Ve smyslu § 89 odst. 1 zákona ČNR č.
35/1989 Sb., o jednacím řádu České
národní rady, v platném znění,
předkládám poslancům následující
interpelaci poslance Jiřího Šolera na místopředsedu
vlády a ministra zemědělství Josefa
uxe. Interpelace je přílohou tohoto sněmovního
tisku.
Příloha
Vážený pan | |
ing. Josef Lux | |
místopředseda vlády a ministr zemědělství | |
Zbraslav, 31. května 1993 |
Vážený pane ministře,
na minulém plénu Poslanecké sněmovny
Parlamentu České republiky byla vedena bohatá
diskuse o prorůstání současného
politického systému prvky jak komunistické
tak nacistické totality. Nestačí, že
hlavou státu je synovec gestapáckého katana
Miloše Havla, navíc se počítá
s předáním bývalého vojenského
prostoru Ralsko kolaborantskému rodu Waldštejnů.
Bohužel jsem se přesvědčil, že
pronikání kolaborantských šlechtických
rodů zřejmě ohrožuje i moje trvalé
bydliště, proto se s celou problematikou obracím
na Vás.
Jsem občanem a členem místního zastupitelstva
městské části Praha Zbraslav. Místní
zámek, mnoho polností a lesních porostů
zde bývalo ve vlastnictví pana Cyrila Bartoně,
rytíře z Dobenína (podle jiných konvencí
Bartoně-Dobenína), a podle všeho by jim měl
být v rámci restitucí vrácen.
V poslední době jsem prostudoval mnoho materiálů
o době nacistické tyranie, která mé
tak mnoho společných prvků s tyranií
komunistickou i se současnou tyranií neokomunistickou!
V knihovničce Aktualit, kterou vydává nakladatelství
Svoboda Praha a kterou rediguje Gustav Bareš vyšel v lednu 1946 svazek Vojtěcha Dolejšího "Vyháníme
cizáckou šlechtu z české půdy".
Na straně 19 této publikace jsem mezi kolaborantskými
rody našel i zmínku o rodu Bartoňů z Dobenína:
Na první pohled by se zdálo, že české
jméno Bartoň se do této společnosti
dobře nehodí. Také opravdu modrá krev
pánů Bartoňů datuje se teprve do minulého
století, kdy zbohatlý náchodský textilní
fabrikant zatoužil po tom, aby jeho jmění bylo
prezentováno také důstojným titulem,
proto si koupil od nebožtíka císaře
Františka Josefa L rytířský predikát.
Za peníze všechno, i modrá krev. Sice jenom
rytíř, ale přece jenom šlechtic. A nutno
uznat, že novopečený rod rytířů
z Dobenína se snažil vyrovnat druhým šlechtickým
rodům, jejichž předkové obšťastnili
naši zemi již po Bílé Hoře. Z Náchoda
zakoupili se Bartoňové v Novém Městě
n. Met. a ve Zbraslavi. Když nastalo zvýšené
ohrožení republiky naším velikým
sousedem, podporoval pan Bartoň šedé košile,
které uměly zdvíhat ruce k arijskému
pozdravu stejně vysoko, jako hnědé košile
na druhé straně hranice. Bartoň rytíř
a Dobenína byl proto zvláště vhodnou
osobou pro funkci místopředsedy České
ligy proti bolševismu. Uznejme tedy, že třeba
rodokmen pánů z Dobenína je ještě
velmi mladý a nepopsaný, bylo by černým
nevděkem, kdyby nebyl zařazen po bok starších
šlechtických rodin, jako jsou Czernínové,
Dobrzenští, Mladotové a Kinští.
Tolik dobové anály. Název ligy proti bolševismu
působí v současnosti spíše příznivě.
Ovšem po nacistické okupaci, kdy udání
i takové organizace končívalo v koncentračním
táboře nebo pankrácké sekyrárně,
znělo asi méně příjemně.
Zvláště když např. v rámci
komunistického odboje položil na Zbraslavi svůj
život i místní lékař a český
spisovatel MUDr. Vladislav Vančura. Konečné
zařazení této organizace do dobového
kontextu ovšem umožní Dekret presidenta republiky
Dr. Beneše 17/1945 Sb. ze dne 19. června 1945 o národním
soudu. § 2 tohoto dekretu říká:
Dopustili-li se činů trestných podle dekretu
presidenta republiky ze dne 10. června 1945 č. 16
Sb., o potrestání nacistických zločinců,
zrádců s jejich pomahačů a o mimořádných
lidových soudech (v dalším retribuční
dekret), státní president tzv. protektorátu,
členové tzv. protektorátních vlád,
členové ústředního vedení
vlajky, členové Kuratoria pro výchovu mládeže,
členové výboru a činovníci
České ligy proti bolševizmu, vedoucí
činovníci národní odborové
ústředny zaměstnanců a svazu zemědělství
a lesnictví, novináři, kteří
propagačně sloužili vládě vetřelců
v denním tisku, nebo vůbec osoby, které byly
vedoucím postavením v životě politickém,
vysokým úřadem, vysokou funkcí velitelskou
nebo význačným místem v životě
hospodářském vázány být
svým spoluobčanům vlasteneckým vzorem,
Konečně podle § 4:
Osoby označené v § 2 budou souzeny národním
soudem jako soudem čestným, i když se nedopustily
činů trestných, ale nechovaly se po 21. květnu
1938, jak se slušelo na věrné a statečné
občany československé.
President Dr. Edvard Beneš zařadil tedy ťČeskou
ligu proti bolševismuŤ ve svých dekretech mezi
nejtěžší kolaborantské organizace,
členové jejichž vedení byli zpravidla
zbavováni majetku.
Chápu, že materiály citované knihovničky
aktualit neuvádějí přesnou specifikaci,
o kterou větev rodu Bartoňů-Dobenínů
se jedná, ani jména konkrétních osob,
proto nemohu pronášet kategorické soudy. Přesto
se, mi často vybavuje líčení mé
matky, která jako česká učitelka musela
na poslední chvíli utíkat s okupovaného
Sokolova. Nechci, aby i Zbraslav byla poznamenána hydrou
germánské rozpínavosti, netoužím
po nových obětech české inteligence
podle vzoru Vladislava Vančury. Stačí snad,
že tato hydra se rozpíná v sídle českých
králů. Zvláště po tom, kdy se
mi potomci nacistických ordnerů snažili nedávno
při přejezdu německého pohoří
"Schwabische Alb" bránit ve styku s kulturními
národy Evropy. Chci se proto dotázat, zda se retribuční
dekret týká i zbraslavského majetku Bartoňů
z Dobenína a zda tedy nacistická minulost této
rodiny není na závadu restituci jejich majetku,
která se týká pouze majetku vyvlastněného
až po 25. únoru 1948. I když chápu, že
rod Bartoňů-Dobenínů má asi
více větví a že ne každá
z těchto větví musí být nutně
kompromitována. Přesto, zvláště
po stále viditelnějším pronikání
zkompromitovaných nacistických rodin do života
naší společnosti, mne situace v mém
bydlišti silně znepokojuje, nerad bych viděl
i zde postupné ovládnutí života obce
nacistickou a komunistickou mafií, jako se to děje
jinde. Proto žádám odpověď na tyto
otázky:
1) Jaké restituční nároky uplatnili
Bartoňové-Dobenínové?
2) Kdy a jakým způsobem o tento svůj majetek
přišli?
3) Zda a kteří představitelé tohoto
rodu byli souzeni Národním soudem či jinými
soudy po roce 1945 za kolaboraci s nacismem.
S pozdravem Jiří Šoler
Místopředseda vlády a ministr zemědělství
Josef Lux zaslal odpověď na interpelaci poslance Jiřího
Šolera dopisem ze dne 25. června 1993 (došlo
12. července 1993).
Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb.,
o jednacím řádu České národní
rady, v přijatém znění, předkládám
Poslanecké sněmovně odpověď místopředsedy
vlády a ministra zemědělství na interpelaci
poslance Jiřího Šolera. Odpověď
je přílohou tohoto sněmovního tisku.
Příloha
V Praze dne 25. 6. | |
1993 Č.j. 3788/93-111 |
Odpověď
Vážený pane poslanče,
k Vaší interpelaci ve věci restituce majetku
kolaborantského radu Bartoňů z Dobenína
sděluji:
Ve své interpelaci uvádíte, že podle
všeho by měl být vrácen zámek
ve Zbraslavi, mnoho polností a lesních porostů,
které bývaly ve vlastnictví pana Cyrila Bartoně,
rytíře z Dobenína. Neuvádíte,
komu má být uvedený majetek vrácen
ani na základě jakého právního
titulu došlo k jeho odnětí. Mohu proto jen
obecně uvést, že pokud byl majetek odňat
podle dekretu č. 12/1945 Sb. a šlo o zemědělský
majetek, přicházela by v úvahu jeho restituce
podle zákona č. 243/1992 Sb., ve znění
zákona č. 441/1992 Sb., a to za podmínek
v tomto zákoně uvedených. Jestliže by
se jednalo o odnětí podle zákonů o pozemkových reformách, tj. podle zákona č.
142/1947 Sb. a zákona č. 46/1948 Sb., postup při
restituci tohoto majetku by upravoval zákon č. 229/1991
Sb., ve znění pozdějších předpisů
(tzv. zákon o půdě).
Oba výše zmíněné restituční
tituly znamenají, že orgánem příslušným
k posouzení oprávněnosti nároku je
pozemkový úřad, kterému jedině
může být známo, zda k uplatnění
nároků na restituci zemědělského
majetku došlo. Tento orgán by proto i v daném
případě jediný mohl ve věcí
rozhodovat a pouze příslušnému pozemkovému
úřadu je známo, kdy a jakým způsobem
došlo k odnětí majetku a zda jsou dány
podmínky k jeho restituci.
Pokud jde o Váš posledně uvedený dotaz,
zda a kteří představitelé tohoto rodu
byli souzeni Národním soudem či jinými
soudy po roce 1945 za kolaboraci s nacismem, ani na tomto úseku
mi není a nemůže být nic bližšího
známo. V této. souvislosti pouze připomínám,
že postupem podle dekretu č.16/1945 Sb. s§ 1)
nemuselo vždy dojít k uložení trestu propadnutí
jmění. Pokládám proto za pravděpodobné,
že v daném případě došlo
k odnětí zemědělského majetku
jiným způsobem, patrně realizací výše
zmíněných zákonů o pozemkových
reformách, a restituci takto odňatého majetku
by potom umožňoval citovaný zákon o půdě a to způsobem a u orgánu, o kterých
se výše zmiňuji.
S pozdravem Josef Lux
Vážený pan
RNDr. Jiří Šoler, CSc.,
poslanec Parlamentu České republiky
Na vědomí:
Vážený pan
Milan Uhde
předseda Poslanecké sněmovny
Parlamentu České republiky