ZÁVĚR
Zbývá zvážit vliv Holocaustu na Spojené státy. Chci při tom použít Novickovy vlastní kritické poznámky o této věci.
Kromě památníků Holocaustu nařídilo nebo doporučilo celých sedmnáct států zavedení Holocuastových programů do svých škol a mnoho universit a vysokých škol podporuje Katedry Holocaustových studií. Stěží uplyne týden, aniž by se v New York Times neobjevila velká Holocaustová historka. Počet vědeckých studií zaměřených na nacistické Konečné řešení je střízlivě odhadováno na 10 000. Uvažme pro srovnání stipendia na velké oběti v Kongu. Během let 1891 a 1911 zahynulo nějakých 10 milionů Afričanů v důsledku využití konžské slonoviny a gumovníku. Přesto první a jediná studie o této záležitosti byla publikována v angličtině před dvěma lety.
1Díky obrovskému množství institucí a profesionálů, kteří mají udržovat vzpomínky na Holocaust, je Holocaust pevně zakotven v americkém životě. Novick ovšem vyslovuje obavy, zda je to dobře. Za prvé uvádí mnohé příklady jeho hrubé vulgarizace. A opravdu, člověka to tvrdě tlačí, aby nezmínil jednotlivé politické záležitosti, ať už jsou to ochrana (nenarozeného?) života, svoboda volby, práva zvířat nebo právo států (v rámci federace), které by nebyly inspirovány Holocaustem. Elie Weisel odmítal takové laciné postupy založené an Holocaustu a prohlásil "Přísahám, že se vyhneme … vulgárním výjevům".
2 Přesto Novick uvádí, že "Holocaustová fotografie mající nejvíc smyslu a důvtipu vznikla v roce 1996, když Hillary Clintonová, právě když byla pod ostrou palbou nejrůznějších přestupků, se objevila na galerii Sněmovny, právě když její manžel předníšel svou Zprávu o stavu Unie, doprovázena svou dcerou Chelsea a Elie Weiselem."3 Podle Hillary Clintonové Kosovští uprchlíci donuceni k útěku ze Srbska během bombardování vojáky NATO připomínali Holocaustové scény v Schindlerově seznamu. "Lidé, kteří studovali historii z Spielbergových filmů," odpověděli kysele srbští disidenti, "nám nebudou říkat, jak máme žít".4"Doměnky, že Holocaust je americkou pamětí", argumentuje později Novick, je morální vytáčka. Ta "vede k odmítání zodpovědnosti, která skutečně přísluší Američanům, když konfrontují svou minulost, svou přítomnost a svou budoucnost". (Zdůrazněno v originále)
5 Zdůrazňuje důležitou věc. Je jednodušší odsoudit zločiny jiných než se kriticky podívat na sebe. Je ovšem také pravda, že byla vůle, abychom se poučili sami o sobě na základě zkušenosti s nacisty. Manifest Destiny (Osud) přijal téměř všechny ideologické a programové prvky Hitlerovy politiky životního prostoru (Lebensraum). Ve skutečnosti Hitler koncipoval své výboje na Východ na podkladě amerických výbojů na Západ.6 Během prvé poloviny tohoto století většina amerických států zavedla sterilizační zákony a desítky tisíc Američanů bylo nedobrovolně sterilizováno. Nacisté přímo použili tento americký precendens když zaváděli vlastní sterilizační zákony. 7 Notoricky známé Norimberské žákony z roku 1935 zbavily židy volebního práva a zakázali míšení mezi židy a ne-židy. Černí na americkém jihu trpěli stejnými zákonnými omezeními a byli podrobeni horšímu spontánnímu a obecně schvalovanému násilí než Židé v předválečném Německu.8Ke zdůraznění odhalených zločinů v zahraničí USA často vyvolávají vzpomínky na Holocaust. Více ale odhalí fakt, kdy USA připomínají Holocaust. Zločiny oficiálních nepřátel, jako je krvavá lázeň Rudých Khmerů v Kambodži, sovětský invaze do Afganistánu, Irácká invaze v Kuvajtu, srbské etnické čištění v Kosovu připomínají Holocaust; zločiny, za které jsou zodpovědné USA.
Právě když byla odhalena zvěrstva Rudých Khmerů v Kambodži, zlikvidovala Američany dosazená vláda jednu třetinu populace Východního Timoru. Přesto, na rozdíl od Kambodže nebyla genocida na Jižním Timoru nikdy srovnávána s Holocaustem; dokonce se téměř neobjevovala ve zprávách.
9 Právě když se Sovětský svaz dopouštěl "jiné genocidy" v Afganistanu, jak to nazvalo Středisko Simona Wiesenthala, dopustil se Američany dosazený režim v Guatemale toho, co později Guatemalský Výbor pravdu nazval "genocidou" domorodého Mayského obyvatelstva. President Regan odmítl obvinění guatemalské vlády jako "vandrácké klepy". Jako ocenění přínosu Jeane Kirkpatrickové jako hlavní obhájkyně odhalovaných zločinů Reganovy administrativy ji Středisko Simona Wiesenthala ocenilo cenou Humanista roku. 10 Simon Wiesenthal byl před slavnostním předáním ceny soukromně požádán, aby to znovu uvážil. Odmítl. Elie Wiesel byl soukromě požádán o intervenci u izraelské vlády, hlavním dodavatelem zbraní pro Guatemalské řezníky. I on odmítl. Carterova administrativa vyvolávala vzpomínky na Holocaust v souvislosti s vietnamskými "lodičkáři" prchajícími před komunistickým režimem. Naopak Clintonova administrativa si nevzpoměla na Holocaust, když vracela Haitské "lodičkéře" prchající před komandy smrti podporovanými USA. 11Vzpomínky na Holocaust se hrozivě vynořily při bombardováním Srbska paktem NATO pod vedením USA zahájeném na jaře 1999. Jak jsme viděli, Daniel Goldhagen srovnával srbské zločiny v Kosovu s Konečným řešením, a na příkaz presidenta Clintona Elie Wiesel odcestoval do kosovských uprchlických táborů v Makedonii a v Albánii. Již před tím Elie Wiesel odjel prolévat slzy na podnět obyvatel Kosova, ovšem, indoneský režim dosazený USA pokračoval tam, kde přestal koncem 70-tých let a dopouštěl se dalších zločinů na Východním Timoru. Holocaust se nicméně ztratil z paměti, když Clintonova administrativa souhlasila s proléváním krve. Jsou to "vnitřni záležitosti Indonézie", jak vysvětlovali západní diplomaté, a ne "Východního Timoru".
12Novick poukazuje na pasivní americkou spoluvinu na humanitárních katastrofách ne nepodobných a v mnohých ohledech rozsahem srovnatelných nacistické likvidaci. Připomíná například milion dětí zabitých během Konečného řešení a konstatuje, že američtí presidenti nedělají o mnoho víc než pietní projevy, zatímco celosvětově stejné množství dětí každý rok "umírá na podvýživu a nemoci, proti kterým existuje prevence".
13 Je možné též zmínit určité případy aktivní americké spoluúčasti. Po koaliční devastaci Iráku vedenou USA v roce 1991 k potrestání "Saddama-Hitlera", Spojené státy a Británie vynutily vražedné americké sankce proti této nešťastné zemi při pokusech o jeho sesazení. Stejně jako při nacistickém holocaustu zahynuly podobně miliony dětí.14 Když byla tázána v národní televizi na tuto strašlivou smrtící sankci v Iráku, ministryně zahraničí Madelaine Albrightová odpověděla, že "cena tomu odpovídá"."Značný extrémní charakter Holocaustu", tvrdí Novick, "vážně omezují jeho možnosti poskytovat poučení použitelné v našem každodenním životě". Jako "kritérium útlaku a krutosti" vede k "trivializaci zločinů menšího rozsahu".
15 Nacistický holocaust též může posílit naší citlivost k těmto bezprávím. Pod optikou Auschwitzu, jak bylo pokládáno za samozřejmé, už nikdy nemůže nastat náboženský fanatismus. 16 Ve skutečnosti to byl nacistický holocaust, který zdiskreditoval vědecký rasismus, který byl tak pronikavým rysem amerického intelektuálního života před druhou světovou válkou.17Pro ty oddané zlepšení lidstva prubířský kámen zla nevylučuje, ale vítá srovnání. Otrokářství zaujímá zhruba stejné místo v morálním vesmíru konce devatenáctého století jako nacistický holocaust dnes. Podle toho bylo často užíváno k ilustraci zcela nevítaného zla. John Stuart Mill srovnával podmínky žen k té nejposvátnější viktoriánské instituci, v rodině, k otrokářství. Dokonce si dovolil tvrdit, že podle rozhodujících hledisek byly horší. "Jsem dalek předstírání, že s ženami se obecně nezachází hůř než s otroky; ale žádný otrok není otrokem tak dlouho a v tak plném smyslu slova jako žena".
18 Pouze ti, kdo používají termín zlo ne jako morální kritérium, ale jako ideologický klacek, odmítnou takové analogie. "Nesrovnávejte" je zaříkadlem morálních vyděračů.19Organizované americké židovstvo zneužilo nacistický holocaust k odražení kritiky Izraele a jeho morálně neobhájitelné politiky. Napadání této politiky dostalo Izrael a americké židy do strukturálně stejného postavení: osudy obou nyní na tenké nitce vedoucí k americkým vládnoucím elitám. Pokud se tyto elity jednou rozhodnou, že Izrael je nepříjemným závazkem nebo američtí židé postradatelní, tato nitka se může přetrhnout. Nepochybně to není spekulace - snad přehnaně alarmující, snad ne.
Předpověď, že by americké židovské elity připustily takové možnosti je nicméně dětskou hrou. Pokud Izrael ztratí přízeň Spojených států, mnozí s těchto vůdců, kteří dnes rozhodně brání Izrael, by s odvahou vyhlásili svou nespokojenost s židovským státem a tlačili by americké židy, aby se odvrátili od Izraele k náboženství. A pokud americké vládnoucí kruhy se rozhodnou obětovat židy, byli bychom překvapeni, až by američtí židovští vůdci sehráli stejnou roli, jako jejich předchůdci při nacistickém holocaustu. "Nepočítali jsme s tím, že by Němci vsadili na židovské elementy", připomíná Yitzak Zuckerman, organizátor povstání ve Varšavském ghettu, "že židé povedou židy k smrti".
20Během série veřejných změn v osmdesátých letech mnoho prominentních německých i neněmeckých badatelů vystupovalo proti "normalizaci" hanebností nacismu. Obávali se, že normalizace povede k morálnímu uspokojení.
21 Ovšem ať už jsou tyto argumenty jakkoliv platné, už nepůsobí přesvědčivě. Enormní rozsah Hitlerova Konečného řešení je již nyní dobře znám. A není snad "normální" historie lidstva plna strašlivých kapitol nelidskosti? Zločiny nesmí být podporovány zárukou odpuštění. Výzvou současnosti je vrátit nacistický holocaust jako normální subjekt vědeckého zkoumání. Jen tak se z něj můžeme skutečně poučit. Abnormalita nacistického holocaustu nevyplývá ze skutečnosti samotné, ale z vydřidušského průmyslu kolem něj. Holocaustový průmysl již zbankrotoval. Zbývá je to otevřeně vyhlásit. Dávno nastal čas k zastavení takového obchodu. Nejušlechtilejším gestem těch, kdo přežili, je zachovat jejich památku, poučit se z Jejich utrpení a nakonec je nechat odpočívat v pokoji.Poznámky:
Adam Hochschild, King Leopold's Ghost (Boston: 1998). Wiesel, Against Silence, v. iii, 190; cf. v. i, 186, v. ii, 82, v. iii, 242, a Wiesel, And the Sea, 18. Novick, The Holocaust, 230 - 1. New York Times (25 May 1999). Novick, The Holocaust, 15. John Toland, Adolf Hitler (New York: 1976), 702. Joachim Fest, Hitler (New York 1975),214,650. viz též Finkelstein, Image and Reality, kap. 4. Viz např. Stefan Kühl, The Nazi Connection (Oxford 1994). viz např. Leon F. Litwack, Trouble in Mind (New York: 1998), zejména kapitoly 5-6. Ona vychvalovaná západní tradice je rovněž hluboko začleněna do nacismu. Aby ospravedlnili likvidaci invalidů — předchůdce Konečného řešení - nacističtí lékaři rozvinuli koncepci "života nedůstojného žití" (lebensunwertes Leben). V knize Gorgias, Plato napsal "Nezdá se mi, že stojí za to žít život, pokud je tělo některé osoby ve hrozném stavu". V Republice Platon posvěcuje zabití defektního dítěte. V odpovídající části oponuje Hitler v Main Kampfu kontrole porodnosti na základě toho, že brání přirozenému výběru, jak to předvídal Rousseau ve své Rozpravě o původu nerovnosti. Krátce po druhé světové válce Hannah Arendtová připomínala, že "středozemní proud západní historie nakonec došla na šikmou plochu a vzala důstojnost naší tradici" (Origins of Totalitarianism, ix). Viz např. Edward Herman and Noam Chomsky, The Political Economy of Human Rights, v. i: The Washington Connection and Third World Fascism (Boston 1979), 129 - 204. Response (March 1983 and January 1986). Noam Chomsky, Turning the Tide (Boston: 1985), 36 (Wiesel citoval z interview v hebrejském tisku). Berenbaum, World Must Know, 3. Financial Times (8 September 1999). Novick, The Holocaust, 255. Viz např. Geoff Simons, The Scourging of Iraq (New York: 1998). Novick, The Holocaust, 244, 14. V tomto bodě viz zejména Chaumont, La concurrence, 316 18. See, for example, Carl N. Degler, In Search of Human Nature (Oxford: 1991), 202ff. John Stuart Mill, On the Subjection of Women (Cambridge: 1991), 148. Není méně zavrženíhodné používat nacistický holocaust, jak navrhuje Michael Berenbaum, pouze pro "demonstraci požadavku jedinečnosti" (After Tragedy, 29). Zuckerman, A Surplus of Memory, 210. Odkazuji zde jak na Historikerstreit a na korespondenci mezi Saulem Friedländerem a Martinem Broszatem, která má být publikována. V obou případech se debata obrátila zejména na srovnání absolutní a relativní podstaty nacistických zločinů; např. oprávněnost srovnání s gulagy. Viz Peter Baldwin (ed.), Reworking the Past, Richard J Evans, v Hitler's Shadow (New York 1989), James Knowlton a Truett Cates, Forever v the Shadow of Hitler? (Atlantic Highlands, NJ: 1993), a Aharon Weiss (ed.), Yad Vashem Studies XIX Jerusalem: 1988)# # # #
