Poslanec Jiří Šoler: Vážený pane předsedo, vážení přítomní, vážený pane ministře spravedlnosti, v demokratických státech bývá zvykem respektovat základní práva a svobody občanů, včetně svobody projevu. Na rozdíl od České republiky, kde platí řada totalitních zákonů, a kde jsou občané za nekonformní projevy pronásledováni.
Včera se opět u Okresního soudu v Novém Jičíně konalo stání politického procesu na základě § 103 a § 154 odst. 2 trestního zákona, tj. hanobení hlavy státu a pomluvy státního orgánu, přestože tyto paragrafy jsou v rozporu s ústavními právy. Pavel Karhánek byl souzen za to, že před rokem vylepil na dveře státního zastupitelství plakáty, které prý urážely vážnost prezidenta ČR.
Podle zprávy ČTK se obžalovaný hájil tím, že vyjádřil svůj názor na dění ve společnosti a úlohu prezidenta Václava Havla v ní. Na plakáty kromě hesel "pryč s komunistickou diktaturou", "pryč s porušováním lidských práv" mimo jiné napsal, že Václav Havel je komunistický kolaborant, který v roce 1989 hanebně podvedl občany. Havla rovněž vyzval k demisi, jelikož v presidentské funkci natropil více škody než užitku.
Tedy pan Pavel Karhánek neřekl zase nic takového, co by překračovalo obecný rámec, který patří do oblasti svobody projevu.
Vážený pane ministře, nechci se dotýkat podstaty soudního procesu, protože je mimo dosah poslance Parlamentu. Chci se pouze zeptat, kdy na lavici obžalovaných zasednou místo obviněných podle protiústavních paragrafů soudci, kteří podle takových paragrafů soudí? A kdy tam zasedne ten totalitní vůdce, který se nestydí použít podobných prostředků k ochraně své pověsti před pravdou, stejně jako jeho předchůdci Klement Gottwald a Miloš Jakeš?
Navštívil nás nedávno pan profesor Zelený z Ameriky. Podíval se do Mladé fronty a přečetl si tam o rozsudku nad Pavlem Karhánkem. Jeho slova velice přesně odpovídala tomu, co jsem tady přečetl panu ministru zahraničí.
Předseda PSP Milan Uhde: Pane poslanče, čas! Pan ministr spravedlnosti odpoví.
Ministr spravedlnosti ČR Jiří Novák: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, položil jste dvě otázky, pane poslanče. Obě jsou tak hloupé, že se zdráhám, abych zneuctil tuto sněmovnu a vůbec na ně reagoval. Mám pocit, že jste snad šest let spal. V této zemi nejsou žádné politické procesy, a vy to moc dobře víte. V této zemi už nemají ministři spravedlnosti žádná kouzelná telefonní sluchátka, kterými by mohli nařizovat soudcům, jak mají rozhodovat. V této zemi nedostávají ministři spravedlnosti na stůl ráno svodky o tom, kdy, kde a jak byl kdo odsouzen.
V dnešním ranním monitoringu tisku jsem zjistil, že jediný, kdo informuje o tomto procesu, je vám jistě blízké Rudé právo - pardon, Právo. Proto si dovolím citovat z článku, který o tomto procesu hovoří.
Je zde uvedeno, že soudní líčení probíhalo ve středu u Okresního soudu v Novém Jičíně, pokračovalo výslechem znalců z oboru psychiatrie. Dovolím si citovat: Ti označili Karhánka za akcentovanou osobnost s hraniční specifickou chorobou osobnosti, což se vyznačuje povahovou nevyzrálostí, sklonem k úkornému hodnocení reality, nepraktičností a sníženou sebekritičností.
Moc řeči psychiatrie nerozumím, možná vy rozumíte této řeči poněkud lépe.
Víc nemám, co bych k tomu dodal. Snad jen na závěr, že když sleduji zajímavé menu interpelujících, mám skoro obavy, aby si naši občané neudělali příliš zkreslený obrázek o Poslanecké sněmovně. To je vše. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Pan poslanec Jiří Šoler má příležitost k jednominutovému doplnění.
Poslanec Jiří Šoler: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážení přítomní, jsem rád, že pan ministr spravedlnosti tak pečlivě studuje Rudé právo. Já jsem využil jiného informačního zdroje, který je dostupný této sněmovně a veškeré zprávy jsem využíval ze zpravodajství ČTK a České tiskové agentury. Proto Rudé právo - i když je to možná moje chyba, protože člověk má být informován o všem - jsem nečetl.
Já bych si dovolil pro dokreslení věci ještě ocitovat některé věci, které s panem Karhánkem souvisí. Dne 16. 11. 1995 byl pan Karhánek doma zatčen a odvezen v poutech na policii, 17. listopadu byl převezen na státní zastupitelství do Vsetína. V cele netekla voda, k jídlu dostal za celý den jen 2 rohlíky a trojúhelníček sýra. Druhý den ho policisté znovu naložili do auta a po 250 m ho vyzvali, aby vystoupil. Upozornil je, že je bez dokladů a prostředků, ale policisté jej vystrčili z auta se slovy: Běž třeba pěšky, magore. Nakonec se postižený dostal domů pěšky a stopem.
Pane ministře, nepřipomínají vám tyto události neslavně známé praktiky komunistické policie ve Všetatech u hrobu Jana Palacha? Kdy na lavice obžalovaných zasednou namísto obviněných podle protiústavních paragrafů policisté, kteří je perzekuují?
Předseda PSP Milan Uhde: Pane poslanče, váš čas vypršel. Přeje si pan ministr spravedlnosti ještě reagovat? Ne.