Židovský stát

Theodor Herzl

(1896)

Poznámky překladatele

E vropu dvacátého století poznamenalo sociální inženýrství a s ním spojená tři hnutí totalitního charakteru - komunismus, nacismus a sionismus, jejichž kořeny vznikly již ve století devatenáctém. Osobní zkušenosti s komunismem máme všichni a významně poznamenal historii českého národa; věřme, že to byly zkušenosti poslední, i když samozřejmě sociální otázky, které se snažilo řešit, budou hrát svou roli v historii lidstva i nadále. Bezprostřední zkušenosti z nacismem mají jen ti nejstarší z nás; zkušenosti sice kratší, ale o to bolestnější. Bohužel, duch nacistické Třetí říše přetrvává a dnes na sebe vzal formu Evropské unie a současného německého nacionalismu; český národ nadále ohrožuje zejména zásluhou tlaku německých a rakouských neonacistických organizací, zejména sudetských Němců.

Zatímco základní literatura o komunismu je dosud v každé knihovně a po soudních peripetiích si může čtenář přečíst i základní bibli nacismu - Hitlerův Mein Kampf, základní literatura o sionismu v češtině dosud chybí. Měl by to alespoň trochu napravit tento překlad.

Sionismus se bezprostředně projevuje zejména na Blízkém Východě, kde jako jeho důsledek vznikl stát Izrael. Našeho národa se dotýká paterým způsobem:

  1. Při vytvoření státu Izrael v Palestině byla pošlapána všechna práva původního palestinského obyvatelstva, které bylo vyhnáno ze svých měst a vesnic i ze své půdy. Vzniklo tak trvalé ohnisko války v oblasti Středního Východu a současně napětí mezi západní civilizací a světem Islámu, které ohrožuje mír na celém světě. Současné americké křižácké tažení proti Islámu je přímým důsledkem tohoto napětí.
  2. Podle představ Theodora Herzla měl odchod židů do Izraele zmírnit nebo úplně uklidnit napětí mezi západní křesťanskou kulturou a „židovským lidem”. Skutečností je opak - agresivita židovských organizací, jejich aktivita „proti pomluvám” se stupňuje a vyvolává antisemitské pocity i u těch, kterých by se jinak tzv. „židovská otázka” nijak nedotýkala.

    Přitom označení „antisemitismus” neodpovídá ze dvou důvodů: jednak k semitské etnické skupině nepatří jen židé, ale i  jiné národy, zejména Arabové, Palestinci (název Palestina odpovídá biblickému národu Filištínů), Libanonci atd., přitom jejich mateřské jazyky jsou na rozdíl od většiny židů skutečně semitské. Kromě toho ona nechuť vyvolaná agresivitou sionistů není orientována na všechny židy, ať už z hlediska etnického nebo náboženského, ale většinou jen na projevy sionismu - je proto vhodnější hovořit o antisionismu.

  3. Podle představ Theodora Herzla měli židé opustit původní země, zbytek měl být asimilován, v jejich původních zemích měla zůstat nevýrazná menšina. Realita v naší zemi je poněkud jiná. Část židů šťastně emigrovala ještě před nacistickou okupací, i když většinou jinam než do Izraele. Využili svého lidského práva a pravděpodobně si tím zachránili život, proto jim lze asi těžko něco vyčítat. Bohužel mnozí z těch, kteří zůstali, se stali obětí německého nacismu. Po válce se z židovských emigrantů vrátila jen malá část, zato z těch kteří přežili nacistickou okupaci více něž 50% emigrovalo - ať už do Izraele, do USA nebo jinam. Těžko jim to vyčítat - ať už jejich emigrace byla důsledkem zkušeností s nacismem nebo utekli před komunismem. Ovšem dnes si ta malá hrstka, která tady zůstala, osobuje stejné postavení jako měla celá komunita před nacistickou okupací - např. pokud jde o  majetek židovských organizací, synagogy, hřbitovy apod. Vzpomeňme si jen na enormní náklady spojené se „záchranou” zbytků středověkého židovského hřbitova někde v podzemí budovy České pojišťovny. Židovská komunita si vynucuje zcela jiný přístup než jaký je běžný u ostatního obyvatelstva, a pokud jim není vyhověno, reagují nechutnými nátlakovými akcemi, třeba za spoluúčasti rabínů až z New Yorku. Logickým důsledkem je rostoucí nechuť obyčejných lidé k této komunitě, tedy je tomu přesně naopak, než očekával Herzl. Ten samozřejmě neočekával pokračování takového chování židovských představitelů k ostatní nežidovské populaci.
  4. Židé utrpěli v poměrném vyjádření asi největší množství obětí během vlády nacistů. Snaží se v souhlase s obvyklou taktikou židovských obchodníků z tohoto neštěstí vytěžit co nejvíce - výsledkem je falešná legenda o „holocaustu”, kde je celá záležitost mnohonásobně zveličována - podrobnější rozbor bude proveden v závěru. Nehledě na zcela rasistický pohled sionistů na celou záležitost - zatímco židovské oběti jsou uměle zveličovány, ostatní oběti nacismu jsou podle nich bezvýznamné; např. židé mají právo na odškodnění, ostatní oběti ne.

    Přitom, jak se zdá, došlo k interní dohodě o vzájemném neútočení mezi sionisty a současnými neonacisty, ať už z Německa či s jiných zemí Evropské unie. Neonacisté nenapadají sionisty, sionisté nenapadají neonacisty. Evropská „demokratura” zakazuje otevřeně hovořit o některých otázkách, spojených např. s oním „holocaustem” - historik, který by chtěl diskutovat např. o počtu obětí se dopouští trestného činu!  Vrcholem je samozřejmě film „Schindlerův seznam”, který dělá z nacistického pohlavára a  špióna (pravomocně odsouzeného československým soudem) hrdinu - tady selhává veškerá logika.

  5. Základním dlouhodobým historickým rysem české společnosti je soužití lidí různého náboženského vyznání včetně ateistů. Obecně rysem české současnosti je sekularizace společnosti a náboženská tolerance. Proto, kdyby si židovská komunita nevyžadovala mimořádná práva, málo lidí by si uvědomovalo jejich odlišnost a jakýkoliv antisemitismus by vymizel - snad až na několik náboženských fundamentalistů. V takové souvislosti je Herzlovo dělení na židy a křesťany vnímáno jako zcela anachronické, i když v době napsání práce to bylo méně výrazné.

Herzlova kniha byla napsána v němčině. Bohužel v možnostech překladatele bylo možno sehnat a přeložit jen její anglický překlad - snad to hodnotu tohoto materiálu příliš negativně neovlivní.

Při překladu vznikla řada technických problémů. První je pravopis slova „žid”. Na rozdíl od jiných překladů jsem se držel pravidel českého pravopisu a psal ho s malým písmenem, což odpovídá náboženskému pojetí - analogicky jako křesťan či buddhista. A to i přesto, že v autorově pojetí se jedná spíše o národní či etnický přístup - jsme jeden lid … . Bohužel - anglickou notaci nešlo převzít - angličtina velkými písmeny šetří méně než čeština - nemluvě už o německém originále, který jsem navíc neměl k dispozici.

Problém vyvolaly i jiné termíny - např. původní termíny „Jewish Company” a „Society of Jews” vedou oba v češtině k názvu „Židovská společnost”, i když v různém smyslu - proto jsem v prvém případě používal názvu „Židovský podnik”, který spíše odpovídá hospodářskému charakteru příslušného subjektu. Podobným způsobem jsem řešil i jiné problémy.

Jiří Šoler

I.
Úvod


J e překvapivé, jak malý přehled ekonomické vědy mají mnozí z těch, kteří se pohybují v praktickém životě. A právě proto i židé poctivě opakují výkřiky antisemitů: „Naše živobytí je závislé na národech u kterých jsme hosty, a pokud bychom neměli žádné hostitele, kteří by nás podporovali, zemřeli bychom vyhladověním.” A právě tento pohled nám ukazuje, jak nespravedlivá obvinění mohou oslabit naše sebevědomí. Ale jaké jsou skutečné podklady pro toto tvrzení pokud jde i národy vystupující jako naši „hostitelé”? Pokud není založeno na omezeném fyziokratrickém pohledu, je založeno na dětinské chybě, že zboží přechází z ruky do ruky v neustálé rotaci. Musíme se jako Rip von Wankle probudit z dlouhé dřímoty, abychom zjistili, že svět se znatelně mění výrobou nového zboží. Technický pokrok dosažený během tohoto úžasného období dává možnost i lidem s omezenou inteligencí, aby si všimli svýma krátkozrakýma očima, že se kolem nich nachází nové zboží. Vytvořil je duch podnikání.

Práce bez podnikavosti je statická práce dávných časů a je typická pro práce hospodáře, který je na tom dnes právě tak, jako na tom byli jeho předci před tisíci lety. Veškeré naše bohatství bylo vytvořeno podnikavými lidmi. Cítím se téměř uražen, když píši tak samozřejmou věc. I kdybychom byli národem podnikatelů — i tak absurdně zveličené věci jsou nám přisuzovány — nepotřebovali bychom jiné národy, abychom žili na jejich úkor. Nejsme závislí na cirkulaci starého zboží, protože vytváříme nové.

Svět má dostatek otroků s mimořádnou schopností pracovat, jejichž vznik byl tak mimořádně fatální pro ruční výrobu zboží; těmito otroky jsou stroje. A je pravda, že jsou nutní dělníci, kteří uvedou stroje do pohybu; pro tento účel máme lidí dostatek, dokonce velký přebytek. A jen ti, kdo ignorují podmínky, za jakých žijí židé v mnoha zemích Východní Evropy by mohli namítat, že židé jsou buď neschopní nebo neochotní konat manuální práci.

Ale nechci se v tomto pamfletu zastávat židů. To by nebylo užitečné. Vše rozumné a vše citové,co bylo možno říci, bylo už řečeno, proto je takové kázání zbytečné. A když někteří posluchači nejsou schopni je pochopit, byla by to jen modlitba v poušti. A pokud někteří posluchači jsou tak široké a vysoké mysli a pochopili je již dříve, potom je takové kázání zbytečné. Věřím v pokrok lidstva ke stále vyšším a ještě vyšším stupňům civilizace; ale předpokládám, že tento přechod bude strašně pomalý. Pokud bychom čekali, až nastane věk lidskosti tak dobročinně nakloněn, jako byl Lessing, když napsal „Nathana Moudrého”, museli bychom čekat nejen po naše dni, ale i po dni našich dětí, našich vnuků a pravnuků. Ale světový duch dochází k našemu cíli jinou cestou.

Toto století přineslo světu obdivuhodnou obrodu prostřednictvím svých technických úspěchů; ale současně jeho zázračná zlepšení byla použita ve službách lidskosti. Vzdálenost přestala být překážkou, spíše si stěžujeme na nedostatek prostoru. Naše velké parníky nás dopravují pohotově a bezpečně přes dosud nenavštěvovaná moře. Naše železnice nás bezpečně dopraví do světa hor dosud obtížně dosažitelného pěšky. Události v jednotlivých zemích odhalují, že Evropa spoutává židy v Ghetech se dovídáme v průběhu hodin. A proto bída židů je anachronismem — nejen proto, že před sto lety proběhlo osvícenství, ale protože toto osvícenství dosáhlo ve skutečnosti jen k vyvoleným duchům.

Věřím, že elektrické světlo nebylo vynalezeno, aby osvětlilo pracovny několika snobů, ale spíše aby posvítilo na některé temné otázky lidstva. Jedním z těchto problémů, a to ne posledních, je židovská otázka. Při její řešením nesloužíme jen sobě, ale i ve prospěch jiných přetížených a utlačovaných jedinců.

Židovská otázka stále existuje. Byli bychom hlupáci, kdybychom to popírali. Je to přežitek středověku, který civilizované národy, i když zdá, že je setřásly, nepociťují jako svou vůli. A skutečně projevily své obecné přání, když nás zrovnoprávnily. Židovská otázka existuje všude, kde žjí židé v nezanedbatelném množství. A tam kde neexistuje, tam je zanášena židy při jejich migraci. Přirozeně se stěhujeme tam, kde nejsme perzekuováni, a tam pak naše přítomnost způsobuje persekuci. To platí o každé zemi, a zůstane to tak, dokonce i v těch vysoce civilizovaných — např. ve Francii — dokud židovská otázka nebude vyřešena na politickém principu. Je neštěstím, že židé dnes zanášejí semena antisemitismu do Anglie; zanesli ji dokonce i do Ameriky.

Věřím že rozumím antisemitismu, který je skutečně vysoce komplexním hnutím. Myslím na něj z pohledu židů, dosud beze strachu a nenávisti. Věřím, že vidí, které jeho prvky jsou vulgárním sportem, přes obecnou obchodnickou závist, zděděné předsudky, náboženská nesnášenlivost, ale i předpokládaná sebeobrana. Myslím, že židovská otázka již není ani tak sociální nebo náboženská, bez ohledu na to, že na sebe často bere ty či jiné formy. Je to národní otázka, kterou lze řešit, pokud ji učiníme otázkou světové politiky, která má být rozebrána a vyřešena civilizovanými národy ve světové radě.

Jsme lid — jeden lid.

Vždy jsme se všude poctivě snažili zapojit se do sociálního života obklopujících společenství a současně si uchovat víru našich otců. Nebylo nám to dovoleno. Marně jsme se stávali loajálními patrioty, v některých místech zacházela naše loajalita až do extrémů; marně jsme obětovali své životy a svůj majetek jako naši spoluobčané; marně jsme se snažili posílit pověst naší rodné země ve vědě a umění nebo její bohatství podnikáním a obchodem. V zemích,kde jsme žili po staletí jsme stále okřikováni jako cizinci, a to často těmi, jejichž předci ještě nebyli usazeni v zemi, když tam židé již zakoušeli utrpení. Většina rozhoduje kdo jsou cizinci; v této věci, stejně tak jako v jiných vyplývajících ze vztahů mezi národy, je rozhodující moc. Nebudu se tady odvolávat na žádnou formu našeho zvykového práva, když činím toto prohlášení zejména svým vlastním jménem jako jednotlivec. Ve světě je tomu dnes tak, a po určitou dobu to tak zůstane, že moc předchází právo. Je proto pro nás neúčelné být loajálními vlastenci, jakými byli Hugenoti, kteří byli donuceni emigrovat. Kdyby nás jen mohli nechat na pokoji …

Ale myslím, že nás nemohou nechat na pokoji.

Útlak a persekuce nás nemůže vyhubit. Žádný národ na zemi nepřežil takové srážky a taková utrpení jako my. Štvanice na židy nás jen zbavily našich slabochů; ti silní mezi námi měli nepochybně věrní své rase, když byla persekuce namířena proti nim. Tento přístup byl nejlépe patrný v období bezprostředně následujícím zrovnoprávnění židů. Ti židé, kteří byli pokročilí intelektuálně nebo materiálně zcela ztratili svůj pocit příslušnosti ke své rase. Kdykoliv naše dobré politické postavení přetrvalo po delší dobu, byli jsme asimilováni svým okolím. To nás podle mého názoru nediskredituje. Proto státník, který by chtěl dosáhnout podporu židů od svého národa, by to měl provést v období politického blahobytu; ale ani Bismarck to tak neučinil.

To proto, že staré předsudky proti nám stále leží hluboko v srdcích lidí. Těm, kteří by to chtěli dokázat, stačí poslechnout si lidi,když hovoří upřímně a jednoduše: jak přísloví tak dětské pohádky jsou antisemitské. Národy jsou všude velké děti, které lze do jisté míry vzdělat; ale jejich vzdělávání by zabralo, a to i za mnohem příznivějších podmínek, mnohem více času než máme, jak bylo dříve zmíněno, abychom se zbavili svých obtíží jinými prostředky dávno před tím, než bude proces zakončen.

Asimilace, kterou rozumím nejen vnější přizpůsobení v oděvu, chování, zvyky a jazyk, ale i identitu v pocitech a chování — asimilace židů může být dosaženo jen vzájemnými sňatky. Ale pokud jde o smíšené sňatky, potřebujeme, aby byly přijímány většinou; jejich pouhé uznání zákonem samozřejmě nemůže stačit.

Např. maďarští liberálové, kteří měli stanovené zákonné sankce proti smíšeným sňatkům, udělali význačnou chybu, kterou jasně ilustroval jeden z dřívějších případů. Pokřtěný žid se oženil s židovkou. A současně s tím vznikl spor o provedení současné formy svatby zvýrazněním rozdílu mezi židy a křesťany, a tak spíše brání než napomáhá splynutí ras.

Ti kteří si skutečně přejí vymizení židů jejich smíšením s jinými národy mohou pouze doufat, že k tomu dojde jedním způsobem. Židé musí nejprve znovu získat svou ekonomickou moc dostatečně silnou, aby převládla sociální předsudky proti nim. Šlechta může k tomu posloužit příkladem, protože v jejích kruzích dochází k poměrně vysokému počtu smíšených manželství. Židovské rodiny, které opatří staré šlechtě nové peníze je postupně pohlcována. Ale jak by se tento jev mohl uplatnit ve střední třídě, kde (židé se stávají buržoasií) je židovská otázka nejvíce soustředěna? Ten popsaný přesun moci může být synonymem hospodářské nadvlády, o které již židé chybně prohlásili, že jí dosáhnou. A když moc, kterou dnes získávají vytvářejí nenávist u antisemitů, ale jaký odpor vytvoří takový nárůst moci? A tedy ten první krok ke splynutí nikdy nenastane, protože by způsobil podrobení většiny dosud opovrhované menšině, která nemá vlastní vojenskou ani administrativní sílu. A proto myslím, že splynutí židů na základě jejich prosperity nikdy nenastane. V zemích, které jsou dnes antisemitské bude můj pohled potvrzen. V těch ostatních, kde se židé cítí spokojeni, to povede k násilným rozepřím. Moji šťastnější kolegové mi nebudou věřit, dokud je útlak židů nepřesvědčí o pravdě; protože čím déle je antisemitismus odkládán, tím silněji potom vypukne. Infiltrace židovských imigrantů, přitahovaných zdánlivým bezpečím v určité zemi a jejich vzestup na sociální stupnici působí v kombinaci revoluci. Není nic jasnějšího než tento rozumový závěr.

Protože jsem prováděl tuto úvahu zcela nezávisle na čemkoliv kromě hledání pravdy, bude asi popírána a oponována židy žijícími ve snazších podmínkách. Jelikož soukromé zájmy samy o sobě jsou shledávány svými znepokojenými nebo bázlivými držiteli jako ohrožené, mohou být klidně ignorovány, protože zájmy těch chudých a utlačovaných mají větší význam než ta jejich. Ale chci, abych zabránil vzniku špatných představ, ale zejména chybnému výkladu mého projektu, pokud bude realizován, by měl v co nejmenším rozsahu poškodit majetek, který dnes patří židům. Budu proto vykládat vše, co se týká majetnického práva, velmi důkladně. A tak, pokud moje plány nebudou nikdy ničím jiným než částí literatury, věci zůstanou tak jak jsou dosud. Je možno s větším rozumem namítat, že dávám nástroj antisemitismu, když říkám, že jsme lid — jeden lid; že bráním asimilaci židů tam, kde je to přijatelné, ohrožuji je tam, kde už jsou ohroženi, ovšem je vždy možné vinit osamělého spisovatele, že něčemu brání nebo někoho ohrožuje. Tato námitka mi bude předkládána zejména ve Francii. Ale bude to asi činěno i v jiných zemích, ale bude předem oslovovat jen židy ve Francii, protože představují ten nejkřiklavější příklad mého pohledu.

Ovšem hlavní moji úctu si zaslouží osobnosti - silné osobnosti mezi státníky, vynálezci, umělci, filosofy nebo vůdci, stejně jako kolektivních osobností historických skupin lidských bytostí, které nazýváme národy - ale jak můžeme ctít osobnosti? Nestěžuji si na jejich ztráty. Kdokoliv může, chce a musí zaniknout, nechť zanikne. Ale jednotlivé židovské národnosti nejen nemohou, nechtějí a nesmějí zaniknout. Nemohou být zničeny, protože vnější nepřátelé je konsolidují. Nebudou zničeny, jak ukázaly dva tisíce let utrpení. Nesmí být zničení, a jako potomci mnoha židů, kteří se odmítli vzdát, jak se pokouším znovu dokázat v tomto pamfletu. Celé větve judaismu mohou chřadnout a zaniknout, ale kmen zůstane.

A proto, pokud by všichni nebo někteří  francouzských židů protestovali proti tomuto schématu pokud se týká jejich „asimilace”, má odpověď je jednoduchá: Celá věc se jich vůbec netýká. Oni jsou židovští Francouzi, no dobře dobrá! Toto je čistě soukromá záležitost samotných židů. Hnutí za organizaci státu, které navrhuji, nebude ovšem poškozovat židovské Francouze o nic méně, než bude poškozovat ty „asimilované” z jiných zemích. A bude to naopak zřetelně k jejich prospěchu. Nebudou nadále rušeni ve své „chromatické funkci”, jak to nazval Darwin, ale budou se moci asimilovat v míru, protože současný antisemitismus bude navždy zastaven. Budou mít jistotu, že budou asimilováni v plné hloubce svých duší, pokud zůstanou tam kde jsou ve vztahu k novému židovskému státu s jeho lepšími institucemi, až se stane skutečností. Ti „asimilovaní” by měli ve srovnání s křesťanskými spoluobčany větší prospěch, když pravověrní židé odjedou, protože se zbaví znepokojivého, nevypočitatelného a nevyhnutelné rivality židovského proletariátu, tlačeného chudobou a politickými tlaky z místa na místo, ze země do země. Tento plovoucí proletariát se usadí. Mnoho křesťanských občanů - které my nazýváme antisemity - je dnes ovlivněno odporem k imigraci cizích židů. Židovští občané to dělat nemohou, protože je to ovlivní mnohem přímějším způsobem; protože oni pocítí první veškerou ostrou konkurenci jednotlivců, působících v podobných průmyslových odvětvích, a kteří kromě toho buď způsobí antisemitismus tam, kde dokud neexistuje nebo posílí ten, který již existuje. Ti „asimilovaní” dají formu tomuto tajnému rozhořčení ve „filantropických” akcích. Zorganizují emigrační společnosti pro tyto potulné židy. A to je opakem původního obrazu, což by bylo komické, kdyby nešlo o lidské bytosti. A protože některé z těchto charitativních institucí bude vytvářeno ne pro, ale proti perzekuovaným židům; jsou vytvářeny, aby odesílaly tato ubohá stvoření co nejdále, kam je to možné. A tak, mnoho ze zdánlivých přátel židů se obrátí, aby se stali po pečlivém zkoumání ničím jiným než antisemity židovského původu a znechucenými filantropy.

 Ale pokusy o kolonizaci prováděné doposud skutečně benevolentními muži, zajímavé provedené pokusy, byly dosud neúspěšné. Nemyslím si,že ten či onen muž bral tu věc spíše jako zábavu, že se angažovali v emigraci chudých židů stejně, jako se někdo zabývá šlechtěním koní. Podstata věci je příliš vážná a tragická pro takový přístup. Ty pokusy byly zajímavé tím, že představují v malém měřítku praktické předchůdce v myšlence židovského státu. Byly dokonce užitečné, z jejich chyb může být shromážděna zkušenost k realizaci myšlenky na mnohem větším měřítku. Samozřejmě způsobily i škodu. Vývoz antisemitismu do nových oblastí, což je nevyhnutelným důsledek takové umělé infiltrace, se mi zdá nejmenším z těchto zel. Mnohem horší je ta okolnost, že neuspokojivé výsledky mají tendenci vnášet pochybnosti do mysli inteligentních lidí. Což prakticky nelze uskutečnit v malém měřítku nemusí být nemožné ve velkém. Malý podnik může dojít ke ztrátě za stejných podmínek, ve kterých se podnik ve velkém může vyplatit. V potůčku se nedá plavat v malé lodi,zatímco v řece do níž teče bezpečně plují ocelové parníky. 

Žádná lidská bytost není tak bohatá, aby transplantovala národ z jednoho místa pobytu na jiné. Takovou myšlenku lze realizovat jen tehdy, když idea Státu má potřebnou moc k jejímu uskutečnění. A židé si vysnili tento krásný ideál po celých dlouhých nocích své historie. „Příští rok v novém Jerusalemě” je naším starým heslem. A nyní je otázkou, jak ukázat, že ten sen lze převést na živou skutečnost.

A k tomu je nutno vymazat mnoho starých, překonaných, matoucích a omezujících názorů zcela z myslí lidí. Těžkopádné mozky si mohou např. představovat, že to bude exodus z civilizovaných regionů do pouště. Ale tak tomu přece není. Bude to provedeno uprostřed civilizace. Nechceme se vracet na nižší úroveň, chceme se pozvednout na vyšší. Nebudeme pobývat v chatrčích z bláta, postavíme nové krásné a modernější domy a zajistíme jim bezpečnost. Neztratíme svůj dosavadní majetek, ale budeme ho realizovat. Chceme se vzdát svých starých získaných práv jen za nová lepší práva. Neobětujeme naše milované zvyky, ale znovu je najdeme. Neopustíme svůj starý domov, dokud nebude pro nás připraven ten nový. Odjíždět budou jen ti, kteří jsou si jisti, že si tím zlepší svou pozici; ti, kteří dnes nevidí naději, pojedou první, po nich ti chudí; nakonec ti prosperující a po nich ti bohatí. Ti kdo půjdou napřed se pozvednou na vyšší úroveň, rovni těm, jejichž představitelé budou brzy následovat. A tak exodus bude současně třídním vzestupem.

Odjezd židů nepřinese žádné ekonomické zmatky, žádné krize, žádné persekuce; ve skutečnosti země, které opustíme, se probudí do nového období prosperity. Nastane vnitřní migrace křesťanských občanů do pozic uvolněných židy. Odcházející proud bude postupný, bez zmatků, a jeho počáteční pohyb ukončí antisemitismus. Židé odejdou jako uctívaní přátelé, a pokud se někteří z nich vrátí, dostane se jim stejného přivítání a jednání z rukou civilizovaných národů, jaké je běžné pro všechny cizí návštěvníky. Jejich odchod nebude v žádném případě podobný útěku, protože to bude dobře regulovaný pohyb pod kontrolou veřejného mínění. Pohyb nebude jen zahájen s plnou podporou zákona, ale nebude možno ho provádět bez přátelské spolupráce zainteresovaných vlád, které tím získají mnohé výhody.

Bezpečnost pro celistvost myšlenky a ráznost jejího provedení bude dosaženo vytvořením právnické osoby nebo korporace. Ta korporace se bude nazývat „Společnost židů”. Kromě toho tu bude židovský podnik jako ekonomicky produktivní těleso.

Jednotlivec, který by se jen pokusil převzít tuto mohutnou záležitost sami by byli buď podvodníci nebo blázni. Osobní charakter členů korporace bude zárukou její integrity a adekvátní kapitál Společnosti bude zárukou její stability.

Tyto úvodní poznámky jsou určeny zejména jako rychlá odpověď na řadu námitek, kterým dá zajisté termín „Židovský stát” vzniknout. Od nynějška budeme postupovat pomaleji, abychom zachytili další námitky a podrobně vysvětlili to, co bylo dosud jen naznačeno; a pokusíme se ve prospěch tohoto pamfletu, abychom předešli dlouhému vysvětlování. Krátké aforistické kapitoly to udělají nejlépe.

Když chci nahradit starou budou novou, musím tu starou zbořit než začnu stavět. Budu se tedy držet tohoto přirozeného postupu. V prvé a obecné části 1 vysvětlím své myšlenky, odstraním všechny předsudky, určím podstatné politické a ekonomické podmínky a nastíním plán.

Ve zvláštní části, která je rozdělena do tří hlavních sekcí, popíši její provedení. Ty tři sekce jsou: Židovský podnik (Jewish company), Místní skupiny, Společnost židů (Society of Jews). Nejprve bude vytvořena Společnost, Podnik nakonec; ale v tomto výkladu je vhodnější opačné pořadí, protože finanční solidnost Podniku bude brána v potaz nejdříve, a proto pochybnosti o jeho rozpočtu musí být rozptýlena nejdříve.

Na závěr ne pokusím vysvětlit všechny příští námitky, které možná vzniknou. Věřím, že moji židovští čtenáři mne budou pozorně sledovat do konce. Někteří budou mít během čtení přirozeně výhrady jiné, než pro které uvedu argumenty. Ale cokoliv co nebude z jejich pochybností vysvětleno by měla překonat oddanost věci.

Ačkoliv hovořím o rozumu, plně se obávám, že rozum sám nebude stačit. Staří vězni neradi opouštějí své cely. Uvidíme, zda mládež kterou potřebujeme je pod naším velením - mládež, která přesvědčivě čerpá od starých, přenáší je dál na silných rukách a převádí rozumné motivy na nadšení.

II.
Židovská otázka


N ikdo nemůže popřít vážnost situace židů. Kdekoliv žijí v nezanedbatelném počtu jsou více či méně perzekuováni. Jejich rovnost před zákonem zaručený zákonem se periodicky stává mrtvou literou. Jsou vylučováni z obsazování i těch trochu vyšších pozic, jak v armádě tak ve veřejném a soukromém sektoru. A dokonce jsou činěny pokusy vyloučit je z obchodu: „Nenakupujte u židů”.

Útoky v Parlamentech, ve společnostech, v tisku, z kazatelny, v ulicích, na cestách - např. jejich vylučování z hotelů - dokonce i z míst rekreace, se stává denně častější. Formy persekuce se mění podle zemí a sociálním okruhu, ve kterých se dějí. V Rusku jsou ukládány daně židovským vesnicím; v Rumunsku bylo několik lidí posláno na smrt; v Německu dostávají příležitostně bití; v Rakousku provádějí antisemité terorismus v celém veřejném životě; v Alžírsku existují putovní agitátoři; v Paříži jsou židé vylučováni z tzv. lepších společenských kruhů a klubů. Stíny protižidovského cítění jsou nespočetné. Ale to není pokus o vytvoření bolestné kategorie židovských strastí.

Nechci probouzet pocity sympatií k nám. Bylo by to hloupé, marné a nedůstojné. Spokojím se s tím, že položím židům následující otázky: není pravda, že v zemích, ve kterých žijeme v nezanedbatelném množství, se stává postavení židovských právníků, lékařů, techniků, učitelů a zaměstnanců všech typů stále méně snesitelné? Není snad pravda, že židovské střední vrstvy jsou vážně ohrožovány? Není snad pravda, že vášně lůzy jsou směřovány proti bohatším lidem? Není snad pravda, že naše chudina snáší horší utrpení než kterýkoliv jiný proletariát? Myslím, že tento vnější tlak je pociťován všude. Našim ekonomicky výše postaveným vrstvám to působí nepohodlí, střední třídě trvalou a vážnou úzkost, v nižších třídách úplné zoufalství.

Vše směřuje ve skutečnosti k jednomu závěru, který je jasně vyjádřen klasickou berlínskou frází: „Juden Raus” (Pryč s židy).

A tak položím otázku v nejjasnější možné formě: Máme „jít pryč” nyní a kam?

Nebo můžeme ještě zůstat? A jak dlouho?

Nejprve se zastavme na otázce, zda zůstat tak,kde jsme dosud. Můžeme věřit v lepší dny, můžeme ponechat naše duše v klidu, můžeme čekat ve zbožné rezignaci, dokud vládci a lid této země se k nám budou stavět milosrdněji? Říkám, že nemůžeme doufat ve změnu současného cítění. A proč ne? I kdybychom byli tak blízcí vládcům a jejich dalším subjektům, nemohou nás chránit. Budou jen cítit lidovou nenávist, že nás mají příliš v oblibě. Tím „příliš” ve skutečnosti míním méně, než je vyžadováno každým normálním občanem nebo každou rasou. Národy v jejichž středu židé žijí jsou buď skrytě nebo otevřeně antisemitské.

Obyčejní lidé nemají, a ve skutečnosti nemohou mít, historický pohled. Oni nevědí, že hříchy středověku dnes přežívají v národech Evropy. Jsme tím, čím nás učinilo ghetto. Zabýváme se převážně finančnictvím, protože středověké podmínky nás k tomu dotlačily. A stejný proces se dnes opakuje. Opět jsme zatlačeni do finančnictví, dnes na burse, při udržování oblastí naší finanční aktivity. A když jsme na burse, jsme proto znovu vystaveni opovržení. Současně pokračujeme v tvorbě hojnosti střední inteligence, která nenachází uplatnění, což ohrožuje naše sociální postavení stejně jako rostoucí bohatství. Vzdělaní židé bez prostředků se dnes stávají socialisty. A tak jsme těmi, kteří velmi trpí rozbroji mezi třídami, protože stojíme na nejexponovanějších pozicích jak v táboře socialistů tak kapitalistů.

DŘÍVĚJŠÍ POKUSY O ŘEŠENÍ

U mělé prostředky dosud použité k překonání problémů židů byly buď příliš nepatrné - takové jako pokus o kolonizaci - nebo pokusy udělat z židů rolníky v jejich současných domovech. Co je možno dosáhnout odvezením několika tisíc židů do jiné země? Buď to skončí katastrofou hned, anebo budou prosperovat a jejich prosperita probudí antisemitismus. Už jsme rozebíraly tyto pokusy odvést chudé židy do nových oblastí. Takové rozptýlení je zcela neadekvátní a zbytečné, pokud není dovedeno do konce, protože jenom prodlužuje a odkládá řešení, a snad dokonce zhoršuje potíže.

Kdokoliv by se pokoušel převést židy na hospodáře by dělal mimořádnou chybu. To proto, že rolník je historická kategorie, jak dokazuje jeho oblečení, které v některých zemích nosí po staletí; a jeho nástroji, které je stejné jako to, které používali jeho pradědové. Jeho pluh zůstal nezměněn, roznáší osivo v zástěře, seká s historickou kosou, mlátí pomocí časově náročného cepu. Ale my víme, že to vše je možno dělat pomocí strojů. Zemědělská otázka je jen otázka strojů.  Amerika musí porazit Evropu, stejně jako velké pozemkové majetky pohltí malé. Rolník je tedy typem,který je v současnosti na vymizení. To co je uměle udržováno je na úkor politických zájmů, kterým je nutno sloužit. Je absurdní, a tedy nemožné, vytvořit moderní rolnictvo starým způsobem. Nikdo není tak bohatý ani tak mocný, aby zastavil civilizaci na jednom zaostalém stupni. Více méně ochrany zastaralých institucí, to je natolik vážné, že to vyžaduje nátlak všemi despotickými prostředky autokraticky řízeného státu.

Máme tedy zatížit židy, kteří jsou inteligentní, přáním stát se rolníky starého typu? Někdo může též říci: „Tady máš kuši: nyní běž bojovat!” Jak? S kuší, zatímco ostatní mají mají ručnice a dalekonosná děla? Za takových okolností jsou židé zcela oprávněni omítnou se pohnout, když se jiná pokouší udělat z nich rolníky. Kuše je krásná zbraň, která mne inspiruje k truchlivým pocitům, když mám čas se jim věnovat. Ale patří právem do muzea. V současnosti skutečně existují oblasti, kam zoufalí židé odcházejí, nebo jinak řečeno, chtějí odejít, dokud je tam půda. A jednoduchá pozorování ukazují, že tyto oblasti - jako některé části Hesenska v Německu nebo některé ruské provincie - jsou hlavními oblastmi a hlavními sídly antisemitismu.

To proto, že světoví reformátoři, kteří posílají židy k pluhu, zapomínají na velmi důležitou osobu, která má s tou věcí co dělat. Tou osobou je agronom, role agronom je též perfektně oprávněná. Vzhledem k dani z pozemků, rizika spojeného s úrodou, tlaku velkých pozemkových vlastníků, kteří zlevňují práci a zejména americké konkurenci stačí to pro těžký život. Na druhé straně, cena obilí nemůže růst donekonečna. Výrobce nesmí strádat; jeho politický vliv ve skutečnosti klesá, a proto je nutno brát v úvahu dodatečné podmínky.

Všechny tyto potíže jsou dobře známé, proto se o nich zmiňuji jen krátce. Chtěl jsem jenom jasně ukázat, jak marné byly dosavadní pokusy - některé z nich dobře míněné - k řešení židovské otázky. Ani rozdělení na několik proudů, ani umělí snížení úrovně našeho proletariátu, nepřekoná naše potíže. Předpokládáme, že pojednáváme o neselhávajícím provedení asimilace. Nemůžeme udělat něco víc proti antisemitismu některou z těchto metod? Ten nemůže vymizet, dokud nejsou odstraněny jeho příčiny. Je možno je odstranit?

PŘÍČINY ANTISEMITISMU

N ebudeme se opět dotýkat těch případů, které jsou výsledkem temperamentu, předsudků a úzkého pohledu, ale omezíme se tu na jeho samotné politické a ekonomické příčiny. Moderní antisemitismus nelze srovnávat s náboženskou persekucí dřívějších dob. V některých zemích může mít náhodou náboženské příčiny, ale hlavní proud agresivního hnutí se nyní změnil. V hlavních zemích kde antisemitismus převažuje, vzniká jako důsledek emancipace židů. Až se civilizované národy probudí z nelidskosti diskriminujících zákonů a osvobodí nás, naše osvobození přijde příliš pozdě. Nebylo již možné odstranit naše nevýhody v našich starých domovech. A proto se musíme, což je dosti kuriózní, rozvinout dokud jsme v ghetu na buržoasii a vystoupit z něho pouze tehdy, až obstojíme v kruté konkurenci střední třídy. A tak nás naše emancipace nás najednou postaví mezi kruhy střední třídy, kde jsou dva tlaky proč vydržet, zevnitř a zvnějška. Křesťanská buržoasie nás bude ochotně označovat za socialisty, avšak to věci příliš nezlepší.

Současně rovná práva židů před zákonem nemohou být odejmuta, jakmile jsou jednou udělena. Nejen proto, že jejich odejmutí by bylo v rozporu s duchem doby, ale i proto, že by to by okamžitě zavedlo všechny židy, stejně bohaté jako chudé, do řad podvratných stran. Vlastně nemohou udělat nic k naší škodě. Ve starých dobách nám zabavili naše šperky. Ale jak nám mohou náš movitý majetek sebrat nyní? Ten spočívá v potištěných papírech uzamčených někde či jinde po světě, možná v křesťanských truhlách. Je samozřejmě možné vzít nám naše akcie nebo dluhopisy v železnicích, bankách a průmyslových podnicích všech daňových přiznání, a kde platí progresivní zdanění příjmů, může nám případně odebrán veškerý movitý majetek. Ale takovou snahu nelze zaměřit je proti židům samotným, a kdyby byly někde provedeny, vzniknou v jejich důsledku vážné ekonomické krize, která se v žádném případě nedotkne jen židů, pokud jde o první postižené. Je skoro nemožné vzbudit na základě židovské bídy a problémů nenávist k nim. Antisemitismus roste mezi národy den po dni, hodinu po hodině, a ovšem musí růst, protože příčina jeho růstu nadále existuje a nelze ji odstranit. Její dávnou příčinou byla naše ztráta moci ve středověku, její bezprostřední příčinou je naše nadměrné vytváření střední inteligence, která nemůže postoupit ani dolů ani nahoru - jinak řečeno, nemá žádné východisko nahoře či dole. Pokud klesneme, stane se z nás revoluční proletariát, nižší důstojníci revolučních stran; současně pokud postoupíme nahoru, vzroste i strašlivá moc naší peněženky.

DŮSLEDKY ANTISEMITISMU

Ú tisk kterému jsme vystaveni nás nepolepší, protože nejsme o nic lepší než normální lidé. Je pravda, že nemilujeme své nepřátele; ale oni si mohou podrobit sami sebe a obvinit nás z toho. Útisk skutečně vytváří nenávist proti utlačovatelům a naše nenávist zhorší tlak. Není možné vyvléct se z tohoto věčného cyklu.

„Ne!” Někteří vizionáři s měkkým srdcem řeknou: „Ne, je to možné! Je to možné díky nejvyšší dokonalosti lidskosti.”

Je nutné zdůraznit sentimentální pošetilost tohoto pohledu? Ti, kdo založí svou naději na zlepšující se podmínky nejvyšší dokonalosti lidskosti budou opravdu spoléhat na Utopii ! již zmíněnou pokud jde o naší „asimilaci”. Nebudu si ani na chvíli přát, že se spoléhám na takový konec. Náš národní charakter je historicky příliš známý a navzdory každému ponížení příliš jemný, než abychom si přáli zkázu. Můžeme se snad být schopni promíchat s okolními rasami, pokud nás ponechají v klidu po dvě generace. Ale oni nás v klidu nenechají. Po krátký čas nás mohou zvládnout nás tolerovat, ale potom je jejich nenávist zlomí znovu a znovu. Svět je jednou vyprovokován naší prosperitou, protože bylo obvyklé pokládat nás za schopné konkurence mezi chudými. Ve své ignoranci a úzkosti srdce si nevšimnou, že prosperita oslabuje náš judaismus oslabuje naší odlišnost. Je to jen tlak, co nás dotlačí zpět k rodičovskému kmeni; je to jen nenávist,co nás z nás opět udělá cizince. A tak, ať už chceme nebo ne, vytváříme nyní a zůstaneme historickou skupinou s nezpochybnitelnými vlastnostmi společnými pro nás všechny.

 Jsme jeden lid - a naši nepřátelé nás vytvořili bez našeho souhlasu, jak se opakovaně v historii stává. Bída nás spojuje dohromady, a tak spojeni, pocítili jsme najednou svou sílu. Ano,jsme natolik silní, abychom vytvořili Stát, a to ovšem bude modelový stát. Vládneme všemi lidskými a materiálními prostředky,abychom toho dosáhli.

A toto je proto vhodné místo, aby byla podána zpráva o tom, co jsem dosud hrubě nazýval „lidským materiálem”. Ale to nebude mít cenu, pokud předtím zhruba nepopíši tento plán, na kterém vše závisí.

PLÁN

C elý plán je ve své podstatě zcela jednoduchý, jak tomu musí být, pokud má být schválen všemi.

Nechť je suverenita po celé části planety natolik, aby zajistila oprávněné požadavky národa; vše ostatní si zajistíme sami.

Vytvoření nového státu není ani směšné ani absurdní. Máme v dnešních svědectví o takovém procesu, ve kterém se jedná o národy, které nejsou z větší části příslušníky střední třídy, ale jsou chudší, méně vzdělané a proto slabší než my. Vlády všech zemí soužené antisemitismem budou nadšeně zainteresováni, aby nám pomohli získat suverenitu, kterou potřebujeme.

Tento plán, jednoduchý v návrhu ale složitý při provedení, bude prováděn dvěma agenturami: Společností židů (Society of Jews) a Židovským podnikem (Jewish Company).

Společnost židů vykoná přípravné práce v oblasti vědy a politiky, které potom Židovský podnik prakticky realizuje.

Židovský podnik bude likvidačním agenturou pokud jde o obchodní zájmy odjíždějících židů a zorganizuje obchod a trhy v nové zemi.

 Nesmíme si představovat odjezd židů jako něco náhlého. Bude postupný, souvislý a bude trvat mnoho desetiletí. Ti chudší půjdou nejdříve aby zúrodnili půdu. V souhlase s připravovaným plánem budou stavět silnice, mosty, železnice a telegrafní stanice; regulovat řeky a stavět své vlastní obydlí; jejich práce vytvoří obchod, obchod vytvoří trh a trh přitáhne další osadníky, protože každý z nich přijde dobrovolně, na vlastní náklad a vlastní riziko. Práce vynaložená na zemi zvýší její cenu, a židé tak brzy získají novou stálou oblast operací,která ze otevírá pro duch podnikavosti, který se před tím setkával jen s nenávistí a pomluvami.

Pokud chceme najít Stát dnes, nesmíme to dělat stejným způsobem, který byl jediným možným před sto lety. Je hloupost vracet se k zastaralým formám civilizace, jak by chtěli mnozí sionisté. Předpokládejme např., že bychom museli vyčistit zemi od divokých šelem, neprováděli bychom tuto úlohu stejně jako Evropané pátého století. Nevzali bychom kopí a oštěpy a nešli bychom jednotlivě lovit medvědy, ale zorganizovali bychom velkou a aktivní loveckou společnost, nahnali bychom zvěř dohromady a hodili do jejich středu melinitové bomby.

Pokud chceme provést výstavbu, nezatloukali bychom množství kůlů a pilot na břeh jezera, ale řešili bychom to tak, jak se to dělá dnes. Ovšem, stavěli bychom smělejším a  vznešenějším stylem, něž jaký byl kdykoliv předtím použit, protože dnes máme prostředky, které jsme dříve neměli.

Emigranti z nižších společenských vrstev by byli pomalu následováni těch z vyšších sfér. A ti, kteří v tomto momentě žijí v bídě by šli první. Vedla by je střední inteligence, které máme až dost a která je jinde perzekuována.

Tento pamflet vyvolá otevřenou obecnou diskusi o židovské otázce, ale to neznamená,že by se o ní někde hlasovalo. Takový postup by zničil celou věc od samého počátku, všichni disidenti si musí zapamatovat, že oddanost nebo opozice jsou zcela dobrovolné. Ti, kteří s námi nepůjdou zůstanou vzadu.

A nechť se všichni ti, kteří se k nám chtějí připojit, postaví za náš prapor a bojují za naší věc hlasem pera i skutků.

Ti židé, kteří budou souhlasit s myšlenkou Státu se připojí ke Společnosti, která potom bude mít oprávnění jednat a uzavírat dohody s vládami jménem našeho lidu. Tato společnost tak bude oprávněna ve svých vztazích k vládám jako státotvorný prvek. Taková dohoda prakticky povede k vytvoření Státu.

Nechť velmoci deklarují svou vůli připustit naší suverenitu nad přirozeným kusem země, potom Společnost zahájí jednání o vlastnictví této země. V úvahu přicházejí dvě území: Palestina a Argentina . V obou zemích byla udělány důležité pokusy o kolonizaci na základě chybného principu postupné infiltrace židů. ale infiltrace musí skončit špatně. Pokračuje až po nevyhnutelný moment, kdy se přirozená populace necítí ohrožena a nedonutí vládu zastavit další příliv židů. Imigrace je proto marná, dokud nemáme suverénní právo pokračovat v takové imigraci.

Společnost židů bude jednat se současnými vlastníky půdy a požádá o ochranu evropské velmoci, pokud se k tomuto plánu postaví přátelsky. Nabídneme současným majitelům půdy značné výhody,řekněme část veřejných zakázek, výstavbu nových silnic pro dopravu, jejíž potřebu náš příchod do země vyvolá a mnoho jiných věcí. Vytvoření našeho Státu bude výhodné pro sousední země, protože kultivace pruhu země zvýší cenu okolních oblastí nevypočitatelným způsobem.

PALESTINA NEBO ARGENTINA?

M áme si vybrat Palestinu nebo Argentinu. Vezmeme to, co nám dají a co bude vybráno židovským veřejným míněním. Společnost určí oba tyto body.

Argentina je jednou z nejúrodnějších zemí světa, rozkládá se na obrovské ploše, má řídké osídlení a mírné klima. Argentinská republika bude mít značný zisk když nám poskytne část svého území. Současná infiltrace židů zajisté vyvolala určité znepokojení a bude nutné seznámit Republiku o interním rozdílu našeho současného hnutí.

Palestina je naším stále připomínaným historickým domovem. Samotné jméno Palestiny bude přitahovat naše lidi úžasnou silou. Pokud by nám Její veličenstvo Sultán dal Palestinu, my bychom jako protislužbu převzali regulaci veškerých tureckých financí. Vytvořili bychom tak část opevnění Evropy proti Asii, vnější hranici civilizace jako protikladu barbarství. Jako neutrální stát bychom zůstali v kontaktu s celou Evropou, což y bylo zárukou naší existence. Svatyně Kristova domu by byla chráněna tak, že bychom jí dali zvláštní extra-teritoriálního statutu jaký je dobře známý z mezinárodního práva. Vytvořili bychom čestnou stráž kolem těchto svatyní a spojili plnění této povinnosti s naší existencí. Tato čestná stráž bude velkým symbolem řešení židovské otázky po osmnácti staletích židovského utrpení.

POŽADAVKY, PROSTŘEDKY, OBCHOD

J ak jsem řekl v minulé kapitole, „Židovský podnik bude organizovat obchod a trhy v nové zemi”. Chtěl bych zde uvést několik poznámek k tomuto bodu.

Schémata jako je toto moje jsou vážně ohrožena, pokud jim oponují „praktičtí” lidé. Současní „praktičtí” lidé jsou zpravidla ničím jiným, než lidé zabředlí do vyjetých kolejí každodenní rutiny a neschopní povznést se nad úzký kruh starobylých myšlenek. Současně mají jejich nesouhlasné názory velkou váhu a mohou přinést značnou újmu novému projektu, v každém případě dokud tyto nové myšlenky nebudou dostatečně silné, aby odmrštily tyto „praktické” lidi a jejich zatuchlé názory pryč.

V nejstarším období výstavby evropských železnic někteří „praktičtí” lidé vystupovali s názory, že je hloupost stavět některé trati „protože nebude dostatek pasažérů, kteří by zaplnili vagóny”. Neuvědomovali si skutečnost - která se nám dnes zdá samozřejmou - že cestující nevytvářejí dráhy, ale že dráhy vytvářejí cestující, a tak jejich skrytá potřeba je zaručena.

Nemožnost pochopit, jak mají být vytvořeny obchod a trhy v nové zemi, která musí být teprve získána a kultivována, je stejného typu jako pochyby „praktických lidí” pokud šlo o potřebě železnice. „Praktičtí” lidé se budou vyjadřovat nějakým takovýmto způsobem:

„Je jisté, že současná situace židův mnoha místech není k vydržení, zhoršuje se každým dnem; ale jak si budou vydělávat na svůj život tam, a co si budou vydělávat? ZA čeho tam budou žít! Živobytí mnoha lidí nelze zorganizovat ze dne na den.”

A na to jim odpovím: Nemáme nejmenší zájem organizovat obchod uměle a určitě se nepokusíme udělat to ze dne na den. Ale, třebaže jeho organizace nemusí být možná, jeho podpora ano. A jak může být povzbuzen trh? Prostřednictvím potřeb. Jakmile vznikne potřeba a je vytvořeno odpovídající prostředí, ustaví se sám.

Mezi židy existuje reálná naléhavá potřeba na zlepšení jejich stavu; pokud prostředí které má být vytvořeno - Židovský podnik - bude dostatečně silný, obchod se sám o sobě volně rozšíří po celé zemi.

 

III.
Židovský podnik


 

NÁČRT

Ž idovský podnik je možno zčásti chápat jako velký podnik pro nákup půdy. Můžeme mu říkat Židovský výsadní podnik, přestože nemůže mít vlastní suverénní moc a má jiné čistě koloniální úkoly.

Židovský podnik bude vytvořen jako akciová společnost podléhající anglické jurisdikci, vytvořený podle anglických zákonů a pod ochranou Anglie. Jeho hlavním střediskem bude Londýn. Nemohu říci, jak velký bude kapitál podniku; ponechám takový výpočet naším mnohým finančníkům. Ale aby bylo zabráněno nejednoznačnosti, budu hovořit o tisíci milionů marek (kolem 50 000 000 liber nebo 200 000 000 dolarů);může to být o něco více nebo méně než tato suma. Forma účasti, která bude dále objasněna, určí jaká část z celkové sumy musí být zaplacena najednou.

Židovský podnik je organizace přechodného charakteru. Funguje na přísně obchodním základě a musí být ostře oddělen od Židovské společnosti.

Židovský podnik nejprve smění na hotovost všechny nemovité prostředky zanechané stěhujícími se židy. Použitá metoda zabrání vzniku krizí, zajistí majetek každého z nich a zajistí vnitřní migraci křesťanských občanů, jak bylo dříve uvedeno.

NEMOVITÝ MAJETEK

N emovitý majetek, který připadá v úvahu, jsou budovy, pozemky a místní obchodní spojení. Židovský podnik v prvé řadě nebude přebírat více než nezbytná rozsah dohod o zprostředkování prodeje tohoto majetku. Tento prodej bude probíhat pomalu a bez jakéhokoliv výrazného poklesu cen. Pobočky Židovského podniku v různých městech se stanou ústředními úřady pro prodej židovského majetku a bude financovat jen takový rozsah komisních prodejů, jaký zaručí jejich finanční stabilitu.

Rozvoj tohoto hnutí může způsobit značný pokles cen pozemkového majetku a případně může způsobit nemožnost najít pro ně trhy. V takové situaci Podnik zapojí jinou větev svých funkcí. Převezme správu opuštěného majetku, dokud se ho nedokáže zbavit výhodně. Bude pronajímat domy, pronajímat půdu a ustavovat obchodní správce - takové, kteří zaručí nutnou správu a budou podle možnosti též nájemci. Podnik bude usilovat o získání půdy jejími nájemci, kteří budou křesťany. Bude tedy postupně zaměňovat své vlastní úředníky v evropských pobočkách křesťanskými zástupci (právníky apod.), ale ti by se žádnou formou neměli stát sluhy židů; je zamýšleno, aby se stali svobodnými agenty křesťanských obyvatel, takže vše může být provedeno při zachování rovnosti, slušnosti a spravedlnosti a bez ohrožení vlastního živobytí lidí.

Současně Podnik prodá majetky, nebo je spíše vymění. Za dům nabídne dům v nové zemi, za pozemky pozemky v nové zemi; to vše by mělo být podle možnosti převedeno na novou půdu ve stejném stavu jako tomu bylo v původní zemi. A tento převod bude velkým a uznávaným zdrojem zisku Podniku. „Nadto” by domy nabízené na výměnu měly být novější, krásnější a pohodlněji zařízené a pozemkové majetky by měly mít větší cenu než ty opouštěné, budou ovšem stát Podnik srovnatelně méně, protože by měly být zakoupeny v zásadě velmi levně.

NÁKUP PŮDY

P ůda, kterou Židovská společnost zaštítí podle mezinárodního práva, musí být ovšem soukromě získána. Půda poskytnutá jednotlivcům, aby se mohli usadit, není z opatrnosti zahrnuta  do tohoto množství. Ale Podnik bude potřebovat velkou rozlohu pro své vlastní a naše potřeby, a ta musí být zajištěna centralizovaným nákupem. Bude jednat v principu pro získání fiskálních oblastí, kde bude hlavním účelem převzetí této země „jako celku”, aniž by musel zaplatit příliš vysoké ceny, stejně jako bude prodávat zdejší půdu, aniž by připustil ceny příliš nízké. Vynucování cen není nutno brát v úvahu, protože hodnota půdy bude vytvářena Podnikem prostřednictvím své organizace usazování a ve spojení s Židovskou společností. Ta to bude dohlížet na to, aby se Podnik nestal Panamou, ale Suezem.

Podnik bude prodávat budovy za rozumné ceny svým úředníkům a dovolí jim zatížit je hypotékou pro výstavbu svých domů, odečtou tyto částky z jejich mezd nebo naopak připsáním na jejich účty jako zvýšených výdělků. To bude spolu se ctí kterou očekávají dodatečnou platbou za jejich služby.

A všechny  ohromné zisky z takových spekulací s půdou půjdou ve prospěch Podniku, který je zavázán k získání těchto neurčitých náhrad jako náhradu za riziko spojené s takovým podnikáním. Pokud podnikání zahrnuje jakékoliv riziko, zisky musí být volně dány těm, kdo se podíleli na jeho vzniku. Ale za žádných jiných podmínek nebude zisk povolen. Finanční morálka sestává ze vzájemné úměry rizika a zisku.

BUDOVY

P odnik bude směňovat budovy a nemovitosti. Musí to být zřetelné komukoliv, kdo zjistil vzrůst ceny půdy díky její kultivaci, kterou bude Podnik zavázán provádět na svém pozemkovém majetku. Nejlépe je to vidět na na kouscích půdy uzavřené uvnitř měst a vesnic. Nezastavěné plochy rostou v ceně díky kultivaci okolí. Ti kdo provádějí rozšiřování Paříže realizují úspěšnou spekulaci s půdou, která je geniální ve své jednoduchosti; místo výstavby nových domů v bezprostřední blízkosti posledních městských domů kupují sousední půdu za začínají stavět na jejím vnějším okraji. Toto obrácené pořadí výstavby zvedá cenu stavebních pozemků zvláště rychle, a po dohotovení vnějšího okraje staví střed města na těchto vysoce ceněných místech místo aby pokračovali s výstavbou domů na okraji.

Má Podnik provádět svou vlastní výstavbu nebo zaměstnávat nezávislé architekty? Může a musí dělat obojí. Podnik má, jak bude krátce ukázáno, nesmírnou rezervu pracovní síly, která nebude Podnikem vydírána, ale dopravena do jasnějších a jistějších životních podmínek, nebude přesto nákladná. Naši geologové budou hledat zdroje stavebních materiálů a tam budou vybírat místa pro výstavbu měst.

Jaké by měly být principy výstavby?

DĚLNICKÉ UBYTOVÁNÍ

D ělnické ubytovny (zahrnující ubytování pro všechny  zaměstnance) budou vystavěny na vlastní riziko a náklady Podniku. Nebudou připomínat ani ony melancholické dělnické baráky evropských měst ani ty bídné řady chatrčí, které obklopují továrny; budou samozřejmě představovat jednotný vzhled, protože Podnik je musí vystavět levně tam, kde bude zajištěn stavební materiál ve velkém rozsahu; ale oddělené domky v malých zahrádkách budou sdruženy do malých atraktivních skupin v každé lokalitě. Přirozené přizpůsobení půdy bude založeno na důvtipnosti našich mladých architektů, jejichž myšlenky dosud nebyly sevřeny rutinou; a i kdyby lidé neocenili celkový přínos plánu, budou v každém případě pociťovat snadnost ztráty svých starých shromáždění. Chrám bude vidět z velké dálky, protože to byla jen naše starobylá víra co nás drželo pohromadě. Budou tam světlé, atraktivní a zdravé školy pro děti vedené podle nejosvědčenějších moderních systémů. Budou tam nástavbové školy pro pro dělníky, které je naučí vyšším technickým znalostem a umožní jim, aby se důvěrně seznámili s pracovními nástroji. Budou tam místa pro zábavu pod řádným vedením, za které bude zodpovědná Židovská společnost.

A to samozřejmě hovoříme jen o současných budovách a ne o tom, co se bude dít uvnitř.

Řekl jsem, že Podnik bude stavět dělnické příbytky levně. A to nejen vzhledem k blízkosti stavebních materiálů, nejen vzhledem k ochraně lokalit Podnikem, ale též proto, že nebude nutno platit dělníky.

Američtí rolníci pracují v systému vzájemné pomoci při výstavbě domů. Tento dětinsky přátelský systém, který je stejně nemotorný jako vystavěné bloky domů, je možno rozvinout jemnějším způsobem.

NEKVALIFIKOVANÍ PRACOVNÍCI

N aši neklasifikovaní pracovníci, kteří budou pocházet zejména z velké zásoby v Rusku a v Rumunsku, musí ovšem zahájit každý svou práci při výstavbě domů. Budou je zpočátku muset stavět ze dřeva, protože ocel nebude ještě k dispozici. A později budou původní neodpovídající provizorní příbytky nahrazeny vznešenějším ubytováním.

Naši nekvalifikovaní pracovníci si nejdříve navzájem postaví tyto příbytky, a potom získají své domy jako stálý majetek za svou práci - ne ihned, ale po třech letech dobrého chování. Tímto způsobem si zajistíme energické a schopné muže, a tito muži budou prakticky vycvičeni pro život po třech letech disciplinované práce. Už jsem se zmínil, že Podnik nebude muset platit tyto nekvalifikované síly. Z čeho budou žít?

Obecně jsem proti naturální mzdě [tj. výplaty dělnických mezd ve zboží namísto peněz], ale ta bude použita v případě prvních osadníků.. Podnik je pro ně bude zajišťovat mnoha různými způsoby a vezme na sebe náklady s jejich pořízením. V každém případě bude naturální mzda uplatňována je během několika málo prvních let a budou mít pro dělníky výhodu, že budou je budou bránit před vykořisťováním drobnými obchodníky, vlastníky půdy apod. Podnik tak zpočátku znemožní těm lidem, kteří budou podomními obchodníky a překupníky, aby se dostali do stejné pozice jak před tím. A Podnik bude též zadržovat opilce a zhýralce. Během prvního období osidlování nebudou vypláceny vůbec žádné mzdy. Ale samozřejmě budou placeni za práci přesčas.

SEDMIHODINOVÝ PRACOVNÍ DEN

S edmihodinový pracovní den bude normálním pracovním dnem.

To neznamená, že práce dřevorubců, kopáčů, práce v lomech a stovky dalších denních úkolů budou prováděno jen v sedmihodinovém pracovním režimu. Samozřejmě ne. Bude se pracovat čtrnáct hodin denně a práce bude prováděna ve směnách tři a půl hodiny. Celá ta organizace bude mít vojenský charakter, budou povely, podpory a penze; způsob zajištění penzí bude vysvětlen dále.

Zdravý muž může vykonat za tři a půl hodiny velké množství celkové práce. Po uplynutí stejné doby - určené k odpočinku, jeho rodině či jeho vzdělávání pod vedením - bude zcela svěží pro další práci. Taková práce může dělat zázraky. Sedmihodinový pracovní den znamená dohromady čtrnáct hodin práce - více nelze za jeden pracovní den udělat.

Jsem přesvědčen, že je možno úspěšně zavést sedmihodinový pracovní den. Pokusy zavést ho v Belgii a v Anglii jsou dobře známé. Někteří pokrokoví političtí ekonomové, kteří tu věc studovali, prohlásili, že pětihodinový den by stačil. A tak Židovská společnost a Židovský podnik bude v každém případě dělat čisté a rozsáhlé experimenty ve prospěch jiných národů na světě; a pokud se sedmihodinový pracovní den osvědčí, bude zaveden v budoucím Státu jako zákonný a normální pracovní den.

Prozatím Podnik vždy umožní svým zaměstnancům sedmihodinový pracovní den a bude vždy ochoten tak učinit.

Sedmihodinový pracovní den bude výzvou pro náš lid ve všech částech světa. Všechno musí být založeno na dobrovolnosti a pro nás musí skutečně nastat Zaslíbená zem…

Každý kdo bude pracovat déle než sedm hodin dostane další plat za práci přes čas v hotovosti. Když uvidí, že jsou uspokojeny všechny jeho potřeby a že ti členové jeho rodiny kteří nemohou pracovat jsou zaopatřeni přenesenými a centralizovanými filantropickými institucemi, může si uspořit něco peněz. Šetrnost, která byla vždy charakteristická pro náš lid, bude výrazně podporována, protože ta bude v prvé řadě zajišťovat jejich vzestup do vyšších vrstev a v druhé řadě uložené peníze budou ohromným zdrojem pro příští půjčky. Práce přesčas bude samozřejmě povolena jen na doporučení lékaře a nesmí překročit tři hodiny. Pro náš lid budou pracovat spousty lidí  v nové zemi a svět se přesvědčí, jak průmysloví lidé jsme.

Nebudu popisovat, jak bude fungovat systém naturálních mezd, vlastně ani množství detailů každého postupu, abych nezastrašil čtenáře. Ženy nebudou smět vykonávat namáhavou práci ani pracovat přesčas.

Těhotné ženy budou zproštěny práce a budou zabezpečeny výživnou stravou v naturáliích.Chceme, aby příští generace byli silní muži a ženy.

Budeme vzdělávat děti jak si to přejeme od samého počátku; ale to zde nebudu podrobně rozebírat. 

Mé poznámky k příbytkům dělníků a o nekvalifikovaných pracovnících a způsobu jejich života již nejsou Utopií o nic více, než zbytek mého schématu. Cokoliv co jsem řekl již bylo uvedeno do praxe, ale ve zcela malém rozsahu a nebylo ani popsáno ani pochopeno. Kniha „Assistance par le Travail”, kterou jsem prostudoval a pochopil v Paříži, mi poskytla mnoho služeb při řešení židovské otázky.

SOCIÁLNÍ PODPORA PRACÍ

S ystém sociální podpory prací, který je dnes používán v Paříži, v mnoha jiných francouzských městech, v Anglii, ve Švýcarsku a v Americe je maličkostí, která je schopna udělat velké věci.

Jaký je princip podpory prací?

Principem je: zajistit každému potřebnému muži jednoduchou nekvalifikovanou práci, jako je těžba dřeva, svazování otýpek používaných jako palivo do kamen v Paříži.Je to jakási forma vězeňské práce před vězením, prováděné bez ztráty charakteru. Je míněn jako prevence lidí před kriminalitou, ke které mají sklony, tím že jim zajistíme práci a prověříme jejich ochotu ji vykonávat. Utrpení nikdy nesmí dohnat lidi k sebevraždě, protože takové sebevraždy jsou tou nejhlubší ostudou civilizace,která umožňuje bohatým dávat pochoutky svým psům.

Podpora prací tak zajišťuje každému práci. Ale systém má jeden velký nedostatek; není dostatečně zajištěn odbyt pro výrobky těchto nekvalifikovaných pracovníků a proto je přináší ztrátu těm, kdo je zaměstnávají; nicméně je to filantropie a proto musí počítat se ztrátou. Ale toto dobrodiní spočívá jen v rozdílu mezi cenou zaplacenou za práci a její skutečnou hodnotou: místo abychom dali žebrákovi dvě sous, instituce mu poskytne práci na které tratí dvě sous. Ale současně s tím mění neužitečného žebráka na ctnostného chlebodárce, který vydělává řekněme 1 frank 50 centimů.150 centimů namísto 10! A tak řekněme příjemce podpory, na které není nic potupného, na tom vydělal patnáctkrát. To je, řekněme, patnáct miliard proti jedné miliardě!

Instituce ovšem prodělá deset centimů. Ale Židovský podnik neprodělá tisíc milionů, ale bude mít obrovský zisk z tohoto vydání.

Má to i svou morální stránku.Malý systém podpory prací, který v současnosti existuje, chrání funkčnost průmyslu po tu dobu, než člověk bez práce najde místo odpovídající jeho schopnostem - buď v původním povolání nebo v novém. Je uvolněn na několik hodin denně, aby si našel místo, a instituce mu v tom pomáhá.

Nedostatkem těchto malých organizací bylo dosud to, že nemohli vstoupit do konkurence s obchodníky s dřívím apod. Obchodnicí s dřívím jsou voliči; protestovali by a protestovali by oprávněně. Konkurence státních pracovních věznic byla zakázána, a proto musí stát udržovat věznice a živit vězně.

Ve skutečnosti je v postaru organizované společnosti málo místa pro úspěšnou aplikaci systému „Assistance par le Travail”. Ale takový prostor bude v nové společnosti.

A proto,kromě již uvedeného, potřebujeme značné množství nekvalifikovaných pracovníků, aby udělali prvou hrubou práci pro osadníky,aby položili silnice, vypěstovali stromy, srovnali základy, postavili železnice, instalovali telegraf atd. A to všechno bude provedeno v souhlase s rozsáhlým a předem projednaným plánem.

OBCHOD

P ráce provedené v nové zemi přirozeně vytvoří trh. První tržnice budou zajišťovat jen absolutní potřeby pro život: dobytek, zrní, pracovní oděvy, nástroje, zbraně - abych zmínil jen několik věcí. Ty budeme muset  zajišťovat ze sousedních států nebo z Evropy; ale musíme dosáhnout nezávislosti pokud možno co nejdříve. Židovští podnikatelé brzy realizují obchodní potřeby, jakou nová země nabízí.

Armáda úředníků Podniku bude postupně zavádět jemnější potřeby života. (Mezi úředníky počítáme důstojníky našich obranných sil, kteří budou vždy tvořit asi desetinu mužských kolonistů. Musí jich být dosti k potlačování vzpour, protože většina našich kolonistů bude mírově orientována.)

Jemnější požadavky života zavedené našimi úředníky na vysokých místech budou vytvářet odpovídající zlepšený trh, který bude pokračovat ve vlastním zlepšování. Ženatí muži pošlou pro své manželky a děti, svobodní pro rodiče a příbuzné, jakmile si zde vytvoří nový domov. Židé emigrující do Spojených států vždy postupují tímto způsobem. Jakmile má některý z nich zajištěn svůj denní chléb a střechu nad hlavou pošlou pro své lidi, protože rodinné vazby jsou mezi námi silné. Společnost židů a Židovský podnik budou stále jednotnější  při realizaci a posilování rodin, a to nejen morálně, ale i materiálně. Úředníci budou dostávat další platby za svatby a při narození dětí, protože budeme potřebovat všechny kdo tam budou a všechny, kdo je budou následovat.

DALŠÍ TYPY PŘÍBYTKŮ

P rozatím jsem popsal pouze příbytky pracovníků, které si postaví sami,a vynechal jsem zmínku o jiných typech příbytků. Proberu je nyní. Architekti Podniku budou stavět i pro chudší třídy občanů, které budou zaplaceny v nějaké formě hotovosti; bude postavena stovka různých typů domů, a ovšem opakovaně. Tyto krásné typy budou součástí naší propagandy. Zdravý základ jejich výstavby bude zaručena Podnikem, který ovšem nezíská nic když je prodá osadníkům za pevné ceny. A kde budou tyto domy umístěny? To bude ukázáno v oddíle pojednávajícím o lokálních skupinách.

Vidíme, že Podnik nechce vydělávat nic na stavebních pracích ale jen na pozemcích; to umožní co nejvíce architektům stavět na základě soukromých smluv. Tento systém zvýší hodnotu pozemkového vlastnictví a zavede přepych, který poslouží mnoha účelům. Přepych podpoří umění a průmysl a usnadní cestu k dalšímu rozdělování velkých majetků.

Bohatí židé, kteří musí dnes pečlivě tajit své majetky a držet své ponuré bankety za spuštěnou oponou, budou moci užívat si svého majetku „až tam”. Pokud budou spolupracovat při provádění tohoto emigračního schématu, jejich kapitál bude obnoven a poslouží bezpříkladným podnikům. Až v novém usídlení začnou bohatí židé znovu stavět svá sídla, jako to zahájili v Evropě s pohledy závistivých očí,stane se brzy módním žít tam v překrásných moderních domech.

NĚKTERÉ FORMY LIKVIDACE

Ž idovský podnik je určen jako příjemce a správce nemovitého majetku židů.

Jeho metody a postupy si lze snadno představit v případě domů a nemovitostí, ale jaké metody budou použity při přenosu obchodu?

V takovém případě je možno použít nesčíslně mnoho postupů, které nelze ani naznačit v tomto náčrtu. Ale žádný z nich nepřinese velké potíže, protože v každém případě jejich obchodní vlastník, když se dobrovolně rozhodne k emigraci, stanoví s úředníky Podniku nejvhodnější formu likvidace.

Nejsnáze to lze uspořádat v případě drobných zaměstnavatelů, v jehož obchodech jsou nejdůležitější osobní aktivity vlastníka, zatímco zboží a organizace má druhotný význam. Podnik bude zajišťovat určitý okruh operací za emigrantovu osobní aktivitu a bude nahrazovat část základu, včetně pronájmu strojního vybavení, za jeho zboží. Židé jsou známi tím, že se snadno adaptují pro libovolnou formu obživy a způsobu života a rychle se naučí provozovat nový průmysl. Podnik bude vlastně připraven udržovat to,co by se zdálo ztrátou při převzetí nepřenositelného majetku těch nejchudších emigrantů; proto bude používat metody volné kultivace částí půdy,která zvýší cenu sousedních ploch.

Podniky střední velikosti, kde hodnota zboží a organizace jsou zhruba stejné, nebo dokonce svou důležitostí převyšují osobní aktivitu manažera, jehož rozsáhlejší obchodní spojení je též nepřenosné, umožňují různé formy likvidace. Tady nastupuje příležitost vnitřní migrace křesťanských občanů na pozice uvolněné židy. Odjíždějící žid neztratí svůj osobní obchodní kredit, ale odveze ho s sebou, aby ho použil v nové zemi k ustavení své pozice. Židovský podnik pro něj otevře bankovní účet. A on může prodat dobrou pověst svého původního podniku nebo ho předat řídicím manažerům pod dohledem úředníků Podniku. Manažeři mohou si může pronajmout nebo koupit nový podnik a zaplatit za něj splátkami. Ale Podnik funguje dočasně jako kurátor pro emigranty dohledem prostřednictvím svých úředníků a právníků, vyřizováním jejich záležitostí a dohledem na řádný výběr všech plateb.

Pokud žid nemůže prodat svůj podnik ani ho svěřit zmocněnci nebo si nepřeje vzdát se svého osobního řízení může zůstat tam, kde je dosud. Ti židé kteří zůstanou nebudou pokládáni za horší, protože se zbaví konkurence  těch kteří odejdou, a již nikdy neuslyší „Nenakupujte u židů”.

Pokud si emigrující vlastník podniku přeje přenést svůj vlastní podnik do nové země, může to udělat od samého počátku. Příklad bude ilustrovat, co tím míním. Firma X provádí svůj velký podnik v textilním zboží. Vedoucí firmy si přeje emigrovat. Začne vytvářením pobočky na místě svého budoucího pobytu a zašle vzorky svého zboží. První chudí osadníci budou jeho prvými zákazníky, za nimi budou následovat zákazníci vyšší třídy, kteří požadují prvotřídní zboží. Firma X zašle novější zboží a případně odešle své nejnovější. Pobočka začne vynášet, zatímco hlavní podnik stále existuje, takže podnik X skončí tak, že má dvě ziskové pobočky. Prodá svůj původní podnik a předá ho svým křesťanským zástupcům, aby ho řídili, a odchází k převzetí vedení nového podniku.

Jiný velký příklad: Y a syn jsou velcí obchodníci s uhlím, mající své vlastní doly a továrny. Jak má být tento mohutný a komplexní majetek likvidován? Doly a vše, co je s nimi spojeno může být, v prvé řadě, koupeno státem, kde leží. V druhé řadě je může převzít Židovský podnik a zaplatit za něj zčásti ve formě půdy, zčásti v hotovosti. Třetí metodou je převést firmu „Y a syn” na akciovou společnost s ručením omezeným. Čtvrtou metodou je může být pokračování obchodu pod jejich původními vlastníky, kteří se budou čas od času vracet k inspekci svého majetku, jako cizinci a jako takoví pod ochranou zákona v každém civilizovaném státě. Všechny takové návrhy jsou dnes denně prováděny. Pátý a výborný způsob, jeden z těch,které mohou být obzvláště výhodné, mohu jen naznačit, protože existujících příkladů jejich aplikace je v současnosti jen několik. Y a syn mohou prodat svůj podnik kolektivnímu orgánu jeho zaměstnanců, kteří vytvoří družstvo, s omezeným ručením, a může snad zaplatit odpovídající sumu s pomocí státního rozpočtu, který jí nezdaní vysokou částkou.

Zaměstnanci budou postupně umořovat půjčku, kterou jim před tím poskytne vláda, Židovský podnik nebo dokonce Y a syn.

Židovský podnik bude připraven provádět převod jak malých tak velkých záležitostí. A jak postupně budou židé postupně emigrovat a zakládat své nové domovy, Podnik bude fungovat jako velký řídící orgán, který organizuje odjezd, převezme péči o opuštěné majetky, řídit přesuny prostřednictvím svého vlastního viditelného nebo zjevného majetku a zajišťuje stálou bezpečnost pro ty, kteří sem již přesídlili.

 BEZPEČNOST PODNIKU

J akou jistotu poskytne Podnik, že emigrace ze zemí nezpůsobí jejich ochuzení a nezpůsobí ekonomickou krizi?

Už jsem se zmínil o čestných antisemitech, kteří si zachovají svou nezávislost a současně budou spolupracovat s našimi úředníky při kontrole převodu našeho majetku. Ale státní příjmy mohou utrpět díky ztrátě daňových poplatníků, kteří, i když nejsou právě váženými občany, mají velkou hodnotu pro státní finance. Stát by měl proto získat kompenzaci za tuto ztrátu. Tu nabídneme nepřímo, když v té zemi zanecháme svůj své podniky, který jsme vybudovali zásluhou židovské podnikavosti a židovského průmyslu, když necháme své křesťanské spoluobčany zaujmout opuštěné pozice a dále zajištěním početního růstu lidí k větší prosperitě tak mírumilovně, že to nemá paralelu. Francouzská revoluce měla tak trochu podobný důsledek, v malém měřítku, a přineslo ho s sebou krveprolití na gilotinách ve všech provinciích Francie a na bojištích Evropy. Kromě toho byla zděděná a získaná práva narušena a obohatili se jen vychytralí kupci nákupem státního majetku.

Židovský podnik nabídne všem státům v oblasti své aktivity přímé a nepřímé výhody. Poskytne vládám předkupní právo na opuštěný židovský majetek a umožní kupcům ty nejlepší podmínky. A současně budou moci vlády použít tuto snadno získanou půdu k určitým sociálním vylepšením.

Židovský podnik poskytne veškerou pomoc vládám a parlamentům při jejich snaze řídit vnitřní migraci křesťanských občanů.

Židovský podnik bude též platit nemalé daně. Jeho centrální pobočka bude v Londýně, a tak bude pod právní ochranou moci,která dnes není antisemitská. Kromě toho bude Podnik, ať už bude mít oficiální či polooficiální podporu, všude vytvářet širokou základnu pro zdanění. K tomu založí všude zdanitelné pobočky. Dále bude platit dvojí cla oři dvojím převodu zboží který bude provádět. Dokonce i transakce,ve kterých podnik vystupuje jen jako realitní kancelář, objeví se na čas jako kupující a bude proto v roli krátkodobého vlastníka v registru nemovitostí.

Toto záležitosti lze samozřejmě snadno propočítat.  A musíme počítat a rozhodovat v každém místě, jak by měl Podnik postupovat bez rizika a chyb. A samotný Podnik bude svobodně jednat s Ministerstvy financí v různých místech. Ministři poznají přátelský duch našeho podniku a budou následně nabízet všechny prostředky ve své moci nezbytné pro úspěšné provedení tohoto velkého podniku.

Dále připadne vládám přímý zisk z přepravy osob a zboží, a tam kde jsou železnice ve vlastnictví státu bude zisk bezprostředně vidět. Tam kde jsou ve vlastnictví soukromých společností získá Židovský podnik výhodné podmínky pro přepravu stejně jako každý jiný velký přepravce osob a zboží. Náklady na osobní a nákladní dopravu musí být pro naše lidi co nejlevnější, protože každý cestující si je bude platit ze svého. Střední třída bude cestovat s Cook-ovými jízdenkami, chudší emigranti v emigračních vlacích. Podnik může udělat mnoho práce při omezení množství cestujících a zboží; ale i tady, jako všude jinde, se musí držet svého principu nepokoušet se zvýšit své příjmy cestovními náklady.

V mnoha místech je doprava pod kontrolou židů; a takové dopravní podniky budou nejdříve potřebné pro Podnik a současně je má Podnik likvidovat. Původní vlastníci těchto koncernů  buď využijí služeb Podniku, nebo se nezávisle zařídí v „nové zemi”. Nové příjezdy budou zajisté potřebovat pomoc jich samotných a jejich současné profese, kterou budou moci a dokonce budou muset vykonávat i tam, aby si vydělali na živobytí, a tak přijede i mnoho jejich podnikatelského ducha. Není nutné popisovat všechny obchodní detaily této monstrózní expedice. Ty se musí rozumně zrodit bez předběžného plánu v hlavách mnoha schopných lidí, kteří musí zapojit svůj rozum, abychom vytvořili optimální systém.

NĚKTERÉ AKTIVITY PODNIKU

M nohé aktivity budou propojené. Na př.: Podnik bude postupně zavádět výrobu zboží v osadách, která bude samozřejmě zpočátku zvláště primitivní. Oblečení, ložní prádlo a boty budou zpočátku vyráběny pro naše nejchudší emigranty, kteří budou vybaveni novým oblečením v různých evropských emigrantských centrech. Nedostanou toto vybavení jako almužnu, která by se dotýkala jejich hrdosti, ale výměnou za staré šaty: veškerá ztráta Podniku způsobená touto transakcí bude pokládána za obchodní ztrátu. Ti kdo budou zcela bez prostředků zaplatí svůj dluh Podniku přesčasovou prací podle řádného kurzu.

Existující emigrační společnosti budou schopné poskytnout v této oblasti užitečnou pomoc, protože budou pro kolonisty Podniku dělat to, co dosud dělaly pro odjíždějící židy. Formy takové spolupráce lze snadno najít.

Dokonce i nové oblečení bude mít pro chudé osadníky symbolický význam: „Teď vstupujete do nového života”. Židovská společnost bude dohlížet dlouho před odjezdem i v průběhu cesty na to, aby vše mělo vážný a slavnostní ráz, což bude mít na starosti množství pastorů, populárních přednášek, instrukcí o podstatě expedice, hygienické instrukce pro nové osady, pokynů pro jejich příští práci. O Zaslíbené zemi práce. Při jejich příjezdu budou emigranti přivítáni našimi vedoucími úředníky s příslušnou vážností, ale bez hloupého jásotu, protože Zaslíbená země ještě nebude dobyta. Ale tito chudí lidé již musí cítit, že tam jsou doma.

Oděvní průmysl Podniku by ovšem neprodukoval své zboží bez dobré organizace. Židovská společnost získá od svých místních poboček informace o počtu, požadavcích a datu příjezdu osadníků a předá tu informaci včas Židovskému podniku.Tímto způsobem bude možno se o ně řádně postarat.

PODPORA PRŮMYSLU

P ovinnosti Židovského podniku a Židovské společnosti nelze v této osnově přesně oddělit. Tyto dvě velké organizace budou muset stále pracovat jednotně, Podnik bude závislý na morální autoritě Společnosti, stejně jako Společnost nemůže fungovat bez materiální podpory Podniku. Např. při organizaci oděvního průmyslu bude vyráběné množství omezováno tak, aby udržovalo rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou; a všude kde se podnik převezme organizaci nového průmyslu je nutno držet se stejné opatrnosti.

Ale jednotlivé podniky nikdy nesmí být pod kontrolou Podniku jako nadřazené složky. Kolektivně můžeme pracovat jen potud, pokud budou společnou akci ohrožovat ohromné potíže, ale musíme kde to bude možné úzkostlivě respektovat práva jednotlivců. Soukromý majetek, který je ekonomickým základem nezávislosti, se bude muset rozvíjet svobodně a budeme ho muset respektovat. Naši nekvalifikované síly budou mít najednou možnost pracovat tímto způsobem pro soukromé subjekty.

Duch podnikání musí tedy být posilován jakýmkoliv možným způsobem. Organizace průmyslu bude podporována právním systémem závazků, využitím levných surovin  a institucí rady, který bude shromažďovat a publikovat průmyslovou statistiku.

Ale duch podnikání musí být moudře podporován, ale rizikové spekulace musí být vyloučeny. Každý nový druh průmyslu musí být ohlášen dlouhou dobu před svým vytvořením, aby se zabránilo chybám těch,kteří by chtěli začít se stejným odvětvím o půl roku později. kdykoliv je vytvořeno nové průmyslové odvětví, Podnik o tom musí být informován tak, aby se o tom mohli dozvědět všichni zainteresovaní.

Průmyslníci budou moci používat centralizované pracovní agentury, které budou vybírat jen poplatky nezbytné pro udržení své existence. Jednotlivci budou např. telegrafovat o 500 nekvalifikovaných sil na tři dny, tři týdny nebo tři měsíce. Pracovní agentura potom sežene 500 nekvalifikovaných lidí ze všech možných zdrojů a pošlou je najednou, aby vykonali práci pro  zemědělský nebo průmyslový podnik. Skupiny pracovníků tak budou systematicky posílány z místa na místo jako část vojska. Tito lidé nebudou ovšem vydíráni, ale budou pracovat jen sedm hodin a bez ohledu na změnu lokality patřit ke své organizaci, pracovat podle jejích pravidel, dostávat rozkazy, podporu a penzi. Některé instituce mohou ovšem získávat své pracovníky z jiných zdrojů, pokud budou chtít, ale nebude to pro ně tak jednoduché. Společnost bude schopna zabránit využívání otrocké práce nežidovských pracovníků bojkotem neústupných zaměstnavatelů, obstrukcí provozu a mnoha jinými metodami. Sedmihodinoví pracovníci budou tedy využíváni, a budeme dovádět své lidi postupně k tomu, aby bez nátlaku přijali normální sedmihodinový pracovní den.

USÍDLOVÁNÍ KVALIFIKOVANÝCH PRACOVNÍKŮ

J e jasné, že co je možné udělat s nekvalifikovanými pracovníky může být o to snáze provedeno s kvalifikovanými pracovníky. Budou pracovat za podobných podmínek v továrnách a ústřední pracovní agentura je bude zajišťovat podle potřeby.

Nezávislé osoby výdělečně činné a malé zaměstnavatele je nutno pečlivě naučit využívat rychlý postup vědeckého pokroku, musí získat technické znalosti i když už nejsou nejmladší, musí si prostudovat sílu vody, využívat elektrickou energii.

METODY ZÍSKÁVÁNÍ KAPITÁLU

K apitál potřebný pro založení Podniku byl dříve určen částkou, která se zdá absurdní. Skutečně nutné množství bude určeno finančníky, ale bude to v každém případě velmi značná suma. Existují tři cesty, jak získat tuto částku, a všechny musí být uváženy Společností. Společnost jako hlavní garant všech židů,  bude ustavena našimi nejlepšími a nejpoctivějšími lidmi, kteří nesmějí mít jakoukoliv materiální výhodu z členství v ní. I když Společnost nesmí sama o sobě být nositelem jiné než morální autority, její autorita bude dostatečná, aby vytvořila důvěru k Židovské společnosti v očích národů. Židovský podnik nebude moci být úspěšný ve svém podnikání, dokud nebude posvěcen Společností; proto nebude ustaven jakoukoliv spíše náhodnou skupinou finančníků. Proto bude Společnost zvažovat, vybírat a rozhodovat a nedá svůj souhlas dokud nebude ujištěna o existenci zdravého základu pro svědomité naplnění schématu. Nedovolí experimenty s nedostatečnými prostředky, protože tato akce se musí podařit na prvý pokus. Jakákoliv počáteční chyba by kompromitovala celou ideu na několik budoucích desetiletí nebo dokonce učinila její realizaci zcela nemožnou.

Ty tři metody získání kapitálu jsou: (1) Od velkých bank; (2) Od malých a soukromých bank; (3) Veřejnou sbírkou.

Prvá metoda získání kapitálu je: Od velkých bank. Potřebná suma by tak byla získána v nejkratším možném čase od velkých finančních skupin potom, kdy by prodiskutovaly smysluplnost akce. Velkou výhodou této metody by bylo, že by zabránila nutnosti platit tisíce milionů (pokud se přidržíme původní cifry) okamžitě jako celek. Další výhodou by byla, že důvěra těchto mocných finančníků by též posloužila podniku. Mnoho latentních politických sil je v naší finanční moci, moci, kterou naši nepřátelé pokládají za tak účinnou. Mohlo by tomu tak být, ale ve skutečnosti není. Chudí židé pociťují jen nenávist, kterou tato moc provokuje; ale aby byla využita k ulehčení jejich osudu jako osob, to ještě nikdy neviděli. Pověst našich velkých židovských finančníků by byla využita, aby posloužila národní myšlence. Pokud ale budou tito gentlemani, kteří jsou zcela spokojeni se svým osudem, cítit ochotu, aby udělali něco pro své židovské spoluobčany, na které je nespravedlivě svalována odpovědnost za velké majetky určitých jednotlivců, potom by realizace tohoto plánu by nabídla příležitost k jasné dělící čáře mezi nimi a zbytkem židovstva.

Ale velcí finančníci nebudou žádáni o poskytnutí těchto ohromných částek s čistě filantropických motivů, to bychom očekávali příliš mnoho. Zakladatelé a akcionáři Židovského podniku mohou naopak očekávat, že udělají dobrý obchod a budou si moci vypočítat předem, jaké by mohly být jejich šance na úspěch. Proto Židovská společnost bude vlastnit všechny dokumenty a záruky, které mohou posloužit k odhadu prosperity Židovského podniku. Společnost zejména prozkoumá přesný rozsah nového židovského hnutí, stejně jako zajistí zakladatelům Podniku zcela spolehlivé informace o míře podpory, jakou mohou očekávat. Společnost též poskytne Židovskému podniku odpovídající moderní židovská statistická data a tak vykoná práci,jaká se ve Francii nazývá „societé d'études”, která provede všechen předběžný průzkum před financováním tak velké akce. Navíc podnik nemusí získat účinnou pomoc od našich finančních magnátů. Ti by snad mohli dokonce stát proti tomuto židovskému hnutí prostřednictvím svých tajných agentů. S takovou opozicí se setkáme s určitostí.

Předpokládejme, že by magnáti chtěli jednoduše shodit tuto koncepci ze stolu s úsměvem:

Byl by to úplný konec?

Ne.

V takovém případě budou peníze získány jinou cestou - výzvou k středně bohatým židům. Menší židovské banky by se musely spojit ve jménu Národní myšlenky proti velkým bankám dokud by nevytvořily druhou impozantní finanční sílu. Ale bude to zpočátku vyžadovat značné množství peněz - bude nutno upsat nějakých 50 000 000 liber před vlastním zahájení práce, a protože by tato částka rostla jen pomalu, musely by být provedeny všechny druhy bankovních operací a pro prvé roky získány půjčky. Během těchto transakcí by se dokonce mohlo stát,že by se zapomnělo na původní účel; středně bohatí židé by vytvořili nový a velká obchod a na židovskou emigraci by se zapomnělo.

Představa o získání peněz tímto způsobem není v žádném případě neproveditelná. Pokusy shromáždit křesťanské peníze, aby byla zformována opozice proti velkým bankám už byl vyzkoušen; ale je možno též oponovat, že se to ještě nezkusilo s židovskými penězi. Ale takové finanční konflikty by způsobily různé formy krizí; všechny země kde by nastaly by trpěly a antisemitismus by bujel.

Takovou metodu proto nelze doporučit. Zmínil jsem jí jen proto, že je součástí logického rozvinutí myšlenky.

A také nevím, zda by jí malé soukromé banky akceptovaly.

V každém případě, dokonce ani odmítnutí středně bohatých židů by nepřivodil konec tomuto schématu. Naopak, teprve potom by ho bylo nutno vzít vážně.

židovská společnost, jejímiž členy nejsou židé, se může pokusit založit Podnik na základě národní sbírky.

Základní kapitál Podniku může být získán bez zprostředkování syndikátem prostřednictvím přímé veřejné sbírky. Nejen chudí židé,ale i křesťané kteří se jich chtějí zbavit, by k tomu upsali malou částku. Byla by tak provedena malá specifická forma plebiscitu,při níž by každý kdo hlasuje pro tento způsob řešení Židovské otázky vyjádřil svůj názor upsáním stanovené částky. Tím by byla zaručena bezpečnost. Upsaná částka by byla zaplacena jen tehdy, pokud by celková suma dosáhla potřebného množství,jinak by byla počáteční platba vrácena.

Ale pokud by celá potřebná suma byla získána veřejnou sbírkou,potom by každou malou částku zajišťovalo velké množství jiných malých částek.

A to vše by ovšem vyžadovalo souhlas a konečnou spolupráci zainteresovaných vlád.

 

IV.
Místní skupiny


NAŠE PŘESÍDLENÍ

P ředchozí kapitoly vysvětlovaly jenom to,jak migrační schéma může být realizováno bez vzniku ekonomických poruch. Ale tak velký pohyb nemůže nastat bez nevyhnutelného vyvolání mnoha hlubokých a mocných citů. Jsou to staré zvyky a staré vzpomínky, co nás pojí s našimi domovy. Jsou tu kolébky, jsou tu hroby, a my sami víme nejlépe, jak židovská srdce lpí na starých hrobech. Své kolébky si můžeme vzít s sebou - ty zvýrazňují naší budoucnost - slibnou a a úsměvnou. Naše drahé hroby musíme opustit - a já si myslím, že toto opouštění nás bude bolet více než jakákoliv další oběť. Ale musí to tak být.

Ekonomické otřesy, politický tlak a společenské pomluvy nás již dříve vyháněly z našich domů a od našich hrobů. My židé jsme i dens neustále přesouváni z místa na místo a právě nyní nás mocný proud odnáší na západ přes moře do Spojených států, kde si alenaší přítomnost také nepřejí, dokud jsme národem bez domova?

Ale my musíme najít domov pro náš lid. Musíme jim ho dát, ne tím, že je budeme nemilosrdně vléct z jejich půdy živitelky, ale spíše jejich pečlivým přesazením na lepší základ. Právě když si přejeme vytvořit nové politické a hospodářské vztahy,a tak chceme uchránit to vše svaté z naší minulosti co je drahé srdcím našeho lidu.

A proto musí stačit jen několik návrhů,protože tato část mého schématu může být pravděpodobněji pokládána za vizionářskou. I když je to možné a reálné, ač se to nyní zdá trochu vágní a bezcílné. Organizace to učiní o něco racionálnější.

EMIGRACE VE SKUPINÁCH

N áš lid by měl emigrovat ve skupinách rodin a přátel. Ale nikdo nebude nucen připojit se k určité skupině odpovídající jeho bývalému bydlišti. Každý bude moci cestovat způsobem, který si vybere, jakmile uzavře své záležitosti. S ohledem na to, že každý si zaplatí své vlastní náklady na vlak a na loď, bude přirozeně cestovat tou třídou, která mu nejlépe vyhovuje. Možná, že dokonce nebude existovat žádné dělení na třídy ve vlacích či na palubě lodi, abychom předešli možnosti, že ti chudí se nebudou cítit příliš nadšeně během té dlouhé cesty. Přestože ve skutečnosti neorganizujeme zábavnou cestu, je lepší udržovat je po cestě v dobré náladě.

Nikdo nebude cestovat v chudobě; na druhé straně každý, kdo si bude přát cestovat v přepychu bude snadno moci vyhovět svým sklonům. Dokonce za příznivých podmínek nelze za několik let vyloučit několik tříd pro židy; v období mezi tím je možno využít na hledání nejlepších forem cestování. To kdo budou chtít mohou cestovat se skupinami podle svého přání a vzít si své osobní přátele a spojení s sebou. Židé,s výjimkou těch nejbohatších, mohou mít nakonec velmi málo střetů s křesťany. V některých zemích se jejich znalosti o nich omezují na pár příživníků, dlužníků a na nich závislých; o lepších třídách křesťanů nevědí nic. Gheto nadále existuje,přestože jeho hradby byly zbourány.

Střední třída bude tedy činit rozsáhlé přípravy na odjezd. V každé lokalitě budou vytvořeny skupiny cestovatelů, velká města budou rozdělena na okrsky a jednotlivé skupiny z těchto okrsků budou komunikovat prostřednictvím k tomu účelu vybraných představitelů. Takové dělení na okrsky nemusí být přísně dodržováno; je určeno spíše k zmírnění nepohodlí a stesku po domově těch chudých během jejich cesty pryč. Každý může svobodně cestovat buď sám nebo spolu s kteroukoliv místní skupinou, které dá přednost. Podmínky cesty - upravené podle tříd - se budou vztahovat na všechny stejně. Jakákoliv dostatečně početná skupina cestovatelů si může od Podniku najmout speciální vlak nebo loď.

Ubytovací agentura Podniku zajistí čtvrti pro ty nejchudší při příjezdu. Později, až budou následovat lépe prosperující emigranti, budou jejich potřeby na ubytování po prvém přistání poskytnuty hotely postavenými soukromými podniky. Někteří z těchto bohatších kolonistů budou ovšem mít své domy postavené dříve než se stanou stálými osadníky, a tak se prostě přesunou ze starých domovů do nových.

Bylo by urážkou naší inteligence zdůrazňovat zde vše co mají dělat. Každý kdo se přihlásí k národní myšlence ví,jak to rozvinout a jak to realizovat ve sféře svého vlivu. Nejprve se všichni zajímáme o spolupráci našich Rabínů (kněží).

NAŠÍ RABÍNI

K aždá skupina bude mít svého rabína, který pojede se svou kongregací. Místní skupiny se potom dobrovolně shromáždí kolem svých rabínů a každá lokalita bude mít svého duchovního vůdce. Naši rabíni, na které se zejména odvoláváme, zasvětí svou energii službě naší myšlence a budou inspirací svých kongregací svým kázáním z kazatelen. Nebudou k tomu muset pořádat žádná zvláštní shromáždění; výzvy jako je tato mohou být pronášeny v synagogách. A tak to také musí být uděláno. Protože pociťujeme svou historickou identitu jen prostřednictvím víry svých otců, i když jsme dávno přijali jazyky různých národů nenapravitelným způsobem.

Rabíni dostanou rádné zprávy jak od Společnosti tak od Podniku a oznámí a vysvětlí je svým kongregacím. Izrael se bude modlit za nás i sám za sebe.

PŘEDSTAVITELÉ MÍSTNÍCH SKUPIN

M ístní skupiny vyberou malé komise představitelů za předsednictva rabína k diskusi a uspořádání místních záležitostí.

Filantropické instituce budou přeneseny svými místními skupinami, a tak každá taková instituce zůstane „i tam” majetkem těch samých lidí, kteří je původně založili. Domnívám se, že staré budovy by neměly být prodány, ale spíše určeny k péči o chudé křesťany v opuštěných městech. Místní skupiny dostanou náhradu ve formě volných budov a prostředků pro přestavbu v nové zemi.

Tento přenos filantropických institucí nám dá další příležitost, jaká nastane v různých bodech tohoto mého schématu, k provedení experimentů  ve službě humanity. Naše současná soukromá filantropie udělá moc málo dobra ve srovnání s vysokými náklady, které vyžaduje. Ale tyto instituce mohou a musí vytvořit část systému, jehož prostřednictvím se budou případně vzájemně podporovat. V nové společnosti se mohou vyvinout jako nové povědomí a a jejich základem mohou být všechny dosavadní sociální experimenty. To je pro nás zvláště důležité vzhledem k rozsahu chudoby. Ty slabší povahy mezi námi zastrašené velkými tlaky a zkažení dobrosrdečnou charitou našich bohatých mohou snadno poklesnout až k žebrotě.

Společnost s podporou místních skupin bude klást velký důraz na lidové vzdělávání s ohledem právě na to. Bude vytvářet plodnou půdu pro mnohé schopnosti, které se v současnosti ztrácejí. Každý kdo projeví skutečné přání pracovat bude odpovídajícím způsobem zaměstnán. Žebráci nebudou trpěni. Každý kdo odmítne pracovat jako svobodný člověk bude odeslán do chudobince.

Na druhé straně nebudeme posílat staré lidi do starobinců. Starobinec je jedním z nejkrutějších forem dobročinnosti, jaké naše hloupá podstata kdy vymyslela. Tam umírají staří lidé se studem a ponížením. Tam už jsou spalováni. Ale my ponecháme dokonce i těm, kteří stojí na nejnižším stupni inteligence utěšující pocit, že jsou pro svět užiteční. Zajistíme snadné zaměstnání pro ty, kdo nejsou schopni fyzické práce, jelikož musíme připustit zmenšenou vitalitu těch ubohých z dnešní již oslabené generace. Ale příští generace musí být vychovány jinak; musí být svobodně připraveny ke svobodnému životu.

Chceme poskytnout morální podporu lidské práci v každém věku a pro každou třídu; a tak náš lid najde opět svou sílu v zemi sedmihodinové pracovní doby.

PLÁNY MĚST

M ístní skupiny budou delegovat své autorizované představitele, aby vybrali místa pro nová města. Při rozdělování země je nutno brát s velkou opatrností v úvahu pečlivý převod s uvážením získaných práv.

Místní skupiny budou mít plány měst,a tak naši lidé budou moci předem vědět kam přijdou, ve kterých městech a ve kterých domech budou žít.  Odpovídající návrhy plánů domů zmíněné výše budou předávány místním skupinám.

Základem naší autonomie bude přísná centralizace autonomie naších místních skupin. Takovým způsobem bude přesun proveden s minimální bolestí.

Nemohu si představit, že to všechno bude snažší než tomu ve skutečnosti bude; na druhé straně si lidé nesmí představovat, že to bude obtížnější než ve skutečnosti.

ODJEZD STŘEDNÍ TŘÍDY

S třední třída se bez vlastní vůle dostane do odjíždějícího proudu, protože jejich synové se stanou úředníky Společnosti nebo zaměstnanci Podniku v nové zemi. Právníci, doktoři, technici všech odborností, mladí obchodníci - vlastně všichni židé hledající svou příležitost, kteří v současnosti trpí útlakem v rodné zemi své živobytí a život v cizích zemích - se shromáždí na půdě, která je plně a řádně zaslíbená. Dcery ze středních tříd se vdají za tyto ambiciózní muže. Některý z nich pošle pro  svou ženu nebo snoubenku, aby přišly za ním, jiný pro své rodiče, bratry a sestry. Členové nové civilizace se žení a vdávají mladí. To podpoří všeobecnou morálku a zajistí zdatnost nové generace; a tak nevznikne choulostivé potomstvo z pozdních manželství, děti otců, kteří ztratili svou sílu v zápase o život.

Každý emigrant ze střední třídy za sebou přitáhne další emigranty stejného druhu.

Ti nejstatečnější přirozeně získají to nejlepší z nového světa.

Ale můžeme nezbytně očekávat, že nás zasáhnou klíčové potíže mého plánu.

I kdybychom uspěeli s otevřením světové diskuse o židovské otázce v této formě -

I kdyby nás tato debata dovedla k pozitivnímu závěru, že židovský stát je pro svět nezbytný -

I kdyby nám velmoci pomohly pří získávání suverenity nad tímto kouskem země -

Jak máme přesunout masy židů vez přehnaného nátlaku z jejich současných domovů do této nové země?

Tata emigrace je zamýšlena jako dobrovolná.

EFEKT MNOŽSTVÍ

K podnícení hnutí nebude zapotřebí velká snaha. Potřebnou hybnou sílu zajistí antisemité. K tomu musí činit jen to, co činili předtím, a tak vytvoří přání emigrovat u těch, kteří ho dříve neměli, a posílí ho u těch,kteří ho už měli. Židé, kteří teď žijí v antisemitských zemích to dělají hlavně proto, že i ti,kteří ignorují historii vědí, že vícenásobná změna pobytu z opuštěných zemí jim nikdy nepřinesla trvalé zlepšení. A kterékoliv země, které dnes přijímají židy a dokonce jim nabízejí určité výhody oproti těm, které by jim nabídl židovský stát, by bezprostředně přitáhly silný příliv našich lidí. Ti nejchudší, kteří nemají co ztratit odjetou právě tam. ale domnívám se, a každý se může zeptat, zda mám pravdu, že tlak směřující k nám vzniká z přání emigrovat dokonce mezi prosperující vrstvy společnosti. Nyní té nejchudší vrstvě z celého světa stačí najít stát; z nich se tvoří nejsilnější lidský materiál pro získání půdy, protože trocha zoufalství nestačí k vytvoření velkých věcí.

Ale až naši „zoufalci” zvýší hodnotu půdy svou přítomností a svou prací, kterou do ní vloží, udělají ji současně stále atraktivnější jako místo osídlení pro ty zámožnější.

Stále větší a větší vrstva bude pociťovat přání tam odjet. Vypravení těch prvních a nejchudších osadníků bude řízeno Podnikem a Společností společně a bude pravděpodobně mít podporu současných emigračních a sionistických společností.

Jak velké množství lidí má být posláno na určité místo, aniž jsou jim dány jasné příkazy, aby tam šli! Existují určití židovští mecenáši vysokého stupně, kteří se pokusí zmírnit utrpení židů sionistickými experimenty. Jim samotným byl tento problém též prezentován, a oni si myslí, že vyřeší tento problém tak, že dají emigrantům peníze nebo prostředky k zaměstnání. A tak filantropisté říkají: „Zaplatíme těm lidem za to, že se tam odstěhují”.

Takový postup je naprosto chybný a všechny peníze světa by k tomu účelu nestačily.

Jinými slovy, Podnik řekne: „Nebudeme jim platit, ale dovolíme jim, aby si nás zaplatili. Pouze jim nabídneme některé pohnutky k tomu, aby tam šli.”

Vymyšlený příběh udělá můj pohled jasnějším: Jeden z těchto filantropů (budeme mu říkat Baron) a já si oba přejeme shromáždit v neděli odpoledne na pláni Longchamps u Paříže shromáždění lidí. A tak Baron tím, že slíbí každému z nich 10 franků shromáždí za 200 000 franků 20 000 upocených a bídných lidiček, kteří ho budou proklínat, že jim způsobil tolik potíží. Zatímco já nabídnu cenu 200 000franků jako cenu v koňských dostizích - a potom budu muset postavit ohrady, abych udržel lidi mimo Longchamps. Zaplatí za vstup: 1 frank, 5 franků, 20 franků.

Výsledkem bude, že tu budu mít půl milionu lidí; president republiky sem zajede „a la Daumont” a davy si užijí a budou se bavit. Většina z nich to bude pokládat za užitečnou procházku na čerstvém vzduchu navzdory horku a prachu  a já budu mít místo svých 200 000 franků milion na vstupném a dostihových sázkách. A dostanu tam ty lidi opět kdykoliv budu chtít, zatímco Baronovi se to nepodaří - za žádnou cenu.

 Podám ještě serióznější ilustraci efektu množství tam, kde jde o prostředky na živobytí. Představte si, jak někdo křičí po ulicích města: „Každý, kdo chce zůstat po celý den za strašného zimního chladu i za letního úmorného vedra v ocelové hale otevřené ze všech stran,tam oslovit každého procházejícího a nabízet jim pestré zboží, ryby nebo ovoce, dostane dva floriny, čtyři franky nebo podobně.”

Kolik lidí půjde do té haly? Kolik dní tam vydrží o hladu? A pokud vydrží, jakou energii budou vykazovat při snaze přesvědčovat kolemjdoucí, aby si koupili rybu, ovoce nebo ono pestré zboží?

Uspořádáme to jinak. Na místech, kde je aktivní obchod, a tato místa najdeme nejsnáze, protože my sami zřídíme obchod tam, kde chceme, postavíme tam velké haly nazveme je tržnicí. Ale musíme vynaložit velkou snahu a postavit je lépe a udělat je krásnější než v předchozím příkladu. A najednou lidé, kterým jsme nic neslíbili, a ani jim nemůžeme nic slíbit,pokud je nechceme klamat, tito skvělí schopní obchodníci vytvoří s radostí to nejaktivnější obchodní místo. Budou neúnavně oslovovat kupující, zůstanou na svých místech a ani nepomyslí na únavu. Pospíší si už za úsvitu, aby byli první na svých místech; budou vytvářet sdružení a kartely, vše, co nebude rušit jejich výdělky. A pokud najdou koncem dne,že veškerá jejich snaha jim vynesla 1 florin, 50 krejcarů nebo 3 franky, budou se s nadějí těšit na příští den, který jim snad přinese větší štěstí.

Dali jsme jim naději.

Bude se některý z nich ptát, odkud vyšel podnět k vytvoření trhu? Je skutečně nutné říkat jim to znovu?

Jak jsem zdůraznil prostřednictvím systému „Assistance par le Travail”, zisk bude patnáctinásobný. Jeden milion vydělá patnáct milionů a miliarda patnáct miliard.

Toto byl snad příklad v malém měřítku; ale stejně tomu je i ve velkém měřítku. Kapitál zajisté poskytuje zisk klesající s jeho výškou. Neaktivní nebo inertní kapitál dává klesající zisk, ale aktivní kapitál dává úžasně vysokou návratnost.. V tom je sociální otázka.

Trvám na této skutečnosti? Dovolávám se těch nejbohatších židů jako svědků své věrohodnosti. Proč oni působí v mnoha průmyslových odvětvích? Proč posílají lidi do podzemí rubat uhlí za velkého rizika za hubenou mzdu? Nedovedu si představit, že by to bylo příjemné, a to ani pro majitele dolů. A nemyslím si proto, že kapitalisté jsou bez srdce a ani nepředstírám, že tomu věřím. Mým přáním není poukazovat na rozdíly, ale stírat je.

Je nutné ilustrovat efekt množství a jeho koncentrace na určitém místě odkazem na zbožné poutníky?

Nechci zraňovat něčí náboženské cítění slovy, která by mohla být nesprávně interpretována.

Chci se zmínit jen stručně o mohamedánské pouti do Mekky, o katolických poutích do Lurd a o mnoha jiných místech, kam se lidé rádi vrací pro svou víru a na svatou velikonoční oslavu. Budeme také muset vytvořit centrum náboženských potřebností pro náš lid. Naši ministři nám budou rozumět jako první a půjdou v tom s námi.

Musíme nechat každého, aby si svou spásu „v nové zemi” našel po svém. Ale především musíme vytvořit prostor pro věčnou skupinu volnomyšlenkářů, kteří budou neustále přinášet nová vítězství humanity.

Žádná další síla nebude použita k čemukoliv, co nebude nezbytně nutné pro uchování státu a pořádku, a odpovídající síla nebude svévolně určena jednou nebo několika autoritami přesunu, ale bude pevně dána železnými zákony.

A nyní, pokud příklad, který jsem uvedl dovedl lidi k závěru, že dav může být dočasně přitahován k centrům víry, obchodu nebo zábavy, je prosté odpovídat na jejich námitky. Zatímco některá z těchto objektů by sám o sobě pouze přitáhl masy, všechna tato atraktivní centra dohromady budou navržena tak, aby je trvale udržela a uspokojila. Proto všechna tato centra dohromady budou vytvářet jeden velký dlouho hledaný objekt, jaký si náš lid vždy toužil vytvořit, kvůli kterému se sám držel při životě, pro který se udržoval při životě vnějším tlakem - svobodný domov! Až hnutí začne, pošleme některé lidi před sebou a někteří nás budou následovat; ostatní budou strženi proudem, další se vrhnou za námi.

Ti poslední váhající osadníci budou ti nejhorší z nás,jak tady tak tam.

Ale ti první, kteří přijdou s vírou, nadšením a odvahou získají nejlepší pozice.

NÁŠ LIDSKÝ MATERIÁL

V  cizině panuje ještě několik chybných názorů, které se týkají židů více než jiných lidí. A my jsme se stali tak skleslými a znechucenými díky historickému utrpení, že je sami opakujeme a věříme těmto omylům. Prvým je, že jsme nesmírně schopní v obchodu. Je už dobře známo, že kdykoliv je nám umožněno podílet se na vzniku tříd, zanecháme co nejdříve svého obchodu. Velká většina židovských podnikatelů dává svým synům výtečné vzdělání. A z toho vyplývá tzv. „judaizace” intelektuálních profesí. Ale dokonce i v ekonomicky slabších vrstvách společnosti není baše láska k obchodu tak převládající, jak se obecně předpokládá. Ve východoevropských zemích je mnoho židů, kteří nejsou obchodníky a nebojí se ani těžké práce. Židovská společnost bude muset připravit vědecky přesné statistiky o našich lidských zdrojích. Nové úlohy a vyhlídky, které čekají náš lid v nové zemi budou uspokojeny našimi současnými řemeslníky a převedou všechny současné drobné obchodníky na manuální pracovníky.

S obchodními cestujícími, kteří cestují po celé zemi s těžkým rancem na zádech, se v perspektivním plánu nepočítá. Sedmidenní pracovní den převede tento typ lidí na dělníky. Jsou to dobří nepochopení lidé, kteří nyní trpí snad ještě více než ostatní. Společnost židů bude navíc sama zpočátku zaměstnána  jejich přeučením na řemeslníky. Jejich snaha o vzestup bude podnícena zdravým způsobem. Židé jsou šetrní a přizpůsobiví a jsou připraveni na jakýkoliv způsob výdělku a živobytí. To může např. povzbudit vznik velkých obchodních domů, které poskytnou všechny životní potřeby. Tyto obchodní střediska již drtivě vytlačují malé obchody ve velkých městech. V zemi s novou civilizací budou absolutně bránit jejich existenci. Vytvoření takových obchodů je další předností, protože způsobí, že země bude bezprostředně obyvatelná pro ty, kteří vyžadují jemnější potřeby pro život.

 ZVYKY

J e odkaz na několik zvyků a pohodlí běžného člověka v souladu s vážnou povahou tohoto pamfletu?

Myslím, že je v souladu, a nadto velmi důležitý. Těch několik zvyků je několik z tisíců jemných a citlivých nitek, které dohromady vytváří nepřetrhnutelné lano.

Je nutno k tomu dodat několik představ. Každý, kdo zvěděl něco o světě ví, že právě tyto denní zvyky je snadno možno přenést kamkoliv jinam. Technické vynálezy našeho dne, které chce toto schéma využít ve službě lidskosti, byly dosud využívány podle našich zvyklostí. Existují anglické hotely v Egyptě a na horských křižovatkách ve Švýcarsku, vídeňské kavárny v Jižní Africe, francouzská divadla v Rusku, německé opery v Americe a nejlepší bavorské pivo v Paříži.

A tak když cestujeme  do Egypta, nemusíme kvůli tomu opustit luxus.

Každý z nás se setká se svými zvyklostmi opět v místních skupinách, ale budou lepší, krásnější a přijatelnější než předtím.

 

V.
Židovská společnost a židovský stát


NEGOTIORUM GESTIO

T ento pamflet není určen pro právníky. Mohu se tedy dotýkat jen zběžně, stejně jako v mnoha jiných případech, své teorie legálního základu státu.

Přesto musím zdůraznit mou novou teorii, která by mohla vydržet, jak věřím, i s lidmi více zkušených v právu.

Podle Rousseauova nyní klasického pohledu je stát založen na společenské smlouvě. Rousseau tvrdil, že: „Podmínky této smlouvy jsou tak přesně definovány samou podstatou smlouvy, že její sebemenší změna ji učiní nulitní nebo neplatnou. Důsledkem je, že i když to není otevřeně řečeno, že jsou všude stejné a jsou všude mlčky přijímány a uznávány,” atd.

Ale dříve než nastíníme ústavu a během vytváření nového Státu mají tyto principy velkou praktickou důležitost. Víme a vidíme sami, že státy stále vznikají. Kolonie se odlučují od svých mateřských zemí. Poddaní odpadají od své vrchnosti a nově otevřená území ihned vytvářejí nové státy. Je pravdou, že Židovský stát je koncipován jako finančně moderní struktura na nespecifikovaném území. Ale Stát je vytvářen ne kusy země, ale spíše množstvím lidí sjednocených pod suverénní vládou.

 Lid je subjektem a země objektem pro založení státu a subjektivní základ je důležitější z nich. Např. existuje suverenita, která je úplným základem, je snad tou nejrespektovanější na světě. Mém na mysli suverenitu papeže.

Teorie racionality je jedinou,která je dnes přijímána v politických vědách. Tato teorie je postačující pro vytvoření Státu a nemůže být historicky vyvrácena stejným způsobem jako teorie společenské smlouvy. Pokud mám zájem jen o vytvoření Židovského státu, zapadnu dobře do mezí teorie racionality. Ale jakmile se dotknu právního základu Státu, překročím ty meze. Teorie božské podstaty, vyšší síly či smlouvy, patriarchální teorie či dědictví po předcích nejsou v souhlase s moderními názory. Právní základ státu je hledán až příliš mezi lidmi (patriarchální teorie, teorie vyšší síly a smlouvy) nebo až příliš vysoko nad nimi (božská podstata) nebo příliš nízko pod nimi (dědictví po předcích). Teorie racionality ponechává tuto otázku obyčejně a pečlivě nezodpovězenou. Ale otázka, která vážně zaměstnává doktory práv každého věku nemůže být zcela ponechána stranou. Ve skutečnosti se na vytváření Státu podílí směsice lidských a nadlidských faktorů. Některé právní základy jsou nepostradatelné k vysvětlení poněkud si protiřečících vztahů, na kterých někdy vládci zakládají svou moc. Věřím, že je možno je najít; je to negotiorum gestio, ve kterém soubor občanů představuje dominus negotiorum a vláda představuje gestora.

Staří Římané s jejich úžasným citem pro právo vytvořili tento vznešený vzor, negotiorum gestio. Když je majetek utiskovaného člověka v nebezpečí, může kdokoliv vystoupit a chránit jej. Tento muž je gestorem, direktor záležitostí, které nejsou striktně jeho vlastní. Nezískal žádné oprávnění - tedy lidské oprávnění; k aktivitě ho opravňují vyšší závazky. Takové vyšší závazky mohou být pro stát zformulovány jiným způsobem, a tak aby opověděl na různé stupně kultury dosažených rostoucí obecnou silou chápání. Gestio je určen k tomu, aby sloužil dobru domina - člověku, ke kterému gestor sám patří.

Gestor spravuje majetek, jehož je spoluvlastníkem. Jeho spoluvlastnictví mu řekne, jaká nutnost by byla zárukou jeho intervence a bude požadovat jeho instrukce za války nebo v míru, ale v žádném případě není jeho autorita platná quo sdílenému vlastnictví. Souhlas několika spoluvlastníků je ovšem tou nejlepší podmínkou pro její odhad.

Sáty jsou vytvářeny během zápasu národů o existenci. Při každém takovém zápase není možné získat předem odpovídající pravomoc náhodným způsobem. Ve skutečnosti jakýkoliv předběžný pokus získat řádné rozhodnutí většiny by pravděpodobně zničilo celou záležitost od samého počátku. To proto, že vnitřní rozpolcení by způsobilo bezbrannost lidí před vnějším nebezpečím. Všichnu nemůžeme mít stejný názor, proto gestor jednoduše převezme vedení do svých rukou a pochoduje v čele.

Aktivity gestora Státu jsou dostatečně oprávněné, pokud jejich obecnou příčinou je nebezpečí, a dominus si nemůže, ať už z nedostatku vůle nebo z nějakých jiných příčin, pomoci sám.

Ale gestor se podobá dominovi svou intervencí a je zavázán souhlasem quasi ex contractu. To je právní vztah existující předem, nebo přesněji vytvářený současně se státem.

Gestor … se stává zodpovědným z jakékoliv formy nedbalosti, dokonce i z chyb při obchodních akcích, a zanedbání těchto záležitostí je důvěrně spojeno s ním atd. Nechci dále rozebírat negotiorum gestio, ale raději to ponechám Státu, protože by nás to odvádělo od hlavní věci. Je ještě poznamenám: „Vedení obchodu, pokud je schváleno vlastníkem je stejně platné, jako kdyby bylo původně prováděno s jeho souhlasem.”

A jak to souvisí s naší věcí?

Židovskému lidu je v současnosti bráněno Diasporou, aby si řídili své vlastní záležitosti sami. Kromě toho žijí v mnoha částech světa za podmínek menšího či většího ohrožení.Kromě toho potřebují gestora. Tímto gestorem ovšem nemůže být samotný jedinec. Takový by se buď stal směšným nebo - pokud by se ukázalo, že prosazuje své vlastní zájmy - zavrženíhodným.

Gestorem židů tedy musí být právnická osoba.

A tou je Společnost židů.

GESTOR ŽIDŮ

T ento orgán národního hnutí, o jehož podstatě a funkci budeme pojednávat, bude vytvořen nejdříve. Jeho vytvoření je zcela jednoduché. Utvoří se mezi těmi energickými židy, kterým jsem předal toto schéma v Londýně [Dr. Herzl oslovil kongres Makabeánského klubu, kterému předsedá Israel Zangwill 24. listopadu 1895].

Společnost bude mít vědecké a politické úkoly potřebné k založení Židovského státu, a jak si já představuji, bude využívat vědecké metody. Nemůžeme nyní odejít z Egypta stejně primitivním způsobem jako za pradávna. Musíme předem získat přesný odhad našeho počtu a síly. Organizace této veliké a pradávné události v životě Židů za primitivních dnů nám přináší stejný vztah jaký některá báječná melodie přináší do opery. Hrajeme tu samou melodii, ale s mnohem větším počtem viol, fléten, harf, violončel a kontrabasů; s elektrickým osvětlením, dekoracemi, sborem, krásnými kostýmy a s nejlepšími zpěváky současnosti.

Tento pamflet je určen k tomu, aby otevřel obecnou diskusi o židovské otázce. Přátelé i nepřátelé se jí zúčastní, ale jak věřím už nebude mít formu násilného zneužití nebo sentimentální obhajoby, ale bude to debata praktická, velká, plodná a politická.

Židovská společnost byde shromažďovat všechna dostupná prohlášení státníků, parlamentů, židovských společenství a společností, ať už vyjádřených ve formě projevů nebo písemně, na setkáních, v novinách a v knihách.

A tak Společnost najde první moment, kdy si židé skutečně budu přát odejít do Zaslíbené země a zda tam musí odejít. Všechna židovská společenství na světě pošlou své příspěvky Společnosti, aby byla sebrána židovská statistika.

Další úkoly, jako prozkoumání nové země a jejích přírodních zdrojů experty, jednotný plán migrace a osídlení, předběžné práce na zákonech a administrativě atd. musí být racionálně provedeny podle původního schématu.

Externě se Společnost pokusí, jak jsem už popsal v obecné části, být v souhlase se státotvornými silami. Svobodný souhlas mnoha židů projednán s odpovídajícími autoritami podle jejich vztahu k vládám.

Interně je nutno říci, je to otázka jejího vztahu k židovskému lidu, a tak bude Společnost vytvářet prvé nezbytné instituce; ty vytvoří jádro, kolem kterého se později vyvinou veřejné instituce Židovského státu.

Naší prvou věcí je, jak jsem již uvedl, svrchovanost uznaná mezinárodním právem na části zeměkoule dostatečně velké, aby vyhověla právě naším potřebám.

A jaký je další krok?

OBSAZENÍ ZEMĚ

K dyž se národy stěhovaly v historických dobách, měly příležitost se přenášet, táhnout, ustupovat sem a tam jako hejna kobylek, které se usadí zcela kdekoliv. To protože v těchto historických dobách lidé neznali zeměkouli. Ale tato moderní židovská migrace musí probíhat v souhlase s vědeckými principy.

Ještě před čtyřiceti letu bylo provozováno zlatokopectví ve zvláště primitivní formě. Jak dobrodružné byly ty doby v Kalifornii! Zprávy o tom sebraly dohromady zoufalce ze všech částí světa, ti si ukradli kousky země, loupili si navzájem zlato a nakonec ho prohráli způsobem, jak to lupiči činívají.

Ale dnes? Co je dnes zlatokopectví v Transvaalu? Dobrodružní vagabundi tam nejsou; jedině usedlí geologové a inženýři  jsou pověřeni k regulaci těžby a zpracování zlata a využívat důvtipné stroje při separaci rudy od hlušiny. Jen velmi málo dnes závisí na štěstí.

Stejně musíme prozkoumat a převzít držbu nové židovské země výhradně prostřednictvím moderních pomůcek.

Jakmile budeme mít zajištěnou zemi,pošleme tam loď, která bude mít na palubě představitele Společnosti, Podniku a místních skupin, kteří vstoupí tam vstoupí najednou.

Tito lidé budou pověřeni vykonat tři věci: (1) Přesné, vědecké prozkoumání všech přírodních zdrojů země; (2) organizace přísně centralizované správy; (3) rozdělení země. Úlohy se navzájem překrývají a budou provedeny ve shodě s novým známým zkoumaným objektem.

Jen jednu věc zbývá popsat - zejména, jak má proběhnout obsazení země podle místních skupin.

V Americe bylo obsazení nově otevřených území ponecháno naivní formě. Osadníci se usadili na hranici a ve stanoveném čase provedou současný a násilná běh na své příděly.

V nové židovské zemi to tak dělat nebudeme. Část provincií  měst bude prodána v aukci a zaplaceno,ne penězi ale prací. Obecný plán bude sestaven pro ulice, mosty, vodovody atd. nutné pro dopravu. Bude rozdělena na provincie. I místa pro města budou podobně prodána v aukci. Místní skupiny se zaručí k řádnému provedení tohoto obchodu a ponesou náklad na základě poplatků,které si samy uloží. Společnost bude soudcem, zda si lokální skupiny nebudou moci dovolit obětovat příliš mnoho ze svých prostředků. Velká společenství budou odměněny zakládáním univerzit, technických škol, akademií, výzkumných ústavů apod., a tyto vládní instituce,které by neměly shromažďovat kapitál, budou rozděleny po celé zemi.

Osobní zájmy kupců, a pokud to bude nutné, místních poplatky, zaručí řádnou funkci toho, co bylo převzato. Stejným způsobem nemůžeme, a ani nechceme vymazat rozdíly mezi jednotlivci, a tak rozdíly mezi lokálními skupinami též zůstanou. Všechno proběhne zcela přirozeně. Všechna dosavadní práva budou zachována a každý nový rozvoj získá dostatečný rozsah.

Náš lid bude detailně seznámen s těmito věcmi.

Nebudeme dělat nic nepředvídaného ani nikoho podvádět, ani nebudeme podvádět sami sebe.

Vše musí být systematicky stanoveno předem. Já pouze ukazuji toto schéma; naši nejlepší myslitelé ho budou společně dále rozpracovávat. Každý společenský a technický výdobytek naší doby a ještě pokročilejšího století, které budou docíleny během pomalého plnění mého plánu musí být k tomu využit. Tímto způsobem lze zemi obsadit a založit Stát způsobem, který dosud neznala historie a s takovou možností úspěchu,jaká dosud nikdy nenastala.

ÚSTAVA

J eden z důležitých výborů, kterou bude muset Společnost založit, bude výbor státních právníků. Ti musí zformulovat to nejlepší, to je nejlepší možnou ústavu. Věřím, že dobrá ústava bude mít mírně pružnou podstatu. V jiné práci jsem vysvětlil podrobně, jakou formu vlády pokládám za nejlepší. Myslím, že demokratická monarchie a aristokratická republika jsou těmi nejlepšími formami státu, protože v nich je forma státu a princip vlády ve vzájemném protikladu a tak zaručují skutečnou rovnováhu moci. Jsem věrným zastáncem monarchistických institucí,protože umožňují stálou politiku a představují zájmy historicky známých rodin narozených a vychovaných k vládě, jejichž zájmy jsou spojeny se zachováním státu. Ale naše historie byla na příliš dlouho přerušena, abychom se pokoušeli o přímou návaznost na starobylé ústavní formy aniž bychom se sami vystavili absurditě.

Demokracie bez užitečné protiváhy suveréna je extrémní k uznání či zavržení,má tendence k prázdným diskusím v Parlamentě a vytváří problematickou vrstvu lidí - profesionální politiky. Ani národy nejsou dosud připraveny na demokracii a budou méně a méně připraveny v budoucnosti. Neboť čistá demokracie předpokládá převládnutí jedněch zvyků, a naše zvyky se stávají denně stále složitější s růstem obchodu a růstem kultury. „Le ressort d'une democracie est la vertu,” říkal moudrý Montesquieu. A kde se s touto ctností, abych tak řekl s touto politickou ctností setkáme? Nevěřím v politické ctnosti; za prvé proto, že nejsme o nic lepší než zbytek lidstva, a za druhé proto, že svoboda by nejprve vyjevila naše bojové kvality. Pokládám též referendum za neuspokojivý postup, protože neexistují jednoduché politické otázky, na které lze odpovědět jen Ano nebo Ne. Masy jsou též nakloněny více než parlament být zavedeny bludařskými názory a dát se ovlivnit energickými řečníky. Není možné zformulovat moudrou vnitřní a zahraniční politiku na veřejném shromáždění.

Politika musí najít svou formu ve vyšších vrstvách a fungovat směrem dolů. Ale žádný občan Židovského státu nebude utlačován a každý bude moci a každý bude chtít se v něm pozvednout. A tak naším lidem projde velká tendence jít nahoru; každý jednotlivec se pokusí pozvednout sám sebe a pozvedne se též celé společenství občanů. Vzestup proběhne normálním způsobem užitečným pro stát a sloužícím národní myšlence.

Proto dávám přednost aristokratické republice. Ta uspokojí ctižádostivý duch našeho lidu, který se v současnosti zvrhl na titěrné maličkosti. Mou myslí prošlo mnoho institucí Benátské republiky, ale všechny ty vedly k pádu Benátek je nutno pečlivě vyloučit. Musíme se učit s historických chyb minulosti stejně, jako se musíme učit z vlastních, protože jsme moderním národem, a přeji si, abychom byli tím nejmodernějším národem na světě. Náš lid, až dostane od Společnosti novou zemi, s díky přijme novou ústavu, kterou mu Společnost nabídne. Pokud by se projevila jakákoliv opozice, Společnost jí potlačí. Společnost nemůže dovolit, aby výkon její funkce byl vykládán jednotlivci s malým rozhledem nebo chorobnými sklony.

JAZYK

J e možno předpokládat, že naše vůle po současném společném jazyce přinese dnes potíže. Nemůžeme konvertovat jeden jako druhý k hebrejštině. Kdo z nás zná natolik hebrejštinu, aby v tomto jazyce požádalo jízdenku na vlak! Toho nelze docílit. Ale tuto obtíž lze velmi snadno obejít. Každý si může ponechat ten jazyk, ve kterém myslel doma. Švýcarsku slouží jako konečný důkaz možnosti federace jazyků. Můžeme v nové zemi zůstat takovými, jakými jsme tady a tak nikdy nebudeme s lítostí vzpomínat na naší rodnou zem odkud jsme přijeli.

Musíme se ale vzdát těch bídných žargonů, těch jazyků ghet, které stále používáme, protože to byly tajné jazyky vězňů. Naši národní učitelé tomu věnují značnou pozornost, a ten jazyk,který se ukáže být nejlepší prostředkem pro obecnou diskusi přijmeme bez nátlaku jako náš národní jazyk. Naše společenství ras je zvláštní i jednotné, protože jsme spolu svázáni jen vírou našich otců.

THEOKRACIE

Máme mít nakonec theokratickou (náboženskou) vládu? Samozřejmě ne. Víra nás spojuje, znalosti nám dávají svobodu. Musíme proto předem zabránit, aby se jakékoliv theokratické tendence dostaly do popředí u části našich kněží. Musíme své kněze udržet v jejich chrámech, stejně jako držíme svou armádu uvnitř kasáren. Armáda a kněží budou uctíváni tak vysoko, jak hodnotná bude jejich služba společnosti. Ale nesmí se vměšovat do správy státu, který prohlašuje své oddělení od nich, jinak by působili vnitřní i vnější problémy.

Každý musí být tak svobodný a neovlivňován ve své víře či nevíře stejně jako v národnosti. A pokud by došlo k tomu, že někdo jiného vyznání a jiné národnosti přijde žít mezi nás, musíme mu zaručit čestnou ochranu a rovnost před zákonem. Naučili jsme se v Evropě toleranci. To není řečeno sarkasticky, protože současný antisemitismus je jen na několika málo místech založen na náboženské netoleranci. To je z větší části hnutí mezi civilizovanými národy, kterým se snaží zahnat strašidla vlastní minulosti.

ZÁKONY

K dyž se myšlenka Státu začne blížit své realizaci, Židovská společnost ustaví radu právníků, aby udělali přípravné práce pro legislativu. Během přechodného období musí být používán princip, že každý emigrující žid musí být souzen podle zákonů země, kterou opustil. Ale musí být učiněn pokus sjednotit tyto různé zákony, aby vznikla moderní forma legislativy založená na nejlepších částech dřívějších systémů. Tak vzniknou typická formulace zákonů, zahrnující všechny spravedlivé sociální nároky dneška.

ARMÁDA

Židovský stát je koncipován jako neutrální. Bude tedy vyžadovat jen profesionální armádu, samozřejmě vybavenou všemi rekvizitami moderního válečnictví, aby nás chránila uvnitř i zebně.

VLAJKA

Nemáme žádnou vlajku a nějakou potřebujeme. Pokud chceme vůdce, musíme pozvednout symbol nad jejich hlavy.

Navrhl bych bílou vlajku se sedmi žlutými hvězdami. Bílé pole symbolizuje nový čistý život, hvězdy představují sedm zlatých hodin našeho pracovního dne. Abychom pochodovali di Zaslíbené země pod znakem cti.

SMLOUVY O RECIPROCITĚ A EXTRADICI

N ový Židovský stát musí být řádně založen a se zvláštním zřetelem naší budoucí čestné pozice na světě. Proto všechny závazky ke starým zemím musí být přísně splněny před jejím opuštěním. Židovská společnost a Židovský podnik bude zárukou snadný přechod a některé výhody při osídlování jen těm, kteří mohou předložit úřední potvrzení místních úřadů, zaručující, že zanechali své záležitosti v pořádku.

A každý soukromý nárok pocházející z opuštěné země bude vyslyšen spolehlivěji v Židovském státě než kdekoliv jinde. Nebudeme čekat na reciprocitu; budeme působit jen kvůli vlastní cti. Snad dosáhneme někdy později toho, že tyto soudy budou ochotnější nás vyslyšet, než se to někde zdá v současnosti.

Jako důsledek z toho lze odvodit z předchozích poznámek, že budeme vydávat židovské zločince snáze než kterýkoliv jiný stát, dokud nedojde k tomu, že budeme moci vynutit náš trestní zákon podle stejných principů jako každý jiný národ. Bude tedy existovat nějaké přechodné období, během kterého budeme dostávat své zločince teprve potom, kdy bude trpět kvůli trestu. Ale až se napraví, budou přijati bez omezení a kdykoliv, protože i naši zločinci musí začít nový život.

Taková emigrace se může pro mnoho židů stát krizí se šťastným koncem. Ale vnější podmínky, které ničí mnohé charaktery, budou vyloučeny, a tato změna může přinést spásu mnoha zatraceným.

Chtěl bych to přirovnat k příhodě, na kterou jsem narazil v souvislosti se zlatými doly ve Witwatersrandu. Jednou přišel jeden muž do Randu, usadil se tady, pokusil se podnikat v různých věcech kromě těžby zlata, potom založil továrnu na led, která dobře fungovala. Brzy získal všeobecnou úctu a respekt, ale po několika letech byl náhle uvězněn. Dopustil se několika defraudací jako bankéř ve Frankfurtu, uprchl odtud a začal nový život pod přijatým jménem. Ale když byl eskortován jako vězeň, většina vážených lidí z toho místa se objevilo na nádraží, vyjádřili mu své srdečné šťastnou cestu a nashledanou - protože bylo jisté, že se vrátí.

Jak mnoho ukazuje tato historie. Nový život může obnovit i zločinnost, a my jí mámena poměrně nízké úrovni. Některé zajímavé statistiky o této věci si stojí za to přečíst, s názvem „Židovská kriminalita v Německu” od dr. P. Nathana z Berlína, který bul pověřen „Výborem pro obranu před antisemitismem” sebrat statistiku založenou na oficiálních datech. Je pravdou, že tento pamflet založený na číslech, byl prohlášen jako mnoho jiných forem „obrany” za chybný, protože antisemitismus nelze vyvrátit rozumnými argumenty. Nejsme oblíbení asi nejen kvůli našemu přínosu stejně jako kvůli naším chybám.

VÝHODY EMIGRACE ŽIDŮ

P ředstavuji si, jak vlády budou, buď z vlastní vůle nebo pod tlakem antisemitů, věnovat pozornost tomuto schématu, a snad i skutečně se tu a tam setká se sympatiemi, kterou také projeví k Židovské společnosti.

Ale emigrace kterou navrhuji nepřinese hospodářskou krizi. Takové krizi, která by nastala kdekoliv jako důsledek štvanic na židy může být snad zabráněno provedením mého plánu. Dlouhé období prosperity bude následovat v zemích, které jsou teď antisemitské. A to proto, že nastane vnitřní migrace křesťanů na místa, která budou pomalu a systematicky uvolňována židy. Pokud nebudeme nadále trpět, ale budeme tomu skutečně napomáhat, přinese hnutí nesporně kladný efekt. Je jen úzkým pohledem, podle kterého se každý může osvobodit sám, který vidíme při odjezdu mnoha židů z následným ochuzením zemí. Je tomu jinak než při odjezdu židů, který je způsoben jejich persekucí, protože jejich majetek je přirozeně zničen, ať už je rozbořen nebo zničen válkou. Je též rozdíl mezi mírovým dobrovolným odjezdem kolonistů, při kterém je vše prováděno tak s respektem k získaným právům a při naprostém respektování zákona, otevřeně a za denního světla, pod dozorem úřadů a za kontroly veřejného mínění. Emigrace křesťanského proletariátu do různých částí světa bude z hlediska židovského hnutí pokládáno za slepou uličku.

Státy budou mít další výhodu z enormního růstu svého exportu, protože emigrovavší židé v nové zemi budou po dlouhou dobu závislí na evropských výrobcích a budou nuceni je dovézt. Místní skupiny budou udržovat rovnováhu a obchodní potřeby budou dlouhodobě dodávány na obvyklá místa.

Jiné, snad největší výhody budou spočívat bude zajištění sociální pomoci. Sociální nepokoje budou uklidňovány po těch dvacet nebo více let, po která bude trvat židovská emigrace, a bude v každém případě klidná po celé přechodné období.

Forma kterou na sebe vezme sociální otázka závisí plně na rozvoji technických prostředků. Parní stroje soustředily lidi okolo strojů, kde bylo přelidněno a vytvořilo novou bídu přelidněním. Náš současný enormní, nerozvážný a nesystematický rozsah výroby je příčinou neustálých vážných krizí, které ruinují jak zaměstnavatele tak zaměstnance. Pára natěsnala lidi dohromady, elektřina je opět rozptýlí a snad by mohla vytvořit lepší podmínky prosperity pro trh práce. V každém případě naše technické objevy, které jsou skutečnými dobrodinci lidskosti, budou pokračovat ve své práci i po začátku emigrace Židů a objeví věci tak úžasné, jako ty dosavadní nebo dokonce báječnější.

Slovo „nemožné” vymizelo ze slovníku technických věd. Kdyby se člověk žijící v minulém století vrátil na zemi, shledal by dnešní život plný nepochopitelných kouzel. Všude kde se moderna projeví svými vynálezy měníme poušť v zahradu. Vystavět město vyžaduje v naší době tolik let, kolik to v minulosti vyžadovalo století; Amerika je toho konečným příkladem. Vzdálenost přestala být překážkou. Duch naší doby naplnil obchody báječnými poklady. A každým dnem tento blahobyt roste. Stovky tisíc hlav je zaměstnáno přemýšlením a výzkumem na každém místě zeměkoule a to co vymyslí patří v příštím momentě celému světu. A my sami budeme používat a přenášet každý nový přístup do naší Židovské země; a právě tak jako zavedeme sedmihodinový pracovní den jako pokus ve prospěch lidstva, budeme postupovat v čemkoliv jiném v duchu lidskosti a uděláme novou zem zemí experimentů a modelovým Státem.

Po odjezdu židů zůstanou všechny podniky které vytvořili tam, kde byly původně. A ani židovský duch podniků ze neztratí tam, kde ho lidé vítají. Proto židovští kapitalisté budou s radostí investovat své fundy tam, kde znají ostatní podmínky. A kdekoliv, kde jsou židovské peníze posílány pryč ze země kvůli existující persekuci a podílejí se na vzdálených cizích podnicích budou plynout zpět v důsledku tohoto mírového řešení a přispějí k dalšímu pokroku v zemích, které židé opustili.

 

 

VI.
Závěr


HLAVNÍ RYSY

J ak mnoho zůstalo nevysvětleno, kolik je tu nedostatků, kolik škodlivé povrchnosti a kolik neužitečných opakování je v tomto pamfletu, který jsem promýšlel tak dlouho a tolikrát opravoval!

Ale čtenáře dobré vůle majícího dostatek pochopení pro smysl mých slov neodradí tyto nedostatky. Spíše ho to povzbudí ma spolupráci se svou inteligencí a energií v práci, která není úkolem pro jednoho muže, a zdokonalí ji.

Nevysvětlil jsem obvyklé věci a přehlédl důležité námitky?

Pokoušel jsem se vyhovět některým námitkám,ale vím, že bude uděláno ještě mnohem více na vysokých či nízkých základech.

První kategorie námitek patří poznámce, že židé nejsou jediným lidem na světě žijícím v podmínkách strachu. Na to bych odpověděl, že můžeme právě tak začít odstraňováním trochy této bídy, i kdyby nebyla v prvé řadě horší než ta naše.

Dále je možno říci, že nechceme vytvářet další rozdíly mezi lidmi; nechceme stavět další čerstvé bariéry, spíše bychom se měli starat,aby ty staré zmizely. Ale lidé, kteří myslí tímto způsobem, jsou přívětiví vizionáři a myšlenka rodné země bude stále zelená, až bude prach z jejich kostí beze stop mizet ve větru. Obecné bratrství není jen krásný sen. Antagonismus je důležitý pro největší lidské snahy. Ale židé, jakmile se jednou usadí ve svém vlastním státě, nebudou pravděpodobně mít žádné nepřátele. A těm co dosud zůstanou, dokud je prosperita neoslabí a nezpůsobí jejich vymizení, nakonec zaniknou docela. Myslím,že židé budou mít vždy dostatek nepřátel, jako je má každý národ. Ale jakmile budou jednou usazeni ve vlastní zemi, nebude nadále možné je rozptýlit do celého světa. Diaspora nemůže být obnovena, dokud civilizace na celé zemi nezkolabuje, a takového vyvrcholení se nemůže bát nikdo jiný než blázen. Naše současná civilizace vlastní dostatek zbraní, aby se sama ochránila.

Bezpočet námitek se bude zakládat na maličkostech, protože na světě je více malicherných osobností než těch ušlechtilých.  Pokoušel jsem se vyvrátit některé z těchto úzkoprsých představ, a kdokoliv je ochoten se postavit pod naší bílou vlajku se sedmi hvězdami musí pomoci v této vysvětlovací kampani. Asi se budeme muset nejprve střetnout se zlovolnými úzkoprsými lidmi s malým rozhledem naší vlastní rasy.

A ještě jednou, říká se, že dodávám antisemitům zbraně. Proč? Protože připouštím pravdu? Protože neberu v úvahu, že mezi námi nejsou jen výteční jedinci?

 Nebudou lidé říkat, že ukazuji našim nepřátelům jak nás zranit? To rozhodně popírám. Můj návrh může být uskutečněn jen s plným souhlasem většiny židů. Mohou být podniknuty akce proti jednotlivcům nebo i proti skupině nejmocnějších židů, ale vlády nepodniknou akce proti všem židům. Rovná práva před zákonem pro židy nemohou být zrušena jakmile byla jednou připuštěna, protože prvý takový pokus o zrušení by zavedlo všechny židy, bohaté i chudé, do řad revolučních politických stran. Začátek jakékoliv úředního aktu nespravedlnosti proti židům jednoznačně způsobí ekonomickou krizi. A proto proti nám nelze účinně použít žádné zbraně, protože by zranily ty, kdo je třímají.Mezitím nenávist rychle narůstá. Bohatí to moc nepociťují, ale chudí ano. Zeptejte se naší chudiny, kdo byl nejvážněji proletarizován od posledního odstranění antisemitismu než kdy předtím.

Někteří z našich prosperujících lidí může říci, že útlak není dosud tak strašný, aby ospravedlňoval emigraci a že každé násilné vykázání ukazuje, jak neochotní jsou naši lidé k odjezdu. To je pravda, protože nevědí kam jít.,protože přecházejí jen z jedněch potíží k druhým. Ale my jim ukazujeme cestu do Zaslíbené země a nádherné síly nadšení musí bojovat proti hrůzným silám zvyku.

Že persekuce není již tak zlovolná jako byla ve středověku? To je pravda,ale naše citlivost vzrostla, takže nepociťujeme žádné zmenšování našeho utrpení; neustálá persekuce přepíná naše nervy.

Řeknou snad lidé opět, že náš podnik je beznadějný, protože i kdybychom získali zemi a suverenitu nad ní, půjdou s námi jen ti chudí. A jsou to opravdu ti nejchudší, které potřebujeme nejdříve. Pouze zoufalci jsou dobrými dobyvateli.

Někdo jiný řekne: Kdyby to bylo proveditelné, nebylo by to uskutečněno již před mnoha lety?

Dosud to nikdy nebylo možné, teď to možné je. Před stovkou let - dokonce před padesáti lety by to nebylo nic jiného než sen. Dnes se to může stát skutečností. Naši bohatí, kteří mají dobrou znalost všech našich technických prostředků vědí velmi dobře, jak mnoho mohou zařídit peníze. A tak to také bude: právě ti chudí a prostí, kteří ani nevědí jak mocní již využili síly přírody, právě ti budou mít nejpevnější víru v novou zprávu. Protože nikdy neztratili svou naději na Zaslíbenou zemi.

Tak je to, milí židé! Ani pohádka ani klam! Každý může prověřit její reálnost sám, protože každý ponese s sebou kousek Zaslíbené země - jeden v hlavě, druhý ve svých zbraních, jiný v získaném bohatství.

Teď se to všechno může jevit jako nekonečně dlouhá záležitost. U za těch nejpříznivějších okolností může uplynout mnoho let do počátků založení státu.Mezitím židé na tisících různých místech budou trpět urážkami, ponížením, zneužíváním, ranami, drancováním a smrtí. Ne, pokud jen začneme provádět svůj plán, antisemitismus se zastaví jednou a provždy. Protože je to uzavření míru.

Zprávy o ustavení Židovského podniku budou přeneseny během jediného dne po celém světě světelnou rychlostí telegrafních drátů.

A nastane okamžitá úleva. Intelekt který vytváříme v takovém nadbytku v naší střední třídě najde východisko v naší prvé organizaci, stejně jako naši technici, důstojníci, profesoři, úředníci, právníci a lékaři, a tak bude hnutí pokračovat v rychlém ale hladkém průběhu.

Budeme se modlit pro úspěch naší práce jak v chrámech tak v kostelech, protože nám to přinese úlevu od starých břemen, kterým jsme všichni trpěli.

Ale nejdříve musíme vyjasnit lidskou mysl. Myšlenka se musí povznést na vysoký stěžeň od bídných děr, kde náš lid přebývá. Budou probuzeni ze sklíčeného hloubání, aby jejich život získal nový význam. Každý musí přemýšlet jen o sobě a hnutí dosáhne ohromných rozměrů.

A jaká sláva čeká na ty, kteří nesobecky bojují za věc!

Proto věřím,že nastoupí podivuhodní generace židů. Makabeanští povstanou znovu.

Nechte mne ještě jednou zopakovat má úvodní slova: Židé kteří si přejí Stát ho budou mít. A najednou budeme žít jako svobodní lidé na své vlastní půdě a poklidně umírat ve svých vlastních domech.

Svět bude osvobozen s naší svobodou, obohacen naším blahobytem, povýšen naší velikostí.

A vše co se tam pokusíme vykonat pro naše vlastní dobro bude účinně a užitečně působit pro dobro lidskosti.


Redakční poznámky

 Utrpení židů a „holocaust“

Základním pojmem některých filosofií, např. buddhismu, je pojem utrpení. Narození je utrpením, život je utrpením, smrt je utrpením, jedinou možností, jak překonat utrpení, je překonání vůle k životu, zastavení věčného koloběhu znovurození a dosažení věčné blaženosti, nirvány. I když slovo věčný je nepřesné, protože ve stavu nirvány mizí vše včetně času.

Filosofický pohled Theodora Herzela je jiný - utrpení působené antisemitismem je pro něj východiskem, ze kterého odvozuje právo židů na vytvoření vlastního uzavřeného společenství, Židovského státu. Dnešní generace židovských předáků přitom argumentuje židovskými obětmi z období vlády nacismu; ovšem z Herzelovy knihy vidíme, že stejnou taktiku uplatňoval autor již před oběma světovými válkami, kdy ještě k tak tragickému osudu milionů židů nedošlo.

Nenechte si namluvit, že současné odkazy militantních židů na jejich „utrpení” během nacistického „holocaustu” jsou typické až po střetu s nacistickým terorem. Jak můžeme vidět v Herzelově knize, stejnou taktiku o „utrpení” generací židů uplatňoval už na konci 19. století a je možno ji sledovat už dříve, současné odvolávání na „holocaust” je jen pokračováním stejné taktiky v jiných podmínkách.

Patří už konečně k mentalitě a taktice židovských obchodníků, že si neustále stěžují, jak jim jejich obchody nejdou, a to i v případě nesporné prosperity - na rozdíl třeba od Američana, který vidí vše optimisticky.

Ale vraťme se k pojmu nacistického „holocaustu”. Nacismus byl nesporně nelidský a jeho ideologie přirozeně vycházela z pseudovědecké „eugeniky” a rasismu. Obětí této ideologie se staly nejrůznější náboženské a sociální skupiny, národy a etnika Evropy. Nejprve začali nacisté systematicky likvidovat invalidy, homosexuály, jinověrce (počínaje různými křesťanskými „sektami” - zejména Svědky Jehovovy - a konče např. německou větví buddhismu), vyznavače jiných politických názorů (komunisty, sociální demokraty, ale i vnitřní opozici v rámci NSDAP), teprve potom došlo na jiné rasové, etnické a národnostní skupiny - cikány, židy a Slovany (Srby, Poláky, Rusy, Čechy, Slováky apod.). Konečně - protislovanský rasismus doutná viditelně pod povrchem politiky současného Německa dodnes, a to jak u klerikálních stran tak u sociální demokracie.

Různí sionističtí vůdcové se snažili a snaží hovořit o „holocaustu” židů, zatímco o utrpení jiných národnostních a sociálních skupin pomlčeli. Podařilo se jim tak získat značnou mezinárodní podporu pro sionistické cíle i značné finanční prostředky, které místo reálným obětem „holocaustu” věnovali na sionistickou propagandu a sionistické cíle - třeba výstavbu washingtonského „muzea holocaustu”, včetně teplých místeček pro židovské předáky. Nelze se divit, že skutečné židovské oběti nacistického teroru či jejich potomci se vzbouřili - výsledkem je např. podrobná analýza reálného nacistického teroru (autor užívá termín Nazi Holocaust - nacistický holocaust) a uměle vytvořenými legendami (The Holocaust), který sloužily k podvodnému získání morální i finanční podpory americkými sionistickými legendami - kniha Normana Finklesteina „The Holocaust Industry” (Holocaustový průmysl), kde srovnává jen finanční efekt umělých „holocaustových” legend s výnosem nejlépe prosperujících odvětví průmyslu - samozřejmě ve prospěch sionistické elity, ne skutečných obětí nacismu a jejich potomky.

Falešné legendy sionistů o židovském „holocaustu”, zejména jeho zveličování a naopak popírání nacistických obětí jiných náboženských, etnických, národnostních a sociálních skupin jsou zjevně rasistické a nelze je akceptovat. A to ani početně - těžko srovnávat několik milionů židovských obětí s např. desítkami milionů obětí slovanského původu, nehledě na fakt, že na rozdíl od židů se tyto národy povětšinou aktivně bránily. Nelze se nezmínit zejména o desítkách milionů obětí na východní frontě, které nejvýrazněji přispěly ke konečné (alespoň doposud) porážce nacismu. I když i tady je na místě zopakovat klasické heslo protinacistického odboje: „Lidé, bděte”.

Samozřejmě, stejně nelze akceptovat tvrzení některých neonacistů, kteří popírají nejen falešné legendy o „holocaustu”, ale existenci jakýchkoliv (zejména židovských) obětí nacismu, dokonce třeba samu existenci koncentračních táborů. Ovšem jejich postoje jsou často podporovány totalitními praktikami sionistických ideologů, které v rozporu se základními principy lidské důstojnosti zakazují o takové problematice vůbec diskutovat.

A právě takové totalitní praktiky jsou jasným důkazem, že sionismus, ať ten Herzelův nebo ten dnešní, má společný totalitní základ s dalšími protidemokratickými směry 20. století - s nacismem a komunismem. Kam jinam zařadit zákon o tzv. „osvětimské lži” a o  „popírání holocaustu”? Nechci se zastat těch, kdo popírají existenci koncentračních táborů - osobně jsem znal několik těch, které je šťastně přežili a nezapomenu na jejich osobní svědectví. Pokud ovšem zákon označuje za „popírání holocaustu” jakoukoliv diskusi např.  o počtu obětí, potom nelze o jeho totalitním charakteru pochybovat - vždyť přesné označení počtu obětí tak málo dokumentované historické události, kde se většina dokumentace ztratila či spíše byla úmyslně zničena, je vždy problematické. Když vynechám všechny ideologické aspekty - myslíte, že by se čísla zjištěná několika nezávislými skupinami badatelů alespoň trochu sešla? Patří např. oběti chorvatských ustašovců mezi oběti nacismu? A lze přesně určit počet obětí? Porovnejte to např. s referátem Srboljuba Živanoviče o ustašovském koncentračním táboře v Jasenovaci. Je slučitelné zakázat diskusi na takové téma s principem demokracie? Zvláště, když např. ustašovský teror v bývalé Jugoslávii našel své pokračovatele v dnešním klerofašistickém Chorvátsku za plné podpory muslimských teroristů, Berlína, Bruselu, Washingtonu a Vatikánu? Jako srovnání nabízím tuto přednášku Miroslava Polreicha a informaci o situaci v kosovském Prizrenu v březnu 2004.

Bohužel toto totalitní dědictví minulosti přetrvává dodnes. Jak jinak lze chápat např. některé politické procesy, které proběhly v Československu a v České republice v 90. letech a probíhají i v současnosti. Připomeňme jen ostudný politický proces s vydavatelem časopisu „Politika” Josefem Tomášem v roce 1992 - na „veřejné” líčení soudu byla připuštěna jen předem vybraná klaka, zatímco ostatní veřejnost včetně autora tohoto komentáře nebyla vpuštěna. Podle vzhledu a oblečení oné klaky, nesoucích provokativně křiklavé prvky obvykle spojované s židovským etnikem, nebylo možno pochybovat o jejím charakteru. Stačí snad dodat, že hlavním expertem na staré židovské texty byl soudem v tomto akceptován prof. Zdeněk Kárník, „bývalý” historik publikující v oboru „dějin dělnického hnutí”. Podrobněji viz tato interpelace. Prostě monstr-proces jak vyšitý. Existuje snad lepší důkaz prorůstání komunismu, sionismu a současné neonacistické totality? Není Evropská unie jen pokračováním nacistické tisícileté Třetí říše, jejíž politika je podřízena dohodě současných neonacistů a sionistů o neútočení?

Konečně, jak se čtenář může přesvědčit v citované interpelaci, nejednalo se v té době o jediný politický proces a jejich řada pokračuje dodnes. Uveďme jenom proces proti poslednímu svobodnému celostátnímu denníku Špígl, vedoucí k jeho zastavení. Pravda, obviněným nehrozily hrdelní tresty jako v padesátých letech, ale kýžených cílů potlačení kritických hlasů a potlačení opozičního tisku bylo dosaženo; dnes už jsou všechny pravidelné listy nejen pod kontrolou totalitního režimu, ale dokonce jsou jejich majiteli německé společnosti.

To vše ukazuje na společnou totalitní podstatu třech ideologií 20. století, které nás ohrožují i dnes: komunismu, sionismu a nacismu. A současně na jejich přerůstání do ideologické platformy současné Evropské unie a Světové globalizace.


Herzl jako příklad moderní společnosti

Theodor Herzl nechtěl vytvářet svůj Židovský stát podle vzoru dvě tisíciletí starého vzoru židovské společnosti v Palestině, ale jako moderní stát respektující základní politické, technické a sociální vymoženosti konce 19. století; pokud nám dnes některé jeho pohledy připadají obstarožní, je to způsobeno spíše stářím textu než staromilstvím autora. Ukažme si některá pozitiva, která nám i dnes mohou posloužit za příklad.

 Příklad z Herzla: Pokud chceme najít Stát dnes, nesmíme to dělat stejným způsobem, který byl jediným možným před sto lety. Je hloupost vracet se k zastaralým formám civilizace - ať je to historický model zemědělství založený na malovýrobě nebo třeba malé rodinné obchůdky, které jsou otevřené přesně v době, kdy jsou zaměstnaní lidé v práci. Tedy přesně ty modely, které uměle udržuje bruselská byrokracie a jsou hlavní příčinou ekonomického zaostáváni Evropy. Lékem není další zatížení zaměstnanců a prodlužování pracovní doby, ale naopak náhrada namáhavé lidské práce technikou a uvolnění lidské tvořivosti pro hledání nových cest. Toto pochopil Theodor Herzl před více než 100 lety, zatímco našim současníkům to stále dělá potíže.

Konkrétně český podnikatel těžko odolá cizí konkurenci, dokud pro něj nebude samozřejmé používat metody moderní informatiky a nebude k tomu veden již od školních let - pokud na to nenajdeme prostředky dnes, bude již zítra pozdě. Zatímco vyspělý svět nasazuje rozsáhlé distribuované systémy řízení, zatímco učí mládež samostatně vyhledávat informace např. v internetu, v našich podmínkách je vrcholem informatizace posílání krátkých zpráv (SMS) z mobilních telefonů - snad nikde jinde ve světě nezaznamenala tato technika takový nárůst jak u nás.

Cesta dále - to není cesta vyměnit jednoho koloniálního „velkého bratra“ za jiného - ať je to Moskva, Berlín, Brusel, Washington nebo Vatikán.

Pouze hlupáci mohou hledat jednoduché vlivy, které rozbíjejí jejich stupnice hodnot. Podobně jako např. jeden z otců průmyslové velkovýroby Henry Ford ve své knize „Mezinárodní žid“ možná odhaluje i několik závažných skutečností, ale v závěru knihy zcela shazuje svůj pohled na věc, když najde jednoducho příčinu (v jeho případě židy) rozpadu starých hodnot, spojených s nástupem nové doby: vznik nové kulturní estetiky (etnická hudba, jazz!!), sekularizace společnosti, vědecko-technický pokrok (darwinismus) apod., přestože jsou prostým důsledkem normálního vývoje, industrializace a průniku empirismu, který trvá již nějakých 500 let. Těžko budou lidé, kteří jsou zvyklí přesně odůvodňovat každý logický krok v matematice, fyzice, chemii, biologii současně radostně přijímat taková náboženská dogmata jako je „trojjediný Bůh“ či „neposkvrněné početí“ apod. Přitom např. dětinské legendy o „stvoření světa“ jsou společné všem větvím vzešlým z antického judaismu, tj. dnešní křesťanství (snad všechny jeho sekty), současný judaismus a do jisté míry i islám. Těžko mohou radit jiným jak žít lidé, kteří nejsou s to pochopit současnou evoluční biologii - zatímco před 100 lety je bylo možno brát za podivíny, dnes jsou pokládáni za pologramotné lidi.

Tím nechci napadat veškerý ideový a zejména morální náboj křesťanství a jiných náboženství, ale pokud se nedokáží povznést nad středověké artefakty a podávat myšlenky svých proroků a svatých současnému člověku současným způsobem, nebudou mít šanci přežít. Tím spíše, dokud budou náboženští fundamentalisté různých náboženských směrů hledat, v čem se odlišují, a budou proti sobě brojit, místo aby hledali společné hodnoty, nemluvě o úplném vítězství hmotných a majetkových záležitostí nad ideály. Zvláště křiklavé je to právě u „křesťanů“ - vždyť snah hlavní myšlenkou, kterou přinesl Ježíš z Nazaretu, byla láska a tolerance! Tolerance k jinověrcům, tolerance k nevěřícím.

 Další poznámky

Přechod na domovskou stránku