v zaměstnání z politických příčin, Vzhledem k tomu, že dr. Haslingerová v té době pečovala o nezletilé dítě, skončil pracovní poměr až 30. listopadu 1991, ovšem během této lhůty neměla přístup k nezbytné technice, proto nemohla aktivně vykonávat svoji práci.
Dne 6. září 1991 se sešla vědecká rada ÚFCHE ČSAV ve složení Knor, Zahradník, Heyrovský, Wichterlová, Kubelková, Engst, Mareček, Klíma, Bastl, Černý, Herman, Vojták, Novotný, Mach. Podle bodu 6 zápisu:
VR vyslechla informaci o urážlivých výrocích ing. Pancíře vůči hlavě státu, osobě dr. Zahradníka, vedení ústavu, apod. Na základě jednomyslného výsledku hlasování podpořila rozvázání pracovního poměru s ing. Pancířem a doporučila požádat obvodního prokurátora o vyjádření ke zmíněným urážlivým výrokům hlavy státu. Vskutku exemplární sbírka akademických práskačů! A nenašel se mezi nimi alespoň jeden slušný člověk, který by alespoň vyjádřil svůj nesouhlas hlasem proti!
Samozřejmě politická persekuce ing. Pancíře rozvázáním pracovního poměru vzápětí následovala. Snad stojí dodat následující:
Ing. Jiří Pancíř začal pracovat pod vedením dr. Zahradníka ještě během studia na VŠ, pracoval v jeho týmu až do zmíněného incidentu. Jako ilustraci přikládám děkovný dopis dr. Zahradníka svým spolupracovníkům z roku 1988. V roce 1989 získali ing. Pancíř a dr. Haslingerová mimořádnou cenu akademie (publikovali v tom roce 12 původních prací). Nakonec podle neoficiálního hodnocení podle Scientific Citation Index provedeného prof. Slaninou (pobývajícího ve svobodném světě) se ing. Pancíř umístil mezi čestnou elitou ústavu; jeho vyhazov tedy nebyl důsledkem odborné nezpůsobilosti.
Ing. Pancíř je naším předním odborníkem v oblasti kvantové chemie a teorie keramických supravodičů, vedoucím mnoha diplomových a aspirantských prací. Po propuštění z ÚFCHE ČSAV byl přijat na Vysokou školu chemicko technologickou, habilitoval se na docenta. Bohužel na základě politických tlaků byl po 8 měsících i z této fakulty propuštěn. Takže v současnosti náš přední vědec v tomto oboru ilegálně řeší spolu se svými aspiranty odborné problémy na svém soukromém počítači doma v kuchyni a své práce publikuje pod cizími jmény. Jak skvělé ocenění celoživotního díla!
Stojí snad za to poznamenat, že doc. Pancíř měl v minulosti závažné psychické zdravotní problémy, výslechy ředitelem ústavu proto mohly i ohrozit jeho život. Přestože prof. Zahradník o těchto skutečnostech věděl, neváhal podílet se na zmíněné politické persekuci. Konečně oba postižení, jak doc. Pancíř tak dr. Haslingerová prošli malým zdravotním peklem, na němž se jejich mravní utrpení nesporně projevilo. Humanita zde opět prohrála, podobně jako v případě Bartončík.
Případ pokračuje občansko-právním soudním procesem mezi prof. Zahradníkem, listem Špígl a doc. Pancířem za publikaci článku, který uvádí skutečnosti zmiňované v této interpelaci. Proces se táhne již léta, i přes ten formální nesmysl, že článek nenapsal doc. Pancíř. Ale do toho bych se nechtěl vměšovat.
Svůj vztah k udavačům sloužícím minulým totalitám vyjádřila naše společnost formou Benešových dekretů, lustračního zákona a podobných právních norem. Budeme na odsouzení současných udavačů čekat až po pádu Vašeho režimu, nebo se s nimi snad dokážeme vypořádat již nyní?
1)Nemyslíte si, že politický udavač i v rámci současného režimu by měl být morálně i právně na úrovni agenta StB, tedy nevykonávat žádné funkce, které platí daňoví poplatníci? Neměl by tedy vykonávat ani funkci předsedy České akademie věd.
Žijeme opět v podivném absurdistánu, v jehož čele stojí fašistický zločinec, který se osobně podílel na zločinu proti lidskosti (případ Bartončík). Sám je obdařen privilegiem beztrestnosti (článek 65 odst. 2 Ústavy), zato těm, kteří si dovolí nazvat jeho zločin pravým jménem, hrozí až dva roky kriminálu.
2)Nemyslíte si, že zrušení § 103 a podobných by mělo své pozitivní působení? Nemyslíte si, že politické udavačství by za každého režimu mělo být postihováno, že by mu celý národ měl udělat přítrž? Měl byste nějaké konkrétní návrhy?
3)Též zmíněný článek 65 odstavec 2 je ve zřejmém rozporu s principem občanské rovnosti i se základními principy mravnosti. Pokládáte ho za možnou součást ústavy demokratického státu?
P.S.
Ta píseň v úvodu má pokračování:
Je tu jedna dobrá rada
trochu mne z ní zebe
musíš prásknout kamaráda
dřív, než práskne tebe.
Ovšem cílem této mé interpelace není vyřešit problém tím, že "prásknu" posledního udavače. Cílem je udělat takové systémové změny, které znemožní, nebo alespoň znesnadní, aby tato lidská spodina našla v naší společnosti uplatnění. A pokud najde (v boji proti kriminalitě se asi nelze plně bez udavačů obejít), tak aby tato sorta lidí byla, např. v duchu lustračního zákona, vyloučena z veřejných funkcí. Dokud nám budou fakticky vládnout současní StB-áci (tj. BIS a podobné služby), bude naše společnost morálně i fyzicky nadále upadat.
S pozdravem
Jiří Šoler
Přílohy:
1) Opis protokolu MO Policie, Praha 8, Kobylisy ze dne 16. 10. 1991 čj. 594/P.3-91 (kpt. Plachý R., pprap. Blecha J.)
2) Zápis ze schůze vědecké rady ÚFCHE ČSAV ze dne 6. 9. 1991
3) Děkovný dopis R. Zahradníka kolegům z 14. října 1988
4) Samizdatové materiály prof. Zdeňka Slaniny, obsahující hodnocení na základě Scientific Citation Index a záznam výslechu prof. Zahradníkem z roku 1988.
Originál interpelace obsahoval kopie řady dokumentů; pro elektronickou formu byly tyto dokumenty opsány s vypouštěním částí které se netýkají věci, o které pojednává interpelace.
Příloha 1
OPIS
Čj. 594/P.3-91
V Praze dne 16. 10.1991
Policie SB
Místní oddělení Kobylisy
Praha 8
Úřední záznam
Dnešního dne, tj. 16. 10. 1991 v dopoledních hodinách jsme prováděli šetření k trestné činnosti, ke které došlo v minulých měsících v areálu ČSAV, Praha 8. V průběhu šetření jsme hovořili s ředitelem ÚFCHE ČSAV, Praha 8, Dolejškova 3 s Dr. Rudolfem Zahradníkem.
Ředitel ústavu nás upozornil na skutečnost, že v jedné z knih, které jsou na jednotlivých pracovištích vedeny pro příchod a odchod ze zaměstnání, je u data 26. 8. jako omluva u dr. Haslingerové zápis "Havlovo gestapo (výslech)". Vzhledem k tomu, že podle mínění ředitele se jedná o urážku hlavy státu, předal tento poznatek k dalšímu opatření.
Šetřením bylo zjištěno, že uvedená kniha je vedena na pracovišti ústavu ve II. patře a je na chodbě veřejně přístupná. Uvedený zápis provedl ing. Pancíř, nar. 15. 1. l944, bzt Praha 9, Českolipská 399 bez vědomí dr. Haslingerové. Dr. Haslingerová odcházela doprovodit Dr. Sládka k výslechu na úřad vyšetřování správy hl. m. Prahy a požádala ing. Pancíře, aby jí do sešitu zapsal. Jmenovaný tak učinil výše uvedeným zápisem.
Na základě výše uvedených skutečností byla RNDr. Haslingerová požádána, aby se dne 17. 10. 1991 dostavila na úřad POLICIE ČR k podání vysvětlení.
kpt. Plachý R.
pprap. Blecha J.
Příloha 2
Zápis ze schůze vědecké rady ústavu dne 6. 9. 1991
Přítomni: Knor, Zahradník, Heyrovský, Wichterlová, Kubelková, Engst, Mareček, Klíma, Bastl, Černý„ Herman, Vojtík, Novotný, Mach
. . . . . . . .
6. VR vyslechla informaci o urážlivých výrocích ing. Pancíře vůči hlavě státu, osobě dr. Zahradníka, vedení ústavu apod.
Na základě jednomyslného výsledku hlasování podpořila rozvázání prac. poměru s ing. Pancířem a doporučila požádat obvodního prokurátora o vyjádření ke zmíněným urážlivým výrokům hlavy státu.
Zapsal: L. Novotný
Z. Knor
Předseda VR
Příloha 3
Dr. J. Pancíř, I. Haslingerová a P. Nachtigal
Praha, 14. října 1988
Milý Jirko, milí kolegové,
upřímně si vážím toho, jak jste mi k mým šedesátinám (k takové marnosti!) věnovali tak užitečnou a tak elegantní práci: děkuji Vám!
Přál bych si, abyste svět přesvědčili i užitečnosti a účinnosti svého originálního postupu. Dříve nebo později (raději dřív) by bylo dobře shrnout Vaše výsledky v celé šíři a přesvědčivosti; měl bych radost, kdybych to u Springera či v Americe mohl (katalyticky) urychlit.
Jirkovi navíc patří můj dík za hroznou dřinu, kterou měl, spolu s dalšími kamarády, s přípravou dvou krásných čísel CCCC.
Váš
R. Zahradník
Přílohy 4 a 5
Sarkastické poznámky Zdeňka Slaniny, který musel opustit Ústav a později republiku díky podobné "iniciativě" VIP (Velkého Informátora Pražského) dr. Zahradníka v roce 1988, posledními zprávami mne zásoboval z nového zaměstnání v Republice Čína (Tchajwan), ze zveřejnění celého případu měl neobyčejnou radost. Pro značný rozsah a žertovné narážky lze těžko zestručnit.
Písemná odpověď premiéra V. Klause
Václav Klaus
předseda vlády České republiky
V Praze dne 18. 4. 1996
Č.J. 24826/96-OVA
Vážený pane poslanče,
Obrátil jste se na mne s písemnou interpelací, ve které požadujete morální odsouzení a potrestání bývalých a údajně i současných našich občanů, kteří z různých důvodů udávali nebo, jak vy ve své interpelaci tvrdíte, udávají ještě dnes své spoluobčany.
Domnívám se, že opatření, která byla učiněna vůči agentům bývalé StB a vůči prominentům bývalého režimu jsou dostatečná, a pokud Vy je snad hodnotíte jako nedostatečná, nic Vám, jako poslanci zákonodárného orgánu nebrání navrhnout úpravu podle Vašich představ.
Pokud jde o Vaše úvahy o údajných současných udavačích a přisluhovačích režimu, jak vy je nazýváte, jsem skutečně v rozpacích. Musím přiznat, že já nic podobného nepozoruji a navíc nechápu, jak by něco takového mohlo v demokratické společnosti fungovat.
Vzhledem k tomu, že Vaše otázky směřují zcela mimo moje chápání, nejsem schopen Vám na ně odpovědět.
S pozdravem Václav Klaus
Reakce poslance Šoler na odpověď Václava Klause na interpelaci ve věci postavení politických udavačů v ústředních orgánech ČR ze dne 25. dubna 1996
Poslanec Jiří Šoler: Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, vážené kolegyně, vážení kolegové, bohužel se obávám, že moje hlasivky nejsou tak kvalitní, aby mne pan premiér slyšel až ve východních Čechách, proto se pokusím oslovit alespoň Vás.
Není to poprvé, kdy jsem se na Vás obrátil v souvislosti s problematikou lidských práv. Často mne překvapilo, jak malé porozumění jsem u Vás v tomto směru našel. Proto Vám děkuji za Vaší stručnou odpověď na poslední interpelaci: Vzhledem k tomu, že Vaše otázky směřují naprosto mimo mé chápání, nejsem schopen na ně odpovědět. Objasnila mi mnohé. Komu totiž, jak říká lidová moudrost, není shůry dáno, v apatyce nekoupí. Ani nezbytný cit pro politickou etiku, morálku a kulturu.
Případ, kterého se týkala moje interpelace a mé osobní zkušenosti z minulosti jasně dokazují, že se v této společnosti kromě výměny vládních garnitur mnoho nezměnilo. Konečně citujme z připravovaného článku postiženého doc. ing. Jiřího Pancíře DrSc.:
Na Policii ČR mne udal tehdejší ředitel ÚFCHE Rudolf Zahradník, který v současné době je předsedou Akademie věd České republiky. Po dvaceti šesti letech vědecké práce jsem byl samozřejmě okamžitě vyhozen z práce na základě "oboustranné dohody". Ona vládnoucí garnitura se od Bolševika mnoho přiučila…
Já bych možná udal někoho, kdo se v noci vloupává do sousední chalupy, ale politické udavače pokládám za odpad lidské společnosti. Bez ohledu na to, zda udávali za Říše římské, za Rakouska-Uherska, První republiky, nacismu, komunismu nebo nyní. A řekl bych, že právě nynější političtí udavači, kteří udávají zejména na § 103, jsou ti nejodpornější. Prostě proto, že lidem žádné sankce za neudávání dnes nehrozí.
Co jsem provedl? Za vlády pana Kantůrka v naší, tedy České televizi, jak říká s oblibou její moderátor pan Černý, jsme se s mou spolupracovnicí v ústavu účastnili protestní akce proti nepřipuštění dr. Sládka do vysílání. Názory na to mohou být jakékoliv, mohu zodpovědně prohlásit, že během této manifestace se absolutně nic špatného nestalo, bohužel má spolupracovnice byla vyšetřována na tehdy nové policii v Kongresové ulici. A já jsem si dovolil napsat do knihy docházky jako důvod nepřítomnosti "Havlovo gestapo". Nebylo to určitě vhodné, ale…
Zahradník nás osobně udal na policii, kde jsme byli vyslýcháni kapitánem Plachým. Tomu se Zahradníkovo udání zřejmě nelíbilo a řekl, že ani za nejtvrdšího komunismu neviděl udání od špiček Akademie věd. A skutečně jsme se styděli, když jsme slyšeli dotazy na složení oné Vědecké rady, která politické udání podporovala. "A ta Wichterlová, co zvedla ruku pro politické udavačství, má něco společného s akademikem Wichterlem?" "Ano, je to jeho snacha." "A ten Heyrovský, má něco společného s tím profesorem Heyrovským?" "Ano, je to jeho syn." A tehdy si jak vyšetřovatel, tak zapisovatel, ulevili slovem "Fuj".
Na tom ale nezůstalo. Po tomto udání a vyhození z práce jsme si my, ryzí vědci, navíc teoretici, jen těžko hledali místo. Já jsem poměrně snadno našel místo na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze, kde jsem se v roce 1992 habilitoval na docenta …, ale stačil jediný telefonický rozhovor od Zahradníka a mé místo bylo ztraceno. Stal jsem se tehdy registrovaným nezaměstnaným.
Člověk by čekal, že se Zahradník tohoto uplatnění moci vůdce nové garnitury vůči bezprávnému i když vždy antikomunistickému protějšku konečně nabaží. Leč nestalo se tak.
A dovolte mi malou odbočku. Velkou část mého vědeckého života jsem věnoval topologii, tedy vědě o tom, že bádání v podstatě vědeckého problému se často překvapivě zjednoduší tím, když se zjistí některé prostorové vztahy. JUDr. Brož a JUDr. Sokol mají kanceláře pár metrů od manžela soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. Vostřejšové, která kladně vyřizuje většinu jejich procesů. Chápu, toto vysvětlení je velmi laciné.
Jednoho dne vyšel v deníku Špígl článek o udavačství Zahradníka za komunismu. Pan Brož mne okamžitě obvinil z autorství, ačkoliv jsem mu v zákonné době písemně sdělil, že jsem článek nepsal a že to mohu dokázat. Soudkyní byla, hádejte kdo, paní Vostřejšová. Ten ošklivý případ samozřejmě znám, jde o to, že Zahradník v době nejtužšího bolševismu udal člověka ze stejného ústavu za to, že se vyjádřil velmi hrubým způsobem ke vstupu vojsk Varšavské smlouvy. Článek jsem nepsal proto, že všichni ti, kteří mají veškeré informace o tomto podle mého názoru hanebném činu, pracují v Akademii věd ČR a jsou tudíž podřízenými Zahradníka. Jeví se mi tedy samozřejmé, že v roli žalobce vystupoval Brož a v roli samosoudkyně byla Vostřejšová.
Šéfredaktor a vydavatel Špíglu Ladislav Froněk místopřísežně prohlásil, že jsem uvedený článek nepsal. V té době jsem byl vážně nemocen, ležel jsem v nemocnici na Bulovce s podezřením na velice vážné onemocnění, které se naštěstí nepotvrdilo. Šéfredaktor Špíglu také uvedl jméno autora článku a ten se k autorství přiznal. Přesto jsem byl paní Vostřejšovou vláčen před soud tři a půl roku, než se uráčila říci, že jsem článek nepsal. Rozsudek ještě není v právní moci, co mi ale připadá z jednání paní Vostřejšové za naprosto pro soudce nepřípustné, jej její konečné prohlášení, bohužel cituji volně podle výkladu mého právníka, já jsem byl toho dne řádně omluven. Ona sdělila, "že mne zprošťuje viny, ale podle jejího názoru jsem stejně ten článek psal". Všichni víme, že morálku občanů můžeme soudit podle jejich soudců. Všude na světě je zvykem, že soudce vyřkne "vinen" nebo "nevinen". Šokuje mne v této souvislosti, že náš výklad práva dovoluje i třetí cestu.
Potud citace postiženého. Obávám se, že i tyto formulace mohou být mimo chápání pana premiéra, snad najdou sluch alespoň v uších mých kolegů. V každém případě mi pocity dr. Pancíře silně připomínají moje vlastní pocity z doby před více než 20 lety, kdy jsem prodělal podobné trauma. Připomínají mi také skutečnost, že od té doby nastaly v naší společnosti kromě výměny vládních garnitur změny spíše kosmetické než podstatné. Morálka, etika a lidská práva stále nejsou ceněna tak, jak by si zasloužila. Myslím samozřejmě morálku, etiku a lidská práva ve smyslu obecně přijatých hodnot, vyjádřených např. v mezinárodně přijatých dokumentech, ne jejich účelovou interpretaci politickými gangstery a samozvanými humanisty, kteří je neváhají porušit, kdykoliv se jim to hodí.
Hlavním důvodem je fakt, že na rozdíl od vládnoucích kryptokomunistů uznávám morálku a ne heslo účel světí prostředky.
V souvislosti s citovaným soudním líčením, jehož závěru jsem byl svědkem, si nemohu nevzpomenout na exemplární příklad nezodpovědnosti soudců v případě Pavla Wonky a jeho bratra Jiřího. Ten první doplatil na snahu kandidovat za komunistického režimu do parlamentu, nakonec byl ubit v cele. Jeho bratr se nedokázal smířit s tím, že v Trutnově dál soudí ti, kdo poslali jeho bratra na smrt. Jeho snaha pohnat jeho soudce a katany k zodpovědnosti skončila i jeho odvlečením do cely. Zato paní soudkyně Horváthová, před kterou byl Pavel Wonka přivezen v kolečkovém křesle se zápalem plic a rozvráceným metabolismem, soudí dál. Zamítla tenkrát jeho žádost o propuštění z vazby ze zdravotních důvodů, nepovolila nezávislé lékařské vyšetření. Za šest dní poté Pavel zemřel.
Paní soudkyně soudí dál, jediným stíhaným v souvislosti s Pavlovou smrtí byl jeho bratr Jiří.
"Co bych přijal jako přiměřenou satisfakci?" ptá se sám sebe Jiří Wonka v jednom článku v Reflexu a hned si odpovídá: "Aby tito lidé nedělali dál v justici a aby byli postaveni před soud. Někdo za to přeci musí nést zodpovědnost, vždyť jsou to desítky rehabilitací, desítky zrušených nespravedlivých rozsudků a přitom vlastně nikdo za nic nemůže!".
A totéž se musí týkat nejen JUDr. Horváthové, ale všech soudců, i těch, kteří se podílejí na současných politických procesech, ať je to JUDr. Vostřejšová, ať jsou to kauzy Matoušek, Spálovský či Karhánek. Musí se to týkat i pachatelů tak hrůzných činů, jakým byl případ Bartončík, též spojený s jeho účastí ve volbách, tentokrát po listopadovém převratu. Nejlépe to před lety napsal sám Pavel Wonka: Jednou z možností, jak zbavit pachatele pocitu beztrestnosti za situace, kdy se nemusí postihu obávat, je přesvědčit jej, že ruka zákona bude v budoucnosti dost dlouhá, aby jej za jeho dnešní skutky dovedla potrestat … ". Alespoň to je jedním z cílů mého vystoupení.
Pokud se chceme zbavit politických udavačů, stačí mnohem méně. Stačí, aby věděli, že své přisluhování se nedočkají jidášského groše či nezaslouženého postupu, ale hlubokého opovržení. Potom jejich společenská role skončí sama.
Bohužel odpověď pana premiéra mi v tomto směru nedává žádné záruky, proto s ní nemohu souhlasit.
Doplňující otázka k jiné ústní interpelaci poslance Šolera téhož dne odpoledne (premiér Klaus mezi tím dorazil z předvolební schůze):
Poslanec Jiří Šoler: Vážený pane premiére, není to první interpelace, se kterou jsem se na Vás obracel ve věci občanských, politických a občanských práv. Vaše odpovědi na vaše interpelace nejlépe charakterizuje poslední věta poslední písemné odpovědi: Vzhledem k tomu, že vaše otázky směřují zcela mimo moje chápání, nejsem schopen na ně odpovědět. Moje dodatečná otázka zní: Domníváte se, že osoba s tak závažnou poruchou chápání by mohla vykonávat funkci premiére ve skutečně demokratickém státě?