Zneuctění památníku obětí nacismu v Terezíně

Parlament České republiky

POSLANECKÁ SNĚMOVNA

1993

I. volební období

379

INTERPELACE

poslance Jiřího Šolera

na ministra kultury Jindřicha Kabáta

ve věci zneuctění památníku obětí nacismu v Terezíně

Ve smyslu § 89 odst. 1 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění; předkládám poslancům následující interpelaci poslance Jiřího Šolera na ministra kultury Jindřicha Kabáta. Interpelace je přílohou tohoto sněmovního tisku.

V Praze dne 6. června 993

Milan Uhde v. r.

Příloha


RNDr. Jiří Šoler CSc., poslanec Parlamentu České republiky


Vážený pan 
PhDr. Jindřich Kabát 
ministr kultury vlády České republiky  
 Zbraslav, 1. června 1993

INTERPELACE

na ministra kultury vlády České republiky

ve věci zneuctění památníku obětí nacismu v Terezíně.

Vážený pane ministře,

obrátili se na mne potomci oběti nacismu umučených během německé okupace ve věznici pro politické vězně v Malé pevnosti v Terezíně. Informovali mne o nechutné provokaci v Památníku obětí této věznice i obětí terezínského ghetta, které podle tehdejší propagandy "vůdce věnoval židovskému národu ". V poslední době se množí případy neúcty exponentů nacismu, a jejich spolupracovníků a potomků na nejrůznějších památnících obětí nacismu. Vzpomeňme jen kolikrát se ve stejných místech v Terezíně veřejně předváděl synovec pražského gestapáka Miloše Havla narozeného 3. 11. 1899 v Praze, současný president České republiky pan Václav Havel. K vrcholům neúcty potom patří osobní účast tohoto pána při otvírání Muzea holocaustu ve Washingtonu. Nechci zde posuzovat jeho současné postoje, ale trocha úcty k mrtvým patří k etice každého slušného člověka a pokud má někdo takto poznamenané předky, měl by si účast na podobných akcích odpustit nebo alespoň stát skromně a nenápadně někde vzadu, Pokud ovšem není stejně jako jeho předkové ve službě nepřátel českého národa.

Do stejné kategorie patří i zneuctění památníku obětí nacismu v Terezíně, o kterém informuje i zpravodajství ČTK. Podle zpráv v tisku /Špílgl, 28. května 1993, strana 3 dole/ podle sdělení čtenáře ťdne 22. května 1983 položili zástupci německého a rakouského Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Památníku Terezín ke zdi IV. dvora věnce, přičemž vedoucí skupiny Horst Mück se oháněl údajným souhlasem ředitele památníku Jana Munka také tvrzením, že o akci ví předák landsmaschaftu dr. Franz Neubauer. Na stuhách věnců byly protičesky zaměřené nápisy "Zemřeli, protože byli Němci", "Promlčeno, ale nezapomenuto" a podobně.

Celou akci prý chtěli sudeťáci uctít památku 70 Němců, ubitých podle tvrzení Horsta Mücka v těchto místech 24. května 1945. Pranic mu, ani jeho soukmenovcům nevadilo, že dosavadní oficiální výzkum historie Malé pevnosti v Terezíně nic podobného nezjistil.Ť

ťVeřejnost nyní očekává, že se dozví, jaká opatření podnikla příslušná vládní místa vůči provokatérům. Obdobné případy je přece nutné řešit okamžitě. Odstranit nevhodné předměty i texty a záležitost předat policii k vyšetření a potrestání viníků, přinejmenším zákazem vstupu na území České republiky.

Naše správní orány nesmějí připustit, aby si cizinci z naší demokracie udali anarchistickou zvůli! Ve vztahu k některým Němcům je potřebné neustále připomínat, že cesta k usmíření vede přes odstranění křivd, kterých se na našich občanech Němci za okupace dopustili.Ť

Z komentáře listu Špígl stojí za to ještě ocitovat:

My navíc dodáváme, že prameny je spolehlivě doloženo, že Němci zavlekli do Terezína za druhé světové války přes 200 tisíc vězňů z celé Evropy, z nichž každý pátý zde zemřel a na 100 tisíc jich pak zahynulo při deportaci z Terezína ve vyhlazovacích koncentračních táborech, věznicích, káznicích a na popravištích. (…)

Tolik stanovisko našeho čtenáře. My k tomu dodáváme, že by jisté nejen nás velmi zajímalo, zda ředitel Památníku Terezín při vydávání povolení sudeťákům věděl, co vlastně má ve skutečnosti u zdi IV. dvora probíhat. Pokud ano, pak nad jeho rozhodnutím zůstává rozum stát.Vždyť znesvětil místo, kde leží tisíce obětí fašistické zvůle a neviní lidé tam prožívali tak neuvěřitelné utrpení, že k tomu už je potřeba opravdu silný žaludek!

Tolik citace tisku. Chápu, že po zakončení druhé světové války došlo ve vztahu k některým německým občanům k excesům, které nelze vždy vysvětlovat revolučním nadšením nebo ospravedlňovat předchozím utrpením. Znám osobně i jeden případ, kdy byl český mstitel, který zabil celou německou rodinu v polovině května 1945, postaven před soud, odsouzen, a strávil ve vězení mnoho let. Ale uvedená provokace sudeťáků není reakcí na podobné řídké politováníhodné případy, ale snahou o zneuctění statisíc obětí nacismu v Terezíně. A tak jsem nucen pohlížet i na tolerantní přístup současného režimu, který podobně jako zločinný kolaborantský režim presidenta Háchy spolupracuje s hydrou německého hegemonismu. Není náhodou, že příjmení Havel sehrálo nemalou roli již při rozdělení Československa v roce 1939. Věřím, že historie smete Vaší vládu stejně, jako smetla zločinný systém Adolfa Hitlera a jeho sluhy Emila Háchy. Doufejme, že k tomu nebude zapotřebí stejně obětí a stejného utrpení.

Minulý týden jsem podnikl se svými kolegy cestu do centra Evropské kultury a sídla Rady Evropy, do Štrasburku. Bohužel nejbližší cesta za kulturními národy Evropy vede přes Spolkovou republiku Německo, kde jsme se setkali spíše než s projevy kultury s demonstrací zpupnosti a nadřazenosti, a to jak při vjezdu do SRN, tak při arogantním projevu švábských policistů při cestě zpět. Taková maličkost jako diplomatický pas suverénního státu nehrála při tomto jednání žádnou roli. V kontextu takových zkušeností nemohu nepochopitelnou toleranci našich státních institucí k projevím německého hegemonismu chápat jinak, než stejné projevy kolaborantského režimu protektorátu "Böhmen und Mähren", konečně po rozdělení ČSFR je situace velmi podobná. Nemohl jsem si nevzpomenout na líčení mé matky, která jako mladá česká učitelka na poslední chvíli opouštěla okupovaný Sokolov. Arogance henleinovských ordnerů byla velmi podobná.

Vážený pane ministře, žádám Vás v souvislosti s politováníhodnou událostí v Terezíně o odpověď na všechny otázky, které položila redakce Špíglu a jejich čtenář. Současně Vás žádám o sdělení všech opatření, která zajistí, aby se podobná provokace nemohla opakovat.

S pozdravem

Jiří Šoler


Ospověď na interpelaci

Parlament České republiky

POSLANECKÁ SNĚMOVNA

1993

I. volební období

379 A

ODPOVĚĎ NA INTERPELACI

poslance Jiřího Šolera

na ministra kultury Jindřicha Kabáta

ve věci zneuctění památníku obětí nacismu v Terezíně

Ministr kultury Jindřich Kabát zaslal odpověď na interpelaci poslance Jiřího Šolera dopisem ze dne 18. června 1993.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám Poslanecké sněmovně odpověď ministra kultury Jindřicha Kabáta na interpelaci poslance Jiřího Šolera. Odpověď je přílohou tohoto sněmovního tisku.

V Praze dne 23. června 1993

Milan Uhde v. r.

Příloha


Ministr kultury
 
České republiky
 
PhDr. Jindřich Kabát
 
 V Praze dne 11. června 1993
 Č.j.: 6. 135/93

Vážený pane poslanče,

k Vaší interpelaci, kterou jste se na mně obrátil ve věci zneuctění památníku obětí nacismu v Terezíně, Vám sděluji následující:

Z dochovaných historických pramenů je známo, že v květnu 1945 vznikl na IV. dvoře Malé pevnosti v Terezíně internační tábor pro civilní obyvatele německé národnosti, které sem z okolí sváželi příslušníci revoluční gardy. Jednalo se o tzv. divoký tábor, pro jehož zřízení nikdy nikdo nevydal žádný pokyn ani povolení.

Výzkumem, který provádí Památník Terezín, bylo prokázáno, že v tomto internačním táboře došlo k řadě násilností na shromážděných civilistech. Existuje např. doklad - dopis velitele skupiny lékařů, která v Terezíně likvidovala tyfovou epidemii, dr. Rašky - v němž pisatel upozorňuje na nevhodnost zřízení "divokého" internačního tábora v místě, které by mělo symbolizovat odpor k jakémukoli násilí. Iniciátoři nepovoleného internačního tábora v Malé pevnosti byli obžalováni. Amnestie prezidenta Beneše zabránila tomu, aby byli postaveni před soud.

V roce 1992 se do Terezína dostavili zástupci sudetských organizací - německých, rakouských a jedné české - s žádostí, aby se mohli oficiálně zúčastnit tradiční terezínské tryzny za mučené. Ředitel Památníku toto kategoricky odmítl - jako projev neúcty k desettisícům terezínských obětí nacismu. Následovala jednání, při nichž nakonec bylo dosaženo kompromisu. Delegacím zmíněných spolků bylo povoleno položení věnců ke zdi IV. dvora Malé pevnosti s tím, že na stuhách budou pouze neutrální nápisy, v žádném případě např. nápis "Padli, protože byli němci", protože oběti excesů z května 1944 (není dosud jednoznačně prokázáno, zda se jedná skutečně o sedmdesát obětí, jak uvádějí zástupci sudetoněmeckých organizací) nelze pokládat za oběti nacionalistických emocí, ale za jedny z posledních obětí válečných událostí. Tato dohoda byla v roce 1992 dodržena, věnce byly položeny - stranou zájmu veřejnosti.

V roce 1993 se situace opakovala a 22. května byly položeny opět věnce ke zdi IV. dvora Malé pevnosti. Tentokrát však - proti dohodě - byly věnce opatřeny stuhami s nevhodnými nápisy. Vedení Památníku Terezín bylo postaveno před rozhodnutí, zda přesto položení věnců povolit, anebo zamezit delegacím v přístupu do Malé pevnosti. Bylo možné předpokládat, že někteří členové delegací očekávali zamítavou reakcí a byl připraveni dát celé věci náležitou publicitu. Pravý důvod odmítnutí - nevhodné nápisy na stuhách - by byl nepochybně potlačen. Proto ředitel zvolil řešení jiné - dovolil položit věnce a po několika dnech je dal odstranit.

Jsem přesvědčen, že vedení Památníku Terezín zvolilo v dané situaci, kdy věcné důvody pro uctění památky obětí excesů z května 1945 existují, řešení optimální - ačkoliv se nikdy netajilo názorem, že v souvislostech dějin Malé pevnosti jde o akci nevhodnou. Porušení dohody ze strany sudetoněmeckých spolků je důvodem ke změně stanoviska Památníku Terezín na případné konání akce v roce 1994.

Ředitel Památníku Terezín dr. Jan Munk celou situaci vysvětlil v článku uveřejněném dne 9. června 1993 v Lidových novinách.

S pozdravem Jindřich Kabát

Vážený pan poslanec

RNDr. Jiří Šoler. CSc.,

Poslanecká sněmovna parlamentu

České republiky

PRAHA


Projednáni ve sněmovně, Středa 15. září 1993

Ministr kultury Jindřich Kabát odpověděl na interpelaci poslance Jiřího Šolera ve věci zneuctění památníku obětí nacismu v Terezíně - tisk 379. Odpověď se předkládá jako 379 A. Považuje pan poslanec odpověď za uspokojivou?

Poslanec Jiří Šoler: Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, ve své interpelaci jsem vyjádřil své pobouření nad zhanobením hrobů 300 tisícům obětí nacistického násilí v Terezíně, který provedli sudečtí Němci. Jako odpověď od pana minstra mi bylo sděleno, že se jedná o drobné nedorozumění, které snad již příští rok se možná opakovat nebude. Domnívám se, že suverénní stát, který nechá hanobit památníky takovýchto obětí v době, kdy na jiné části světa daleko odsud se staví pomníky obětem holocaustu, je naprosto nemístné. Způsob, kdy pan ministr v podstatě kryje ředitele muzea, který takovéto zvěrstva provozuje, považuji za urážku statisíců českých obětí 2. světové války. Proto s odpovědí nesouhlasím. Děkuji vám.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Šolerovi a otevírám rozpravu. Protože se do rozpravy nikdo nehlásí, rozpravu končím a navrhuji přijmout následující usnesení.

"Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí ministra kultury Jindřicha Kabáta na interpelaci poslance Jiřího Šolera ve věci zneuctění památníku obětí nacismu v Terezíně, uvedenou v tisku 379 A. "

Budeme hlasovat. (č. 119)

Kdo je pro přijetí tohoto usnesení? Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?

Tento návrh usnesení nebyl přijat poměrem hlasů:

Pro bylo 36 poslanců.

Proti bylo 28 poslanců.

Zdrželo se 19 poslanců.

Navrhnu opačné usnesení.

"Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí ministra kultury Jindřicha Kabáta na interpelaci poslance Jiřího Šolera ve věci zneuctění památníku obětí nacismu v Terezíně, uvedenou v tisku 379 A. "

Budeme hlasovat. (č. 120)

Kdo je pro přijetí tohoto návrhu usnesení? Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?

Ani tento návrh usnesení nebyl přijat, a to poměrem hlasů:

Pro bylo 40 poslanců.

Proti bylo 32 poslanců.

Zdrželo se 10 poslanců.