Příloha
RNDr. Jiří Šoler CSc., poslanec Parlamentu
České republiky
Vážený pan | |
PhDr. Jindřich Kabát | |
ministr kultury vlády České republiky | |
Zbraslav, 1. června 1993 |
Vážený pane ministře,
obrátili se na mne potomci oběti nacismu umučených
během německé okupace ve věznici pro
politické vězně v Malé pevnosti v Terezíně. Informovali mne o nechutné provokaci
v Památníku obětí této věznice
i obětí terezínského ghetta, které
podle tehdejší propagandy "vůdce věnoval
židovskému národu ". V poslední
době se množí případy neúcty
exponentů nacismu, a jejich spolupracovníků
a potomků na nejrůznějších památnících
obětí nacismu. Vzpomeňme jen kolikrát
se ve stejných místech v Terezíně
veřejně předváděl synovec pražského
gestapáka Miloše Havla narozeného 3. 11. 1899
v Praze, současný president České
republiky pan Václav Havel. K vrcholům neúcty
potom patří osobní účast tohoto
pána při otvírání Muzea holocaustu
ve Washingtonu. Nechci zde posuzovat jeho současné
postoje, ale trocha úcty k mrtvým patří
k etice každého slušného člověka
a pokud má někdo takto poznamenané předky,
měl by si účast na podobných akcích
odpustit nebo alespoň stát skromně a nenápadně
někde vzadu, Pokud ovšem není stejně
jako jeho předkové ve službě nepřátel
českého národa.
Do stejné kategorie patří i zneuctění
památníku obětí nacismu v Terezíně,
o kterém informuje i zpravodajství ČTK. Podle
zpráv v tisku /Špílgl, 28. května
1993, strana 3 dole/ podle sdělení čtenáře
ťdne 22. května 1983 položili zástupci
německého a rakouského Sudetoněmeckého
krajanského sdružení v Památníku
Terezín ke zdi IV. dvora věnce, přičemž
vedoucí skupiny Horst Mück se oháněl
údajným souhlasem ředitele památníku
Jana Munka také tvrzením, že o akci ví
předák landsmaschaftu dr. Franz Neubauer. Na stuhách
věnců byly protičesky zaměřené
nápisy "Zemřeli, protože byli Němci",
"Promlčeno, ale nezapomenuto" a podobně.
Celou akci prý chtěli sudeťáci uctít
památku 70 Němců, ubitých podle tvrzení
Horsta Mücka v těchto místech 24. května
1945. Pranic mu, ani jeho soukmenovcům nevadilo, že
dosavadní oficiální výzkum historie
Malé pevnosti v Terezíně nic podobného
nezjistil.Ť
ťVeřejnost nyní očekává,
že se dozví, jaká opatření podnikla
příslušná vládní místa
vůči provokatérům. Obdobné
případy je přece nutné řešit
okamžitě. Odstranit nevhodné předměty
i texty a záležitost předat policii k vyšetření
a potrestání viníků, přinejmenším
zákazem vstupu na území České
republiky.
Naše správní orány nesmějí
připustit, aby si cizinci z naší demokracie
udali anarchistickou zvůli! Ve vztahu k některým
Němcům je potřebné neustále
připomínat, že cesta k usmíření
vede přes odstranění křivd, kterých
se na našich občanech Němci za okupace dopustili.Ť
Z komentáře listu Špígl stojí
za to ještě ocitovat:
My navíc dodáváme, že prameny je spolehlivě
doloženo, že Němci zavlekli do Terezína
za druhé světové války přes
200 tisíc vězňů z celé Evropy,
z nichž každý pátý zde zemřel
a na 100 tisíc jich pak zahynulo při deportaci z Terezína ve vyhlazovacích koncentračních
táborech, věznicích, káznicích
a na popravištích. (…)
Tolik stanovisko našeho čtenáře. My
k tomu dodáváme, že by jisté nejen nás
velmi zajímalo, zda ředitel Památníku
Terezín při vydávání povolení
sudeťákům věděl, co vlastně
má ve skutečnosti u zdi IV. dvora probíhat.
Pokud ano, pak nad jeho rozhodnutím zůstává
rozum stát.Vždyť znesvětil místo,
kde leží tisíce obětí fašistické
zvůle a neviní lidé tam prožívali
tak neuvěřitelné utrpení, že
k tomu už je potřeba opravdu silný žaludek!
Tolik citace tisku. Chápu, že po zakončení
druhé světové války došlo ve
vztahu k některým německým občanům
k excesům, které nelze vždy vysvětlovat
revolučním nadšením nebo ospravedlňovat
předchozím utrpením. Znám osobně
i jeden případ, kdy byl český mstitel,
který zabil celou německou rodinu v polovině
května 1945, postaven před soud, odsouzen, a strávil
ve vězení mnoho let. Ale uvedená provokace
sudeťáků není reakcí na podobné
řídké politováníhodné
případy, ale snahou o zneuctění statisíc
obětí nacismu v Terezíně. A tak jsem
nucen pohlížet i na tolerantní přístup
současného režimu, který podobně
jako zločinný kolaborantský režim presidenta
Háchy spolupracuje s hydrou německého hegemonismu.
Není náhodou, že příjmení
Havel sehrálo nemalou roli již při rozdělení
Československa v roce 1939. Věřím,
že historie smete Vaší vládu stejně,
jako smetla zločinný systém Adolfa Hitlera
a jeho sluhy Emila Háchy. Doufejme, že k tomu nebude
zapotřebí stejně obětí a stejného
utrpení.
Minulý týden jsem podnikl se svými kolegy
cestu do centra Evropské kultury a sídla Rady Evropy,
do Štrasburku. Bohužel nejbližší cesta
za kulturními národy Evropy vede přes Spolkovou
republiku Německo, kde jsme se setkali spíše
než s projevy kultury s demonstrací zpupnosti a nadřazenosti,
a to jak při vjezdu do SRN, tak při arogantním
projevu švábských policistů při
cestě zpět. Taková maličkost jako
diplomatický pas suverénního státu
nehrála při tomto jednání žádnou
roli. V kontextu takových zkušeností nemohu
nepochopitelnou toleranci našich státních institucí
k projevím německého hegemonismu chápat
jinak, než stejné projevy kolaborantského režimu
protektorátu "Böhmen und Mähren", konečně
po rozdělení ČSFR je situace velmi podobná.
Nemohl jsem si nevzpomenout na líčení mé
matky, která jako mladá česká učitelka
na poslední chvíli opouštěla okupovaný
Sokolov. Arogance henleinovských ordnerů byla velmi
podobná.
Vážený pane ministře, žádám
Vás v souvislosti s politováníhodnou událostí
v Terezíně o odpověď na všechny
otázky, které položila redakce Špíglu
a jejich čtenář. Současně Vás
žádám o sdělení všech opatření,
která zajistí, aby se podobná provokace nemohla
opakovat.
S pozdravem
Jiří Šoler
Ministr kultury Jindřich Kabát zaslal odpověď
na interpelaci poslance Jiřího Šolera dopisem
ze dne 18. června 1993.
Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb.,
o jednacím řádu České národní
rady, v platném znění, předkládám
Poslanecké sněmovně odpověď ministra
kultury Jindřicha Kabáta na interpelaci poslance
Jiřího Šolera. Odpověď je přílohou
tohoto sněmovního tisku.
Příloha
V Praze dne 11. června 1993 | |
Č.j.: 6. 135/93 |
Vážený pane poslanče,
k Vaší interpelaci, kterou jste se na mně obrátil
ve věci zneuctění památníku
obětí nacismu v Terezíně, Vám
sděluji následující:
Z dochovaných historických pramenů je známo,
že v květnu 1945 vznikl na IV. dvoře Malé
pevnosti v Terezíně internační
tábor pro civilní obyvatele německé
národnosti, které sem z okolí sváželi
příslušníci revoluční
gardy. Jednalo se o tzv. divoký tábor, pro
jehož zřízení nikdy nikdo nevydal žádný
pokyn ani povolení.
Výzkumem, který provádí Památník
Terezín, bylo prokázáno, že v tomto internačním táboře došlo
k řadě násilností na shromážděných
civilistech. Existuje např. doklad - dopis velitele
skupiny lékařů, která v Terezíně
likvidovala tyfovou epidemii, dr. Rašky - v němž
pisatel upozorňuje na nevhodnost zřízení
"divokého" internačního tábora
v místě, které by mělo symbolizovat
odpor k jakémukoli násilí. Iniciátoři
nepovoleného internačního tábora v Malé pevnosti byli obžalováni. Amnestie
prezidenta Beneše zabránila tomu, aby byli postaveni
před soud.
V roce 1992 se do Terezína dostavili zástupci sudetských
organizací - německých, rakouských
a jedné české - s žádostí,
aby se mohli oficiálně zúčastnit tradiční
terezínské tryzny za mučené. Ředitel
Památníku toto kategoricky odmítl - jako
projev neúcty k desettisícům terezínských
obětí nacismu. Následovala jednání,
při nichž nakonec bylo dosaženo kompromisu.
Delegacím zmíněných spolků
bylo povoleno položení věnců ke zdi
IV. dvora Malé pevnosti s tím, že na stuhách
budou pouze neutrální nápisy, v žádném
případě např. nápis "Padli,
protože byli němci", protože oběti
excesů z května 1944 (není dosud jednoznačně
prokázáno, zda se jedná skutečně
o sedmdesát obětí, jak uvádějí
zástupci sudetoněmeckých organizací)
nelze pokládat za oběti nacionalistických
emocí, ale za jedny z posledních obětí
válečných událostí. Tato dohoda
byla v roce 1992 dodržena, věnce byly položeny
- stranou zájmu veřejnosti.
V roce 1993 se situace opakovala a 22. května byly položeny
opět věnce ke zdi IV. dvora Malé pevnosti.
Tentokrát však - proti dohodě - byly věnce
opatřeny stuhami s nevhodnými nápisy. Vedení
Památníku Terezín bylo postaveno před
rozhodnutí, zda přesto položení věnců
povolit, anebo zamezit delegacím v přístupu
do Malé pevnosti. Bylo možné předpokládat,
že někteří členové delegací
očekávali zamítavou reakcí
a byl připraveni dát celé věci náležitou
publicitu. Pravý důvod odmítnutí -
nevhodné nápisy na stuhách - by byl nepochybně
potlačen. Proto ředitel zvolil řešení
jiné - dovolil položit věnce a po několika
dnech je dal odstranit.
Jsem přesvědčen, že vedení Památníku
Terezín zvolilo v dané situaci, kdy věcné
důvody pro uctění památky obětí
excesů z května 1945 existují, řešení
optimální - ačkoliv se nikdy netajilo názorem,
že v souvislostech dějin Malé pevnosti jde
o akci nevhodnou. Porušení dohody ze strany
sudetoněmeckých spolků je důvodem
ke změně stanoviska Památníku Terezín
na případné konání akce v roce
1994.
Ředitel Památníku Terezín dr. Jan
Munk celou situaci vysvětlil v článku uveřejněném
dne 9. června 1993 v Lidových novinách.
S pozdravem Jindřich Kabát
Vážený pan poslanec
RNDr. Jiří Šoler. CSc.,
Poslanecká sněmovna parlamentu
České republiky
PRAHA
Projednáni ve sněmovně, Středa 15. září 1993
Ministr kultury Jindřich Kabát odpověděl na interpelaci poslance Jiřího Šolera ve věci zneuctění památníku obětí nacismu v Terezíně - tisk 379. Odpověď se předkládá jako 379 A. Považuje pan poslanec odpověď za uspokojivou?
Poslanec Jiří Šoler: Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, ve své interpelaci jsem vyjádřil své pobouření nad zhanobením hrobů 300 tisícům obětí nacistického násilí v Terezíně, který provedli sudečtí Němci. Jako odpověď od pana minstra mi bylo sděleno, že se jedná o drobné nedorozumění, které snad již příští rok se možná opakovat nebude. Domnívám se, že suverénní stát, který nechá hanobit památníky takovýchto obětí v době, kdy na jiné části světa daleko odsud se staví pomníky obětem holocaustu, je naprosto nemístné. Způsob, kdy pan ministr v podstatě kryje ředitele muzea, který takovéto zvěrstva provozuje, považuji za urážku statisíců českých obětí 2. světové války. Proto s odpovědí nesouhlasím. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Šolerovi a otevírám rozpravu. Protože se do rozpravy nikdo nehlásí, rozpravu končím a navrhuji přijmout následující usnesení.
"Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí ministra kultury Jindřicha Kabáta na interpelaci poslance Jiřího Šolera ve věci zneuctění památníku obětí nacismu v Terezíně, uvedenou v tisku 379 A. "
Budeme hlasovat. (č. 119)
Kdo je pro přijetí tohoto usnesení? Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?
Tento návrh usnesení nebyl přijat poměrem hlasů:
Pro bylo 36 poslanců.
Proti bylo 28 poslanců.
Zdrželo se 19 poslanců.
Navrhnu opačné usnesení.
"Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí ministra kultury Jindřicha Kabáta na interpelaci poslance Jiřího Šolera ve věci zneuctění památníku obětí nacismu v Terezíně, uvedenou v tisku 379 A. "
Budeme hlasovat. (č. 120)
Kdo je pro přijetí tohoto návrhu usnesení? Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?
Ani tento návrh usnesení nebyl přijat, a to poměrem hlasů:
Pro bylo 40 poslanců.
Proti bylo 32 poslanců.
Zdrželo se 10 poslanců.